Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Často nespokojené dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
8.10.23 22:20
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.10.23 22:30
Mám podobného syna, je mu 5 let. Někdy je k zulíbání a často na zabití. Je taky drobný, moc nejí. Lepší to je, když do něj dostanu nějaké bílkoviny a když je dobře vyspaný. Potřebuje i hodně pozornosti, ideálně jeden na jednoho, což se úplně nedá, má ještě mladší sestru. Ale snažím se pochopit tu jeho povahu, ne vždy se mi to daří.
Jak jste na tom u vás s jídlem a spánkem?
- Citovat
- Upravit
8.10.23 22:51
Zaměř se na důležité a nedělej tanečky kolem maličkostí. Já jsem taky taková a nejstarší syn je úplně nachlup stejný. S matkou se do teď nesnesu, protože ona pro mě snad v životě nic kloudného neudělala - neustále točí stejné řeči (jako některé rady tady) - že se chovám tak a tak, že se mi celé dětství věnovala a stejně jsem nespokojená atd. S odstupem to vidím tak, že si to udělala všechno nejjednodušeji, jak mohla, v zásadních otázkách života, jako volba povolání, vlastní rodina etc. jsem ji vůbec nezajímala, ale hlavně, že se tisíckrát řešilo, že mám negativní povahu. V dospělosti s tím umím pracovat, jsem tím pádem ambiciózní a zodpovědná - umím velice důkladně kritizovat samu sebe, takže na sobě mohu lépe pracovat. A syn mi nastavuje skvělé zrcadlo - motáme se v podobných „problémech“ jako vy. Neříkám, že mě to netočí do běla. Ale je tteba si uvědomovat, že ty jsi dospělá, ty musíš zachovat nadhled a že o takové ptákoviny fakt nemá cenu se hádat a dělat blbou atmosféru v celé rodině. Odmala synovi zdůrazňuji, že celý ten pohled je JEHO volba, ON je zodpovědný za svůj život…a jestli chce výlet prořvat nebo půldne nasr*ně koukat kvůli povlečení, tak ať. Nikdo si kvůli tomu nohu za krk nedá. Pokud dostal vybrat předem, souhlasil, tak ať přijme zodpovědnost (to platí jak na kroužky, tak na dovolené, tak na barvu povlečení). K dalším věcem - přizoůsobování se chodu domácnosti, to se asi nelíbí nikomu, když má nějaký plán a musí ho změnit. Ale to je holt život - má to nějaký důvod, no tak nezbývá než to přemyslet nebo se s tím smířit. S povahou ani opatřeními nic moc neuděláš. Ale důrazně se přimlouvám, ať na něho nezanevřeš a zůstaneš mu parťačkou a oporou i nadále (ono to v pubertě bude asi ještě horší), jednou ti za to bude vděčný. Což samozřejmě neznamená skákat podle něho - měnit povlečení nebo honem přehodnotit plány, aby on byl spokojený. To by byla chyba a nikam by to dlouhodobě nevedlo. Ale s nadhledem to nekomentovat a dál se mu normálně věnovat a zajímat se o něj. To mu dá nejvíc. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.23 23:23
@Anonymní píše:
@kocourGarfield on je dost drobný. Má asi 135 cm. Takže 200 cm dlouhou deku nedá. Sám si svléká. Polštář zvládá, prostěradlo zvládá.
Tohle je výmluva. Holka má 125cm, je drobná a deku si povlekne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.10.23 06:17
@Netopirek píše:
Tohle je výmluva. Holka má 125cm, je drobná a deku si povlekne.
Každé dítě je šikovné na něco jiného. On poseka trávu, nastipe dříví, upeče buchtu, uvaří polévku. 
S tímto se pere a nejde mu to.
Učím ho to už dlouho a neumí to.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.10.23 07:04
@prejeta_zaba ráda bych mu pomohla, ale někdy to nefunguje.
Dneska byla špatná svačina. To jsem mu řekla, že si tedy může udělat podle sebe a scéna 20 minut, že to nestihne.
No a když ho vyzvedával kamarád, tak mu říkal, že kvůli mně to dneska malém nestihl.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.10.23 07:05
@Anonymní píše:
Mám podobného syna, je mu 5 let. Někdy je k zulíbání a často na zabití. Je taky drobný, moc nejí. Lepší to je, když do něj dostanu nějaké bílkoviny a když je dobře vyspaný. Potřebuje i hodně pozornosti, ideálně jeden na jednoho, což se úplně nedá, má ještě mladší sestru. Ale snažím se pochopit tu jeho povahu, ne vždy se mi to daří.
Jak jste na tom u vás s jídlem a spánkem?
Se spaním a jídlem to samozřejmě souvisí taky.
Pozornost vyžaduje též. Dodnes ho mám věčně za zadkem. Odmítá být někde sám.
- Citovat
- Upravit
9.10.23 08:15
Mám takové jedno z dvojčat. Buď je strašně šťastný, nadšený nebo nespokojený. Svačiny do školy si už chystá sám. Sice je to pořád sladké( marmeláda, buchta), ale baví ho to a zdravěji ji doma. Je mu 9.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
9.10.23 09:44
@Anonymní píše:
@pet p to by nedal. Potřebuje na spaní svoji postel. Byli jsme na víkend v lese a od sobotního rána až do chvíle, než jsme jeli domů, jen brečel. Ze soboty na neděli už moc nespal a brečel. Často už nereaguju nijak.
Zkoušeli jsme hledat hezké a pozitivní věci. Dávala jsem na výběr. Omezila jsem TV na naprosté minimum. Udělala jsem denní plán, aby to viděl.
Myslím, že by dva týdny v kuse brečet a nespat nevydržel. Ale ok, není to cesta pro vás, chápu.
Ještě mě k tomu napadá, že pokud hází vinu na tebe (jak tu pak píšeš, že kamarádovi řekl, že za zpoždění můžeš ty), tak mi to připomnělo toto:
Popis: Představa, že za moji nespokojenost mohou druzí. Podceňování druhými. Urážení a urážlivost. Druzí mi mají pomáhat. Sám nemohu nic udělat. Nedokážu se o sebe postarat. Tito lidé se často zamotávají do závislých vztahů, nevědí, co chtějí. Bývají urážliví a identifikují se s rolí oběti.
Možné příčiny: Zdrojem bývá přehnaná péče rodičů, přílišné rozmazlování a velký strach, že se dítěti něco stane. Časté věty: „To bys neuměl.“ „My to za tebe uděláme“ „My víme, co je pro tebe dobré“ atd. Rodiče nevědomě brání dítěti v procesu osamostatňování, protože si pro ně chtějí udržet stále velký význam a vlastní nepostradatelnost.
Tak zkus se zamyslet, jestli to třeba není váš případ (ale vůbec být nemusí, jen mě to napadlo, tak jsem to napsala).
Moc doporučuji praktikovat VDĚČNOST. Třeba u večeře nebo před spaním si říct pár věcí, za které je ten den vděčný. Může to být třeba i to, že dnes svítilo sluníčko nebo že mu chutnal oběd ve škole.
Vděčnost je asi nejlepší lék (možná by se hodilo napsat protijed) na nespokojenost.
Příspěvek upraven 09.10.23 v 09:50
- Citovat
- Upravit
pet p
9.10.23 09:49
@Oriseka píše:
Nemyslela jsi spis 2-3 dny?
Nene, opravdu jsem myslela aspoň 2 týdny. Dá se na to dívat jako na určitý druh terapie. Co jsem četla, v USA se dělají tyto pobyty v přírodě pro děti minimálně na měsíc.
Vede to k větší frustrační toleranci a uvědomění si pocitů vděku. Plus to srovná cirkadiánní rytmus (což se hodí samozřejmě hlavně pro děti nebo dospělé, kteří ten rytmus mají rozhozený, nevím, jestli je to případ syna zakladatelky).
Pak ocení, že si může dát čerstvý chleba (a ne týden starý, o který se ještě musí starat, aby nezvlhl a nezačal plesnivět), že si může lehnout do svých čistých voňavých peřin (a ne do studeného spacáku), že si může dát teplou sprchu (a ne se rychle umýt v ledovém potoku) atd.
Jak zakladatelka psala, že víkend v přírodě její syn probrečel, tak tím spíš si myslím, že to je přesně to, co potřebuje. Ale pokud to tak zakladatelka necítí a měla by pocit, že to láme přes koleno, tak to samozřejmě nemá cenu.
- Citovat
- Upravit
9.10.23 09:58
@Anonymní píše:
@Pitaya1 ne, opravdu to není o tom, jestli mu stojím/nestojím za zadkem. Je to o jeho nastavení už od útlého dětství.
Teď si polil triko a zase dělá ježka (dupe a funí).
Ráno jsme se bavili o tom, že převleknu povlečení. Vybral si, převlékla jsem a kolem páté zase ježek, že chtěl jiné, že si to rozmyslel. Řekla jsem mu, že si to může sám převléct, takže řev, že to neumí…
Tak to mi dělá dcera taky, chodí do školky, a pozoruju tu nespokojenost od narození, i porod byl v podstatě blbej. Druhé dítě je od narození klidnější, porod byl ukázkovej, normální zlobení nepočítam teda. Taky přemýšlím, jestli s první nezajít k psychologovi, nebo třeba kineziologie..ono to dost kolikrát naruší chod rodiny, společný aktivity atd. Takže chápu. Je to na hlavu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.23 10:04
@pet p s tou nespokojeností to vidim, za všechno můžou ostatní, jenže u nás to má spíš příčinu, že dcera jen přejímá chování otce, který má bohužel hodně špatný vliv. Snažím se to alespoň kompenzovat v mezích svých možností.
A to praktikování vděčnosti jsem zažila kdysi s věřící rodinou a bylo to skvělý! určitě to zkusíme 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.23 10:06
@pet p píše:
Nene, opravdu jsem myslela aspoň 2 týdny. Dá se na to dívat jako na určitý druh terapie. Co jsem četla, v USA se dělají tyto pobyty v přírodě pro děti minimálně na měsíc.
Vede to k větší frustrační toleranci a uvědomění si pocitů vděku. Plus to srovná cirkadiánní rytmus (což se hodí samozřejmě hlavně pro děti nebo dospělé, kteří ten rytmus mají rozhozený, nevím, jestli je to případ syna zakladatelky).
Pak ocení, že si může dát čerstvý chleba (a ne týden starý, o který se ještě musí starat, aby nezvlhl a nezačal plesnivět), že si může lehnout do svých čistých voňavých peřin (a ne do studeného spacáku), že si může dát teplou sprchu (a ne se rychle umýt v ledovém potoku) atd.
Jak zakladatelka psala, že víkend v přírodě její syn probrečel, tak tím spíš si myslím, že to je přesně to, co potřebuje. Ale pokud to tak zakladatelka necítí a měla by pocit, že to láme přes koleno, tak to samozřejmě nemá cenu.
To zni jako klasicky tabor. Jinak uz vidim nejakou maminku, jak si vybira 14 dni dovolenou a jede se synem do divociny na zaklade rady s diskuze na internetu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
9.10.23 10:16
@Oriseka píše:
To zni jako klasicky tabor. Jinak uz vidim nejakou maminku, jak si vybira 14 dni dovolenou a jede se synem do divociny na zaklade rady s diskuze na internetu.
Nevím, jestli klasický tábor, myslím, že to byl nějaký trek, ale už si to přesně nepamatuji. Šlo o to, aby přes den byla fyzická aktivita (chůze, sběr dřeva atd.) a žádné mobily.
Na základě rady z diskuze na internetu - ano, zakladatelka se ptala na radu, takže se jí dostává rad v diskuzi na internetu. Jinak předpokládám, že pokud by se chtěla podle té rady zařídit, tak si klidně dohledá další dostupné informace o pobytové terapii v přírodě.
Ano, pokud maminka dojde k tomu, že by to jejímu dítěti mohlo pomoct, tak si vezme 14 dní dovolenou (pokud možno i s tatínkem) a pojede s ním do divočiny. Na tomto nevidím naprosto nic nenormálního. Tobě doufám nepřijde nenormální strávit s dítětem 14 dní na dovolené…
- Citovat
- Upravit
9.10.23 10:34
@pet p píše:
Nevím, jestli klasický tábor, myslím, že to byl nějaký trek, ale už si to přesně nepamatuji. Šlo o to, aby přes den byla fyzická aktivita (chůze, sběr dřeva atd.) a žádné mobily.Na základě rady z diskuze na internetu - ano, zakladatelka se ptala na radu, takže se jí dostává rad v diskuzi na internetu. Jinak předpokládám, že pokud by se chtěla podle té rady zařídit, tak si klidně dohledá další dostupné informace o pobytové terapii v přírodě.
Ano, pokud maminka dojde k tomu, že by to jejímu dítěti mohlo pomoct, tak si vezme 14 dní dovolenou (pokud možno i s tatínkem) a pojede s ním do divočiny. Na tomto nevidím naprosto nic nenormálního. Tobě doufám nepřijde nenormální strávit s dítětem 14 dní na dovolené…
Paklize ta rodina by k takove dovolene tihla, tak by ji vyhledavala sama. Snazim se zde psat rady takove, aby to bylo realne proveditelne a nejlepe neco s cim mam osobni zkusenost. Jinak to dost odpovida taboru, ale tam je rezim. V Americe jsou jine moznosti. Tady by za chvilku stejne dosli k civilizaci. Tady nejsou takove prostory, aby nekde 2 tydny chodili divocinou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Teď jsem to dočetla. S pomocí to dělá normálně. Ale mně se do toho už nechtělo, hlavně čerstvě převlečená postel. Takže měl smůlu. Buď by to dál sám, nebo si počká 14 dní a může si vybrat to povlečení, co chtěl dneska.
Ale předpokládám, že za 2 týdny si to rozmyslí a bude chtít jiné a zase to bude jako dneska.