Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Chci miminko
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.7.12 12:46
@Luckas91 píše:
Je mu 23. já vím, nechci ho už přemlouvat, řekla jsem mu že bych ho chtěla on to ví a ted to záleží na něm ale chlapům to může bejt jedno ty si ho můžou udělat i v 60ti…ale ženská se na to cítí dřív nebo dýl a nebo nikdy, jenže to on nepochopíje hrozný když pořád potkávam kočárky a holky s bříškem, dokonce i v práci, mam pocit že mi roste břicho, je mi špatně a přitom je to jen vsugerovaný asi, je to k zbláznění
Hele stejně tak jako ženská se na to cítí i ten chlap. Takže že on může v 60 a ty ne, o tom bych ve 21 letech teda nepřemýšlela. Nemá cenu na něj tlačit, víš proč zatím nechce? A říkal ti jak to vidí do budoucna, kdy ty děti plánuje on?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Luckas91
17.7.12 12:53
No on by chtěl děti ale pořád přemýšlí nad tim co kdyby ho vyhodili z práce nebo mě a tak, ale to se může stát kdykoli a tomu nezabrání, ale kdybych mu řekla že jsem těhotná tak bude rád…
- Citovat
- Upravit
17.7.12 13:04
A práci je na dobu určitou nebo co? Nevím no, to jsou podle mě chlapské výmluvy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Pallca
8.3.13 17:08
Moc tě chápu
Tak to já jsem na tom v 23 úplně stejně. Jak tu píše jedna uživatelka, pokud není chlap podle představ, nezbývá nám, než si miminko nechat udělat, aniž o tom ví. Samozřejmě aby to bylo spravedlivé, nic po něm nechtít. Kdo píše, že si nic neužil, tak prostě to vidí jinak. Někdo chce nejdřív procestovat svět a potom mít dítě. Pro někoho je ten celý svět právě to dítě. Moc se snažím si dítě užít jako mladá, vůbec si to nedovedu představit, že bych čekala třeba dalších 6-7 let. Zkus jednat, někam si vyjít, pokud jako já moc kamarádek nemáš, tak holt na blint jednou zatnout zuby, případně nějaký seznamovací večer. Já osobně teda neznám ve svém okolí mladou maminku (ani ty svobodné), které by měly dojem, že jim něco uteklo. Mně také diskotéky vůbec neberou, ani posezení s přáteli, jelikož je tak jednou za rok. Koníčky jsou jen sporty, ale děti prostě miluju a ráda se o někoho starám, proto je jasné, že miminko je jasná volba. Biologické hodiny holt utlumit nejde 
Přeju tedy hodně zdaru v seznámení a potom zdravé a krásné miminko.
- Citovat
- Upravit
Luckas91
9.3.13 09:50
Tak nakonec jsme to zkoušeli přes půl roku a přece se to povedlo, jsem ve třetím měsíci a moc se na to oba těšíme
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.5.13 21:06
Ahoj holky. Chci si jen postěžovat, no a možná bych taky potřebovala radu Jak na to nemyslet, jak vydržet??
Nastíním svůj problém. Řekla bych, že věk na miminko už mám, je mi 25 let. Přítel má 24. Už dobré 3 roky se mi plaší hormony a já mám pocit, že mi v životě něco utíká.. Mám pocit, že nejsem úplnou ženou, když nemám miminko. Cítím se nenaplněna. Je mi smutno, závidím všem co mají miminko. V blízké rodině se právě jedno narodilo, snažili se dva roky, je vymodlené a já, když jej vidím, nemůžu se nabažit. Když jsem to miminko držela poprvé v náručí, přestal pro mě být důležitý kdokoliv, kdo se v té chvíli pohyboval v mém okolí. Čas se zastavil a já úúplně změkla. Srdce mi bilo, absolutní pocit štěstí..
Chce se mi brečet. I moje blízká přítelkyně se už o miminko začíná snaží..a mě z toho všeho hučí v uších.. neustále poslouchám jaké kočárky jsou hezké, vidím oblečky, postýlka.. (Vypráví mi jak se těší že se budou snažit a jak je hrozný že musí ještě měsíc a půl počkat..a to říká mě, která tohle prožívá už tak dlouho a ještě dlouho bude ) Jsem vážně nešťastná. 
Přítel o téhle mé touze ví, ale netuší jak moc je velká, netuší, že se tak trápím a moje srdce pláče, když se mazlím s miminkem, které není moje..a přitom bych tolik chtěla Problém je, že nejsou peníze. Vím, že spousta z vás by mě mohla začít přesvědčovat o tom, že se peníze vždy najdou, někdo pomůže, daruje, dá slevu… Tohle samozřejmě vím, ale moje situace je tak specifická, že doopravdy by teď miminko nepřicházelo v úvahu. Je to hrozně ubíjející, ten pocit.. vědět, že minimálně ještě další 2 roky si nebudu moci dovolit ani pořádné bydlení natož mít vlastní dítě.
Nestojím o komentáře typu: Tvoje problémy bych chtěla mít. Nesnáším, když tohle někdo dělá a bagatelizuje problémy druhých. Vím, že je na světě spousta větších problémů a nespravedlností, ale já v tuto chvíli vidím jako svůj největší problém tohle a nezajímá mě, že si někdo může myslet, že se zabývám takovou „hloupostí“..
A tak prosím o zkušenosti a rady všechny, které si tímhle prošly, jak vydžet?
- Citovat
- Upravit
28.5.13 21:15
Jestli muzu poradit, uzivej si zatim miminko pribuznych, tes se, ze se jednou dockas a hlavne bud pozitivni! Ja vim, ze se to lehce rika ale hur zije, ale zadne trapeni netrva vecne! Ja si na miminko taky pockala, nerikam, ze jsem vzdy byla v pohode, ale neprestavala jsem verit…a to mozna vedlo nakonec k uspechu..kdovi..tak hlavu vzhuru a hlavne se snaz nesklouznout k zavisti, ze se ostatnim treba zadarilo.. to by nikam nevedlo. Tak hodne stesti a hlavne trpelivosti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.13 21:48
Tak tvoje pocity nezažívá ani teď když jsem těhotná. Takže asi ti moc neporadím. V tvém věku jsem na dítě neměla ani pomyšlení. Až loni jsem si řekla, že je pomalu čas začít na miminku pracovat a povedlo se téměř hned. Zkus si užívat cizích dětí, buď hodná teta a čerpej informace - budou se hodit. A třeba se zadaří a budeš si moct miminko pořídit dřív.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.13 22:19
@Anonymní píše:
Ahoj holky. Chci si jen postěžovat, no a možná bych taky potřebovala radu Jak na to nemyslet, jak vydržet??
Nastíním svůj problém. Řekla bych, že věk na miminko už mám, je mi 25 let. Přítel má 24. Už dobré 3 roky se mi plaší hormony a já mám pocit, že mi v životě něco utíká.. Mám pocit, že nejsem úplnou ženou, když nemám miminko. Cítím se nenaplněna. Je mi smutno, závidím všem co mají miminko. V blízké rodině se právě jedno narodilo, snažili se dva roky, je vymodlené a já, když jej vidím, nemůžu se nabažit. Když jsem to miminko držela poprvé v náručí, přestal pro mě být důležitý kdokoliv, kdo se v té chvíli pohyboval v mém okolí. Čas se zastavil a já úúplně změkla. Srdce mi bilo, absolutní pocit štěstí..
Chce se mi brečet. I moje blízká přítelkyně se už o miminko začíná snaží..a mě z toho všeho hučí v uších.. neustále poslouchám jaké kočárky jsou hezké, vidím oblečky, postýlka.. (Vypráví mi jak se těší že se budou snažit a jak je hrozný že musí ještě měsíc a půl počkat..a to říká mě, která tohle prožívá už tak dlouho a ještě dlouho bude
Přítel o téhle mé touze ví, ale netuší jak moc je velká, netuší, že se tak trápím a moje srdce pláče, když se mazlím s miminkem, které není moje..a přitom bych tolik chtěla
Nestojím o komentáře typu: Tvoje problémy bych chtěla mít. Nesnáším, když tohle někdo dělá a bagatelizuje problémy druhých. Vím, že je na světě spousta větších problémů a nespravedlností, ale já v tuto chvíli vidím jako svůj největší problém tohle a nezajímá mě, že si někdo může myslet, že se zabývám takovou „hloupostí“..
A tak prosím o zkušenosti a rady všechny, které si tímhle prošly, jak vydžet?
Ahoj, plně chápu tvoje pocity, z tvého příspěvku mám pocit, jako bych to psala já s tím rozdílem, že je mi 22.. Zažívám to samé a snažím se svou touhu nějak zvládat. Zatím se mi nepodařilo najít nějaký úspěšný recept, někdy se mi podaří na pár dní touhu potlačit a pak se objeví znovu a já vím, že ta touha v současné chvíli nemůže být naplněna.. Jestli chceš, doporučuji si přečíst diskuzi pod deníčkem, který jsem nedávno ze zoufalství zakládala, třeba by ti to mohlo pomoci, já osobně si všech rad velice cením a docela mi pomohli s návaly té neskutečné touhy bojovat, vyrovnat se s ní.. i když je to stále těžké. Tady je ten odkaz https://www.emimino.cz/…touha-10594/ . Snad ti to pomůže. Přeji hodně štěstí a co nejbližší možnost naplnění touhy po miminku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.5.13 22:58
Děkuji za příspěvky
Jsem ráda, že jsou tu i tací, kteří byť jen vysloví svou podporu.. Moc mě to těší a dodává sílu dál „bojovat“ s tím svým problémem.
K té závisti, já zavidím, závidím holkám, co jsme spolu chodily do třídy a už mají prcky, závidím i to miminko v naší rodině, ale u mě to není, naštěstí, synonymum k podvědomé nenávisti nebo že bych jim to nepřála.. naopak, závidim jim to štěstí, přeji jim ho a zároveň si přeji být tak šťastná jako oni.
Snažím se zaměřit i právě na tu přítelkyni, která se bude o miminko teď snažit, moc jí to přeji (zároveň závidím, že ona UŽ..a já stále nic..), probírám to s ní, radím (protože už znám spousty a spousty informací ohledně snahy o mimčo, těhotenství, porodu, vývoji miminka,..).. a i se těším až mi řekně, že je těhotná. Vím, že to budu dost prožívat s ní.. a těším se na to.
@Elinečkaaa Deníček i komentáře si ráda přečtu
@slivovicka Já už od puberty chtěla první dítě tak kolem 22.. Mě přijde ten věk tak akorát, pro mě. Ale chápu, když vidím ty holky kolem sebe, jsou ještě v mém věku nevyspělé a dělají koniny a nebo naopak budují kariéru a zajišťují si bydlení a na miminko nepomyslí.
Já jsem právě také hodně rodinný typ, nikdy jsem nebyla na nějaké párty, diskotéky, opíjení, cestování.. nic z toho mě neláká 
Sama proti té své touze bojuji tak, že hodně čtu, ponořím se do příběhu a zapomínám.. ale teď přestává fungovat i tohle a mě už z toho jde hlava kolem. 
Mám menší zdravotní problémy, tak možná i proto, že se bojím, aby se nám později to snažení o potomka podařilo, šílím už teď
Moc se těším až se budeme s přítelem snažit o miminko, ale mám strach, že než k tomu dojde tak zešílím
abcd
- Citovat
- Upravit
29.4.14 10:16
Dobrý den,
jsem tu nová. Píšu sem, protože nevím s kým se poradit.Je mi 34 let, dodnes jsem ještě nenašla toho pravého. Předchozí vztahy nevycházely. Jsem sama chtěla být matkou. Jenže je tu problém, že nemám partnera.Dva moji kamarádi se mi nabídli, že by mi pomohli a dítě by si semnou pořídili. Souhlasili s placením alimentů. Ktomu na gynekologii mi doktorka řekla, že už mám nevyšší čas, jinak mi hrozí zdravotní problémy a komplikace. Kdysi dávno jsem byla na miniinterrupci, z osobních důvodů. Ještě se ju problém ten, že bydlím u rodičů a hodně se dívam na to, co by si o mě pomysleli sousedi ze vchodu a z činžáku. 
To by byly otázky: a proč nebydlíš s tím klukem? Ty si těhotná? To chceš bydlet tady u rodičů? A už by si o mě povídali. Beru to jako ostudu, kdybych bydlela těhotná u rodičů, bez chlapa. A vysvětlovat co a jak, to se mi nechce.co je komu do toho.
Jak byste to řešily vy? Dítě bych si mohla pořídit s jedním nebo druhým kamarádem, ale nebydleli bychom spolu, ale váhám co by na to řekli ti sousedi, to by bylo otázek a pomlouvání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.14 10:22
Já bych si takhle život nezařídila, pro mě bylo podstatný než jsem založila rodinu, abych měla toho správnýho partneta a měla zajištěný bydlení, chápu, že máš pocit že ti ujíždí vlak, ale 34 let není ještě taková katastrofa, za rok mužeš potkat ještě pořádnýho partnera
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Moňas.p
29.4.14 10:23
A ty bys jako byldela s rodičama v bytě ještě s miminem? To ti nedoporučuji, jee to hodně nepraktický a otravný
- Citovat
- Upravit
29.4.14 10:24
@Dachsenka V první řadě mě napadá, proč bydlíš u rodičů. Pokud jsou pro to vážné důvody (třeba nemoc rodičů, jejich věk..) tak chápu. Jinak bych se snažila osamostatnit. Co tomu řeknou sousedi by mi opravdu bylo úplně fuk. Prosím tě - v dnešní době??? Rozhodovala bych se podle vlastních pocitů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Montte
29.4.14 10:25
@Dachsenka podle mě to ještě není tak pozdě, moje teta měla ve čtyřiceti dvojčata a je to v poho 
být tebou tak ještě počkám, uvidíš někoho si najdeš
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
