Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Chci miminko
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
25.8.06 11:25
Ahoj Thio, úpně chápu tvojí touhu po miminku a jestli v tom přítel nevidí problém, tak jděte klidně do toho. Já jsem měla své první dítě taky ve dvaceti a dálkově dělám školu - sice jen střední, zatím, potom se chystám i na vysokou - je to záhul, ale to dítě mě žene dopředu. Teďka začne snaženíčko na druhé dítě - je mi 22.
Takže pokud oba opravdu chcete, tak hrdě do toho.
když se budeš řídit tím, že teďka máš ještě pár let školu, a potom kariéra, bydlení, atd atd… - to by jste to miminko mohli odkládat až do čtyřicítky ze spousty různých důvodů 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.06 10:55
Ahojky,
taky se přikláním k názoru, že je lepší školu dodělat a pak začít pracovat na miminku, i když taky chápu touhu po miminku. Máme 15ti měsíční dceru, která nám, teda hlavně mně, dává pořádně zabrat, a to hned od narození, mám pocit,že co se narodila, tak jenom „huláká“, někdy je to fakt o nervy. Když byla miminko, tak to se dalo pochopit, ale teď když začne řvát, drží se mě za nohy a nepomůže absolutně nic, nehledě na to, že ji nemůžu celý den jen zabavovat, protože bych doma absolutně nic neudělala, jelikož manžel mi zrovna s domácností a péčí o dítě moc nepomáhá, tak je to opravdu o nervy. Už dávno jsem sundala růžové brýle a nejsem tak naivní, jak jsem byla před otěhotněním a v těhotenství, kdy jsem nakukovala do kočárků a těšila se, až taky budu mít to svoje vytoužené miminko a říkala si, že budu ta nejlepší máma pod sluncem, i proto, že jsem první miminko potratila, takže Míša byla dítě vymodlené. Měla jsem tolik nastudovaných knížek a byla skoro pořád na internetu, abych byla na mimi co nejvíc připravená, ale na to, co následovalo po porodu, jsem se nijak připravit nemohla. Procházka po venku byla vždycky utrpení, Míša pokud nespala, tak řvala jak tygr a to jí vlastně vydrželo i do dneška, jízda kočárem je skoro vždycky děs. Teď taky nakukuju do kočárků, ale akorát se vždycky naštvu, jak je možné, že všechny ostatní děti jsou hodné a já mám takové zlobidlo??? Kolikrát mi ujedou nervy a já jí dám na zadek, nebo na ni zakřičím, ale ona začne ještě víc a mně je to pak líto, protože si říkám, že mě bude za chvíli nenávidět, když na ni často řvu, i když si vždycky říkám, že nebudu, že radši budu počítat do 10ti, ale stejně to nevydržím. Pak mám pocit, že jsem ta NEJHORŠÍ MÁMA.
Takže já si teda opravdu nedokážu představit, že bych měla teď dělat nějakou školu, to už bych se asi opravdu zhroutila…
Andy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.06 11:23
Anduli píše:
Ahojky,
taky se přikláním k názoru, že je lepší školu dodělat a pak začít pracovat na miminku, i když taky chápu touhu po miminku. Máme 15ti měsíční dceru, která nám, teda hlavně mně, dává pořádně zabrat, a to hned od narození, mám pocit,že co se narodila, tak jenom „huláká“, někdy je to fakt o nervy. Když byla miminko, tak to se dalo pochopit, ale teď když začne řvát, drží se mě za nohy a nepomůže absolutně nic, nehledě na to, že ji nemůžu celý den jen zabavovat, protože bych doma absolutně nic neudělala, jelikož manžel mi zrovna s domácností a péčí o dítě moc nepomáhá, tak je to opravdu o nervy. Už dávno jsem sundala růžové brýle a nejsem tak naivní, jak jsem byla před otěhotněním a v těhotenství, kdy jsem nakukovala do kočárků a těšila se, až taky budu mít to svoje vytoužené miminko a říkala si, že budu ta nejlepší máma pod sluncem, i proto, že jsem první miminko potratila, takže Míša byla dítě vymodlené. Měla jsem tolik nastudovaných knížek a byla skoro pořád na internetu, abych byla na mimi co nejvíc připravená, ale na to, co následovalo po porodu, jsem se nijak připravit nemohla. Procházka po venku byla vždycky utrpení, Míša pokud nespala, tak řvala jak tygr a to jí vlastně vydrželo i do dneška, jízda kočárem je skoro vždycky děs. Teď taky nakukuju do kočárků, ale akorát se vždycky naštvu, jak je možné, že všechny ostatní děti jsou hodné a já mám takové zlobidlo??? Kolikrát mi ujedou nervy a já jí dám na zadek, nebo na ni zakřičím, ale ona začne ještě víc a mně je to pak líto, protože si říkám, že mě bude za chvíli nenávidět, když na ni často řvu, i když si vždycky říkám, že nebudu, že radši budu počítat do 10ti, ale stejně to nevydržím. Pak mám pocit, že jsem ta NEJHORŠÍ MÁMA.
Takže já si teda opravdu nedokážu představit, že bych měla teď dělat nějakou školu, to už bych se asi opravdu zhroutila…
Andy
Ahoj, nějak mě ta zpráva od tebe něco připoomíná, přesně takové mám doma dítě,myslíš že někdy přestanou řvát????
Já se obávám že ne.
A můžu ti říct, že když se Maty narodil, tak jsem šla na odběry do 5. patra a on byl v1. patře a já ho slyšela jak řve. I ta sestra, říkala, že se tam někdo rozčiluje, tenkrát ještě s úsměvem jsem jí řekla, že můj syn.
Je s ním problém se všim, cokoliv opo něm chceš problém, když mu řekneěš ne, zabere to buď na podesáté a nebo vůbec a když zvášim hlas brečí......... Asi máme stejné děti, proč všechny děti okolo jsou tak hodné
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.06 11:35
Já se taky obávám, že tohle snad nikdy neskončí… 
Ale zase jsou dny, kdy je hodná, třeba teď jsem byla týden s kamarádkou a jejím 5ti měsíčním chlapečkem na chalupě, Míša lítala po zahradě, krmila slepice a skoro jsem o ní nevěděla. Taky je fakt, že jsme skoro nevařily, takže jsem na ni měla více času, za to doma je to horší, zvlášt dnes, když prší a nedá se jít ven, to je konec, už teď mě bolí hlava z toho řevu… 
Vůbec si nedokážu představit mít teď druhé dítě, nebo být teď těhotná, proto vždycky obdivuju mamky, co mají děti brzo po sobě. Já bych to s tím naším raubířem asi nezvládla. No a kdyby se mi narodilo totéž v bleděmodrém, co mám teď, tak mě asi odvezou… 
Ale všichni mi říkají a uklidnují, že to druhé bude úplně jiné, tak nevím. Ale doufám… Každopádně druhé dítě je zatím dáááááááálekóóóóó…
Andy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.06 12:44
Holky, jeste prezit obdobi vzdoru a pak uz bude dobre, uvidite!!!! Drzim palce a preju pevne nervy. Taky po Adle rikam, ze Pepi je miminko za odmenu, je sice pekne palicata, ale zase neni urvana… Aspon neco 
L.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.06 13:34
Ahoj Thio,
já otěhotněla neplánovaně na konci třeťáku a malý se narodil ve 4. ročníku, zrovna jsem měla po postupových zkouškách - tenkrát to bylo v pohodě. I další rok, kdy jsme se s mužem střídali v hlídání a studování, protože nebylo možné přejít na dálkové. Masakr to byl až za rok, kdy měl malý rok a já před sebou troje státnice Ale jak už někdo psal, dá se to zvládnout, jen bys měla zvážit kolik statečných lidí máš vedle sebe. Já jsem ten typ, že stres a těžké chvíle mě spíše nakopnou, takže jsem to zvládla, ale zdá se mi o tom doteď
Neříkám, že se máš krotit, protože některé touhy opravdu sežírají srdce, ale možná si sedni a VELMI racionálně si sepiš možnosti - pro/proti
A jak už psala Aka - co tak zkusit hlídat mimi někoho jiného? Já byla rok v Anglii, hlídala tam 4 malinkaté děti a byla vyléčená …než se nám to zvrtlo 
Ale víš co? Nelituju
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.10.06 16:33
Chvilku ještě počkej kvůli škole. Ale kdo říká, že bys nemohla mít promoci s bříškem?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
26.9.07 13:21
Ahoj, já myslím, že pokud se v dnešní době dva mladí lidé rozhodnou, že chtějí zplodit nový život, neměli by s ničím čekat - v dnešní době neplodnosti…Mně je 20, příteli 29, jsme spolu 4 roky, z toho skoro dva spolu žijem, byt je jeho, slušně vydělává, takže s tímhll by problém nebyl. Na vejšku jsem nešla, za prvé proto, že ať jsem byla na střední premiantka, nejsem studijní typ a taky kvůli mimču, protože bilogický hodiny u mě tikají už tak od osmnácti. Takže to vypadá, že nám nic nebrání, ale pravda je taková, že už 5 měsíců se snažíme a nějak se nedaří…Zatím nám brání příroda, sc tou vejškou to podle mýho zvládnout jde, ale musíš mít kolem sebe lidi, co rádi pomůžou, babičky, kamarádky apod. Protože jinak nevim, nevim…Ale každopádně bych v těhlech věcech poslouchala srdce a dejme tomu i ty hormony…Nechci strašit, ale je taky možný, že stihneš tu školu dokončit, než se vám podaří otěhotnět, ale to samozřejmě nikomu nepřeju..Je zlá doba, mimča mají především ty, co o ně nestojí a naopak..Takže když otěhotníš, je to dar a vše ostatní počká…
- Citovat
- Upravit
26.9.07 21:37
Ahoj Thio,
přikláním se taky k názoru nejdřív dostudovat VŠ. Ono dost záleží na tom, co studuješ - některé obory se při dítěti zvládat dají, některé hůř. Nikdy nevíš, jakou povahu bude mít Tvé dítě, jestli bude mít nějaké zdravotní problémy, které budou obnášet časté ježdění na vyšetření. Záleží taky na tom, jestli budeš mít hlídání na dobu, kdy se budeš věnovat škole.
Já jsem VŠ dodělala naštěstí v 6. měsící těhu. Chtěla jsem ještě pokračovat na doktorském studiu, ale s mým synem to vůbec nejde. Nemám hlídání, manžel se vrací domů pozdě nebo je pryč i několik dní, navíc syn mi pil jen z prsu a z ničeho jiného (takže by ho nikdo jiný nenakrmil), je hodně divoký, jako mimino pořád řval, málo spí a na učení bych neměla čas.
Znám dost lidí, co VŠ s dětmi dodělali, ale ti měli většinou klidné děti a babičky na hlídání. Jenom nevím, jak bys měla např. čas na školu, kdybys třeba každé 2-3 hodiny ve dne i v noci kojila. Nebo až bude větší ho celý den musela nějak zabavit (jako je to u nás), hlídat, aby nevlezl, kam nemá a nějak si neublížil, pak v 8 večer padla vysílením (ale konečně bys měla čas na nějaké domácí práce, takže by sis stejně odpočinout nemohla) a ještě měla síly na nějakou intelektuální činnost, načež v 6 ráno zase vstávat a kolotoč začíná nanovo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.9.07 08:46
Já zastávám názor Magdy. S přítelem jsme spolu přes 6 let, z toho 2 roky spolu bydlíme, slušně vyděláváme jsme zajištění, máme auto a zařízený byt. Jsem sice mladá bude mi 22 a příteli 23 ale myslím, že jsme na svůj věk vyspělejší než kdejaký starší pár.
První myšlenka na mimi mě napadla ani né v 21, přítel byl ze začátku proti, ale časem jsem ho přesvědčila, myslím že u mužských je to hlavně velký strach z neznáma a ztráta svobody.
Magdi je mi líto, že se vám zatím nedaří, ale nezoufej. Já vy:,–(ila HA v lednu trpěla jsem strašně dlouhými cykly 48 dní, takže čekání bylo nekonečné. Ale nakonec se nám zadařilo před týdnem jsem poprvé za 8 měsíců uviděla na testu // a v úterý se chystám poprvé k MUDr. Taky jsem zastáncem začít na mimi pracovat co nejdříve, hlavně v dnešní době velké neplodnosti. Byla jsem už taky úplně bezradná, ale věř, že i vám se zadaří. Neumím si představit, že by mi bylo přes 30 a miminko by nám nešlo:o((( Navíc z biologického hlediska je ideální věk na první mimi mezi 20-24 rokem. Jestli si budeš chtím popovídat nebo poradit tak klidně písni.
Co se ale týče otázky kam směřoval tento dotaz. Kdybych ještě studovala nevím jestli bych do mimi šla. Já se svou povahou asi né, protože vím, že bych to nezvládla, ale tohle je každého věc a opravdu záleží na tom jak to která z nás cítí, takže pokud se na to cítíš tak směle do toho a nenech se odradit názory ostatních je to tvůj život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.07 23:35
Tak koukám, že původní dotaz je už rok starý, tak by mě zajímalo, jak se Thia rozhodla. Četla jsem jak tu většina řeší VŠ. Já to mám horší řeším teprv SOU. Je mi čerstvých 23 a mám(v lednu 2008)4let synka. Taky jsem si prošla tou šílenou touhou a v druháku zapadla. S dotyčným jsme se rozešli právě kvůli těh.-nechtěl. Tak jsem se vrátila k matce se kterou nevycházím(navíc její byt je garsonka), ale nebylo jiné šance. Těhotenství jsem probrečela kvůli rozchodu. Peněz jen minimum-ze socky-máma nepracuje. takže jsem tu školu přerušila. Po porodu jsem byla hodně špatně a kluk uřvaný do teď-též jsem ho furt kojila. jednou jsem od matky i smalým vzala nohy na ramena(v létě, byl mu 1r. a půl)zkončila jsem na azyláku a stihla spadnout do špatné spol. Topila jsem se v dluzích. děs 
Zastavilo mě OPD, sociální pracovnice si se mnou sedla a vysvětlila, že s takovou mi malého seberou. To jsem se zrovna už snažila dokončit poslední rok školy, který mi dokonce schválili individuálně, i přestože se jedná o denní formu. Jenže bez zázemí a někoho bližšího to fakt nejde. Tak jsem toho nechala a naplno se věnovala malému a hned to bylo lepší. Teď jsem v situaci, kdy mám konečně fajn chlapa(vzali jsme se) a čekám s ním mimi už 2.(1. se špatně chytlo). No jenže já jsem zase ve 2.ročníku-na jiné škole,kterou jsem začala loni, to jsem svého manžela jěště neznala. Finančně jsme na tom normálně, nijak nestrádáme, byt je též, ale žádné hlídání(jeho rodina daleko a s mou mámou se pořád nemusím). Malý je na 4h. ve školce do ledna, takže můžu chodit dřív a vyzvedávám ho. Manžel je učitel, tudíž v práci ještě díl, než mám školu já. Tento půlrok dochodím v poho, ale jak se malé narodí(t. březen 2008), tak ho asi budu brát sebou, nebo fakt nevím. Cítím,že když tu školu zas nechám, tak už bude konec. A se základkou to je blbé i kdybych byla doma, jako mámy kdysi. Už jsem zlenivěla, není to takové, jak bez dítěte-ale malého určitě nelituju. Na 2.stranu mám ve škole fajn odreagování právě od toho domácího kolotoče. Příroda si holt žádá někdy své. A já furt, přes všechno žiju, takže nějak bylo a nějak bude. Rozhodně mám v manželovi oporu a konečně si těhotenství vychutnávám, i když jsem hodně unavená. Holky mimi je krásný dar a touha po něm značí, že je čas… pa pa
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.11 20:17
Chci miminko
Ahojky. Sem zde nová a chtěla bych slyšet názor někoho jiného než kamarádek. Je mi 20let. Příteli je 26 let a chodíme spolu 4 roky. O miminko už jsme se snažili asi před 2 lety, ale ,,naštěstí" jsme si včas uvědomili, že je ještě čas. V poslední době přítel často mluví o tom, jak by si miminko moc přál…Oba pracujeme a myslím, že vše potřebné jsme mu schopni dát i když vím, že to není vše… Rodiče říkají, že na to mám ještě plno času a nechtějí o tom slyšet, kamarádi zase, že kdyby byli mnou tak už miminko dávno mají, tak nevím 
Miminko je závazek na celý život, to vím, skoro sem ,,vychovala" svoji sestřenku které je už 5 let. Ale pořád si nějak nevím rady… Díky za každý váš názor
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.11 20:45
Tak si promluv s přítelem, že byste se přestali chránit a třeba to přijde 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Simonka D.
11.1.12 17:21
Ahoj lidi,
bude ted 20 let a chtěla bych mít miminko…strašně moc si ho přeji i když jsem takhle mladá. Můj přítel je mladší o rok ale strašně moc se milujeme 
a naší lásku bychom chtěli takto ucelit, oba dva si přejem strašně mít miminko. OD té doby co se o to snažíme je to asi 3 nebo 4 měsíce. Pořád nic , dostala jsem i menstruaci velice se obáváme, že jsme já nebo on neplodný… doufám, že neee!!!!! Prosím Vás lidi pomoste mi, budu Vám vděčná za každou radu. Toto je mého přítele e- mail říkal, že by si to taky chtěl přečíst.
- Citovat
- Upravit
Simonka D.
11.1.12 17:30
Doplněk
Vím, že jsme mladý ale já už mám dostudováno a on má pár měsíců do konce maturity. Peníze ani bydlení nám starosti nedělaj, jeho rodina má v cizině podnik a chtějí mu ho přenechat a žili bychom tam. Jenom nám lidi prosím přejte ať to mimčo máme co nejdříve. Moje touha stát se maminkou je ohromná.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
