Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Problémy s výchovou 10-tileté dcery
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
1.11.20 23:02
@Anonymní píše:
Pro mě je psycholog potvrzením mého absolutního selhání.
A pak, kdo a po kom je tvrdohlavý 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.11.20 23:23
@Anonymní píše:
No jako u té televize sedí taky… a pak to převádí do praxe. Teď je winx nebo co… Zase máš pravdu, že asi máme nějaká očekávání, možná i nereálná vzhledem k věku. Já nevím. Když se pobavím s jejími vrstevníky, tak jsou celkem orientovaní, člověk si normálně povykládá, ale moje dcerka je prostě taková mimoňka.
Tak to prosimte nerikejte pred ni, ze je mimonka, protoze tim v ni zanechate trvaly nasledky 
Podle me geny, prenatalni vyvoj plodu a pak to co okouka od rodicu v rannem veku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.20 01:02
@Anonymní píše:
Ale to jo, to ona udělá - už jsem to psala někde výš… Někdy nemusím ani vyhrožovat a nékdy i sama od sebe. Ten úklid je to nejmenší. Tady jde spíš o to, že je tak nějak mimo realitu, jako by pořád dětská - hraje si s panenkama, má velikou fantazii ( fakt enormní) a na druhé straně jako by už šla do puberty a chtěla být samostatná a a nejde jí to, ještě toho není schopná.Zuří kvůli hovadinám.
Tak to mi přijde normální.
Příspěvek upraven 13.11.20 v 11:00
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Capelucia
2.11.20 03:57
Já nevím proč tady padají hned diagnozy, zdá se mi normální. Děti si hrajou a mají fantazii - to je jenom dobře. Mnohem lepší než oploštěné vnímání z videoher a tak. Zkuste si pohrát s ní. Taky ne každému sedí každý kolektiv, dospělý to mají taky tak. Často ale zakladatelka píše, jak je manžel nervní, že jí nemá rád (ona mu to znemožňuje - což je podle mne absurdní)… tak manžel je nervní, to je ok, ale když se vzteká dcera, to už ne? Rodiče nemají čas, to je ok, ale ona to právo nemá? Taky když je manžel nervní a laskavě se uklidní - a dcera není ihned otevřená na smíření, zase je špatmá. To je přecí normální ne? Vy skočíte manželovi v takové situaci ihned kolem krku? Zvláště, když se dítě na pozadí cíto nemilované - a vy to dokonce máte pojmenované a dáváte za vinu jí. Spíše se mi zdá, že je tam trochu málo mostů a porozumění z vaši strany, přílišné očekávání a taky nekonzistentní přístup u obou rodičů, nervy a zlost. Ona cítí, že je stále něco špatně a cíti se nepochopená, tak radši jde do svého světa, než si povykládat s rodiči. To je přeci taky normální. V něčem na ní máte mnohem vyšší nároky než na sebe a nejdete příkladem - třeba to ovládání emocí. A přitom je to přeci ještě dítě . Ale já nejsem psycholog - za mne honem honem do psychologa. Tedy myslím všechny spolu. Protože za chvíli je tady puberta a pak, když ty mosty nebudou pevné, může se vám zcela odcizit. Aby jste jednou toho nelitovali, že vás nechce navštěvovat a tak…
Příspěvek upraven 02.11.20 v 15:57
- Citovat
- Upravit
2.11.20 06:45
Mně v tom nejvíc vystupuje to, že se k tomu až tak neumí postavit otec, když ho to vytáčí narolik, že ji „nemá rád“. V deseti letech má ještě právo si hrát, současně může i brblat nad pravidly a testovat hranice. A ano, i narazit na to, ze ji tu hranici někdo nastaví. Začíná vplouvat do dospívání, začínají se bouřit hormony a začíná zkoušet svoji sílu a vaši důslednost. Na psychologa pro ni to podle mě není. Prostě vydržte, laskavě opakujte (mám taky dítě, co si furt někde „pluje“ i v jedenácti a zapomíná i to, co je jí vštěpováno odmalička a co její šestiletá ségra zvládá automaticky) a nechtějte po ní věci, na které ještě není zralá. Kdyz z toho uděláte větší problém, než to je, tak ji onálepkujete jako problémovou a ona se tak bude chovat i nadále. Zkuste posilovat žadoucí chování a držet lajnu pravidel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.20 07:18
Podle mě to na psychologa není. Vyžadovala bych ty základní věci jako úklid, slušné chování, ve zbytku bych ji nechala dýchat. A jak už psal někdo výše, problém má otec. Že nechce dát pusu, no bože, to nechce ani moje puberťanda 
že se přes to otec neumí přenést, to už problém je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.20 08:47
Ahoj, myslím, že většina dětí v tomto věku dělá samo od sebe jenom to, co chce samo a ne to, co chce rodič.
Já mám poměrně temperamentní dítě - sama od sebe si v pokoji uklidila asi 2×. Bude ji teda za pár dnů 13, nikdy to nebylo jednoduché ale nic strašného a vždy to byla jenom nějaká chvilka.
Zato co je aktuálně - asi tak nějak to vypadá v pekle.
Cokoliv chci aby udělala - je to pár věcí, ale požaduji to, a navíc si je sama vybrala, že tohle bude dělat - nic nejde bez boje. Je to blbé, ale jediné co funguje je wifi on/off.
Když to porovnám s tím, co bylo před rokem, tak to byla naprostá idyla.
Puberta naplno propukla někdy v lednu - začala sprostě mluvit, lhát ( asi ve všem), nedodržovat to co jsme se domluvily, v létě jsem zjistila, že pokud má příležitost, tak mi bere peníze z peněženky. Nic z toho já ani manžel neděláme.
Zavedla jsem ji kapesné a peníze nenechávám volně, aby nebyla v pokušení.
Teď aktuálně s námi odmítá o víkendu obědvat. Odnáší si to do doupěte, kde není kam stoupnout.
Byla jsem se poradit u školní psycholožky a moc mi to pomohlo. Hlavně mě, protože i takhle může puberta vypadat, že teď je ten správný čas aby nám to dala všechno sežrat a ještě nějaký rok to potrvá.
Důležité rady: určitě nepolevovat v povinnostech, nenechat se vyprovokovat ke křiku, nic si nebrat osobně, nevynucovat si pozornost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.11.20 08:48
My jsme jako desetiletá a osmiletá dostaly seznam úkolů, takový denní řád v kolik má být co hotové…kdy vstávat, snídat. Kdy odejít do školy. Většinou úkoly typu pozametat kuchyni, umýt a uklidit nádobí a vynést koše doma a u babi. O víkendu umýt podlahu v kuchyni nebo obývák-vyluxovat a setrit prach. A střídali jsme se… 🙄 Ale u nás to bylo nutne, mamka byla psychicky nemocná a nezvedla se.
Ani nepočítám kolikrát jsme se sestrou papír rozskubali.. Táta vždycky vytiskl nový. Je to jak s batoletem-fyzické tresty a řev nic nevyřeší.
- Citovat
- Upravit
2.11.20 09:11
@Anonymní píše:
@Altavista Moc děkuju, opravdu moc.Jak by se tedy měli tví rodiče chovat, aby to tehdy pro tebe bylo v pohodě? Tohle je teda věc, kterou asi nikdo nechce, ale asi na tom v našem případě něco je. Já nechci ničit svoje dítě. Ona je teď sama i stran těch kamarádek - nevídají se, sem tam si akorát napíšou… Dnes mi vyčetla, že si s ní nehraju, což má bohužel pravdu. Ona asi je osamělá - manžel jí ale říká, že je to proto, jak se chová ( což mi i za ni strašně ubližuje).
Tvůj manžel je s odpuštěním pitomec. Na mě to působí, že máte celkem normální dítě na prahu puberty, který si ještě rádo hraje a má svuj svět fantazie (za to ho odsuzujete) a zároveň chcete, aby poslouchalo na slovo. Trochu by to chtělo se do ní vcítit. A jak někdo psal, dítě není pes. Psychloga by potřeboval hlavně manžel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.20 10:27
Zkusila bych - zatím - knihu Výchova bez poražených - me neskutečne otevřela oči. A pak uvidíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.20 10:59
@Barfiy píše:
Od koho to fracek okoukal to “nemám čas”?Asi jak jste ji vychovali, tak se chova? Nebo jste byli tvrdy a neustupny od pocatku?
Příspěvek upraven 01.11.20 v 20:57
Ty si dodělej nejdřív základní školu a až pak piš!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.20 11:05
@Anonymní píše:
@AnastazieB Děkuju, to je konstruktivní a možná na tom něco je. Dcera má obrovskou fantazii, je takový bohém - my oba jsme pragmatici. Hlavně manžel jí proto nerozumí, ona si pořád na něco hraje ( např. momentálně je luční víla a vodí svého imaginárního koně) a jemu přijde, že se s ní člověk normálně nedomluví ( což je někdy fakt).
to vadí v čem? Naše je zase milovnice psů, doma má 3 a tvrdí že si s nimi povídá 
Ono ej to spíš o přístupu k ní. Ani se nedivím že nechce pusu, dítě hodně vnímá a pokud tatínek nemá tu trpělivost. Malá taky často řekne že ted nemá čas a nemáme jí rušit Ano úklid, odnesení talíře to ano, ale to jak a s čím si hraje bych jí nechala 
Hodte se víc do klidu .K psychologovi bych teda nešla, nevidím jediný důvod proč tam chodit. Když od dcery něco chci tak řeknu co chci a proč a i když kolikrát nechce tak to udělá hned, prý aby měla klid Dospělý to prostě vidí jinak. To že se stydíš co kde vyvede je prostě blbý. Co venku tak šíleného dělá?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.20 11:06
Trošku mi to připomíná jednu z hlavních hrdinek filmu „nebeská stvoření“, hrála ji mladičká K. Winslet…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.20 11:08
@Anonymní píše:
Já s dcerou vycházím, i když mě točí. Nakonec najdeme společnou řeč, říká že jsem nejlepší maminka, objímáme se, vleze si ke mně do postele, to zas jo. Problém je ten manžel, přijdu si mezi nimi jako mezi dvěma mlýnskými kameny - na jednu stranu souhlasím s ním, že chce, aby dcera fungovala, na druhou stranu rozumím jí, že je prostě dítě. Tenhle nesoulad naši rodinu ničí.
Psychologa by potřeboval spíš manžel, než dcera. To, jak ji trestá za to, že ona není podle jeho představ, na tom děvčeti do budoucna zanechá obrovské následky, a to že ty se to snažíš trochu vykrývat je k ničemu.
Ať se manžel naučí své frustrace a nenaplněná očekávání zvládat. Zkus na tom trvat tak důsledně, jako u té dcery Protože jeho chování jí může opravdu vážně poškodit psychiku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
