Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Problémy s výchovou 10-tileté dcery
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
1.11.20 20:49
@samantafox píše:
Psycholog…
Neříkám, že mě toto nenapadlo. Pořád si ale říkám, že to musí jít i nějak bez zásahu další osoby. Zase nejsem moc zastánce letět k psychologovi s každým problémem, přijde mi že v dnešní době se jejich služeb nadužívá - samozřejmě pokud to bude nezbytné, půjdeme.
- Citovat
- Upravit
1.11.20 20:51
Určitě psycholog!!! Promluví s dcerou, s vámi. Poradí jak s ní jednat, mluvit. Neodkládejte to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.11.20 20:52
@Anonymní píše:
Neříkám, že mě toto nenapadlo. Pořád si ale říkám, že to musí jít i nějak bez zásahu další osoby. Zase nejsem moc zastánce letět k psychologovi s každým problémem, přijde mi že v dnešní době se jejich služeb nadužívá - samozřejmě pokud to bude nezbytné, půjdeme.
Toto není jen tak nějaký „problém“. Zasahuje vážně celou vaši rodinu a váš vztah k dceři. Neváhej a objednej se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Anonymní
1.11.20 20:52
Obě moje děti byly ve věku 10 let na zabití. 
Nicméně já tedy vyžadovala a vyžaduji stejně, aby si po sobě uklízeli atd. Nechtějí, prudí, blokace mobilu a hotovo. Funguje 100%. Chce to vydržet a dodržovat stanovená pravidla. Máte to asi složitější, že je jako jedináček nejspíš rozmazlená, ale zas nesmíte jí nechat skákat vám po hlavě..
- Citovat
- Upravit
1.11.20 20:55
Od koho to fracek okoukal to “nemám čas”?
Asi jak jste ji vychovali, tak se chova? Nebo jste byli tvrdy a neustupny od pocatku?
Příspěvek upraven 01.11.20 v 20:57
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.11.20 20:56
@Anonymní píše:
Ihned na začátku se omlouvám za anonym, je to pro mě moc těžké a stydím se, že jsem asi jako matka selhala.Máme desetiletou dceru, je jedináček a vždycky byla svá, od batolete. Je ohromně inteligentní, ale čím dál víc nás s manželem trápí její chování. Poznamenává naši rodinu a mi přijde, že je ta rodina už skoro v rozkladu, s manželem jsme skoro pořád v nervech, co zase bude.
O co jde? Největší problém máme asi s tím, že s dcerkou se prakticky není možné domluvit. Všechno jí musíme x-krát říkat, žádat ji o různé běžné věci ( např. ať si odnese nádobí po jídle do dřezu, nachystá aktovku apod.), jakoby sama neměla určitou sebekontrolu co, kdy, jak má udělat. Z toho pramení její vztekání, že po ní pořád něco chceme, nutíme ji dělat to, co ona zrovna nechce… no jednoduše, odmlouvá a chová se jako rozmazlený fracek, s prominutím. Můžeme po dobrém, po zlém ( dřív i dostala, ale před časem jsem se zařekla, že už se jí nedotknu, nikam to nevede) - vždycky slíbí, že půjde do sebe a NIC. Další den jsme tam, kde jsme byli.
Já se celkem držím, ale manžel už to nezvládá. Vůbec si s ní nerozumí, je z ní nešťastný. Vždycky říká, že by ji tak moc chtěl milovat, ale že ona mu to svým chováním znemožňuje. Například když už se manžel zklidní a chce udělatsmírčí krok a dát jí třeba pusu na dobrou noc a posedět u ní před spaním, ona je schopná mu říct, že teď nemá čas. Načež se on zase nervne. Podobných situací máme denně X. Ona bývá fajn, nemůžu říct, že ne - ale poslední dobou je to fakt výjimečně.
Stále je hodně dětská, hraje si na víly a tak - jenže jakmile vpluje do role, je schopná s tím " otravovat" i souseda, když ho potkáme na procházce - ten samozřejmě nechápe, o co jde. Cizí člověk ani nikdo z rodiny si s ní v podstatě nemá šanci normálně povykládat, vždycky začne omílat svoje témata. Jako by jí chybělo slušné chování, nevím. Proto ani nemá moc kamarádů, nikdo se s ní nechce bavit… Přitom ji k tomu slušnému společenskému chování vedeme, má v nás příklad… není třeba schopná nechat lidi domluvit, pozornost strhává na sebe… Je to hrozné, že to musím jako matka říct, ale stydím se s ní někam chodit, co zas vyvede.
Nechci, aby to bylo moc dlouhé ( už stejně je), tak budu kdyžtak rozvádět a reagovat v diskuzi.
Já se strašně bojím, že jsme špatní rodiče a nejsme prostě schopní vychovat dítě. Stydím se za to a jsem moc nešťastná, hlavně proto, že už nás to ovlivňuje jako rodinu a manžel už to vůbec nedává, je už radši v práci než doma.
Napiš mi SZ, jestli chceš. Na pár věcí se zeptám. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.11.20 20:56
@Anonymní píše:
Obě moje děti byly ve věku 10 let na zabití.
Jo, to my děláme… Plnění povinností vyžadujeme, trvám na tom a neustoupím - někdy jde hned a bez řečí, někdy odmlouvá a někdy vyloženě řve. Ale udělá to vždycky. Jsou dny, kdy funguje sama od sebe, to zase jo. Rozmazlená asi je, ale netuším, jak a kdy jsme to připustili. To mě hrozně mrzí.
- Citovat
- Upravit
1.11.20 20:56
@Anonymní píše:
Pro mě je psycholog potvrzením mého absolutního selhání.
Není to v žádném případě selhání. MOje sestra měla problémy s dcerou, tam ji vysloveně segra rozmazlila, já ji to říkala o malá že ji rozmazluje! Ona to vzala na vědomí až kolem jejich 6-7 let, psycholog ji pomohl jak v daných situacích jednat. Promiluvil s dcerou, pomohl jim. A u vás nemusí jít o výchovný problém, já nejsme zastánce toho že když je jedináček musí být rozmazlený!! rozmalené a rozežrané mohou byt i dva tři sourozenci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.11.20 20:58
Sousedka ma fracka jedinacka holku taky kolem 9-10 a to je sileny jak je ten fracek rozmazlenej 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.11.20 20:58
@Veru1987 A čím ji sestra rozmazlila? Třeba to dělám taky a nevím o tom.
- Citovat
- Upravit
1.11.20 21:01
Ahoj 
tak teď se přidám a budu číst rady od ostatních. Mám to trochu podobné, ale uvědomuji si, že je to moje chyba. Dcera je nejmladší s dětí je mezi nimi velký věkový rozdíl. Dceři bude v listopadu devět. Je tedy hodně chytrá ve škole a oblíbená mezi dětmi, e doma neposlouchá přesně jak říkáš. kdyz po ní něco chceme buď nás nevíme nebo se vztekas, že po ní něco chceme, že ji nemáme rádi atd. Do konce se mnou i spí a prostě dokud nejdu spát tropi šílený scény, že vždy povolí a jdu s ní. Například včera večer chtěli starší děti ať se s nima koukám na film. Chytla záchvat vzteku, že jsem povolila. Vím, že chyba je ve mě, že jsem si rozmazlila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.11.20 21:01
Podle mě to na psychologa není. Teď jsem to četla dceři, taky deset let a smála se u toho, protože se dvou třetin to sedí na ni. Akorát moje dcera si nehraje na víly, ale na vlky a nosí vlčí ocas, jednou ho měla i venku. A nervy mám z ní větší já, než manžel. A opravdu mě nenapadlo, že by to bylo na psychologa. V kolektivu je normální, kamarádky má, učí se obstojně. Co je zavřená škola, je na zabití o něco víc než jindy. Musíme vydržet 
. Jinak dcera není jedináček, má sestru i bratra, akorát těm už je 18.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Ihned na začátku se omlouvám za anonym, je to pro mě moc těžké a stydím se, že jsem asi jako matka selhala.
Máme desetiletou dceru, je jedináček a vždycky byla svá, od batolete. Je ohromně inteligentní, ale čím dál víc nás s manželem trápí její chování. Poznamenává naši rodinu a mi přijde, že je ta rodina už skoro v rozkladu, s manželem jsme skoro pořád v nervech, co zase bude.
O co jde? Největší problém máme asi s tím, že s dcerkou se prakticky není možné domluvit. Všechno jí musíme x-krát říkat, žádat ji o různé běžné věci ( např. ať si odnese nádobí po jídle do dřezu, nachystá aktovku apod.), jakoby sama neměla určitou sebekontrolu co, kdy, jak má udělat. Z toho pramení její vztekání, že po ní pořád něco chceme, nutíme ji dělat to, co ona zrovna nechce… no jednoduše, odmlouvá a chová se jako rozmazlený fracek, s prominutím. Můžeme po dobrém, po zlém ( dřív i dostala, ale před časem jsem se zařekla, že už se jí nedotknu, nikam to nevede) - vždycky slíbí, že půjde do sebe a NIC. Další den jsme tam, kde jsme byli.
Já se celkem držím, ale manžel už to nezvládá. Vůbec si s ní nerozumí, je z ní nešťastný. Vždycky říká, že by ji tak moc chtěl milovat, ale že ona mu to svým chováním znemožňuje. Například když už se manžel zklidní a chce udělatsmírčí krok a dát jí třeba pusu na dobrou noc a posedět u ní před spaním, ona je schopná mu říct, že teď nemá čas. Načež se on zase nervne. Podobných situací máme denně X. Ona bývá fajn, nemůžu říct, že ne - ale poslední dobou je to fakt výjimečně.
Stále je hodně dětská, hraje si na víly a tak - jenže jakmile vpluje do role, je schopná s tím " otravovat" i souseda, když ho potkáme na procházce - ten samozřejmě nechápe, o co jde. Cizí člověk ani nikdo z rodiny si s ní v podstatě nemá šanci normálně povykládat, vždycky začne omílat svoje témata. Jako by jí chybělo slušné chování, nevím. Proto ani nemá moc kamarádů, nikdo se s ní nechce bavit… Přitom ji k tomu slušnému společenskému chování vedeme, má v nás příklad… není třeba schopná nechat lidi domluvit, pozornost strhává na sebe… Je to hrozné, že to musím jako matka říct, ale stydím se s ní někam chodit, co zas vyvede.
Nechci, aby to bylo moc dlouhé ( už stejně je), tak budu kdyžtak rozvádět a reagovat v diskuzi.
Já se strašně bojím, že jsme špatní rodiče a nejsme prostě schopní vychovat dítě. Stydím se za to a jsem moc nešťastná, hlavně proto, že už nás to ovlivňuje jako rodinu a manžel už to vůbec nedává, je už radši v práci než doma.