Chci opustit rodinu

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 ... 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34

Napsat příspěvek

Velikost písma:

utopia

5937

12990

4.12.22 14:01

načítám...

@Anonymní píše:
Ahoj, tak včera jsem manželovi úplně vše řekla, bavili jsme se o tom strašně dlouho, musela jsem mu přiznat i něco co jsem původně nechtěla. No dopadlo to tak že dnes brzy ráno se synem odjel k tchýni, bude to teď řešit v práci aby mohl byt se synem doma, nebo aby měl aspoň zkrácený úvazek. Já v pondělí odvolám úřady a zjistím co a jak. Taky jsme se shodli že si musím najít psychiatra, ale nevím jestli ho seženu rychle. Manžel se synem ještě nedojel, bojím se toho až se tchýně dozví pravdu, jakmile se to dozví, tak jsem si jista že bude volat moji mame. A nevím asi jsem se fakt úplně zbláznila, ale jsem teď naštvaná na tu svoji matku. Vím že mi bude všechno vyčítat, ale třeba mě i podpoří, když uvidí že jsem na tom fakt blbé… Jinak co se týče mě, tak jakmile manžel s klukem odjel, úplně se mi ulevilo, že mám konečně klid a že jsem se jich takhle zbavila… Zároveň mám ale o syna trochu i strach, jak to bude zvládat. Jako ne že bych momentálně chtěla aby se vrátil, ale ten strach tam prostě je…

Udělala jsi dobře! Moc ti držím palce! Toho psychiatra hned! Cílem té psychiatrické péče není, abys zůstala se synem a manželem. Cílem je, aby ses dala dohromady, podívala se na to z více úhlů, utřídila si myšlenky a promyšlená všechny varianty a s nimi jejich zisky i ztráty. Pak se teprve můžeš rozhodovat, zda spolu zůstanete, nebo jestli si zvolíš život bez nich.

načítám...
Citovat
Zmínit

Zoe1

2933

1960

4.12.22 18:03

načítám...

@Anonymní píše:
Ahoj, tak včera jsem manželovi úplně vše řekla, bavili jsme se o tom strašně dlouho, musela jsem mu přiznat i něco co jsem původně nechtěla. No dopadlo to tak že dnes brzy ráno se synem odjel k tchýni, bude to teď řešit v práci aby mohl byt se synem doma, nebo aby měl aspoň zkrácený úvazek. Já v pondělí odvolám úřady a zjistím co a jak. Taky jsme se shodli že si musím najít psychiatra, ale nevím jestli ho seženu rychle. Manžel se synem ještě nedojel, bojím se toho až se tchýně dozví pravdu, jakmile se to dozví, tak jsem si jista že bude volat moji mame. A nevím asi jsem se fakt úplně zbláznila, ale jsem teď naštvaná na tu svoji matku. Vím že mi bude všechno vyčítat, ale třeba mě i podpoří, když uvidí že jsem na tom fakt blbé… Jinak co se týče mě, tak jakmile manžel s klukem odjel, úplně se mi ulevilo, že mám konečně klid a že jsem se jich takhle zbavila… Zároveň mám ale o syna trochu i strach, jak to bude zvládat. Jako ne že bych momentálně chtěla aby se vrátil, ale ten strach tam prostě je…

Mám z toho takový pocit, že včera přetekl pohár a že vy nejste osoba, která by s chladnou hlavou nechala žít dítě jinde.
Jste nonstop s uřvaným miminem a uvědomujete si, že to bude trvat ještě několik let, než dítě bude mít trochu rozum a že ty následující roky budou jedno velké utrpení, protože chcete mít taky nějaký svůj život. Takze vůbec nevidíte světle zítřky. Nevím, asi bych hledala nějaký kompromis, protože si myslím, že budete jednoho dne hodně litovat, že jste dítě nechala v plné péči někoho jiného. Myslím si, že by Vám strašně pomohlo si najmout chůvu a vrátit se do práce. Někdo holt není na to být doma celý den s dítětem, já jsem strašně trpěla, mě to taky nenaplňovalo, moje práce mě baví a všechno se to zlepšilo až když jsem nastoupila zpět do práce. Pak když budete chodit do práce, už nebudete celý den s miminem a večery a noci se můžete s chlapem střídat a tím pádem budete mít třeba tři noci v týdnu sama pro sebe, co já bych třeba za toto dala. Už 4,5 roku jsem neměla ani jednu jedinou noc sama pro sebe, zvykla jsem si, ale strašně se těším na to, až budu mít zas nějakou tu noc sama pro sebe. Jak já bych někam jela, někam na jeden pitomej víkend a nemůžu. Včera jste vymyslela radikální řešení, které jste viděla jako východisko z Vašeho stavu, ale podle mě má i tato situace řešení, aniž byste přišla o své dítě a přemýšlela nad tím, kdo se o něj stará a jak se asi má.

načítám...
Citovat
Zmínit

Eliška

17977

4708

4.12.22 18:53

načítám...

Co se tyce psychiatra, zkuste CKI Bohnice nebo Riaps, akutni peci poskytnou.

načítám...
Citovat
Zmínit

Piškotka38

966

354

27.12.22 17:24

načítám...

@Anonymní píše:
Prosím o anonym, vzhledem k obsahu.
Nadpis mluví za vše. Už nechci být matka. Nikdy jsem nechtěla. Byli jsme s mužem prohlášení za neplodný pár a já to oslavila. Umělé oplodnění jsem odmítla. Bohužel po pěti letech se stala chyba a já otěhotněla, i když to prý bylo nemožné. Na potrat jsem nechtěla, ale chtěla jsem dát díte k adopci. To se nesetkalo v rodině s pochopením a začala těhotenská masirka, které jsem hloupě podlehla. K dítěti nic necítím. I když bylo pár úrazu, nikdy jsem nic necítila. Vím, že jsem citově rozbitá. Brzy bude malému pět let a já ho už nemůžu vystát. Nenávidím svůj život. Jsem unavená, po nocích pracuji, přes den lítám kolem malého a domácnosti. Rodina byla chytrá v těhotenství, ale teď je ticho a malého ještě nikdo ani jednou nepohlidal, nikdy(vím, že to není jejich povinnost, ale ani ten pitomý kočárek nikdo nevzal ven) Šetřím si peníze, abych mohla začít jinde, sama, dala jsem si cilovou částku, kterou až našetřim, tak půjdu. Je tu nějaká bývalá maminka, která odešla od dítěte? Co všechno je potřeba zařídit? Chci prostě platit alimenty a nulový kontakt. Ať si s ním otec dělá, co chce. Klidně se do me pusťte, jsem na to zvyklá.

Jak to vše dopadlo?