Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nebude si pamatovat, že jsi hrozná matka
Nebude si ani pamatovat, že sama byla k nesnesení
ono se to srovná, neboj. Vyroste z toho a ty budeš reagovat klidněji.
Když vydrží jen na hřišti, tak s ní budu trávit maximum času na hřišti, ne? Bude mít skvělou fyzičku, bude otužilá, stahaná, bude chtít brzy spát a doma bude klid.
@TeSudička píše:
Jaky si to udelas, takovy to mas…
Neni nad trochu empatie, ze? ![]()
Zakladatelko, nejsi spatna mama, dite zadne vedome vzpominky z tohoto veku mit nebude, ale potrebujes se to naucit zvladat, to jo. Sceny jsou v tomhle veku normalni, musis se naucit nechat se jimi mene vytacet. Kdybys umela anglicky, poradila bych ti dobry zdroj.
Příspěvek upraven 20.09.20 v 08:38
Hrozna matka je neco uplne jineho. Musis vymyslet, jak se hodit zpatky do pohody a tohle bude jen obdobi, ktere si fakt pamatovat nebude, kolikrat jsi zvysila hlas atp.
Na synovi vidim, ze kdyz nejsem ok, proste to na nej prenesu, je s nim horsi porizeni temer okamzite - naopak kdyz se dokazu vyklidnit, dostane se do pohody i on.
Nevim, kolik casu mas teoreticky k dispozici, jestli uz jsi zpatky v praci- ale minimalne mas muze a muzete se domluvit, ze kazdy dostane par hodin tydne, kdy nebude resit uklid a vareni, ale vyhradne to, co ho dobiji.
Ted je stresu proste vic, skolka je velka zmena, mozna se citite provinile, kdyz dela sceny- chce to nekde nabrat zpatky, abyste ji zase mohli byt oporou.
Nějaké opožděné období vzdoru? Asi bych to musela vidět, třeba ve školce máme matku, co vztekle a sprostě řve na úplně normální dítě.
Ale ona má pocit, ze je dítě úplně nemožný ![]()
Ja nevim, ja jsem taky na dite neprijemna, nekdy extremne neprijemna, kdyz dela neco, co nemá ![]()
Muj chlapec neni ochoten si svleknout kalhoty a nejak je slozit, domaci ukol napsat bez padesati škrtancu (ne, nema poruchu, je jen prase), kdyz ma neco udelat, tak odmlouva, kdyz ma prehravat, tak je dusno a z tech jeho ksichtu musim obcas do lesa, abych ho nezabila. Babicka se na me taky mraci, ze jsem na nej zlá, ale ona za nej je ochotna vsechno delat a vubec ho celkove rozmazlovat. No tak u me ma vojnu. Pocitam, ze mi jednou vmete, ze jsem na nej byla zla
lepe to neumim, ale snazim se ![]()
Pres to vsechno jsem presvedcena, ze jsem dobra máma a on vi, ze ho moc miluju ![]()
Příspěvek upraven 20.09.20 v 08:43
Dceři budou 3 za 2 měsíce. A když dělá něco, co nechci, aby dělala, tak prostě důsledně zakazu. Klidně ji i jednu lisknu, přijde mi to kolikrát účinnější, když už fakt zkouší trpělivost. Co se toho pamatování týče, myslím, že když tu ráznost a přísnost vyvazis taky časem, který ji venujes a hlazením, mazlení, tím, že s ní děláš blbiny, tak to v ní určitě nic špatného nezanechá. Jen ohybej proutek, dokud je mladý. Až z ní bude slečna, můžete se začít pomalu kamarádit ![]()
Příspěvek upraven 20.09.20 v 08:47
Když moje tehdy asi dvacetiletá dcera přijela domů z praxe na dětském táboře, řekla mi: „Mami, já ti děkuju za to, jak jsi mě vychovala.“ Já jsem odvetila:" No, ale rvala jsem na tebe a občas jsem tě zmydlila." A ona na to: „Ono to, mami, někdy asi jinak nejde, viď?“
Nejde! 😍
Příspěvek upraven 20.09.20 v 08:46
Řekla bych, že je taková, protože jsi příliš benevolentní rodič.
Pokud je až tak rozcapená, že ujídá dětem na hřišti, ačkoli ví, že nemá, tak cítí tvoji nejistotu a tím je to horší.
Pokud si vyčítáš i to, že ji rázně chytneš za ruku, je to špatně. Děti reagují často na jasné a rázné způsoby. Tím neříkám, že ji máš mlátit, ale rázné chycení za ruku je velmi dobrý a v určitých situacích i nejlepší způsob reakce.
Jo a určitě nejsi rodič, který by s echoval staršně ke svému dítěti.
To znám. Synovi je ale už 4,5 roku… Bez hlídání, já teď těhotná. Miluji ho nejvíc na světě, ale dost často to nedávám no. Drž se…
@TeSudička píše:
Jaky si to udelas, takovy to mas…
To si říkají tvoji rodiče když tě vidí..
Ahoj, máme doma čerstvě tříletou holčičku a já mám posledních 14 dnů hrozný splín a je mi to líto.
Poslední měsíce je u nás peklo, malá fakt neposlechne, neustále se vzteká a dělá scény. Teď začala chodit do školky a scény i tam, jak ráno tak při vyzvednutí.
Nechce si hrát, nebaví jí kreslení, puzzle,…jenom na hřišti vydrží.
Neustále vyžaduje jídlo, ale pořád. I na hřišti je drzá a chodí ujídat druhým dětem. Když jí vysvětluji, že tohle dělat nebude, zase scéna. Babičky nemáme, ale s manželem si pomáháme, ale přijde mi, že jsme na ní oba krátcí. Celý den brečí nebo se vzteká, už je to na palici a poslední dobou se mi dost stává, že bouchnu a zakricim na ní nebo jí rázně chytnu za ruku a vysvětlím, že takhle teda ne. Na zadek už ode mě taky dostala. Pak přijde s něčím, co se naučila, třeba s novou písničkou a my roztajeme a říkám si, jak je vlastně šikovná. Pak se rozbrecim, protože nechci aby si pamatovala, jak jsem na ní křičela nebo byla nepříjemná ☹️ Co když si to v sobě ponese a jednou mi to vyčte?
Já už ale fakt nemůžu, celodenní scény se prostě nedají vydržet.
Teď jsme s manželem řešili druhé dítě a já včera řekla, že nechci. Jenže mi bude 34…myslím, že to psychicky nedám. Už jsem myslela, že si začneme zase užívat, ale u nás to prostě nejde.
Jsem prostě špatná máma