Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Chci opustit rodinu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
12.10.22 13:18
Já se do vás pouštět nebudu. Chápu vás. Tohle je to, co se snažím vysvětlit lidem kolem sebe, když se mě snaží přesvědčit, že v 31 letech nemůžu vědět, že nechci děti - přestože to vím minimálně od 15 let na 100 %. Stalo by se mi to, co se stalo vám. A to si žádné dítě nezaslouží… Víte, dát dítě k adopci není cesta k bezdětnosti. Bohužel. Protože hormony nebo lidé kolem vás, kteří vás vidí s břichem, vás mohou donutit udělat rozhodnutí, které byste „při smyslech“ neudělala. Proto je potrat vždycky lepší rozhodnutí než adopce.
Za mě nečekejte na cílovou částku. Jděte hned. Už teď jste tomu dítěti dost ublížila. Ono ví, že ho nemilujete. Děti nejsou hloupé. Moje mamka, i když mě jako dospělou osobu miluje, se celé mé dětství potýkala s tím, že se stala matkou, přestože to vlastně nikdy nechtěla - ale právě se taky nechala přesvědčit. Moje dětství stálo za starou belu. Bylo studené, nepříjemné a chyběla v něm láska a pochopení. Až v dospělosti jsem pochopila, čím to bylo. Dneska mám pro mamku pochopení, hlavně protože bych se cítila stejně. A taky vím, že bych nikdy nedopustila, aby tím muselo projít moje dítě - proto žádné nemám. Šance, že by ze mě byla milující a odevzdaná matka, se kterou by její dítě bylo šťastné, je tak minimální, že to nebudu riskovat.
Že nemilujete mateřství, není vaše chyba. Čím je na světě víc lidí, tím je na světě prostě taky víc lidí, pro které rodičovství zkrátka není. Planeta ani nepotřebuje, aby ze všech byli rodiče. I tak je nás tu opravdu víc než dost. Je to jeden ze způsobů seberegulace lidstva. Je to normální… Ale není ok žít s dítětem, které nemáte ráda a máte pocit, že vám ničí život. Představte si, jak je jemu. Vy aspoň vidíte světlo na konci tunelu, můžete odejít. Ono je na těch, s kterými žije, závislé a cestu ven nevidí… Možná k sobě jednou najdete cestu, až bude to dítě dospělé. Ta možnost je poměrně velká. Když jsem to zvládla já (a že já jsem super-paličák), může to zvládnou jednou i vaše dítě.
Běžte a dejte manželovi možnost najít si jinou ženu, která vás zastoupí a umožní tomu dítěti prožít aspoň část dětství v lásce. Vy mu tohle evidentně dát nemůžete, i když jste to zkusila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.22 13:22
@Mar__tanka1983 píše:
ano drahá, prožila.
Přesto sem z pohledu dospělé osoby ráda, že sem mohla v dětství žít „doma“ a v rámci možností normálně než někde zalígrovaná v dětským domově s partičkama, které se tam nacházejí, a taky s vyhlídkama, jaké ty děti mají do budoucího života.
Jen sem chtěla zakladatelce dodat odvahy, že jestli její nechuť pramení i třeba z nějaké nezvládnuté poporodní deprese a aktuální vyšťavenosti (popis toho, co teď prožívá naprosto odpovídá syndromu vyhoření), tak sem se snažila říct, že velmi pravděpodobně má nejhorší období z krku a už bude jen líp.
ne, nevíš… a nejsem tvoje drahá…
Nevíš, jaké to je přát si v tom dětském domově být, protože tam budeš mít jistě péči, klid a jídlo.
Nevíš, jaké to je jako dítě přemýšlet nad sebevraždou.
Vyhořet jako matka můžeš, ale pokud vyhoří z toho určitého důvodu, který jsem výše popisovala, tak dítě vyššího věku opravdu není menší zátěž, spíš naopak. Tohle není vyhoření z miminka, ani poporodní deprese…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.22 13:24
****
@safina píše:
Skoro bych řekla, že takto do ní hučela rodina, když si dítě nechtěla nechat. Teď do ní bude hučet emimino a za pár let může třeba zakladatelce hrábnout a spáchá sebevraždu nebo bude týrat dítě. Holky, vy fakt nechápete, co píše.
Já to také tak cítím a takprosím, už nesypte zakladatelce sůl do ran.
Rozhodla se racionálně a logicky, rozumně a nejlépe, jak ve své situaci mohla!
Tohle je skutečně situace, kterou si umíte představit, pokud v ní žijete.
Nebo pokud z ní pocházíte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ledová káva
12.10.22 13:40
@NiKina píše:
Já to také tak cítím a takprosím, už nesypte zakladatelce sůl do ran.
Rozhodla se racionálně a logicky, rozumně a nejlépe, jak ve své situaci mohla!
Tohle je skutečně situace, kterou si umíte představit, pokud v ní žijete.
Nebo pokud z ní pocházíte.
Takže to, že se na to člověk snaží dívat i očima toho dítěte a nejen té matky, je sypání soli do ran? A nebyla bych si teda vůbec jistá tím, že se rozhodla nejlépe, jak ve své situaci mohla. Naráz opustit dítě a způsobit mu takový šok… Hodně lidí tu psalo myslím si rozumnější a méně radikální řešení.
- Citovat
- Upravit
Prostě Vodnář
12.10.22 13:47
Jenže očima dítěte na to hledět nemůžete, neboť každé dítě je jiné. Jedno se dokáže rychle adaptovat, jiné to nedokáže vůbec. Jedno propláče skoro celé dětství, jiné slzy nepozná.
- Citovat
- Upravit
12.10.22 13:50
A co zkusit terapeuta, psychologa, psychiatra? Prostě pro to něco udělat, než jen si šetřit peníze? Mluvila jsi s manželem o tom, jak se cítíš?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.10.22 13:50
V okolí se stalo, že kdysi dávno (dotycne dítko - stařeček uz je devadesatnik), opustila matka dva chlapečky, věk asi 2 a 3 roky. On si matné pamatuje, že místo ní tam najednou byla jiná paní. Otec si zřejmě rychle našel náhradu nebo už ji měl. Okolností zmizení matky si děti neuměly vysvětlit. Měly novou rodinu, narodil se jim další sourozenec. Jejích otec takto v poklidu dožil taky hezkou radku let. Matka se pry v jejich dospělosti nějak zahadne objevila, synové měli už vlastní rodiny, tento její syn - nynejsi stařeček se s ní odmitl setkat.
- Citovat
- Upravit
Ledová káva
12.10.22 13:53
@Prostě Vodnář píše:
Jenže očima dítěte na to hledět nemůžete, neboť každé dítě je jiné. Jedno se dokáže rychle adaptovat, jiné to nedokáže vůbec. Jedno propláče skoro celé dětství, jiné slzy nepozná.@Ledová káva
Očima dítěte na to hledět musíte, protože vám musí jít o to, aby z té situace to dítě vyšlo co nejlépe a pokud možno bez následků na celý život. Zakladatelka to evidentně vidí převážně ze své strany a co bude s dítětem je až na druhém místě.
- Citovat
- Upravit
12.10.22 13:55
Za mě na to právo máš! Domluv se s partnerem, kolik budeš posílat a jdi… Vždyť muži toto dělají běžně a nikomu to divné už ani nepřijde. Hodně štěstí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.22 13:57
@Mar__tanka1983 píše:
Tak jo, do hlavy člověk nikomu nevidí.
Jen že prostě někdy se dlouhodobé deprese (nebo třeba nějaké trauma tažené z dětství) může projevovat takhle. Srovná se jedno, srovná se i druhé.
Prostě to ještě zvážit a neuvažovat o odchodu ve chvíli, kdy je s dítětem 24/7 a na pokraji sil, ale třeba zkusit právě to, co se jí tu radí: práce/chůva/zapojení otce/střídavka. Může zjistit, že si jen potřebovala důkladně odpočinout. Samozřejmě, může zjistit, že ne, a opravdu to cítí tak, že je potřeba zmizet, ale prostě uvažovat aspoň trochu rozumně a zkusit napřed méně drastické metody než přistoupí na jednu z těch nejbolestivějších pro dítě (zmizet bez vysvětlení a nechat ho tam, kde se o něj nepostará ani nikdo jiný).
To by ještě mohlo hraničit s trestným činem opuštění ditete.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ledová káva
12.10.22 13:59
@xsaleen píše:
Za mě na to právo máš! Domluv se s partnerem, kolik budeš posílat a jdi… Vždyť muži toto dělají běžně a nikomu to divné už ani nepřijde. Hodně štěstí
Jen jsi ještě zapomněla popřát hodně štěstí tomu chlapečkovi, o kterého vlastní rodiče nemají zájem. Ten ho totiž bude v životě potřebovat. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.10.22 14:03
@DeeDee.518 píše:
Já se do vás pouštět nebudu. Chápu vás. Tohle je to, co se snažím vysvětlit lidem kolem sebe, když se mě snaží přesvědčit, že v 31 letech nemůžu vědět, že nechci děti - přestože to vím minimálně od 15 let na 100 %. Stalo by se mi to, co se stalo vám. A to si žádné dítě nezaslouží… Víte, dát dítě k adopci není cesta k bezdětnosti. Bohužel. Protože hormony nebo lidé kolem vás, kteří vás vidí s břichem, vás mohou donutit udělat rozhodnutí, které byste „při smyslech“ neudělala. Proto je potrat vždycky lepší rozhodnutí než adopce.Za mě nečekejte na cílovou částku. Jděte hned. Už teď jste tomu dítěti dost ublížila. Ono ví, že ho nemilujete. Děti nejsou hloupé. Moje mamka, i když mě jako dospělou osobu miluje, se celé mé dětství potýkala s tím, že se stala matkou, přestože to vlastně nikdy nechtěla - ale právě se taky nechala přesvědčit. Moje dětství stálo za starou belu. Bylo studené, nepříjemné a chyběla v něm láska a pochopení. Až v dospělosti jsem pochopila, čím to bylo. Dneska mám pro mamku pochopení, hlavně protože bych se cítila stejně. A taky vím, že bych nikdy nedopustila, aby tím muselo projít moje dítě - proto žádné nemám. Šance, že by ze mě byla milující a odevzdaná matka, se kterou by její dítě bylo šťastné, je tak minimální, že to nebudu riskovat.
Že nemilujete mateřství, není vaše chyba. Čím je na světě víc lidí, tím je na světě prostě taky víc lidí, pro které rodičovství zkrátka není. Planeta ani nepotřebuje, aby ze všech byli rodiče. I tak je nás tu opravdu víc než dost. Je to jeden ze způsobů seberegulace lidstva. Je to normální… Ale není ok žít s dítětem, které nemáte ráda a máte pocit, že vám ničí život. Představte si, jak je jemu. Vy aspoň vidíte světlo na konci tunelu, můžete odejít. Ono je na těch, s kterými žije, závislé a cestu ven nevidí… Možná k sobě jednou najdete cestu, až bude to dítě dospělé. Ta možnost je poměrně velká. Když jsem to zvládla já (a že já jsem super-paličák), může to zvládnou jednou i vaše dítě.
Běžte a dejte manželovi možnost najít si jinou ženu, která vás zastoupí a umožní tomu dítěti prožít aspoň část dětství v lásce. Vy mu tohle evidentně dát nemůžete, i když jste to zkusila.
V pěti letech dítěte žádná jiná žena matku ze dne na den nezastoupí…to jde tak u sotva narozeného miminka, ale ne u dítěte, kde doteď je matka hlavní pečovatel a na otce fixované není. To dítě už je navázané na matku. Je potřeba najít nějakou méně drastickou variantu, aby to dítě neutrpělo šok, ze kterého se bude těžko vzpamatovávat. Ono asi ví, že ona ho nemiluje, ale on ji ano. Takže starat se dál 24/7, tajně šetřit a pak zmizet fakt není k němu ohleduplné, chce to nějakou postupnou změnu ke stavu, který bude všem vyhovovat víc. Že všichni něco ztratí a obětujou, to už je nevyhnutelné, to dítě taky bez vlastní viny.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.10.22 14:05
@xsaleen píše:
Za mě na to právo máš! Domluv se s partnerem, kolik budeš posílat a jdi… Vždyť muži toto dělají běžně a nikomu to divné už ani nepřijde. Hodně štěstí
A ti muži co takhle odešli se předtím od narození o to dítě starali „na plný úvazek“? Nebo to spíš byli muži, kteří od začátku spíš žili svůj život a děti jsou fixované na matky, zmizení otce si sotva všimnou? A i přesto to takové děti nepoškozuje?
- Citovat
- Upravit
12.10.22 14:06
@Ledová káva hele, ono co je lepší? Žádná matka, nebo matka, co je na tebe hnusná, nemá te ráda a nevšímá si tě? Přítel by ti mohl vyprávět.. jeho matka ho sice odpustila trochu dýl (ve 12). Ze dne na den, žádné vysvětlení… Pár let před tím chlastala… Myslíš že je třeba mít takového rodiče?
Sjela bys tak i mého ex, který kluka 6let neviděl. (od jeho 5)? Proč u muže je to ok, a žena nesmí?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
