Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Chci opustit rodinu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
12.10.22 12:01
@Lucie241 píše:
@Prostě Vodnář promiň v něčem souhlasím ale jako udělala si to nechala to zajít až sem a už se jí to chuderce nelíbí tak se toho zbavi? Pokud není hloupá Teda tak ji tohle v hlavě musí snad dojít ne. Umí se určitě chovat slušně k lidem v práci. K lidem v okolí měla i partnera tak je asi hodná nějaké lásky a ucty. To dítě si udělala nemusí ho nějak zboznovat když toteda jako nejde. Ale muže se k němu chovat slušně je to její zodpovědnost. Když si ho nechala! Přece ne? Takže když se dokáže chovat hezky k lidem v okolí tak určitě ještě pár let dokáže tomu dítěti dát něco do života. Nemusí mu líbat zadek může to pojmout jako výpomoc bližnímu svému. Ať ho bere Teda jinak ať je kamarádka když nechce bejt matka. Přece se toho nemusí hned zabít není to pes. Mohla na potrat nešla její hloupost. Ale pokud tak strašně se toho dítěte potřebuje zbavit tak ať si dojde pro řadu někam kde se přece takový věci řeší
Ne zabít ale zbavit chyba
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ludmilaadamkova
12.10.22 12:02
@Anonymní píše:
Možná ten průšvih nastává, když není ani jeden rodič, nevím. I když mám kamarádku, kde je otec takový normální, otec roku to není, ale nějakým způsobem ji má rád, má ji ve svém životě a občas i v dospělosti nějak pomůže, odešla jí matka, a nemá to v sobě zpracované. Bohužel taky odešla tak blbě s komentářem, že už se pro děti obětovala dost a už je nechce ani vidět…
Ono to bude individuální… bude záležet na tolika faktorech, věku dítěte jaký má k danému rodiči vztah jak funguje druhý rodič… atd atd Tohle nejde paušalizovat.
Každfopádně pro toho kluka je ta matka primární pečovatel.. otce vidí v podstatě jen o vikendech a otázka je jak moc se o něj stará jaký k němu má vztah…
- Citovat
- Upravit
12.10.22 12:07
@Anonymní píše:
Rozumím ti, nikdy bych to neodsuzovala. Já jsem taky měla období, kdy jsem si říkala, že snad odejdu od manžela a dítěte, budu bydlet sama, upínala jsem se k tomu jak k ráji. Ale u mě to byla jen neléčená deprese.Soucítím s tebou moc. Lidi, co ti píšou, že jsi příšerná matka a jiný svinstvo, mají nejspíš samy podobný pochyby zasutý hluboko v podvědomí, protože žádnej šťastnej člověk nemá potřebu psát zoufalým ženským na emiminu hnusný věci.
Takový nesmysl sem v životě neslyšela protože má někdo problém a druhý s tím nesouhlasí tak má v sobě hluboko v podvědomí problém? 
promiň ale tohle je diskuze a každá máma která chce děti tak se jich nezbavuje. A žena které nechce děti jde na potrat. A to že tu někdo nesouhlasí neznamená že v podvědomí je nemocný 
a píše tu zlý věci protože to je nenormalni člověk. Píšou ty ženy který mají děti a nechápou jak někdo kdo mohl jít na potrat řeší věci takto
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.22 12:08
To dítě bude řešit celý život otázku, co jsem to vlastně za člověka, že mne opustila i vlastní matka.
Pro dítě rychle najít hlídačku, náhradní babičku a klidně to rozhlásit po rodině, ať se chytnou za nos.
Problém vidím nejvíc ve vztahu s mužem. Člověk, co ti má být největší oporou, tak na volání o pomoc nevidí, neslyší. To by se mi chtělo zmizet taky, ať si to vyžere. S tím bych měla velmi upřímný rozhovor, že takto to dál nejde, k tomuto to směřuje a jaké řešení navrhuje ON. Je to taky jeho syn, má za něj taky zodpovědnost, tak ať si vyndá hlavu z pudele, protože se mu už delší čas velmi vážně a možná už nenapravitelně sype rodina a oba ho moc potřebujete.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.22 12:14
@NiKina píše:
Prožila jsi vztah s matkou, která neměla být matka?
Pak suď.
Věř mi, že čím starší dítě, tím více důvodů ho nenávidět v horším případě, v lepším, víc důvodů, proč vadí.
A o tyhle Tebou zmiňované rozhovory fakt takový člověk nestojí, ty mají místo ve funkčních rodinách.
ano drahá, prožila.
Přesto sem z pohledu dospělé osoby ráda, že sem mohla v dětství žít „doma“ a v rámci možností normálně než někde zalígrovaná v dětským domově s partičkama, které se tam nacházejí, a taky s vyhlídkama, jaké ty děti mají do budoucího života.
Jen sem chtěla zakladatelce dodat odvahy, že jestli její nechuť pramení i třeba z nějaké nezvládnuté poporodní deprese a aktuální vyšťavenosti (popis toho, co teď prožívá naprosto odpovídá syndromu vyhoření), tak sem se snažila říct, že velmi pravděpodobně má nejhorší období z krku a už bude jen líp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.10.22 12:14
@NiKina píše:
Prožila jsi vztah s matkou, která neměla být matka?
Pak suď.
Věř mi, že čím starší dítě, tím více důvodů ho nenávidět v horším případě, v lepším, víc důvodů, proč vadí.
A o tyhle Tebou zmiňované rozhovory fakt takový člověk nestojí, ty mají místo ve funkčních rodinách.
Je to tak no, ono je to asi při normálních vztazích těžko představitelné. Dokud já jsem byla malá, sice mi bylo neustále mámou odtloukáno o hlavu, jak moc se kvůli mě musí omezovat, jak je to těžké a trpí, ale relativně mě mohla tak nějak řídit, co se mnou udělala, to bylo. Ale jak jsem rostla, začala jsem mít požadavky - zájmy, to stálo peníze a nějakou interakci rodičů, chtěla jsem dělat věci a trávit svůj čas tak, jak jí nevyhovovalo, chtěla jsem nějaký vlastní prostor, a jí na mě lezlo na nervy úplně všechno. Do toho tedy ještě to, že jsem prý byla po otci, no vzhledově určitě, jinak nemůžu posoudit. Čím dál víc byla rozčarovaná, že nejsem taková, jakou by mě teda ještě případně akceptovala, nefunguju dle jejích představ, aby jí to jakž takž vyhovovalo. V pubertě už na mě nesnášela úplně všechno, jen jsme se na sebe ráno podívaly a byly jsme obě znechucené. A těch scén, jestli aspoň nemůžu být taková a maková…byla na nervy z toho, že musí mít doma puberťačku, kterou nemůže ani cítit, a já zas z toho, jakou mám mámu. Tím jak mě neměla ráda tak mi taky nevěřila, trpěla pořád strachem že něco provedu co dopadne na ní, takže se mě snažila ještě ke všemu extrémně kontrolovat…přitom to bylo úplně z cesty, já jsem nejhorší prohřešek za celé dospívání měla v tom, že jsem šla za školu na rande, ale za situace, kdy učila jsem se na vyznamenání, takže šlo o houby. Bylo čím dál těžší se strpět vzájemně a ještě v té pozici, kdy já jsem na ní byla závislá, musela jsem mít kde bydlet a žádat nějaké peníze. Přežila jsem jen tak, že jsem se upnula k ubíhajícímu času k maturitě a pak hned vypadla. Zvažovala jsem to už dřív, ale věděla jsem, že když odejdu ze střední, nějak se sice protluču, ale ovlivní mi to negativně celý život.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.10.22 12:16
@Lucie241 píše:
Takový nesmysl sem v životě neslyšela protože má někdo problém a druhý s tím nesouhlasí tak má v sobě hluboko v podvědomí problém?
Nezlob se, ale už jen podle tvého způsobu vyjadřování je poznat, že budeš trochu jednodušší a nejspíš tohle nikdy nepochopíš. Proč věnuješ svůj čas tomu, že píšeš ženám na emimino, že jsou zlé a špatné matky a dáváš jim rady, které už evidentně nelze použít (měla jsi jít na potrat)? Běž se projít ven, udělá ti to dobře:)
- Citovat
- Upravit
12.10.22 12:19
@Mar__tanka1983 píše:
Schtěla jsem dopsat něco v podobném smyslu.
Hele, jak už bylo psáno, tu piplačku už máš skoro za sebou, zakladatelko.
Příští rok škola, družina, kroužky, dítko potkáváš sotva pár hodin denně v čase mezi návratem z práce a jeho odchodem do postele.
Mému synovi je teď téměř jedenáct, jako přijde si po pomazlení a na pokec, ale defacto spolu trávíme tak tři hodiny denně, a to když nemá kroužky. Když je má, tak kolikrát i jen hodinu. Syn už má svoje kámoše, svoje záliby, „svůj život“. Polovinu domácího času visí na tabletu nebo se učí. Už se občas i stává, že abych si s ním vůbec pokrafala, musí jít spát o hodinu dýl - viz včera. Povídali sme si o Rusku, Putinovi (na základě zpráv), plynule sme přešli k Hitlerovi, IIWW, koncentračním táborům a skončili sme u Černobylu
Skoro bych řekla, že takto do ní hučela rodina, když si dítě nechtěla nechat. Teď do ní bude hučet emimino a za pár let může třeba zakladatelce hrábnout a spáchá sebevraždu nebo bude týrat dítě. Holky, vy fakt nechápete, co píše.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.10.22 12:20
@Mar__tanka1983 píše:
ano drahá, prožila.
Přesto sem z pohledu dospělé osoby ráda, že sem mohla v dětství žít „doma“ a v rámci možností normálně než někde zalígrovaná v dětským domově s partičkama, které se tam nacházejí, a taky s vyhlídkama, jaké ty děti mají do budoucího života.
Jen sem chtěla zakladatelce dodat odvahy, že jestli její nechuť pramení i třeba z nějaké nezvládnuté poporodní deprese a aktuální vyšťavenosti (popis toho, co teď prožívá naprosto odpovídá syndromu vyhoření), tak sem se snažila říct, že velmi pravděpodobně má nejhorší období z krku a už bude jen líp.
Tak ono taky záleží na tom, jak moc vážné to s tou matkou je…já vlastně nevím, z mého dětství jsem si odnesla traumat strašně a ovlivnilo mi to budoucí život moc, lepší by to z děcáku asi nebylo, jestli horší, neumím posoudit. Pokud by to bylo jak píšeš a bylo to u ní vyčerpání po poporodní depresi atd., tak bys měla pravdu a šlo by to už jen k lepšímu. To mi ale moc nejde dohromady s tím, že dítě nechtěla vůbec nikdy, nechtěla si ho vlastně ani nechat…to mi spíš připadá na tu horší variantu, že k němu žádný vztah nenajde ani hledat nechce, nikdy o to nestála.
- Citovat
- Upravit
12.10.22 12:27
@Anonymní píše:
Nezlob se, ale už jen podle tvého způsobu vyjadřování je poznat, že budeš trochu jednodušší a nejspíš tohle nikdy nepochopíš. Proč věnuješ svůj čas tomu, že píšeš ženám na emimino, že jsou zlé a špatné matky a dáváš jim rady, které už evidentně nelze použít (měla jsi jít na potrat)? Běž se projít ven, udělá ti to dobře:)
Za to ty která píšeš pod anonymitu máš v hlavě fakt srovnáno. 
promiň shodneme se že se neshodneme. Moje rada nezní že měla jít na potrat. 
ale je hloupá že tenkrát prostě nešla. A pokud se přece nějak slušně dokáže chovat k lidem ve svém okolí tak přece může se pokusit alespoň o kamarádsky vztah ke svému synovi. Vše není jen o lásce. Nebo střídavě péče s manželem ale nulový kontakt to je strašně smutný. A jestli každýmu kdo si tady na emimino napíše názor budeš psát že tu nemá psát protože nesouhlasí tak emimino přece nemusí vůbec být. Každý nemusí chápat a souhlasit se vším co zrovna tobe přijde normální. Dá se pochopit pokud by měla nějaký sebevražedný sklony nebo nějaký černý myšlenky tak opravdu je dobrý odejít nebo vyhledat pomoc. Ale protože že ji to netěší a je z toho vyřízená. Nemusí hned řešit nulovým kontaktem promiň
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.22 12:29
Neobula jsem Tvé boty a nechodila v Tvých stopách, tudíž je na místě se vyhnout Tě nějak soudit. Ale toho malého je mi z celého srdce upřímně líto, protože si díky tomu ponese nejspíš doživotní traumata a bude těžko navazovat vztahy, věřit ostatním a bude mít nejspíš spoustu dalších problémů. Už teď ta malá dušička někde uvnitř možná pláče a nerozumí tomu, proč ho maminka nemá ráda. V podstatě v době, kdy má cítít teplo rodinného krbu, kdy mu má dát maminka pusu na čelo, obejmout, ukázat mu cestu životem a být mu oporou, tak on vnímá ty negativní emoce od Tebe. Je to smutné a já pevně doufám, že se s tím dá ještě něco dělat. Nějaká psychologická péče, rodinná terapie? Zkoušej hledat pomoc dál, už jen kvůli tomu malému nevinnému tvorovi, který za nic nemůže a potřebuje cítit tu mateřskou lásku. Nevím, co je větší zlo, jestli to, že nejsi schopna vnímat pozitivně svoji mateřskou roli nebo to, že rovnou utečeš. Oboje je pro toho malého človíčka traumatizující. Já si tohle neumím moc představit, sama vlastní děti mít nemůžu a čekáme na dítě za adopce a na to, že mu dám veškerou svou lásku a péči, tudíž moc nedokážu pochopit, že to vlastní maminka nedokáže, ale to nepíšu proto, že bych do Tebe chtěla nějak rýpat, ale zkrátka tomu nerozumím, protože jsem si neprošla tím, co Ty. Asi to bude náročné a víc už poradit nedokážu, jen doufám, že se ze svých problémů jednou dostaneš a hlavně, že chlapec nebude trpět pocity méněcennosti a bude někým opravdu upřímně milován.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.22 12:33
@Anonymní píše:
Tak ono taky záleží na tom, jak moc vážné to s tou matkou je…já vlastně nevím, z mého dětství jsem si odnesla traumat strašně a ovlivnilo mi to budoucí život moc, lepší by to z děcáku asi nebylo, jestli horší, neumím posoudit. Pokud by to bylo jak píšeš a bylo to u ní vyčerpání po poporodní depresi atd., tak bys měla pravdu a šlo by to už jen k lepšímu. To mi ale moc nejde dohromady s tím, že dítě nechtěla vůbec nikdy, nechtěla si ho vlastně ani nechat…to mi spíš připadá na tu horší variantu, že k němu žádný vztah nenajde ani hledat nechce, nikdy o to nestála.
Tak jo, do hlavy člověk nikomu nevidí.
Jen že prostě někdy se dlouhodobé deprese (nebo třeba nějaké trauma tažené z dětství) může projevovat takhle. Srovná se jedno, srovná se i druhé.
Prostě to ještě zvážit a neuvažovat o odchodu ve chvíli, kdy je s dítětem 24/7 a na pokraji sil, ale třeba zkusit právě to, co se jí tu radí: práce/chůva/zapojení otce/střídavka. Může zjistit, že si jen potřebovala důkladně odpočinout. Samozřejmě, může zjistit, že ne, a opravdu to cítí tak, že je potřeba zmizet, ale prostě uvažovat aspoň trochu rozumně a zkusit napřed méně drastické metody než přistoupí na jednu z těch nejbolestivějších pro dítě (zmizet bez vysvětlení a nechat ho tam, kde se o něj nepostará ani nikdo jiný).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.22 12:45
@Anonymní píše:
Tak ono taky záleží na tom, jak moc vážné to s tou matkou je…já vlastně nevím, z mého dětství jsem si odnesla traumat strašně a ovlivnilo mi to budoucí život moc, lepší by to z děcáku asi nebylo, jestli horší, neumím posoudit. Pokud by to bylo jak píšeš a bylo to u ní vyčerpání po poporodní depresi atd., tak bys měla pravdu a šlo by to už jen k lepšímu. To mi ale moc nejde dohromady s tím, že dítě nechtěla vůbec nikdy, nechtěla si ho vlastně ani nechat…to mi spíš připadá na tu horší variantu, že k němu žádný vztah nenajde ani hledat nechce, nikdy o to nestála.
Bylo to dost vážné.
Také otěhotněla pod vlivem vnějších okolností a dávala mi to celý život velmi jasně najevo. Mateřskou lásku jsem nepoznala. Její výchova byla o bití a o výčitkách, že sem se nikdy neměla narodit. Bylo to hodně těžké, těsně po maturitě jsem se sebrala a odešla, a pak sme se neviděly několik let. Teprve teď se vztahy začínají narovnávat do fáze, kdy se můžeme párkrát za rok potkat, jako babička teď už funguje celkem normálně
Mimochodem, i její chování primárně pramenilo právě z nezpracovaného jejího traumatu z dětství, těžké zatížení ze strany jejího otce.
Přesto si myslím, že to bylo lepší než místní děcák plný řekněme nepřizpůsobivých, kde nikdo neměl na nikoho čas, jedna vychna na patro, útěky, policajti, drogy, šikana, často život mezi děcákem, diagnosťákem a výchovňákem. Úplně stejná citová vyprahlost násobená nenormálním prostředím, nemožnost výběru školy, kroužků, kamarádů atd atd atd. Jako žádná prča.
Příspěvek upraven 12.10.22 v 13:08
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.22 12:45
Upřímně nechápu, jak se dospělý sebevědomý člověk může rodinou nechat natlačit do něčeho, co je mu bytostně protivné.
Mně je líto jen toho dítěte, které si nevybralo, že se narodí a kterého si dva nesebevědomí lidé, co děti nechtěli, nechají.
Rozumím tomu, že jsi unavená a při únavě člověk vidí vše mnohem tmavěji než je to normálně. Ale už dávno měl máknout otec. Nebo rodina. Že nemáš sebevědomí si jasně říct vyplývá z toho, že jsi na vše sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.22 12:50
@Anonymní píše:
Prosím o anonym, vzhledem k obsahu.
Nadpis mluví za vše. Už nechci být matka. Nikdy jsem nechtěla. Byli jsme s mužem prohlášení za neplodný pár a já to oslavila. Umělé oplodnění jsem odmítla. Bohužel po pěti letech se stala chyba a já otěhotněla, i když to prý bylo nemožné. Na potrat jsem nechtěla, ale chtěla jsem dát díte k adopci. To se nesetkalo v rodině s pochopením a začala těhotenská masirka, které jsem hloupě podlehla. K dítěti nic necítím. I když bylo pár úrazu, nikdy jsem nic necítila. Vím, že jsem citově rozbitá. Brzy bude malému pět let a já ho už nemůžu vystát. Nenávidím svůj život. Jsem unavená, po nocích pracuji, přes den lítám kolem malého a domácnosti. Rodina byla chytrá v těhotenství, ale teď je ticho a malého ještě nikdo ani jednou nepohlidal, nikdy(vím, že to není jejich povinnost, ale ani ten pitomý kočárek nikdo nevzal ven) Šetřím si peníze, abych mohla začít jinde, sama, dala jsem si cilovou částku, kterou až našetřim, tak půjdu. Je tu nějaká bývalá maminka, která odešla od dítěte? Co všechno je potřeba zařídit? Chci prostě platit alimenty a nulový kontakt. Ať si s ním otec dělá, co chce. Klidně se do me pusťte, jsem na to zvyklá.
No co, tak si najdi bydlení a práci někde jinde, sbal se a odejdi. Jednou měsíčně pošli peníze na dítě a je hotovo. Stejně jako to dělají chlapi. Co je na tom?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
