Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Já osobně bych volila variantu blíže k matce. Matka i přesto že je nemocná má nárok na svou dceru. Nepřijde mi správné odstěhovat se od ní. Tvá žena nemůže za svou diagnózu. A nehledě na to že určitě ji předepsal psychiatr nějaké prášky tak ty dosti by měli diagnózu utlumit. Pokud nebude bojkotovat jejich užívání. V budoucnu by vám to mohla dcera i vyčíst. Pokud tedy má maminku ráda jak píšete. Je to její matka a dítě by se mělo s maminkou stýkat a tvořit vztah. A myslím že i vy jako otec dítěte by jste měl matce trochu porozumět a zkusit ji i pomoct. Takhle to alespoň chodí mezi mnou a bývalým. I když užíval drogy a hodně pije snažím se hledat řešení a pomáhat a zároveň udržovat synovo a jeho styk. Můj názor. Snad se rozhodnete správně a držím palce ať se daří už jen dobře. ![]()
Nejtezsi na tom je že dcera má k mojí rodině kladný vztah a má na ně už vytvořenou nějakou vazbu. Před rokem odešla z místa kde měla mezi dětma přátelé. Stěhovali jsme se cca 200km. Teď po roce ji zase vytrhnout z prostředí na které si zvykla? To kde jsme teď bylo dáno situaci. Brácha s rodinou nám tady zařídili školku a sehnali provizorní být k bydlení. No a po roce si dovedete asi představit jak to asi je co se týče dcery a její vazby na místo. Denně tady potkává cestou do školky bratrance a sestřenici atd. S matkou se stýká pravidelně i tak. Tak nevím co jí víc uškodí. V novém místě blíže k matce by o to vše přišla. Samozřejmě by asi měla častěji k dispozici matku pokud bude fungovat minimálně tak jako teď. Matka ženy mého bratra jin dela náhradní babičku protože to ji taky zařídili. Tak opravdu nevím.
Vidím to tak, že bys měl koukat jen na sebe a dceru. Zůstaňte kde jste, najdete si tam lépe vyhovující bydlení ať se chudák holka zas nesleduje. Nejste tak daleko abyste nemohli udržovat kontakt jak s matkou tak s bratrem a hlavně jeho dětmi tak jak to děláte. Hele někdo prostě tu oporu v rodině nemá, já celoživotne taky ne. Ale od ty doby co jsem to pochopila a začala budovat zázemí jinde sama rozhodně nejsem. Někdy lepší najít dobré přátelé než se urputně snažit o nefungujici vztahy v rodině. Kdyby se mi něco stalo tak pomůžou ti přátelé, od rodiny bych to ani nečekala, a pro moje dítě jsou to strejdove a tety, mnohem bližší než ti pokrevni. Udrzuj dceři vztah s matkou, je to pro ni důležité i když je mama nemocná, udrzuj ji i vztah s bratranci a sestrenicemi, ale proto se nemusíš stěhovat ani jedněm za krk. Vybuduj si nový život. Tím nemyslím hned novou ženskou. Proste se s dcerou stabilizujte. Pak uvidíš.
Já trošku tchana chapu, tím nemyslím že to schvaluju, tvoje žena je pro něho dcera a je pro něho důležitější než ty a zřejmě i vnučka, takže i když je nemocná a nebezpečná, jemu by se líbilo kdybys o ní pečovat bez ohledu na zájmy své a vaši dcery, ty jsou pro něho níž. Moje matka taky nemá ráda když uprednostnuju dítě na svůj úkor, přestože je to normální a každý rodič to dělá, jde ji víc o mě. A od manžela by taky chtěla aby měl mě výš než dítě v prioritách. Blbost no, ale třeba to jednou jako rodiče dospělých děti budeme cítit stejně. A manželka to asi není schopna vidět racionálně. Třeba někdy bude. Tak si k nim nepestuj zast, hlavně že ty a dvera jste zdraví, manželka je na tom hůř s touhle nemoci a její otec bude do konce života trpět s ní jestli ji má rád. Vy jste na tom precejen líp. Držím palce, máš to těžké, všichni máte.
@patrik.helssner Tak zůstaň kde jsi jen v tom místě najdi lepší byt. Já znám toto rozhodování, ale vždy jsem se rozhodla tak, aby vyhovovalo všem
já to mám zase prostě jinak mno, my se máme všichni z rodiny rádi a pomáháme si. Ale ne vždy tomu tak bylo
zkus se rozhodnout podle toho jak to cítíš ty zastav se zamýšlí se a tvoje srdce i hlava řeknou sami ![]()
Po probdele noci jsem jeden problem vyresil. Ujasnil jsem si ze asi v mem pripade nebude uplne na pohodu bydlet tak teske blizko rodiny. Jakmile jsem to rozhodl tak se mi hodne ulevilo v tom ze jsem citil ze to je spravna volba a tak to mam porad. No a ted je tady jeste jeden problem ktery kdyz doresim tak se mi ulevi tak ze asi vybuchnu radosti. Bydlim ted v casti mesta ktera me vubec nenaplnuje. Chodim tady jako telo bez duse. Proste nic. Jenom tady prezivam. Male je ale tady evidentne dobre. Podle me s tim nema problem protoze chodi tady do skolky a je tady v dosahu rodina. Nejradeji mam cast kde se aktualne nachazi tchan a moje zena. Jak tady nekdo psal ze moje srdce i hlava reknou tak rikaji toto:
1. Neni ti tady dobre, bez do mista kde ti bude dobre.
2. V miste kde mi neni dobre je ale dobre moji dceri.
3. V miste kde mi je dobre mam spatny pocit ze cca 1,5Km daleko je tchan a moje zena u ktere si nejsem jisty jak se vse bude opet vyvijit.
4. Zustan kde jsi ikdyz verim ze do budoucna by dcera ocenila bydlet v miste kde je mi dobre.
5. Stehovat se musim v kazdem pripade ale myslim si ze dcera zvladne lepe stehovani do jineho bytu ve stejnem miste nez do bytu ktery je 20Km daleko.
6. Mozna bude dcera rada ze ma castejsi kontakt s matkou.
7. Mozna bude dcera smutna ze uz nebydli v miste kde je moje rodina protoze si na ne vytvorila vazby.
8. Uz jednou jsem z mista ktere jsem mel strasne rad utikal z duvodu psychozy ktere mela zena. Prisel jsem o velkou cast sveho ja. Co kdyz se to po nejake dobe opet zopakuje a ja budu muset opet utikaz z mista ktere mam rad?
Hrozne ze? Jak z toho ven? Mam pocit ze tech rizik v miste kde je mi dobre je strasne moc. Nevim jestli ma cenu to riskovat s tim ze pokud to vyjde tak budu spokojeny. Ach jo.
@patrik.helssner 1,5 km daleko a děláš, jakoby to bylo na konci světa
Moc nechápu, co řešíš.
@unuděná píše:
@patrik.helssner 1,5 km daleko a děláš, jakoby to bylo na konci světaMoc nechápu, co řešíš.
Prave ze resim jestli to neni moc blizko na to aby opet vznikaly problemy. Konflikty atd. Moje zena je proste nemocna a kdyz to na ni vzdy prislo tak to nedokaze ovladat. Je to katastrofa.
@patrik.helssner Podívej jak už jsem psala, pokud bere léky pravidelně což musí brát tak bych se žádného většího rizika nebála. Rozumím tvým obávám. Též jsem se obávala když muž kterého miluji bydlel hned vedle chlapa se kterým mám staršího syna on je psychicky labilní a ještě k tomu pije. Nevěděla jsem zda zůstat u své matky nebo bydlet s mužem kterého miluji i přes všechny rizika jen abych byla šťastná. A rozhodla jsem se to risknout když nezkusíš nic nezjistíš a nakonec to nějak dobře dopadlo. Nemůžeme ti tady říkat co máš dělat ale ráda poradím jelikož si dokážu představit jak ti je a jaké máš obavy. Musíš se rozhodnout tak aby jsi byl spokojen ty a dcerunka. Můj syn je spokojen nevlastního tatínka miluje a je rád že jednou za 14 dní je u svého otce. Funguje to. Stačí jen se domluvit. Bůh nám dal dar řeči abychom se byli vschopni domluvit. Udělej krok ty a pak už je to na tobě a tvé ženě jak se domluvite a nastolite pravidla. ![]()
Omlouvám se vyznělo to blbe. Otec mého staršího syna je labilní psychicky a hodně pije muž se kterým žiju je naprosto v pořádku
![]()
@patrik.helssner píše:
Po probdele noci jsem jeden problem vyresil. Ujasnil jsem si ze asi v mem pripade nebude uplne na pohodu bydlet tak teske blizko rodiny. Jakmile jsem to rozhodl tak se mi hodne ulevilo v tom ze jsem citil ze to je spravna volba a tak to mam porad. No a ted je tady jeste jeden problem ktery kdyz doresim tak se mi ulevi tak ze asi vybuchnu radosti. Bydlim ted v casti mesta ktera me vubec nenaplnuje. Chodim tady jako telo bez duse. Proste nic. Jenom tady prezivam. Male je ale tady evidentne dobre. Podle me s tim nema problem protoze chodi tady do skolky a je tady v dosahu rodina. Nejradeji mam cast kde se aktualne nachazi tchan a moje zena. Jak tady nekdo psal ze moje srdce i hlava reknou tak rikaji toto:1. Neni ti tady dobre, bez do mista kde ti bude dobre.
Hrozne ze? Jak z toho ven? Mam pocit ze tech rizik v miste kde je mi dobre je strasne moc. Nevim jestli ma cenu to riskovat s tim ze pokud to vyjde tak budu spokojeny. Ach jo.
2. V miste kde mi neni dobre je ale dobre moji dceri.
3. V miste kde mi je dobre mam spatny pocit ze cca 1,5Km daleko je tchan a moje zena u ktere si nejsem jisty jak se vse bude opet vyvijit.
4. Zustan kde jsi ikdyz verim ze do budoucna by dcera ocenila bydlet v miste kde je mi dobre.
5. Stehovat se musim v kazdem pripade ale myslim si ze dcera zvladne lepe stehovani do jineho bytu ve stejnem miste nez do bytu ktery je 20Km daleko.
6. Mozna bude dcera rada ze ma castejsi kontakt s matkou.
7. Mozna bude dcera smutna ze uz nebydli v miste kde je moje rodina protoze si na ne vytvorila vazby.
8. Uz jednou jsem z mista ktere jsem mel strasne rad utikal z duvodu psychozy ktere mela zena. Prisel jsem o velkou cast sveho ja. Co kdyz se to po nejake dobe opet zopakuje a ja budu muset opet utikaz z mista ktere mam rad?
ty jsi na vozíčku, nebo proč tak šíleně řešíš, kde bydlíš - pořád jsi ke všem blízko a i když se odstěhuješ, zase budete blízko,
ty nechodíš do práce? neznám nikoho, kdo by tak dramaticky prožíval, kde přesně bydlí a jak mu tam je - nemáš také nějaké psychické potíže?
Já bych se na to koukla takhle - teď je blízko i žena i rodina (20 minut je nic). Ty jsi nešťastný a jsi přimární pečovatel. Řešení naprosto stejné, jako když jde k mámu. Primární pečovatel musí být v pořádku a šťastný, aby mohl dobře pečovat. Nemůžeš jít kvůli nějakým možná proti sobě a jak se vše vyvrbí, nevíš. Navíc, dítě ještě nechodí do školy. Řešení je, zařiď se podle tebe a bydli, kde ti bude dobře. Pro dítě bude stejně nejdůležitější až škola a stejně budeš pořád bydlet blízko všech. Brat o kontakt stejně až tolik nestojí, když se nepotkáváte teď, když bydlí 500m od vás. To je opravdu blízko - tudíž není problém ve vzdálenosti, tudíž zase, najdi si bydlení a místo, které bude vyhovovat tobě a kde si umíš představit tvůj příští spokojený život. Dítě se přidá.
@stinga píše:
ty jsi na vozíčku, nebo proč tak šíleně řešíš, kde bydlíš - pořád jsi ke všem blízko a i když se odstěhuješ, zase budete blízko,
ty nechodíš do práce? neznám nikoho, kdo by tak dramaticky prožíval, kde přesně bydlí a jak mu tam je - nemáš také nějaké psychické potíže?
Neznam nikoho kdo by za posledni dobu prozil to co ja a muselo se toho zucastnit jeho dite. To je ten duvod proc to resim. Po narozeni dcery mela zena psychozy. Staral jsem se sam o jednomesicni mimino az do peti mesicu kdy se zena vratila. Behem te doby jsem nemel moznost bezne pracovat (delal jsem po nocich z domu dle svych schopnosti). Bydlel jsem v meste kde jsem nemel rodinu a v podstate jen pratele kteri byli schopni nejak pomoci ale ne na plny uvazek. Nevim jestli si dokazes predstavit co to je psychoza? Slo nam s malou doslova o zivot a najit zpusob jak z toho bez ujmy na zdravi utect a dostat zenu do nemocnice nebylo vubec jednoduche. Po trech letech jsem to zazil znovu. Jen najit zpusob aby nas zena pustila samotne na prochazku byl hlavolam na nekolik dni. Behem toho neslo spat protoze zena behala po byte a vyhrozovala. Nakonec se mi to nejak podarilo a s malou jsem odjel do jineho mesta s nicim. Proste tak jak jsem odesel z bytu tak jsem odjel. Pri odjezdu z parkoviste jsem jeste videl zenu jak se nas snazi dohnat a ja se snazil odjet tak rychle aby nas nezastavila. Policie, doktori atd. nikdo ti nepomuze dokud se nic neprovede - rozumej tomu tak, ze pokud mi zena nerizne nozem tak neni duvod jednat. Mala zazila hodne zmen. Meli jsme to misto radi. Najednou byla bez matky, bez kamaradu atd. Behem roku jsem se musel z nuly postavit na nohy. Platit nove bydleni a zaroven financovat hypoteku v miste kde jsme bydleli. Porad nechapes proc resim tak nove misto? Pro me to neni stehovani z mista A do mista B a normalni pokracovani v zivote. Pro me jakekoliv stehovani prestavuje uz rizika pro dceru atd. A proc si to myslim? Protoze po prvni psychoze jsem si to nemyslel a byl jsem v pohode. Po druhe psychoze jsem se uz plazil po zemi abych byl vubec schopen existovat a starat se o malou. Co by bylo pri treti psychoze? Budu opet utikaz z noveho mista? Sami doktori rikali ze se psychoza muze opakovat nezavisle na tom zda se berou leky nebo ne. Reknu ti to asi takto. Citim se do jiste miry ohrozeny svou zenou a je to dano jejim zdravotnim stavem. Pokud se ji to opet spusti tak je to boj o zivot. Ten clovek nevi co dela. Za svuj zivot jsem se stehoval petkrat. Nikdy jsem s tim nemel problem. Chtel jem zkusit nova mista atd. Nemel bych s tim ani problem pokud bych nemel dite. Proste odjedu nekam treba do zahranici a pokracuju dal. S ditetem to neni tak jednoduche. Potrebuju najit stabilitu pro to dite. Eliminovat rizika ktera muzou vzniknout ze strany zeny atd. Je to jako by tvoje dite chodilo kazdy den kolem souseda ktery ma na zahrade nebezpecneho pitbula a ten s pravdepodovnosti 50 procent mozna ten plot preskoci a nebo ne. Pokud ho preskoci tak tvoje dite ma smulu a mas problem. Dokud je za plotem jsi v klidu. Pokud plot preskoci musis zacit bojovat a odneses to ty i tvoje dite. At uz psychicky nebo fyzicky. Bude se ti v klidu zit v miste kde s 50 pocentni pravdepodobnosti se to stane? Nebo se radeji presunes to mista kde je jiny pitbul ale ten preskoci ten plot s 20 procentni pravdepodobnosti? Nikde totiz neni misto kde by na nas psyhozy ktere se muzou zene vratit nemely na nas vliv. Proste neni nikde misto kde je pitbul bezpecne za plotem. UZ chapes proc to resim? U me jde jen o minimalizaci rizik. Ty rizika muzou nastat ale nemusi. Klidne muzes zustat v miste kde to ten pitbul jednoduseji preskoci. Ale jak zjistis jestli k tomu dojde? Mozna zustanes a nikdy k tomu nedojde a budes maximalne spokojena. Mozna zustanes a dojde k tomu pak bojujes. Stejne tak to je s tema pschozama. Nikdy nevis kdy to prijde a jak presne to probehne. Ale taky uz to nemusi prijit nikdy.
@patrik.helssner píše:
Neznam nikoho kdo by za posledni dobu prozil to co ja a muselo se toho zucastnit jeho dite. To je ten duvod proc to resim. Po narozeni dcery mela zena psychozy. Staral jsem se sam o jednomesicni mimino az do peti mesicu kdy se zena vratila. Behem te doby jsem nemel moznost bezne pracovat (delal jsem po nocich z domu dle svych schopnosti). Bydlel jsem v meste kde jsem nemel rodinu a v podstate jen pratele kteri byli schopni nejak pomoci ale ne na plny uvazek. Nevim jestli si dokazes predstavit co to je psychoza? Slo nam s malou doslova o zivot a najit zpusob jak z toho bez ujmy na zdravi utect a dostat zenu do nemocnice nebylo vubec jednoduche. Po trech letech jsem to zazil znovu. Jen najit zpusob aby nas zena pustila samotne na prochazku byl hlavolam na nekolik dni. Behem toho neslo spat protoze zena behala po byte a vyhrozovala. Nakonec se mi to nejak podarilo a s malou jsem odjel do jineho mesta s nicim. Proste tak jak jsem odesel z bytu tak jsem odjel. Pri odjezdu z parkoviste jsem jeste videl zenu jak se nas snazi dohnat a ja se snazil odjet tak rychle aby nas nezastavila. Policie, doktori atd. nikdo ti nepomuze dokud se nic neprovede - rozumej tomu tak, ze pokud mi zena nerizne nozem tak neni duvod jednat. Mala zazila hodne zmen. Meli jsme to misto radi. Najednou byla bez matky, bez kamaradu atd. Behem roku jsem se musel z nuly postavit na nohy. Platit nove bydleni a zaroven financovat hypoteku v miste kde jsme bydleli. Porad nechapes proc resim tak nove misto? Pro me to neni stehovani z mista A do mista B a normalni pokracovani v zivote. Pro me jakekoliv stehovani prestavuje uz rizika pro dceru atd. A proc si to myslim? Protoze po prvni psychoze jsem si to nemyslel a byl jsem v pohode. Po druhe psychoze jsem se uz plazil po zemi abych byl vubec schopen existovat a starat se o malou. Co by bylo pri treti psychoze? Budu opet utikaz z noveho mista? Sami doktori rikali ze se psychoza muze opakovat nezavisle na tom zda se berou leky nebo ne. Reknu ti to asi takto. Citim se do jiste miry ohrozeny svou zenou a je to dano jejim zdravotnim stavem. Pokud se ji to opet spusti tak je to boj o zivot. Ten clovek nevi co dela. Za svuj zivot jsem se stehoval petkrat. Nikdy jsem s tim nemel problem. Chtel jem zkusit nova mista atd. Nemel bych s tim ani problem pokud bych nemel dite. Proste odjedu nekam treba do zahranici a pokracuju dal. S ditetem to neni tak jednoduche. Potrebuju najit stabilitu pro to dite. Eliminovat rizika ktera muzou vzniknout ze strany zeny atd. Je to jako by tvoje dite chodilo kazdy den kolem souseda ktery ma na zahrade nebezpecneho pitbula a ten s pravdepodovnosti 50 procent mozna ten plot preskoci a nebo ne. Pokud ho preskoci tak tvoje dite ma smulu a mas problem. Dokud je za plotem jsi v klidu. Pokud plot preskoci musis zacit bojovat a odneses to ty i tvoje dite. At uz psychicky nebo fyzicky. Bude se ti v klidu zit v miste kde s 50 pocentni pravdepodobnosti se to stane? Nebo se radeji presunes to mista kde je jiny pitbul ale ten preskoci ten plot s 20 procentni pravdepodobnosti? Nikde totiz neni misto kde by na nas psyhozy ktere se muzou zene vratit nemely na nas vliv. Proste neni nikde misto kde je pitbul bezpecne za plotem. UZ chapes proc to resim? U me jde jen o minimalizaci rizik. Ty rizika muzou nastat ale nemusi. Klidne muzes zustat v miste kde to ten pitbul jednoduseji preskoci. Ale jak zjistis jestli k tomu dojde? Mozna zustanes a nikdy k tomu nedojde a budes maximalne spokojena. Mozna zustanes a dojde k tomu pak bojujes. Stejne tak to je s tema pschozama. Nikdy nevis kdy to prijde a jak presne to probehne. Ale taky uz to nemusi prijit nikdy.
Prozila jsem podle me gorsi obdobi a dlohodobejsi… A myslim, ze se najde mnoho zen, ktere zazily jeste horsi veci… podle me se v tom hrozne vyzivas to neustale resit… Rad jsi dostal hodne… prestan resit kdo je jak nebezpecny pitbul a zij s tim, ze se budes snazit diteti unoznit byt s matkou… a mej svuj okdruh blizkych, kteri nemusi byt rodina. Komunikuj s lekarem tve zeny, abys vedel zda dodrzuje lecbu a jak na tom jez… tve dceri neublizi stehovani par km, ale ta nejistota a neschopnost to zvladat v tobe
@Aglája75 Souhlasím s tebou.. dostal jsi opravdu spoustu rad… A jak aglaja píše opravdu se tu najde spousta žen co zažily horší věci. Já sama jsem byla hospitalizována na psychiatrii protože jsem se po porodu složila jelikož můj syn bojoval o život a byla větší šance že to nepřežije než přežije… Mohla jsem za nic 2krat týdne a ve finále jsem skončila na chlastu ubrecena na praskach doma v tmavým bytě a s nikým minimálně měsíc nepromluvila kromě doktorů… Pár měsíců na to jsem skončila v Dobřanech. A do dnes bojuju s depresemi a úzkostmi a o děti se zvládám starat normálně. Beru antidepresiva. Víš asi je mnohem horší se třást že ti zavolají že tvoje dítě nepřežilo než dělat hysterii z toho že se nemůžeš rozhodnout. Já vás chlapy některý opravdu nechápu… Chlap může vše sesypat se stěžovat si ale ženy ne… My ženy by jsme měli zvládat vše? Nejsme všemocný… Spousta žen si zažila bídu… Buď dej na naše rady a už se rozhodni a nebo se na to vykasli. Psaním na Emimino nic nevyřešís ani se nikam nehnes a tvé pocity stres a podobně přenášís na svou dceru
![]()
@Aglája75 píše:
Prozila jsem podle me gorsi obdobi a dlohodobejsi… A myslim, ze se najde mnoho zen, ktere zazily jeste horsi veci… podle me se v tom hrozne vyzivas to neustale resit… Rad jsi dostal hodne… prestan resit kdo je jak nebezpecny pitbul a zij s tim, ze se budes snazit diteti unoznit byt s matkou… a mej svuj okdruh blizkych, kteri nemusi byt rodina. Komunikuj s lekarem tve zeny, abys vedel zda dodrzuje lecbu a jak na tom jez… tve dceri neublizi stehovani par km, ale ta nejistota a neschopnost to zvladat v tobe
Mám známé, kde jeden z manželů je schizofrenik, děti mají. Když prijde ataka, bez problémů ho odveze záchranka rovnou do psychiatrické nemocnice.
To samé jsi měl dělat, když žena běhala po bytě. Rozhodně nikdo nečeká, až někoho zabije.
Mmch, nejsem si úplně jistá, jestli Ti ten příběh věřím. Něco podobného jsem už na EM četla několikrát, naposledy poměrně nedávno.