Budu umět být dobrá matka?

Anonymní
5.11.20 12:03

Budu umět být dobrá matka?

Ahoj, jsem na začátku těhotenství a musím pořad přemýšlet, jestli budu dobra matka. Neměla jsem ideální dětství - materiální zabezpečení a vzdělání bylo OK, ale to je tak všechno. Otec je manipulativní psychopat, který cvičil s celou rodinou - jen on měl pravdu, nestýkali jsme se se žádnými příbuznými, časté hádky s matkou, později i fyzické napadání. Matka se zas bránila psychickým nátlakem přes nás - už nemá na nikoho náladu a odejde (ty protestní odchody, když jsem byly malé si budu pamatovat asi navždy), když nám otec za něco nadál, ona rvala jak pominutá, aby mu dala za pravdu. No zkrátka s ani jedním rodičem nemam nějaký vřelý vztah (nejvíc si rozumím s otcovou přítelkyní) a strašně mi chybí, ze jsem se nikdy matce nemohla s ničím svěřit, nějaký projev lásky. Čím jsem starší tím víc vidím, jak všechno bylo špatně a pořad mám chvilky, kdy mě něco úplně dostane, napr. že matka vůbec neměla radost z moji svatby a dala hnedka najevo, ze nechápe, proč se nevezmeme na úřadě :(. Strašně mi chybí, ze nemam žádné vztahy se svými příbuznými a v dospělosti už se to prostě buduje těžko. Navíc mi příjde, že taky neumím projevit radost, neumím se svěřit a z toho důvodu mám strach jestli tomu svému dítěti dokážu dat dostatečnou lásku a důvěru, aby se jednou necítilo jako já. Nemůžu to byt nějak dědičný? Jinak manžela mám naprosto zlatého a těhotenství je chtěné.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
3485
5.11.20 12:14

Klídek. Moji rodiče byli oba alkoholici, priserne dětství. Za par týdnu se nám narodí druhé. Manžel naopak tvrdí, ze jsem úplně báječná máma, protože si dávám pozor, aby se neopakovaly žádné vzorce chování, co jsem zažila doma. Vzhledem k tomu, ze nejsem naštěstí citově oplostela, tak syna zboznuju, má 2 a půl a myslím, ze jsme na dobre cestě. Jak to bude v pubertě, tam samozřejmě ví bůh :lol: vzhledem k tomu, ze alkoholismus se dědí, tak doufám, ze nezacnu chlastat anebo ho nezabiju :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5.11.20 12:18

Manžel má podobné pochyby, jelikož taky nepochází z ideálního prostředí- nikdy neměl otce, matka workoholička, hlavně aby mu mohla furt něco kupovat.
I z okolí vidím, že lidi, kteří pochází z prostředí jak píšete, a přitom si to dobře uvědomují a na začátku mají pochyby, jsou pak naprosto super rodiče. :) To bude fajn, já měla strach i když mám normální rodinu, to je asi naprosto normální že začátku těhotenství. :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.11.20 12:22

@Verurizeckova ty vzorce chování to je naprosto přesný, taky pořad hlídám, aby něco nebylo špatně. Až se kolikrát divím, že to manžel na začátku vydržel 😄 manžel mě taky uklidňuje, ze určitě budu skvělá máma, ze právě přesně vím, co nechci. Zakladatelka

  • Citovat
  • Nahlásit
462
5.11.20 12:30

Ja se toho taky bojim, ale neboj, budes takova matka, jakou chces byt… nekoho ty spatne vzroce poskodi a dela pak to samy, ale nekoho naopak posili a jasne vi, co nikdy nechce delat…
ale asi neni dobry nad tim moc usilovne premyslet dopredu…

ja si rozhodne verim, ze nikdy nebudu posahana manipulatorka jako otec a taky uz jsem si overila, ze nejsem tak slaba jako moje mamka, stojim si za svym a klidne jdu do konfliktu, verim, ze za sve deti bych se
bila do posledniho dechu… urcite to budes mit stejne a budes super mamka :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19587
5.11.20 13:27
@Anonymní píše:
Ahoj, jsem na začátku těhotenství a musím pořad přemýšlet, jestli budu dobra matka. Neměla jsem ideální dětství - materiální zabezpečení a vzdělání bylo OK, ale to je tak všechno. Otec je manipulativní psychopat, který cvičil s celou rodinou - jen on měl pravdu, nestýkali jsme se se žádnými příbuznými, časté hádky s matkou, později i fyzické napadání. Matka se zas bránila psychickým nátlakem přes nás - už nemá na nikoho náladu a odejde (ty protestní odchody, když jsem byly malé si budu pamatovat asi navždy), když nám otec za něco nadál, ona rvala jak pominutá, aby mu dala za pravdu. No zkrátka s ani jedním rodičem nemam nějaký vřelý vztah (nejvíc si rozumím s otcovou přítelkyní) a strašně mi chybí, ze jsem se nikdy matce nemohla s ničím svěřit, nějaký projev lásky. Čím jsem starší tím víc vidím, jak všechno bylo špatně a pořad mám chvilky, kdy mě něco úplně dostane, napr. že matka vůbec neměla radost z moji svatby a dala hnedka najevo, ze nechápe, proč se nevezmeme na úřadě :(. Strašně mi chybí, ze nemam žádné vztahy se svými příbuznými a v dospělosti už se to prostě buduje těžko. Navíc mi příjde, že taky neumím projevit radost, neumím se svěřit a z toho důvodu mám strach jestli tomu svému dítěti dokážu dat dostatečnou lásku a důvěru, aby se jednou necítilo jako já. Nemůžu to byt nějak dědičný? Jinak manžela mám naprosto zlatého a těhotenství je chtěné.

Podle popisu bys mela byt moje sestra :mrgreen: mela jsem uplne stejne dětství. Krom segry a obcas mamy se s nikym z rodiny nevidam. Deti mam dve a neprijde mi, ze by nejak stradaly. Snazim se davat pozor na to, kvuli cemu sem trpela ja jako dite a neopakovat chyby rodičů. Me teda rodinu nahradil pritel a jeho rodina, on ma naopak velkou rodinu a vsichni (az na par jedincu) maji vztahy úžasné. Sem celkem rada, ze me do te rodiny vzali :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.11.20 13:52

Zdravím zakladatelko,
vím že tohle není téma diskuze, ale ráda bych se tě na něco zeptala. Mám to doma úplně stejný jako ty. Je to jak kdyby si popisovala můj život. S tím rozdílem, že asi budu mladší než ty. Je mi 21 let, studuju vš a s rodiči vztah je opravdu strašný. Přijde mi že se to každým dnem zhoršuje a už i přemýšlím, jestli bych neměla vypadnout z domu, protože to doma nejde zvládat. Hádky a tohle chování co popisuješ je na denním pořádku a teď jsem si našla přítele a ještě se všechno zhoršilo, protože prý bych si mohla najít někoho lepšího, jim se nelíbí. Takže by mě zajímalo, jak si od nich odešla. Jestli bylo vše v klidu, po škole nebo když už si měla práci, v kolika letech a tak něco…

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
5.11.20 14:11

Tady zakladatelka pro anonymní dotaz: mě je teď 30 let. A k tvému dotazu: já jsem z domu víceméně odešla, když jsem začala studovat VŠ. Bydlela jsem na kolejích a domů jsem moc nejezdila. Měla jsem teda výhodu, že rodiče mi na bakalářského studiu hradili koleje a posílali nějaký příspěvek každý měsíc. Na navazujícím už jsme žili s manželem (tehdy ještě přítelem) ve spolubydlení a žili z peněz, co dostával od rodičů jako příspěvek na studium a oba jsme na částečný úvazek pracovali. Naši se v té době rozvedli, tak otec taky občas něco poslal. Po škole jsme si koupili vlastní byt na hypo a rodiče už definitivně jen jednou za čas navštívím.

  • Citovat
  • Nahlásit
140
5.11.20 19:04

Ahojky. Myslím, že pokud nad tím takhle přemýšlíš, tak si uvědomuješ, co bylo špatně a rozhodně to tak nebudeš chtít mít. Já jsem zažila taky ledacos, s rodiči se nestykam vůbec, táta má novou rodinu, neviděla jsem ho patnáct let, matky přítel mě sexuálně obtěžoval, od patnácti se živím sama, díky čemuž nemám vysokou, protože jsem nakonec nenastoupila, protože jsem si na sebe musela v prvé řadě vydělat… Kvůli tomu všemu, že nikdy by dítě nemělo babičku s dědou, že jsem daleko citlivější atd atd jsem děti ani nechtěla, ale pak se to zlomilo… Mám tříměsíčního syna, miluju ho nadevše, přítel se téměř nestará, i když mě k dítěti spíš ukecal. Nakonec to zvládám i sama a vím, že to, co se dělo doma já opakovat nechci, chci, abychom měli hezky vztah a tak se mu věnuju s láskou a péči, jak nejlíp umím. Matku otravovalo vše snad, uvařit, uklidit, vůbec nic, já naopak uklizim, vařím i peču. Chci být jednou pro malého dobrá máma. Věř že když přemýšlíš o sobě, dítěti i své rodině, víš, co nechceš a co chceš… Já to tak přesně mám. Svoje dítě budeš milovat, budeš se starat a vědět, proč to děláš! Protože budeš máma a budeš chtít mít se svým dítětem hezky vztah, budeš chtít, abyste se měli rádi. Budeš mít vlastní rodinu a jen na tom záleží. Neboj se! Taky jsem to měla na prd, nemám žádné babičky, dědy pro malého, ale to neznamená, že nebudu dobrá máma. A ty taky! Hlaď si bříško, mluv a NESTRESUJ SE! :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2009
5.11.20 19:10
@Anonymní píše:
Ahoj, jsem na začátku těhotenství a musím pořad přemýšlet, jestli budu dobra matka. Neměla jsem ideální dětství - materiální zabezpečení a vzdělání bylo OK, ale to je tak všechno. Otec je manipulativní psychopat, který cvičil s celou rodinou - jen on měl pravdu, nestýkali jsme se se žádnými příbuznými, časté hádky s matkou, později i fyzické napadání. Matka se zas bránila psychickým nátlakem přes nás - už nemá na nikoho náladu a odejde (ty protestní odchody, když jsem byly malé si budu pamatovat asi navždy), když nám otec za něco nadál, ona rvala jak pominutá, aby mu dala za pravdu. No zkrátka s ani jedním rodičem nemam nějaký vřelý vztah (nejvíc si rozumím s otcovou přítelkyní) a strašně mi chybí, ze jsem se nikdy matce nemohla s ničím svěřit, nějaký projev lásky. Čím jsem starší tím víc vidím, jak všechno bylo špatně a pořad mám chvilky, kdy mě něco úplně dostane, napr. že matka vůbec neměla radost z moji svatby a dala hnedka najevo, ze nechápe, proč se nevezmeme na úřadě :(. Strašně mi chybí, ze nemam žádné vztahy se svými příbuznými a v dospělosti už se to prostě buduje těžko. Navíc mi příjde, že taky neumím projevit radost, neumím se svěřit a z toho důvodu mám strach jestli tomu svému dítěti dokážu dat dostatečnou lásku a důvěru, aby se jednou necítilo jako já. Nemůžu to byt nějak dědičný? Jinak manžela mám naprosto zlatého a těhotenství je chtěné.

Už jen to, že o tom takto přemýšlíš, tak myslím, že budeš dobrá máma :srdce: :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
534
9.11.20 00:37
@Anonymní píše:
Ahoj, jsem na začátku těhotenství a musím pořad přemýšlet, jestli budu dobra matka. Neměla jsem ideální dětství - materiální zabezpečení a vzdělání bylo OK, ale to je tak všechno. Otec je manipulativní psychopat, který cvičil s celou rodinou - jen on měl pravdu, nestýkali jsme se se žádnými příbuznými, časté hádky s matkou, později i fyzické napadání. Matka se zas bránila psychickým nátlakem přes nás - už nemá na nikoho náladu a odejde (ty protestní odchody, když jsem byly malé si budu pamatovat asi navždy), když nám otec za něco nadál, ona rvala jak pominutá, aby mu dala za pravdu. No zkrátka s ani jedním rodičem nemam nějaký vřelý vztah (nejvíc si rozumím s otcovou přítelkyní) a strašně mi chybí, ze jsem se nikdy matce nemohla s ničím svěřit, nějaký projev lásky. Čím jsem starší tím víc vidím, jak všechno bylo špatně a pořad mám chvilky, kdy mě něco úplně dostane, napr. že matka vůbec neměla radost z moji svatby a dala hnedka najevo, ze nechápe, proč se nevezmeme na úřadě :(. Strašně mi chybí, ze nemam žádné vztahy se svými příbuznými a v dospělosti už se to prostě buduje těžko. Navíc mi příjde, že taky neumím projevit radost, neumím se svěřit a z toho důvodu mám strach jestli tomu svému dítěti dokážu dat dostatečnou lásku a důvěru, aby se jednou necítilo jako já. Nemůžu to byt nějak dědičný? Jinak manžela mám naprosto zlatého a těhotenství je chtěné.

No tak psychopatie je dědičná, ale málo. Drtivá většina je o výchově. Když se narodí dítě potřebuje hodně lásky pozornosti nemá být samo, nenechávejte svoje dítě plakat a uspávejte ho. Do 2 let věku je osobnost dítěte prakticky hotová. Jde o to, aby se u dítěte nezafixovaly patologické obranné mechanismy. Psychopat si myslí, že svět je zlý a on musí být také je to jeho ranná zkušenost a pak už se to dá jen těžko napravit, ale zase nesmíte dítě rozmazlit musí vědět co je správné a co ne. Dítě potřebuje být ve výhradní péči matky nejméně do 3 let, ale lépe do 4 let. Nedávejte dítě do školky před 3 rokem věku. Jinak myslím, že Vy budete dobrá matka a víte proč, protože vy chcete být dobrou matkou není Vám jedno jak se Vaše dítě cítí. Bohužel mnohým jiným jde především o svoje pohodlí.
Jinak podle toho co píšete, pak jste extrovert máte zájem o vztahy s lidmi nemyslím, že máte poruchu osobnosti, ten strach svěřit a zároveň touha to udělat je strach z odmítnutí je třeba si to uvědomit nechovejte se jinak než jaká jste kvůli tomu abyste nebyla odmítnuta a svěřit se zkuste vašemu muži.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
13
12.11.20 08:55

Většinou ten kdo to jako dítě neměl lehké, tak se pak sám snaží dát svým dětem to, co sám postrádal. :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15886
12.11.20 10:52

Tak ono ke to takový… Kdo neměl jako dítě peníze, zahrnuje dítě hlavně dary. Kdo neměl lásku, dává lásku. Kdo neměl oboje dává opičí lásku a kdoví jestli dítě dokáže tohle jednou ocenit a nebude z něj nevděčný kvítko. Nová generace vidí chyby ty předchozí a sama se dopouští chyb dalších, nových. Prostě to nějak dopadne.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama