Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Chci opustit rodinu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Prostě Vodnář
12.10.22 09:30
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.10.22 09:31
@unuděná píše:
Proč jste si s partnerem nepromluvili, když jsi otěhotněla? Proč jsi to řekla celé rodině, aby na tebe mohli vyvíjet nátlak? Tohle jste si měli vykomunikovat mezi sebou ve dvou. Z toho, co popisuješ, by byla unavená a vyřízená každá, bez ohledu na to, zda dítě chtěla nebo ne. Ví tvůj partner o tvých pocitech? Co takhle mu to na férovku říct včetně toho, co zamýšlíš udělat?
Komunikace u nás drhne delší dobu. Dřív jsem se mu snažila vysvětlit, jak moc je to pro mne těžké, ale nedá se sním mluvit o ničem, co nezapadá do tabulek. Nechápe, co cítím k dítěti a nechce se na tohle téma bavit. Asi je to jediná cesta, ať ví, co ho čeká. Těhotenství jsem v návalu emocí řekla partnerovi. Bylo to přirozené, on to okamžitě oznámil svoji matce, ta mojí…byla to chyba, vím.
- Citovat
- Upravit
12.10.22 09:32
Nemam osobni zkusenost, ale zcela jiste se to stava…no, potrebujes to probrat hlavne s manzelem a pak klasika, soud, svereni do pece, urceni alimentu a styku…je mi syna lito, o tom zadna..no v zivote se deji ruzne veci..neodkladej to, at ma syn moznost poznat jeste jinou, snad milujici, macechu…jiste bys mohla zkusit terapii, take nepises moc o tom, jak se zapojuje otec ditete…ale pokud jsi rozhodnuta 
…priprav se na odsudky, mozna i osamoceni, asi to nikdo moc nepochopi…je to to nejsmutnejsi, co jsem za dlouhou dobu cetla, jako matka, ktera po diteti touzila, prosla ivf a svou dceru miluje vic nez svuj zivot, je to pro me tezko pochopitelne, ale nesoudim…pred lety ses rozhodla spatne a odnasi to nevinny tvor, ktery od narozeni potrebuje hlavne lasku a pocit bezpeci a muzes jen doufat, ze z nej nevyroste labilni jedinec, hlavne si o tom s nekym promluv a neco uz delej
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.22 09:32
@Anonymní píše:
Do školky malý chodí, ale je pořád nemocný. Normální práci jsem zkusila loni, ale dítě pořád nemocné, babičky pohlídat nechtějí a já byla pořád doma, takže práce z domova byla nejlepší řešení. Otec je celé dny v práci a domu se vrací vyloženě až večer, kdy jde malý spát. Terapii jsem zkoušela, ale bohužel jsem si z ní odnesla špatné zkušenosti. Nasla jsem si sobce, takže mi s malým moc nepomáhá. On nosí peníze a tím to končí, moje chyba. Byl takový už před dítětem, jen jsem ho tolik nepotřebovala a nějak mi to nedošlo. Malý že mne už asi lásky moc necítí. Už se nezvládám přetvařovat. Přeci jen je chytrý a už dost prokoukne.
Nojo, jenže on je de.bil a ty jsi regulérní hotová. Dej mu nůž na krk
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.22 09:35
V tomto případě bych ti poradila stridavou péči, tady to dává smysl.
Nevzdavej se ho, kvůli němu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.22 09:36
Ty jo, chudak dite teda…ale kdyz ty odejdes, tak otec se o nej bude starat jak? Pises, ze o nej nejevi zajem ani ted 
…je mi z toho fakt smutno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.22 09:38
@Ledová káva píše:
Ale tak přece nemusíš být matka roku, ale pohladit, obejmout, usmát se na něj, to zvládneš ne? I když to tak v tu chvíli úplně upřímně necítíš. Aby ti to pak třeba zpětně nebylo líto, až bude velký a ty se ohlédneš zpátky. On ti třeba nedělá něčím radost? Nějak si to nedovedu představit, vždyť ty jsi taky byla dítě, zkus být vůči tomu děcku aspoň trochu empatická, on tě potřebuje a určitě tě má rád, zlomila bys mu srdce, kdybys ho úplně opustila
Je něco živého, co bys doma nechtěla? Dejme tomu třeba koně. Jednoho dne máš doma koně. Nechceš, chceš ho nabídnout dál. Rodina je proti, protože je úplně super mít doma koně. Všichni mají doma koně. O koně se nikdo nestará, všechno kydání, česání, krmení, nákupy pro něj jsou jen na tobě. Všichni slibovali, ale nakonec je to jen na tobě. Chodit s ním ven je otrava, má svoje tempo, nechceš se s ním tahat do obchodu, nejradši by většinu času strávil na louce a to tě k smrti nudí.
Jo, můžeš ho pohladit, můžeš se na něm svézt, ale tobě to nic neříká. Staráš se o něj jen proto, aby se tak nějak měl dobře, ale jsi už z toho unavená. A chceš odejít. I ten kůň musí vědět, že to děláš z povinnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.22 09:38
Já tě hodnotit nebudu, každý jsme jiný. Jsou lidi, co dokážou někoho zabít. Ty prostě nemiluješ dítě. Může se to stát. Děti jsi nechtěla. Stalo se. Na tvém místě bych to řešila tak, že bych s tvým úmyslem především seznámila otce. Následně bych na to šla racionálně, aby si syn mohl tu citovou vazbu více utvořit s otcem. Je v tomto ohledu na to potřeba jít postupně. Musí!!! s ním začít trávit více času. Měl by tomu uzpůsobit práci. Také doporučuji, abyste se dohodli na nějaké chůvě, na kterou si syn zvykne. Neexistuje, aby jsi ze dne na den zdrhla a nechala v tom otce a syna bez přípravy. To by na obou mohlo zanechat kruté následky na celý život. Ono taky možná v tom procesu odpoutávání a více času na sebe zjistíš, že se nemusíš odstřihnout úplně. Mám kamarády sourozence, které vychovával jen otec. Matka se nestarala vůbec, viděli se párkrát do roka. Kamaráda a kamarádku zase opustil otec. Ani neví, kdo to je. Všechny to do určité míry poznamenalo, ale ty by ses měla snažit toto minimalizovat. Zkuste teď třeba režim střídavé péče. Nemysli na sebe a určitou částku. Datuj to tak, že bude syn víceméně připravený a s otcem spokojený. Nejdříve tatínek bude chodit z práce dřív, starat se o víkendech, kdy ty budeš mít čistě svůj program, někam odjedeš nebo odjedou oni. Pak tu zmíněnou střídavku, kdy se bude více zapojovat i v týdnu. Následně si můžeš sehnat vlastní bydlení, kdy se synem budeš mít stále kontakt a už od začátku si musí zvykat na chůvu/babičku. Je možné zapojit i příbuzné a seznámit je s tím. Všechno to dělejte řízeně, postupně. A počítej s tím, že otec dítěte bude potřebovat nějaký čas, aby se s tím smířil. Můžete to řešit v poradně - ne, jak tě napravit, ale jak umožnit tvůj prostor a připravit vše na tvůj případný odchod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.22 09:40
Kloučkovi je pět, nejhorší máte za sebou. Prosím tě, neopouštěj ho, ale zaplat si hlídání, třeba i na víkend. Doma s nemocným dítětem, práce, všechno je na tobě, musíš být úplně ko. Nemáš čas ani na odpočinek, na nic. Jak máte doma finance (nemusíš psát), co kdybys najala chůvu a vypadla z domu do práce? I kdyby to bylo za cenu, že dáš dvě třetiny svého platu na chůvu. Známá má chůvu do 6 a přijde už k najezenému dítěti. Dvě hodky jsou spolu a jdou spát. Bylo by to řešení. Tvůj muž ti nepomůže, pomoz si sama, pokud máš za co.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.22 09:41
Mimochodem jestli si myslis, ze po uteku budes moct zit zivot bez pretvarky tak to tezko. Budes muset svuj pribeh tajit, ruzne si ho upravovat, falesne obhajovat…protoze tohle uprimne s nekym sdilet, se jen tak neda, aby se druhemu z takoveho pristupu neudelalo zle. Zkratka pretvarovat se budes, jen jinak.
Mimochodem podle me tenhle prispevek ani neni myslen vazne, bud to pise nekdo placeny, aby rozproudil emotivni diskuzi nebo nekdo, kdo chce vedet, co by ostatni, kdybych ja nahodou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.10.22 09:42
Mám v okolí zenu, která ze dne na den odesla od rodiny. Manžel přišel domů a tam našel vzkaz, že dítě je u XY, ať si ho tam vyzvedne, po ní ať nepátrá, že se už nikdy nevrátí. Postupne vycházelo najevo, že ona mu už dlouho říkala, že takto žít nemůže… Chlap ji vůbec neposlouchal. Ona se nikdy nevrátila, on začal pečovat o dítě ( také pětileté). Vše vypadalo ok. Pak on prodělal rakovinu a nějak se mu to tam přehodilo, řekl si, že život si chce užívat a holka vyrůstá jako kůl v plotě. Má střechu nad hlavou, jídlo, oblečení…ale taťka věčně v pr…
- Citovat
- Upravit
12.10.22 09:44
Jako divím se kolik lidí tady v diskuzi má blbé keci. Kolik mužů odešlo ještě od mladších dětí? Vůbec nechápu, že si to vydržela tak dlouho. Rodina měla řeči, tak ať se starají. Při příští nemoci dítěte bych to nechala na otci. Prostě odešla do práce dřív než on. Přestaň být trpitelka a ukonči to! Proboha! Najdi si být a odstěhuj se. Nečekej na žádnou cílovou částku, to budeš odsouvat do nekonečna. 5 let je dlouhá doba až až, Nechat sebou takhle dlouho zametat.
Příspěvek upraven 12.10.22 v 09:47
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.10.22 09:45
@sediza píše:
Já tě hodnotit nebudu, každý jsme jiný. Jsou lidi, co dokážou někoho zabít. Ty prostě nemiluješ dítě. Může se to stát. Děti jsi nechtěla. Stalo se. Na tvém místě bych to řešila tak, že bych s tvým úmyslem především seznámila otce. Následně bych na to šla racionálně, aby si syn mohl tu citovou vazbu více utvořit s otcem. Je v tomto ohledu na to potřeba jít postupně. Musí!!! s ním začít trávit více času. Měl by tomu uzpůsobit práci. Také doporučuji, abyste se dohodli na nějaké chůvě, na kterou si syn zvykne. Neexistuje, aby jsi ze dne na den zdrhla a nechala v tom otce a syna bez přípravy. To by na obou mohlo zanechat kruté následky na celý život. Ono taky možná v tom procesu odpoutávání a více času na sebe zjistíš, že se nemusíš odstřihnout úplně. Mám kamarády sourozence, které vychovával jen otec. Matka se nestarala vůbec, viděli se párkrát do roka. Kamaráda a kamarádku zase opustil otec. Ani neví, kdo to je. Všechny to do určité míry poznamenalo, ale ty by ses měla snažit toto minimalizovat. Zkuste teď třeba režim střídavé péče. Nemysli na sebe a určitou částku. Datuj to tak, že bude syn víceméně připravený a s otcem spokojený. Nejdříve tatínek bude chodit z práce dřív, starat se o víkendech, kdy ty budeš mít čistě svůj program, někam odjedeš nebo odjedou oni. Pak tu zmíněnou střídavku, kdy se bude více zapojovat i v týdnu. Následně si můžeš sehnat vlastní bydlení, kdy se synem budeš mít stále kontakt a už od začátku si musí zvykat na chůvu/babičku. Je možné zapojit i příbuzné a seznámit je s tím. Všechno to dělejte řízeně, postupně. A počítej s tím, že otec dítěte bude potřebovat nějaký čas, aby se s tím smířil. Můžete to řešit v poradně - ne, jak tě napravit, ale jak umožnit tvůj prostor a připravit vše na tvůj případný odchod.
Děkuju. Tenhle postup by mě asi nenapadl. Jsem ráda, za odpověď.
- Citovat
- Upravit
Ledová káva
12.10.22 09:48
@Sisika9 píše:
Jako divím se kolik lidí tady v diskuzi má blbé keci. Kolik mužů odešlo ještě od mladších dětí? Vůbec nechápu, že si to vydržela tak dlouho.
Tak jako já nevím, to dítě na nikoho jiného než na matku není zvyklé, zakladatelka píše, že ani rodina, ani manžel se o dítě nezajímá. Ono když odejde od dítěte otec, většinou s ním zůstane milující matka. Tím neobhajuji odchody mužů od rodin, to vůbec ne, naopak, ale z pohledu toho dítěte je matka ta nejdůležitější osoba. Pro to dítě to musí být velká rána, když ho máma opustí.
Příspěvek upraven 12.10.22 v 09:51
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Já Vás chápu, za celý život jsem sice potkal jen tři ženy, které to měly takto hozené, ale na rozdíl od vás to neměly nikterak promyšlené. I když nemáte žádný, mateřský cit, tak zodpovědnosti se nezříkáte. Nejjednodušší způsob je asi rozvod a svěření dítěte do péče otce.