Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Anonymní píše:
A ti muži co takhle odešli se předtím od narození o to dítě starali „na plný úvazek“? Nebo to spíš byli muži, kteří od začátku spíš žili svůj život a děti jsou fixované na matky, zmizení otce si sotva všimnou? A i přesto to takové děti nepoškozuje?
Jak víš, jak u nich probíhá péče?
Jinak přečti si mnou odpověď pro Ledovou kávu, ty anonyme
@xsaleen píše:
@Ledová káva hele, ono co je lepší? Žádná matka, nebo matka, co je na tebe hnusná, nemá te ráda a nevšímá si tě? Přítel by ti mohl vyprávět.. jeho matka ho sice odpustila trochu dýl (ve 12). Ze dne na den, žádné vysvětlení… Pár let před tím chlastala… Myslíš že je třeba mít takového rodiče?Sjela bys tak i mého ex, který kluka 6let neviděl. (od jeho 5)? Proč u muže je to ok, a žena nesmí?
Já v žádném případě nezastávám názor, že u muže je to ok, naopak. A o to víc je to horší u matky, na kterou je dítě daleko víc fixované než na otce.
Pokud nemá mateřský cit, pak na to hledí správně, ať se nám to nelíbí sebevíce.
@Ledová káva píše:
Očima dítěte na to hledět musíte, protože vám musí jít o to, aby z té situace to dítě vyšlo co nejlépe a pokud možno bez následků na celý život. Zakladatelka to evidentně vidí převážně ze své strany a co bude s dítětem je až na druhém místě.
@Ledová káva to vůbec být nemusí… Já mám děti tři, a kdyby na to došlo, prostřední si vybere otce… ![]()
@Prostě Vodnář píše:
Pokud nemá mateřský cit, pak na to hledí správně, ať se nám to nelíbí sebevíce.
Co je v tom za logiku? Jak jako správně? ![]()
Třeba nakonec z toho vyjde lépe, než kdyby tam ten zájem byl.
@Ledová káva píše:
Jen jsi ještě zapomněla popřát hodně štěstí tomu chlapečkovi, o kterého vlastní rodiče nemají zájem. Ten ho totiž bude v životě potřebovat.
@xsaleen píše:
Jak víš, jak u nich probíhá péče?Jinak přečti si mnou odpověď pro Ledovou kávu, ty anonyme
Protože jsem tu diskuzi od začátku četla.
@xsaleen píše:
@Ledová káva to vůbec být nemusí… Já mám děti tři, a kdyby na to došlo, prostřední si vybere otce…
No jo, jenže zakladatelka psala, že se o kluka stará de facto sama a otce syn nějak nezajímá, celý den je v práci… Takže tady je ta matka opravdu jediný člověk, na kterého je to dítě fixované.
Pokud nemá k tomu dítěti cit, proč by na něj měla brát ohledy? Vždyť by to bylo absurdní! A pokud jsem tazatelku správně pochopil, tak finanční odpovědnosti se nezříká, na rozdíl od mnohých otců.
@Ledová káva píše:
Co je v tom za logiku? Jak jako správně?
@xsaleen píše:
@Ledová káva hele, ono co je lepší? Žádná matka, nebo matka, co je na tebe hnusná, nemá te ráda a nevšímá si tě? Přítel by ti mohl vyprávět.. jeho matka ho sice odpustila trochu dýl (ve 12). Ze dne na den, žádné vysvětlení… Pár let před tím chlastala… Myslíš že je třeba mít takového rodiče?Sjela bys tak i mého ex, který kluka 6let neviděl. (od jeho 5)? Proč u muže je to ok, a žena nesmí?
A kdo rika ze u muze je to ok? Ja urcite ne.
Pokud mu ve styku nebranis nebo nema jine zavazne duvody, je to peknej haj.zl jestli se na dite vykaslal.
Vážně máte pocit, že úderem pátého roku už je to nejhorší období dítěte za vámi?
Jakože škola, učení, kroužky, puberta…to všechno už je brnkačka?
V pěti letech to bylo nejskvělejší období…ještě žádné povinnosti, dítě už ve velké míře samostatné co do obsluhy sebe samého, žádné období vzdoru…v tomto věku jsem chtěla obě svoje děti zakonzervovat aby už dál nerostly.
A v tomto věku je zakladatelka už vyřízená. Lepší to fakt nebude. Teď to bude postupně zase jen horší. Třídní schůzky, návštěvy kamarádů doma, první průšvihy syna venku, odmlouvání, oči v sloup, vzdychání, že má něco dělat, drzé poznámky…
Doma bych oznámila, že odcházím. A ať si vybere, zda to bude ze dne na den nebo postupně „předám službu“. Pochybuju, že tady v tom manželství se dá něco zachránit. I s tím dítětem se dá pracovat tak, aby vědělo, že to není jeho vina (s ohledem na něj bych doporučila konzultaci s dětským psychologem, může ho tam pak někdo z rodiny vodit na terapii, aby to zpracoval správně). Jsem si jistá, že klukovi nechceš cíleně ubližovat.
Ale nenech se nadále tlačit do života, který ti nutí ostatní. Teď jsi hlavní pečující osoba. Takže v horší situaci, než většina „tatínků“, co zdrhnou za mladší sukní. Zkus promyslet, zda je možné tu štafetu předat. Pokud bude ze strany otce ochota. Toho dětského psychologa bych ale opravdu kontaktovat zkusila.
@Prostě Vodnář píše:
Pokud nemá k tomu dítěti cit, proč by na něj měla brát ohledy? Vždyť by to bylo absurdní! A pokud jsem tazatelku správně pochopil, tak finanční odpovědnosti se nezříká, na rozdíl od mnohých otců.
Protože to dítě má cit k ní!
On je ještě rozdíl mezi absencí mateřského citu a absencí zodpovědnosti a svědomí. To první dokážu pochopit, to druhé ne.
@Anonymní píše:
Prosím o anonym, vzhledem k obsahu.
Nadpis mluví za vše. Už nechci být matka. Nikdy jsem nechtěla. Byli jsme s mužem prohlášení za neplodný pár a já to oslavila. Umělé oplodnění jsem odmítla. Bohužel po pěti letech se stala chyba a já otěhotněla, i když to prý bylo nemožné. Na potrat jsem nechtěla, ale chtěla jsem dát díte k adopci. To se nesetkalo v rodině s pochopením a začala těhotenská masirka, které jsem hloupě podlehla. K dítěti nic necítím. I když bylo pár úrazu, nikdy jsem nic necítila. Vím, že jsem citově rozbitá. Brzy bude malému pět let a já ho už nemůžu vystát. Nenávidím svůj život. Jsem unavená, po nocích pracuji, přes den lítám kolem malého a domácnosti. Rodina byla chytrá v těhotenství, ale teď je ticho a malého ještě nikdo ani jednou nepohlidal, nikdy(vím, že to není jejich povinnost, ale ani ten pitomý kočárek nikdo nevzal ven) Šetřím si peníze, abych mohla začít jinde, sama, dala jsem si cilovou částku, kterou až našetřim, tak půjdu. Je tu nějaká bývalá maminka, která odešla od dítěte? Co všechno je potřeba zařídit? Chci prostě platit alimenty a nulový kontakt. Ať si s ním otec dělá, co chce. Klidně se do me pusťte, jsem na to zvyklá.
Zakladatelko, pokud tedy netrolis a nebudiš tady zbytecne vášně, tak mě zaráží, že syn měl úrazy a s Tebou to nehlo. Zavání mi to psychickou poruchou nebo duševní nemoci.
Jinak v okoli mám taky ženu, která nechala spadnout z vysokych schodů asi dvouletého synka, co se motal nahoře a měl z toho prd rozum, aby se příště poučil. Strašné. Její matka taky neměla moc materskeho citu. Ale zajímavé je, že obě ženy to měly narušené jen u dětí z nepovedených manželství. U těch z povedených se k nim chovaly hezký.
Když odejde chlap, tak je to přece v pohodě, ale ženský hned nadáváte. Chlap zodpovědnost mít nemusí, že?
Obávám se, že pokud takový stav máš už 5 let, psychoterapie je zbytečná. Ty už jsi byla rozhodnutá dávno ale okolí tě zahnalo do kouta. Neodsuzuji tě, protože za to prostě nemůžeš. Přes to všechno jsi zachovala chladnou hlavu a bohudík jsi dítě netýrala a nevybíjela sis na něm zlost, naopak ses snažila ho zaopatřit, aby mělo vše potřebné.
Pokud jsi pevně rozhodnita, řešila bych to s otcem a v poslední možnosti se sociálkou.
Dnes tu píšou i matky co děti nejsou na prvním místě jak sama zakladatelka napsala nic k němu necítí takže naše snahy o probuzení nějakeho citu jsou zde úplně zbytečne je jí úplně jedno co s dítětem bude šetří si peníze pro svůj život. Jemu pošle nějakou kacku na alimentu
takže prostě chudák další dítě bez matky