Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Na rovinu vyrostla jsem na malé vsi, táta dost chlastal a mámu podváděl a všichni to tam věděli. Občas mi to místní museli připomenout. Máma se to snažila držet, dělali jsme ze sebe hogo fogo, ale občas nebylo ani na jídlo, brácha jeden čas šel z průseru do průseru, napujcoval si prachy a nevracel, doma se dost křičelo, po maturitě jsem šla na vysokou do Prahy a už se nevrátila a nejlepší rozhodnutí v životě, občas se stavíme za mamkou/babičkou… nechtěla bych zpět.
Jo mně to pomohlo a dost. Takový zpečetění nový kapitoly a taky mě posílilo, že jsem se rozhodla pro změnu a vybrala si místo k žití podle svých priorit. Nebrala jsem to jako útěk/ únik, ale kouzlo nového začátku zafungovalo. Ostatně v životě už jsem se stěhovala vícekrát a myslím, že ještě budu. Změna je život.
@Anonymní píše: VíceŽe je to dobrý nápad. Nemá smysl zůstávat na místě, kde se člověk necítí dobře. Já sice odcházela z mé rodné vesnice z jiných pohnutek, ale byla to veliká úleva, zvlášť když jsem našla místo, kde cítím opravdu to, že tu mám domov a i ta mentalita lidí tady je mi mnohem bližší.
@Anonymní píše: Více
Píšu nekde, že je na to něco špatného? Mmch.je přece úplně jedno, jak to má někdo jiný. Nikdy nebude ve stejné situaci jako ty. A taková diskuze už zady nejméně jednou byla
Na co jeste čekáš?
Ano, znám. Kvůli promiskuitě a prusvihuk v práci odešla do hlavního města, kde se jí povedlo dobře se vdát, založit rodinu a dnes žije snový život.
@Anonymní píše: Více
nevím, svého času se k nám do města přistěhovala vražedkyně své malé dcery, je to už jakýsi ten pátek, dítě zabila, pak ho chtěla spálit v lese, a tvrdila, když se na to přišla, že Terezku Čermákovou, svou dceru zalehla. Změnila si jméno - a beztak to všichni víme, že je to ona ![]()
@Anonymní píše: Více
Já bych to zkusila
Jestli to takhle cítíš, tak dej na svoji intuici.
Já takovou zkušenost nemám, asi rozumím tomu, že nechceš působit, že utíkáš, ale co je ti do názoru lidí se kterými se nechceš potkávat
nemusíš jim přece nic dokazovat, je to tvůj život, řiď se podle sebe ![]()
@stinga píše: Více
stejně jako se to ví o spartakiádním vrahovi.
Myslím, že řeči se vedou, voda teče.. o každém se někdy mluví víc a čím je to od průšvihů dál, tím si to sedá a čas obrušuje hrany. Ovšem u mega průšvihářů, viz vrazi atd, kteří si odpykali svůj trest, vrátí se a čekají, že vše bude ok, tam nevím. Kajínek - národní hrdina? Ta vražedkyně dcery - dopustila se zločinu pro běžného člověka nepředstavitelného. Spartakiádní vrah - mají se na něj sousedi usmívat a nosit mu bábovku? Já zvládla v životě hodně průšvihů, spojených s alkoholem a psychickými potížemi. Žiju stále v rodném městě, nechtěla jsem utíkat z míst, které mám nejraději. Žiju velmi spořádaně a navenek i pro blízké funguji jako hodinky. Lidi nezapomínají, občas mě někdo bodne vzpomínkou, co jsem kdysi vyváděla a politují. Mnozí mě už dávno odsoudili a těm se i teď snažím vyhýbat, není mi s nimi dobře. Nebo naopak jiní mi vyjádří obdiv, jak jsem to zvládla a kam jsem se dostala. Ale vím, že už dávno nejsem aktuálním tématem sousedů, známých.
@vokishka píše: Více
jo jo, před minulostí prostě člověk neuteče, ČR je malá a v podstatě každý zná každého, nebo s jeho bratrem chodil do školy ![]()
@stinga píše: VíceŽe jo. Člověk aby se bál někde něco říct, všichni znají každého 😄
Holka to si musíš rozhodnout ty sama. Jinak já to beru tak, že před sebou samým člověk neuteče. Ale někdy opravdu prospěje když člověk začne někde jinde od začátku. Ne snad proto, že by tím utekl své minulosti. Tu je vždycky lepší zpracovat a uzavřít. Ale proto, že někdy je prostředí natolik toxické, že jeho změna člověku dá šanci na výrazně lepší život. A potom už samozřejmě záleží jen na tom člověku jak si ten život zařídí a jaké nové lidi si do života pustí.