Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Chci opustit rodinu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Svetluska55
12.10.22 08:58
A což takhle se s mužem prohodit -vsechno kolem dítěte bude řešit on a ty budeš dělat otce roku -prijdes z prace a uděláš kuci kuci?
Proč děláš všechno ty?
O psychoterapii jsi přemýšlela? sama uvádís, že jsi citové rozbitá..
Nesoudim tě, jen přemýšlím, jestli má situace pro tebe a tvoji rodinu jiné řešení než tvůj útěk a trauma pro dítě, že ho opustila máma. Na druhou stranu, že ho nemáš ráda z tebe cítí? jaký máte spolu vztah?
Co nenávidís na svém životě? že se musíš starat o dítě a jsi unavená? ať se stará otec. Nebo otec s vámi nežije? Že jsi matka neznamená, že zahodis všechno vlastní a už tu budeš jen pro děti (i když některé matky to tak nadšeně mají)..
- Citovat
- Upravit
Ledová káva
12.10.22 09:05
Hele a nejsi spíš hlavně přetažená, když po nocích pracuješ atd..? To taky dělá svoje co se emocí týče, já, když jsem s dětmi zavřená doma delší čas, tak je taky tak trochu nemůžu vystát a když si pak odpočinu, hned se mi po nich stýská. Co muž, pomáhá ti? Máš nějaký čas sama pro sebe? Třeba by ti pomohlo nějaké pravidelné hlídání, jednou, 2× do týdne a už by to bylo snesitelnější. Píšeš, že ti rodina nepohlídá, to mě mrzí. Ale zase za nějaké 2 roky už půjde syn do školy a nebudeš ho mít neustále za zadkem. Chodí do školky? Třeba je to teď to nejhorší období. Určitě tu situaci řeš, pokud se takto cítíš, ale brát úplně klukovi mámu? To je smutné ne? Ono občas to člověku přijde horší, než to je, když je to úmorné pořád dokola a nevidíš světlo na konci tunelu. Zkusila bych si naplánovat věci, na které bych se těšila a to by mě povzbuzovalo. Co třeba nějaká kamarádka, nepohlídala by? Kluk už není mimino, určitě by to zvládl být občas s někým jiným. Je mi to dost líto, jak jsem si přečetla tvůj úvodní příspěvek, přála bych ti, abys v tom našla nějakou rovnováhu a situace se pro tebe stala snesitelnější a tvému synkovi bych přála trochu tvojí lásky 
- Citovat
- Upravit
12.10.22 09:09
Nepomohlo by, kdyby šlo dítě do školky a ty do normální práce?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.22 09:17
Proč si s pětiletým dítětem celé dny a v noci pracuješ? Normálně dítě do školky a ty do normální práce. Nebudeš pak mít ponorku z toho dítěte. 
Nebo si pořiď chůvu a choď do práce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.22 09:17
5 lete dite uz chodi do skolky. Ty nejspis do prace. Proc pracujes po nocich? Jde to udelat tak, ze se vic zapoji tatinek? Vodit ze skolky do skolky. At si zkrati uvazek a ty se muzes realizovat jinak.. Odpoledne ho tata muze vzit na krouzky. Vzdyd nemusis byt doma kazdy den.. Kdyz ho chteli, tak at maknou. Na druhou stranu pres vsechno premlouvani, ty ses rozhodla si ho nechat. A mela bys za sve rozhodnuti vzit zodpovednost a ne utikat pryc, jak male dite. Je mu 5. Neni to na vzdy. Za par let bude mit svoje zajmy.. Je to zavazek jen na par let, pak bude mit svuj zivot a ty budes zase volna. Jsi z uplne rodiny? Jak by se tobe zilo bez mamy?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.22 09:18
@Anonymní píše:
Prosím o anonym, vzhledem k obsahu.
Nadpis mluví za vše. Už nechci být matka. Nikdy jsem nechtěla. Byli jsme s mužem prohlášení za neplodný pár a já to oslavila. Umělé oplodnění jsem odmítla. Bohužel po pěti letech se stala chyba a já otěhotněla, i když to prý bylo nemožné. Na potrat jsem nechtěla, ale chtěla jsem dát díte k adopci. To se nesetkalo v rodině s pochopením a začala těhotenská masirka, které jsem hloupě podlehla. K dítěti nic necítím. I když bylo pár úrazu, nikdy jsem nic necítila. Vím, že jsem citově rozbitá. Brzy bude malému pět let a já ho už nemůžu vystát. Nenávidím svůj život. Jsem unavená, po nocích pracuji, přes den lítám kolem malého a domácnosti. Rodina byla chytrá v těhotenství, ale teď je ticho a malého ještě nikdo ani jednou nepohlidal, nikdy(vím, že to není jejich povinnost, ale ani ten pitomý kočárek nikdo nevzal ven) Šetřím si peníze, abych mohla začít jinde, sama, dala jsem si cilovou částku, kterou až našetřim, tak půjdu. Je tu nějaká bývalá maminka, která odešla od dítěte? Co všechno je potřeba zařídit? Chci prostě platit alimenty a nulový kontakt. Ať si s ním otec dělá, co chce. Klidně se do me pusťte, jsem na to zvyklá.
Proč nechodí do školky a ty nepracujes přes den a ne v noci?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.10.22 09:18
Do školky malý chodí, ale je pořád nemocný. Normální práci jsem zkusila loni, ale dítě pořád nemocné, babičky pohlídat nechtějí a já byla pořád doma, takže práce z domova byla nejlepší řešení. Otec je celé dny v práci a domu se vrací vyloženě až večer, kdy jde malý spát. Terapii jsem zkoušela, ale bohužel jsem si z ní odnesla špatné zkušenosti. Nasla jsem si sobce, takže mi s malým moc nepomáhá. On nosí peníze a tím to končí, moje chyba. Byl takový už před dítětem, jen jsem ho tolik nepotřebovala a nějak mi to nedošlo. Malý že mne už asi lásky moc necítí. Už se nezvládám přetvařovat. Přeci jen je chytrý a už dost prokoukne.
- Citovat
- Upravit
12.10.22 09:19
Co na to otec dítěte? Ono to totiž skutečně není tak lehké - to tvoje sbalim se a půjdu. Takze to řekni manželovi, protože na něj by to pripadne dopadlo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.22 09:20
Jestli je to vážně napsaný dotaz, tak moc nechápu, proč jsi hned v těhotenství nenastavila pravidla, že o dítě se bude primárně starat otec? Proč dítě není ve školce a ty pracuješ po nocích? Chodíš k nějakému odborníkovi a řešíš svoje stavy? Nikdo tě nenaučí tvé dítě milovat, ale mohla bys aspoň najít cestu, jak ho doživotně netraumatizovat zmizením z jeho života.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.22 09:21
@Anonymní píše:
Do školky malý chodí, ale je pořád nemocný. Normální práci jsem zkusila loni, ale dítě pořád nemocné, babičky pohlídat nechtějí a já byla pořád doma, takže práce z domova byla nejlepší řešení. Otec je celé dny v práci a domu se vrací vyloženě až večer, kdy jde malý spát. Terapii jsem zkoušela, ale bohužel jsem si z ní odnesla špatné zkušenosti. Nasla jsem si sobce, takže mi s malým moc nepomáhá. On nosí peníze a tím to končí, moje chyba. Byl takový už před dítětem, jen jsem ho tolik nepotřebovala a nějak mi to nedošlo. Malý že mne už asi lásky moc necítí. Už se nezvládám přetvařovat. Přeci jen je chytrý a už dost prokoukne.
No jo, ale kdo se teda o to dítě bude starat, když ty odejdeš? Otec na něj nemá čas, babičky taky nemají zájem 
Nechtěla jsem, ale musím to napsat, chudák dítě, fakt že jo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.22 09:22
@Anonymní píše:
Do školky malý chodí, ale je pořád nemocný. Normální práci jsem zkusila loni, ale dítě pořád nemocné, babičky pohlídat nechtějí a já byla pořád doma, takže práce z domova byla nejlepší řešení. Otec je celé dny v práci a domu se vrací vyloženě až večer, kdy jde malý spát. Terapii jsem zkoušela, ale bohužel jsem si z ní odnesla špatné zkušenosti. Nasla jsem si sobce, takže mi s malým moc nepomáhá. On nosí peníze a tím to končí, moje chyba. Byl takový už před dítětem, jen jsem ho tolik nepotřebovala a nějak mi to nedošlo. Malý že mne už asi lásky moc necítí. Už se nezvládám přetvařovat. Přeci jen je chytrý a už dost prokoukne.
Proč jste si s partnerem nepromluvili, když jsi otěhotněla? Proč jsi to řekla celé rodině, aby na tebe mohli vyvíjet nátlak? Tohle jste si měli vykomunikovat mezi sebou ve dvou. Z toho, co popisuješ, by byla unavená a vyřízená každá, bez ohledu na to, zda dítě chtěla nebo ne. Ví tvůj partner o tvých pocitech? Co takhle mu to na férovku říct včetně toho, co zamýšlíš udělat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ledová káva
12.10.22 09:29
@Anonymní píše:
Do školky malý chodí, ale je pořád nemocný. Normální práci jsem zkusila loni, ale dítě pořád nemocné, babičky pohlídat nechtějí a já byla pořád doma, takže práce z domova byla nejlepší řešení. Otec je celé dny v práci a domu se vrací vyloženě až večer, kdy jde malý spát. Terapii jsem zkoušela, ale bohužel jsem si z ní odnesla špatné zkušenosti. Nasla jsem si sobce, takže mi s malým moc nepomáhá. On nosí peníze a tím to končí, moje chyba. Byl takový už před dítětem, jen jsem ho tolik nepotřebovala a nějak mi to nedošlo. Malý že mne už asi lásky moc necítí. Už se nezvládám přetvařovat. Přeci jen je chytrý a už dost prokoukne.
Ale tak přece nemusíš být matka roku, ale pohladit, obejmout, usmát se na něj, to zvládneš ne? I když to tak v tu chvíli úplně upřímně necítíš. Aby ti to pak třeba zpětně nebylo líto, až bude velký a ty se ohlédneš zpátky. On ti třeba nedělá něčím radost? Nějak si to nedovedu představit, vždyť ty jsi taky byla dítě, zkus být vůči tomu děcku aspoň trochu empatická, on tě potřebuje a určitě tě má rád, zlomila bys mu srdce, kdybys ho úplně opustila 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Prosím o anonym, vzhledem k obsahu.
Nadpis mluví za vše. Už nechci být matka. Nikdy jsem nechtěla. Byli jsme s mužem prohlášení za neplodný pár a já to oslavila. Umělé oplodnění jsem odmítla. Bohužel po pěti letech se stala chyba a já otěhotněla, i když to prý bylo nemožné. Na potrat jsem nechtěla, ale chtěla jsem dát díte k adopci. To se nesetkalo v rodině s pochopením a začala těhotenská masirka, které jsem hloupě podlehla. K dítěti nic necítím. I když bylo pár úrazu, nikdy jsem nic necítila. Vím, že jsem citově rozbitá. Brzy bude malému pět let a já ho už nemůžu vystát. Nenávidím svůj život. Jsem unavená, po nocích pracuji, přes den lítám kolem malého a domácnosti. Rodina byla chytrá v těhotenství, ale teď je ticho a malého ještě nikdo ani jednou nepohlidal, nikdy(vím, že to není jejich povinnost, ale ani ten pitomý kočárek nikdo nevzal ven) Šetřím si peníze, abych mohla začít jinde, sama, dala jsem si cilovou částku, kterou až našetřim, tak půjdu. Je tu nějaká bývalá maminka, která odešla od dítěte? Co všechno je potřeba zařídit? Chci prostě platit alimenty a nulový kontakt. Ať si s ním otec dělá, co chce. Klidně se do me pusťte, jsem na to zvyklá.