Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Bráchové furt v sobě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
8.3.17 20:05
@Anonymní píše:
Naprosto souhlasím. Naši to to taky neřešili a já mám z celého dětství pocit hrozné nepravedlnosti, že by mě mohl sourozenec vyhodit z okna a rodiče by stejně řekli „nebudu vám dělat soudce“.
Tahle veta je mi povedoma… ze bych to nekdy nekde slysela? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.3.17 20:10
@viky23 píše:
@warita mela jsem to podobne, mun bratr je aale starsi, cele detstvi me tyral, mlati a sikanoval. Mlatil me noc co noc i ve spani, ze hnusne dycham. Spala js a vzbudila me kopacka do bricha. Az js nad tim premyslela ted jako dospela, tak vubec nevim kde byla matka, proc nezasahla a nechala to tak. Jak to dopadlo? kdyz jsem koncila stredni zacal ferovat, ohrozovat nas nozema, zabitim atd. Ted js dospela, matka nas odkopla, ze neni zvedava na my nazory, prej patrim na psychiatrii a bracha je s ni porad jedna ruka, i kdyz ji rozflakal auto cihlou, nadaval do deek i kuev. Ja uz ji rok a nekolik mesicu nevidela. Jeho videt nechci nikdy, je to fetak a psychopat
to koukam, ani nevim, co rict.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.3.17 20:12
@janeee2 píše:
Ahoj, už začínám být vážně zoufalá. Naši kluci (2,5 a 4,5) jsou neustále v sobě. Když jsou každý zvlášť - pohoda, ale jak jsou spolu, začne mela. Hned ráno po probuzení většinou nastávají první scény - kdo bude mít jaký jogurt, kdo první obdrží lžičku, jakou si kdo vezme hračku, kdo bude na jaké straně gauče při převlékání, jaká se pustí pohádka… To samé, jak se starší vrátí ze školky. Člověk by řekl, že když jsou většinu dne bez sebe, budou si jeden druhého víc užívat, hrát si, ale opak je pravdou. Starší furt dráždí mladšího různými prupovídkami („Hehe, já jsem první! Héééč, já mám větší auto! Hélé, já tam vylezu a ty nééé!“ apod.). Mladší je horká hlava, hned začne zuřit a už jsou v sobě.
Když mi někdo vypráví, jak si jejich děti spolu třeba staví kostky, prohlížejí knížky nebo si aspoň každý zvlášť hrají, závidím. Naši kluci si spolu vydrží hrát maximálně pár minut, a to většinou fakt jen odpočítávám minuty, kdy začne nějaký řev. Každá „hra“ končí brekem, fňukáním, přetahováním se o nějakou věc nebo tím, že jeden druhého něčím majzne. Starší je takový „záludňák“ - mladšímu něco udělá a je schopný pak „nenápadně“ utéct do vedlejší místnosti a tvrdit, že mladší brečí, protože spadl a on u toho vůůůbec nebyl… Mladší zas nejde pro ránu daleko, ale to je dáno z velké části tím, že ho starší odmalička usurpoval, a tak se naučil bránit.
Přitom jsme se fakt snažili (a snažíme stále), aby to byli parťáci. Když se mladší narodil, dbali jsme na to, abychom nelítali jen kolem mimina a věnovali pozornost i staršímu. Byť to nebylo snadné, snažila jsem se mít nějaké aktivity jen se starším. Zároveň jsme ale trávili dost času i jako rodina pohromadě, aby chápal, že to mimino je součástí rodiny a on by ho měl chránit, pomáhat mu, ne s ním soupeřit. Hodně jsme s ním o tom mluvili, třeba o tom, co vše budou moci s bráchou podnikat, až povyroste…
Jenže to prostě neklaplo. Starší od počátku žárlil a žárlí stále. Vlastně teď už žárlí oba. Co je ve školce, se navíc přidalo urážení a hubatost, takže je to fakt složité. Mladší už hezky mluví, takže na sebe neustále bonzují. Jsem z toho už fakt unavená, furt řešit jejich žabomyší spory. Začnu něco doma dělat a za chvilku rána a řev, bonzování, přetahování se o hračky… Venku je to lepší, ale to není řešení, že. Navíc pokud má starší po ruce svého kamaráda ze sousedství, ponouká k tyranii mladšího i jeho. Vymýšlejí jen hry, kdy jde o to mladšího někam zavřít, něčím ho majznout, utéct mu, schovat se mu atd.
Plno uživatelek mě tady asi dá přednášku, jak jsme zanedbali výchovu apod.. Nebo že jsou to prostě kluci a je normální, že se perou a soupeří spolu. - ale já zodpovědně říkám, že jsme se fakt snažili udělat maximum. Uvítala bych spíš konstruktivní rady,, ideálně od těch, co mají s podobnou situací zkušenosti. Díky!Omlouvám se za román
Asi tě moc nepotěším (jsem ten anonym s rodiči, co to nechtěli řešit). Někdy si sourozenci prostě nesednou. U mě to byla sestra. My jsme se mlátily a hádaly a ani teď mezi námi není nějak blízký vztah. Ale stýkáme se a když je výjimečně potřeba, pomůžeme si. To zase ano.
Můžu narovinu napsat, že jsem si vždycky přála být jedináček. Proto píšu anonymně, stydím se za to 
Ale je to tak.
Neříkám, že v tom sourozenectví nebylo nic pozitivního, hry atd. Ale jako jedináčkovi by mi bylo líp. A ségře určitě taky. A rodičům nakonec taky.
Já si z dětství pamatuju na jednu stranu šikanu sestry, na druhou buzeraci rodičů „jste sestry, měly byste držet při sobě“ 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.3.17 20:14
@warita píše:
Tahle veta je mi povedoma… ze bych to nekdy nekde slysela?
Naši teda byli alespoň spravedliví. Neřešili to u mě ani u sestry.
- Citovat
- Upravit
8.3.17 20:15
@warita píše:
Myslim, ze to mas pod kontrolouA holky se nauci domacich praci, coz se jim v budoucnu bude hodit. Ony z toho casem vyrostou rekla bych. Malokdy to ma takovy patologicky konec jako u nas.
je to asi pravda, co já pamatuju, jak jsme se s bráchou řezali jak koně, jeden pokojík, okolo té puberty jsem ho vyloženě nesnášela, když něco udělal a dostal, měla jsem z toho radost. Museli jsme vždycky za trest klečet proti sobě a dokud jsme se neobejmuli a nedali si pusu, nesměli jsme vstát, jako dneska pamatuju, my klečeli klidně hodinu, ještě se zavřenýma očima, abychom se na sebe nemuseli dívat m než se obejmout 
dneska se máme moc rádi řekla bych. Kdykoliv se vidíme, tak se objímáme
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.3.17 20:16
@Kriss Tina píše:
Ja se v tom uplne vidim, se segrou sme se jako maly hadaly v jednom kuse, stacilo maly stouchnuti, foukani a ja nevim co a segra (mladsi) hned bezela zalovat mamce, ta to ignorovala, dokud netekla krev tak nas neresila, to by se musela zblaznit
Jo něco takovýho by stopro napsala moje sestra. Jak to bylo super, že máma neřešila její šikanu a ignorovala moje trápení.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.3.17 20:19
U mě právě tohle bylo jedním (jen jedním) z důvodů, proč máme jedináčka. Neumím si představit, že by moje dítě šikanovalo jiné dítě a já bych ho v tom nechala, protože to druhé dítě je taky moje a „nebudu jim dělat soudce“. Prostě ne.
- Citovat
- Upravit
8.3.17 20:24
@Anonymní píše:
Jo něco takovýho by stopro napsala moje sestra. Jak to bylo super, že máma neřešila její šikanu a ignorovala moje trápení.
Tak ono je rozdil sikana kdy se sourozenci fak trapi a ublizujou si a kdy si delaj naschvaly prave typu „ona na me fouka“ nebo „at se na me nediva“. Jasny ze kdyby sme se se segrou triskaly jak blazni tak zakroci, to moje prirovnani dokud netekla krev bylo s velkou nadsazkou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.3.17 20:26
@Anonymní píše:
U mě právě tohle bylo jedním (jen jedním) z důvodů, proč máme jedináčka. Neumím si představit, že by moje dítě šikanovalo jiné dítě a já bych ho v tom nechala, protože to druhé dítě je taky moje a „nebudu jim dělat soudce“. Prostě ne.
Oni to rodice spis asi nezvladaji. Z pokojiku se ozyva non stop nejaky rev, pak na stridacku pribehne ten nebo onen a dozaduje se zastani. Pro rodice, ktery ma hlavu jako skopek a realne problemy asi neni jednoduche stale sledovat detske rozepre… a co si vzpominam z detstvi, tak bracha dokazal neuveritelne fabulovat a rodice mu proste verili, protoze meli ustalenou predstavu, ze ja jsem ta zla, takze muj nevinny bratricek mi stopro nic neprovedl a pokud ano, tak to bylo urcite v sebeobrane. A kdyz uz se to vazne nedalo nijak okecat, tak jsem se dozvedela, ze prej bracha se mi jako 18lety ma pravo mstit, protoze kdyz jsme byli jeste batolata, tak ja jsem mu udajne zakerne kousla do ucha. 
To jako nic absurdnejsiho je nenapadlo?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.3.17 20:34
Já mám teda dva bráchy, starší a mladší, ja jsem prostřední. Musím říct, že na starším bráchovi jsem visela odmalička. Je to parťák, voláme si, navštěvujeme se, pomáháme si. Mame spoustu zážitků, no proste brácha za všechny peníze. Mladsi je celkem v poho, někdy 
moje deti se taky hašteří, neresim dokavad netece krev nebo neslyším facky, ale čim jsou starší, tim je to lepší a když jde do tuhého, tak drží při sobě, za což jsem opravdu ráda. Nechápu jak někteří rodiče dokážou udělat rozdíl mezi dětmi a nechaj to dojít tak daleko, že se sourozenci nenávidí a nemaj potřebu se vídat. Jak psala warita a viki. Zakladatelko hlavu vzhůru a ještě tak rok trpělivost, bude líp…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.3.17 21:25
Jee, ja zavzpominala…mam starsiho a mladsiho brachu(ti maji dve a tri deti),starsi v pohode a mladsi byl desnej sigr a hajzlik 
my byli taky furt v sobe, ja vyrazeny dech, rozrazeny oboci autickem…on chudak…(omylem jsem ho majzla nozem u krajeni masa pro pejska"neber mi to" a v ruce byl nuz)…z nas museli nasi silet…jo a jednou jsme vymysleli aprila…mladsi bracha si usekl prst a nechali jsme mamku kilak bezet az do chalupy…ty jo, ta nas serezala vsechny…zacal byt pouzitelny az ve 14,kdy konecne prestal bonzovat(to zacal chodit na tajnacku na pivo) a uz s nami tahl za jeden provaz do dnes…ale stval me desne, kdysi…ja bych asi hlidala jen aby se neprizabili, a kazdy by mel mit svuj pokoj, aby se meli kde vyzurit a uklidnit.To platilo na me s brachou, vysli jsme dycky jak nejvetsi kamosi.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.3.17 21:36
Taky u nas platilo, ze starsi mel vzdy trosku lepsi podminky nez mladsi…priklad.mohl se divat dyl vecer na televizi, mel za neco zodpovednost(treba nas hlidal),mel pozdeji vetsi kapesne…az jsme ten vek dosahli i my mladsi, prebirali jsme take vyhody…srovnalo se to az na stredni. nejmladsi zase nemusel treba uklizet a mel zase jine vyhody..ale museli jsme se umet podelit, jinak to nemel ani jeden…drzim palce a heslo prezit a nezabit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.3.17 22:16
Tak docela dobrý info pro mě, to co tady čtu, při rozhodování se, zda mít jedináčka nebo děti dvě..-jedináčka!..a nebo aspoň druhé o něco později Jinak já osobně neporadím ani nepřispěju zkušeností, snad jen-já s bráchou jsme to měli 50 na 50.někdy na nože, ale často jsme si i hráli a pomáhali si.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.17 08:51
@misalin No, nevím jestli si s tím „později“ případně pomůžeš. Kamarádka má holky od sebe 8 let (aktuálně 13 a 5 let) a stěžuje si na nemlich to samé. Prý by ta starší mohla mít už rozum, ale nemá. Jsou prý neustále v sobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.17 09:18
@Fima píše:
@misalin No, nevím jestli si s tím „později“ případně pomůžeš. Kamarádka má holky od sebe 8 let (aktuálně 13 a 5 let) a stěžuje si na nemlich to samé. Prý by ta starší mohla mít už rozum, ale nemá. Jsou prý neustále v sobě.
Podle mě je u toho „později“ větší šance. Zvláště, když mají dva pokoje.
Starší sourozenci k tomu mlaDŠÍMU přistupují více pečovatelsky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
