Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zdravím tady všechny. 🙂 Asi se potřebuju nějak vykecat na netu. Pokusím se to uvést stručně. Poznal jsem holčinu. Je jí 21 let, hodná, milá, inteligentní, skromná. Mně je 29 let. Napsal jsem jí já sám. Poznal jsem jí 2 měsíce po tom, co po 5 letech odešla od toxického psychopata, který se jí snad doteď mstí různými pomluvami atd. za to, že od něj odešla. Hned od samého počátku jsme si strašně rozuměli. To souznění bylo fakt skvělý. Pár měsíců jsme spolu trávili čas, i více dní v kuse. Bylo nám spolu moc hezky. I sex byl z obou stran skvělej. Začal jsem k ní cítit. Moc dobře to věděla, i já sám ji to řekl, že bych ji chtěl do života ale že jí nechci do ničeho tlačit a nechat tomu volný průběh a ona že na to právě potřebuje čas. Bohužel mi mrzelo a užíralo, že mi momentálně nemůže dát to, co bych si přál a vycítila to. Věděla to. Ve finále mi do očí řekla, že jí je se mnou strašně hezky, že ke mně taky cítí ale že má v hlavě nějaký blok, který jí nepustí dál a že tomu sama v hlavě moc nerozumí a ničí jí to, že mi nemůže dát to co bych chtěl a ubližuje mi tím. A tak v tom dále nechce setrvávat. Všechno proběhlo v klidu, řekli jsme si, že tu pro sebe vždycky budeme, kdykoli, že se máme rádi, popřáli si štěstí do života. Bylo to strašně smutný. Hrozně mi to bolelo, jí nejspíš taky. Napsal jsem jí den po tom něco úplně mimo nás, prostě ohledně mého auta jak něco dopadlo a na to ani už nikdy neodepsala. Jako by mě úplně totálně chtěla odříznout ze života. Jsou to už necelé 3 měsíce, žiju už nějak tak normálně, nemám s ní žádný kontakt, mohl bych už snad začít i randit. Většinou v sobě tenhle pocit nemám v těchto situacích, ale něco ve mně mi pořád říká, že to ještě není úplně v hajzlu a že to od sebe nemám ještě úplně odřezávat. Samozřejmě to já iniciovat nechci. Ona byla ta, co odešla a já to respektoval. Možná si dávám falešné naděje, možná bych to prostě úplně měl nechat být ale prostě to něco ve mně tomu věří, což se mi fakt nestává často. Nicméně se teď soustředím na sebe, není to můj hlavní zájem. Jen mi to prostě mrzí a přijde mi to škoda. Co myslíte vy? Prosím slušně a děkuji za každou odpověď.
Ale no tak borče, je ti 29 let. Jsi mužskej. Dospělej, zkušenej.
Potřebuju čas: Kukám dál s psychopatama ty hloupej záložáku.
Ta už je dávno zase zpátky u zlobivce.
Jednou se ti zase ozve, buď připraven. ![]()
Sice bych to formulovala jinak, ale prakticky souhlasím se @sandum . ![]()
Jj vrátila se ke starýmu psychopatovi
tak ať si to užije a ty buď rád, že to tak dopadlo. Někomu se prostě nedá pomoct. Takže se už neozývej hlavně i kdyby ona sama napsala! ![]()
To, zer byla s psychopatem neni nahoda, proste ji to k nemu tahne, ona sama ma nejake vnitrni zraneni, ktere to zpusobuje. Je ji 21 a uz 5 let na nem byla zavisla, to neni vubec dobry.
Nech ji bejt a najdi si nejakou vyrovnanou, pohodovou a sebevedomou holku, protoze s touhle by jsi se hodne trapil.
Ale jo, je to úplně v hajzlu, žijete ve falešné naději a víře, měl byste to nechat být. Tak to prostě je.
@JakubCZ píše:
Zdravím tady všechny. 🙂 Asi se potřebuju nějak vykecat na netu. Pokusím se to uvést stručně. Poznal jsem holčinu. Je jí 21 let, hodná, milá, inteligentní, skromná. Mně je 29 let. Napsal jsem jí já sám. Poznal jsem jí 2 měsíce po tom, co po 5 letech odešla od toxického psychopata, který se jí snad doteď mstí různými pomluvami atd. za to, že od něj odešla. Hned od samého počátku jsme si strašně rozuměli. To souznění bylo fakt skvělý. Pár měsíců jsme spolu trávili čas, i více dní v kuse. Bylo nám spolu moc hezky. I sex byl z obou stran skvělej. Začal jsem k ní cítit. Moc dobře to věděla, i já sám ji to řekl, že bych ji chtěl do života ale že jí nechci do ničeho tlačit a nechat tomu volný průběh a ona že na to právě potřebuje čas. Bohužel mi mrzelo a užíralo, že mi momentálně nemůže dát to, co bych si přál a vycítila to. Věděla to. Ve finále mi do očí řekla, že jí je se mnou strašně hezky, že ke mně taky cítí ale že má v hlavě nějaký blok, který jí nepustí dál a že tomu sama v hlavě moc nerozumí a ničí jí to, že mi nemůže dát to co bych chtěl a ubližuje mi tím. A tak v tom dále nechce setrvávat. Všechno proběhlo v klidu, řekli jsme si, že tu pro sebe vždycky budeme, kdykoli, že se máme rádi, popřáli si štěstí do života. Bylo to strašně smutný. Hrozně mi to bolelo, jí nejspíš taky. Napsal jsem jí den po tom něco úplně mimo nás, prostě ohledně mého auta jak něco dopadlo a na to ani už nikdy neodepsala. Jako by mě úplně totálně chtěla odříznout ze života. Jsou to už necelé 3 měsíce, žiju už nějak tak normálně, nemám s ní žádný kontakt, mohl bych už snad začít i randit. Většinou v sobě tenhle pocit nemám v těchto situacích, ale něco ve mně mi pořád říká, že to ještě není úplně v hajzlu a že to od sebe nemám ještě úplně odřezávat. Samozřejmě to já iniciovat nechci. Ona byla ta, co odešla a já to respektoval. Možná si dávám falešné naděje, možná bych to prostě úplně měl nechat být ale prostě to něco ve mně tomu věří, což se mi fakt nestává často. Nicméně se teď soustředím na sebe, není to můj hlavní zájem. Jen mi to prostě mrzí a přijde mi to škoda. Co myslíte vy? Prosím slušně a děkuji za každou odpověď.
Klidně to zkus ještě jednou. Aby ses svého pocitu, že to ještě není ztraceno, případně nadobro zbavil, pokud i nyní bude od ní odpověď žádná nebo zamítavá.
To, co nechceš pustit, je potenciál. To, jaký by to mohlo být, kdyby tamto a ono. Problém s potenciálem je ten, že ho zpravidla ten člověk pro tebe ani není schopen naplnit.
Pusť to a běž dál. Honíš se jen za iluzí. Ta holka ti řekla klasický kecy, který člověk říká, když tě prostě nežere. Někde existuje pro tebe jiná holka, se kterou to bude jasný jak facka a nebudeš se kvůli ní trápit. Láska nemá bolet.
Opět potvrzení toho, že čím delší úvodní příspěvek, tím vic je to celé na levačku a nemá to cenu.
@Jana525 píše:
To, zer byla s psychopatem neni nahoda, proste ji to k nemu tahne, ona sama ma nejake vnitrni zraneni, ktere to zpusobuje. Je ji 21 a uz 5 let na nem byla zavisla, to neni vubec dobry.
Nech ji bejt a najdi si nejakou vyrovnanou, pohodovou a sebevedomou holku, protoze s touhle by jsi se hodne trapil.
@Fee-bee píše:A když ne u zlobivce tak u nějakého jiného nebo neví co sama se sebou každopádně to utnula a jak vidíš jsi pro ni míň než nic je nejlepší se odpoutat žádnej comeback nebude znám to z vlastní zkušenosti a kdyby ano už bude ta důvěra v háji jestli to neudělá zase znovu
Sice bych to formulovala jinak, ale prakticky souhlasím se @sandum .
@JakubCZ píše:A když ne u zlobivce tak u nějakého jiného nebo neví co sama se sebou každopádně to utnula a jak vidíš jsi pro ni míň než nic je nejlepší se odpoutat žádnej comeback nebude znám to z vlastní zkušenosti a kdyby ano už bude ta důvěra v háji jestli to neudělá zase znovu
Zdravím tady všechny. 🙂 Asi se potřebuju nějak vykecat na netu. Pokusím se to uvést stručně. Poznal jsem holčinu. Je jí 21 let, hodná, milá, inteligentní, skromná. Mně je 29 let. Napsal jsem jí já sám. Poznal jsem jí 2 měsíce po tom, co po 5 letech odešla od toxického psychopata, který se jí snad doteď mstí různými pomluvami atd. za to, že od něj odešla. Hned od samého počátku jsme si strašně rozuměli. To souznění bylo fakt skvělý. Pár měsíců jsme spolu trávili čas, i více dní v kuse. Bylo nám spolu moc hezky. I sex byl z obou stran skvělej. Začal jsem k ní cítit. Moc dobře to věděla, i já sám ji to řekl, že bych ji chtěl do života ale že jí nechci do ničeho tlačit a nechat tomu volný průběh a ona že na to právě potřebuje čas. Bohužel mi mrzelo a užíralo, že mi momentálně nemůže dát to, co bych si přál a vycítila to. Věděla to. Ve finále mi do očí řekla, že jí je se mnou strašně hezky, že ke mně taky cítí ale že má v hlavě nějaký blok, který jí nepustí dál a že tomu sama v hlavě moc nerozumí a ničí jí to, že mi nemůže dát to co bych chtěl a ubližuje mi tím. A tak v tom dále nechce setrvávat. Všechno proběhlo v klidu, řekli jsme si, že tu pro sebe vždycky budeme, kdykoli, že se máme rádi, popřáli si štěstí do života. Bylo to strašně smutný. Hrozně mi to bolelo, jí nejspíš taky. Napsal jsem jí den po tom něco úplně mimo nás, prostě ohledně mého auta jak něco dopadlo a na to ani už nikdy neodepsala. Jako by mě úplně totálně chtěla odříznout ze života. Jsou to už necelé 3 měsíce, žiju už nějak tak normálně, nemám s ní žádný kontakt, mohl bych už snad začít i randit. Většinou v sobě tenhle pocit nemám v těchto situacích, ale něco ve mně mi pořád říká, že to ještě není úplně v hajzlu a že to od sebe nemám ještě úplně odřezávat. Samozřejmě to já iniciovat nechci. Ona byla ta, co odešla a já to respektoval. Možná si dávám falešné naděje, možná bych to prostě úplně měl nechat být ale prostě to něco ve mně tomu věří, což se mi fakt nestává často. Nicméně se teď soustředím na sebe, není to můj hlavní zájem. Jen mi to prostě mrzí a přijde mi to škoda. Co myslíte vy? Prosím slušně a děkuji za každou odpověď.
@Fee-bee píše:
Sice bych to formulovala jinak, ale prakticky souhlasím se @sandum .
A když ne u zlobivce tak u nějakého jiného nebo neví co sama se sebou každopádně to utnula a jak vidíš jsi pro ni míň než nic je nejlepší se odpoutat žádnej comeback nebude znám to z vlastní zkušenosti a kdyby ano už bude ta důvěra v háji jestli to neudělá zase znovu
Myslím, že tě nechtěla ranit, proto to ukončila kulantně. Nedělal bych si už naděje.
Se nám tu rozmáhá takový nešvar, „rošťák se zlým kukučem“ je nahrazován „zlobivcem“ ![]()