Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@TeSudička K čemu tohle konstatování zakladatelce asi bude? ![]()
Zakladatelko, sama ještě nemám tak staré dítě a toto zatím nezažívám, ale chci Tě aspoň podpořit v náročném období.
Výchova holt zahrnuje i nepříjemné a vypjaté situace, od toho je to výchova. Tvoje dítě se učí, jak fungovat ve vnějším světě a ty mu zpětnou vazbou pomáháš pochopit, jak ten svět vlastně funguje. Je na ní teď kladeno spoustu požadavků a ne všechny se jí hodí do krámu. Je jasné, že se vzteká, bylo by divné, kdyby to nezkoušela a vše omezující by přijímala s naprostým klidem. Bude to chtít vydržet a dál nastavovat a držet hranice, zároveň neztrácet laskavost. Buď důsledná, ale ne zlá, to je to, co pro ní můžeš udělat. Pochybuju, že ti bude vděčná za to, že jsi ji nijak neformovala a ona ve společnosti selhává. Naopak, děláš jí velkou službu, že na její chování reaguješ. Ale chápu, že to musí být vyčerpávající a sama se na toto období vůbec netěším! ![]()
Kde si nevíš rady, tam zkus hru. V něčem je to věkem, ale ujídat dětem se nedělá. Anička se třeba dost baví se zvířátky a z té její hry lze leccos vyčíst. Vím ale, že každé dítě je jiné. Někde stačí hra, někde pomůže až dětský psycholog. V každém případě- hrozná matka nejsi. Ale rozumím ti- taky jsem občas pochyboval. Ale pak mi brácha, jehož žena dělá psycholožku, že je to zdravý vývoj. No,,, je. Ale kolik nervů mě to stálo a to jsem byl na dceru sám. Tak pevné nervy,.Kup si třeba čokoládu s oříšky a neboj- bude to čím dál tím lepší.
![]()
Musíš si sama prvně uvědomit, že ti to malá nedělá naschvál
někdy je to těžké, ale pro ni je to daleko horší, než pro tebe. Člověk od nich požaduje nějaké ovládání a oni se pravidelně v těch nejnevhodnějších situacích chovají jako mimina. Náš junior se momentálně naučil na každou věc v obchodě křičet,, já chci". Nedělá vyloženě hysterické scény, ale hlásit vykřikuje,, mami, já chci… Pračku, čepici, meloun, atd., prostě co zrovna vidí. Mám doma to samé v bleděmodrém. S tím rozdílem, že syn je v jeslích od roka, takže nám odpadá ta nejistota kolem toho. K tomu roční dceru a můžu ti říct, že kdybych plánované neotěhotněla v jeho roce, zůstal by jedináčkem. Taky mi je někdy líto, že jsem na ně hnusná, ale jsem matka, která požaduje určité mantinely. Já žiju v Německu, tady je často hodně volná výchova a když někdy vidím ty drzé děti, jsem ráda za ty svoje. S jídlem je to u nás úplně stejné, naštěstí tedy nikomu nic nevezme, ale celé dny poslouchám jen,, mamiiii papat ". Nezbývá nám, než to přežít ![]()
Ještě jedna osvědčená rada: když se vám bude chtít toho zmetka popadnout a vyhodit z okna, uvařte si kafe a pro jistotu to okno zavřete.
@Anonymní píše:
Ahoj, máme doma čerstvě tříletou holčičku a já mám posledních 14 dnů hrozný splín a je mi to líto.
Poslední měsíce je u nás peklo, malá fakt neposlechne, neustále se vzteká a dělá scény. Teď začala chodit do školky a scény i tam, jak ráno tak při vyzvednutí.
Nechce si hrát, nebaví jí kreslení, puzzle,…jenom na hřišti vydrží.
Neustále vyžaduje jídlo, ale pořád. I na hřišti je drzá a chodí ujídat druhým dětem. Když jí vysvětluji, že tohle dělat nebude, zase scéna. Babičky nemáme, ale s manželem si pomáháme, ale přijde mi, že jsme na ní oba krátcí. Celý den brečí nebo se vzteká, už je to na palici a poslední dobou se mi dost stává, že bouchnu a zakricim na ní nebo jí rázně chytnu za ruku a vysvětlím, že takhle teda ne. Na zadek už ode mě taky dostala. Pak přijde s něčím, co se naučila, třeba s novou písničkou a my roztajeme a říkám si, jak je vlastně šikovná. Pak se rozbrecim, protože nechci aby si pamatovala, jak jsem na ní křičela nebo byla nepříjemná ☹️ Co když si to v sobě ponese a jednou mi to vyčte?
Já už ale fakt nemůžu, celodenní scény se prostě nedají vydržet.
Teď jsme s manželem řešili druhé dítě a já včera řekla, že nechci. Jenže mi bude 34…myslím, že to psychicky nedám. Už jsem myslela, že si začneme zase užívat, ale u nás to prostě nejde.
Jsem prostě špatná máma
Děláš to pro dceru, aby zůstala naživu a dostalo se jí dobrého vychování - včetně toho, co může a co ne. A podle své nejlepší úvahy, protože ty jsi rodič a máš za ni zodpovědnost - ne ona za tebe.
Zda tě bude mít v budoucnu za dobrou matku a bude tě chválit nebo ti bude vyčítat, je proti tomu podružné. Jako dítě tě bude obdivovat, v pubertě ti bude vyčítat a s vlastními dětmi zjistí, že věci nejsou černobílé.
Věci ze tří let si moc pamatovat nebude.
Že jí občas silněji chytneš za ruku nebo i plácneš po zadku je relativně v normě, pokud to nepřeháníš a ona si to svým chováním zaslouží. Horší je, pokud to příliš prožíváš, utápíš se nejprve v hněvu a pak zase v sebevýčitkách, to může dělat nepříjemnou atmosféru dlouhodobě. Je lepší ji okřiknout nebo i plácnout, když si to zaslouží a pak zas pohoda. Čo bolo, to bolo. ![]()
Bude líp. Dcera byla v tomhle věku dost nesnesitelná, vlastně skoro až do nástupu do školy. Prakticky denně scény, kdy jsem ji řvoucí táhla ze školky, kdy uražně stála i hodinu v koutě a zarytě mlčela, kdy mi dělala scény ve školce… A teď je z ní skvělá 9letá slečna, sicel pořád dost paličatá, ale už se s ní dá domluvit.
Ale hlavně - ona si prý nepamatuje, že jsem na ní křičela a občas jí lupla přes zadek
a mám spolu skvělý vztah. Takže hlavu vzhůru, zlepší se to!
Neboj, snad diteti jednou dojde, ze takto ne, ze vsechno ma sve meze a ze nesneses vse. Take melo dite v obdobi, kdy udelalo problem uplne ze vseho. Pro me je tezka ta nelogicnost. Nevim jak resit, ze jednou helmu utahnout nechce, podruhe ji chce utahnout az moc, potreti ji nechce vubec a vzdy je to mega scena, takze ja jsem permanentne nastvana… Kolem toho tretiho roku to byl mazec, ted ve 4 je uz dost klid, čekám, comprijde ted.
@Alriga píše:
Když moje tehdy asi dvacetiletá dcera přijela domů z praxe na dětském táboře, řekla mi: „Mami, já ti děkuju za to, jak jsi mě vychovala.“ Já jsem odvetila:" No, ale rvala jsem na tebe a občas jsem tě zmydlila." A ona na to: „Ono to, mami, někdy asi jinak nejde, viď?“
Nejde! 😍Příspěvek upraven 20.09.20 v 08:46
Ale jde ![]()
Zakladatelko,
Kazde dítě zlobí..
Ze jen na hristi vydrzi, tak to mas proste zivější dítě..
Rozhodne nejsi spatna máma, snazis se..k daní ma zadek a ke kriceni se vyjsdrovat nebudu, protoze toho ja nejsem zastance
. A preji pevne nervy ![]()
@Borecek178 píše:
Když vydrží jen na hřišti, tak s ní budu trávit maximum času na hřišti, ne? Bude mít skvělou fyzičku, bude otužilá, stahaná, bude chtít brzy spát a doma bude klid.
To hřiště jsem pochopila v ty skolce..
Tam s ni učitelka asi celej den na hřišti trávit nebude..
Už jen to, že o sobě pochybuješ značí, že nejsi hrozná matka ![]()
@Anonymní píše:
Pak se rozbrecim, protože nechci aby si pamatovala, jak jsem na ní křičela nebo byla nepříjemná ☹️ Co když si to v sobě ponese a jednou mi to vyčte?
Proc by si nemela pamatovat, zes na ni kricela nebo byla neprijemna?
Naopak, jen at si to zapamatuje; to ji da moznost v budoucnosti korigovat jeji jednani a chapat, kde lezi tebou dane hranice toho, co jeste muze a co uz ne.
@_.Emilyyy píše:
Ale jde
Opravdu jen vyjimecne.
Z me zkusenosti muzu rict, ze velka vetsina takto vychovavanych deti je jejich okolim oznacovana za nevychovane.
Podle me opravnene.
Ahoj,
já tě asi moc nepotěším - ale já třeba mám pár úplně raných vzpomínek (kdy mi muselo být tak kolem toho třetího roku nebo možná i míň), kdy mámě ujely nervy. Vtipný je, že ona už to dávno zapomněla
Ne teda, že bych jí to nějak vyčítala, ale jednou jsem to nějak zmínila a ona se hrozně divila. Na mateřskou vzpomíná v dobrým, člověk asi to blbý prostě časem vytěsní (až na výjimky).
Já to dlouho vnímala tak, že dospělý člověk by se měl umět ovládat a tohle dělat neměl. No, a teď mám dvě děti brzy po sobě a šílený je, že se v těch situacích chovám úplně stejně! Řvu na ně, pleskám je, jsem hysterická. Jenže oni jsou prostě ďáblové a já si s nima nevím rady
Tak je mi to líto, že se chovám takhle a taky doufám, že u nich převážej ty lepší vzpomínky.
Teď jsem v situaci, kdy chápu, proč se máma takhle chovala - neměla to určitě lehký. Ale tehdy jsem to vnímala jako křivdu (a je mi jasný, že přesně takhle se cítí moje děti). Teď máme spolu hezký vztah a ona je s vnoučaty mnohem trpělivější, i když nervy ji občas taky ujedou ![]()
Tak se drž! Snad z toho vyrostou a my se časem víc vyklidníme! ![]()