Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Mě na tom nejvíc zaujalo, že jsi sbalila kufry příteli/manželovi a MIMINU! Budou Vánoce, venku je zima a tohle, až se to dítě v budoucnu dozví, to ti nikdy neodpustí. Kdybys odešla, že už to nedáváš, nebo šla do té léčebny.. o. k., ale tohle je moc.
@mokkk píše:
Mě na tom nejvíc zaujalo, že jsi sbalila kufry příteli/manželovi a MIMINU! Budou Vánoce, venku je zima a tohle, až se to dítě v budoucnu dozví, to ti nikdy neodpustí. Kdybys odešla, že už to nedáváš, nebo šla do té léčebny.. o. k., ale tohle je moc.
Ano, to je strašné. Sdělit rodině, že na ně kašle, ještě před Vánoci a ať táhnou z jejího bytu, to je hnus. To aby si ten partner hodil mašli.
A nesváděla bych vše na poporodní deprese. Mám v okolí takovou paní, dřív jsme se přátelily. Už od narození dítě nechtěla, radši se nechala zavřít do blázince. Žádná poporodní deprese to nebyla, jen to dítě nechtěla. Je to už spoustu let a dítě nechce doteď, resp. občas se na něj jde podívat, ale nestará se, lásku moc neprojevuje a o dítě moc nestojí a žádné další děti nechce, prý na to není. A toho otce dítěte kopla do za.dku, nechce se prý nikým a ničím omezovat.
@Veru333 píše:
Znám jednu, která odešla od rodiny. Několik let byl klid. Synové vyrůstali s tátou a bylo vše ok. Když odejde od rodiny chlap, nikdo to neřeší. Když odejde matka, můžou se ze💩? Akorát ta z mé blízkosti po pár letech začala volat a slibovat a děti tím trpí.Pokud odejdeš, tak úplně a napořád. Žádné JEDNOU SE VRÁTÍM nebo volání na narozeniny. Neublížuj tomu dítěti.
Ono to zvládne
Nebude první dítě s jedním rodičem a ještě je malý. Kdyby mu bylo třeba 11,12,13 mohl by si to vyčítat. V pěti si zvykne.
Hodně štěstí a nech se sterilizovat
Nevolat? Odstřihnout je ze života? Co to je za radu???
@mokkk píše:
Mě na tom nejvíc zaujalo, že jsi sbalila kufry příteli/manželovi a MIMINU! Budou Vánoce, venku je zima a tohle, až se to dítě v budoucnu dozví, to ti nikdy neodpustí. Kdybys odešla, že už to nedáváš, nebo šla do té léčebny.. o. k., ale tohle je moc.
Vidíš, tohle jsem úplně vytěsnila
Dá se pochopit, že je někdo nešťastný, chce změnit svůj život, že se špatně rozhodl a teď toho lituje. Ale to neznamená, že se musí chovat nutně jako ho.vado. A je úplně jedno, jestli je to chlap, nebo žena. Rodič, který řekne druhému rodiči s malým dítětem, ať se sbalí a vypadnou a už se nikdy nevrací je prostě mrzák. Vždyť se to dá řešit ohleduplně a lidsky. Stačí někam zajít, poradit se a chtít to řešit ke spokojenosti všech a ne jen spokojenosti své.
@Anonymní píše:
@Elishka1 Tak syn má otce, tak to není jen tak. Ale pokud by ho nechtěl ani manžel… Je možné že by si syna mohla vzít moje máma?
A ona by chtela? Jak je stara? Treba kdybys mela papír od psychiatra - coz by ti s tema suicidalnima myslenkama a celym pristupem asi dal,,mohla by ho mit v peci, jako pěstoun. Nebo neofiko, po dohohode a muzete ji s manzelem dávat penize..
A co to je, manželovi a decku sbalit- proc to s nim neproberes, jeho odchod a tvoji zast k decku a jak to resit?
Dalsi moznost, ta nejlepsi je, ze jsi troll. V to doufam.
Takhle vyrustaly deti v kojenaku, nakrmene, prebalene, ale bez kontaktu jen v postylkach- a byly psychicky narusene na cely zivot
Tak syna nepoškozuj a res to.
@Kipa22 píše:
Ano, to je strašné. Sdělit rodině, že na ně kašle, ještě před Vánoci a ať táhnou z jejího bytu, to je hnus. To aby si ten partner hodil mašli.A nesváděla bych vše na poporodní deprese. Mám v okolí takovou paní, dřív jsme se přátelily. Už od narození dítě nechtěla, radši se nechala zavřít do blázince. Žádná poporodní deprese to nebyla, jen to dítě nechtěla. Je to už spoustu let a dítě nechce doteď, resp. občas se na něj jde podívat, ale nestará se, lásku moc neprojevuje a o dítě moc nestojí a žádné další děti nechce, prý na to není. A toho otce dítěte kopla do za.dku, nechce se prý nikým a ničím omezovat.
No jo, tohle casto delaji chlapi, jestli to ted v ramci rovnosti, genderove vyvazenosti, tlaku na stridavou peci i u kojencu atd zacnou ve velkem delat i zeny, to bude teprv ficak.
@Lucie_Sx píše:
No jo, tohle casto delaji chlapi, jestli to ted v ramci rovnosti, genderove vyvazenosti, tlaku na stridavou peci i u kojencu atd zacnou ve velkem delat i zeny, to bude teprv ficak.
Mě je z toho úplně smutno. Nedovedu si představit, že bych se vzdala svých dětí.
Ahoj, tak včera jsem manželovi úplně vše řekla, bavili jsme se o tom strašně dlouho, musela jsem mu přiznat i něco co jsem původně nechtěla. No dopadlo to tak že dnes brzy ráno se synem odjel k tchýni, bude to teď řešit v práci aby mohl byt se synem doma, nebo aby měl aspoň zkrácený úvazek. Já v pondělí odvolám úřady a zjistím co a jak. Taky jsme se shodli že si musím najít psychiatra, ale nevím jestli ho seženu rychle. Manžel se synem ještě nedojel, bojím se toho až se tchýně dozví pravdu, jakmile se to dozví, tak jsem si jista že bude volat moji mame. A nevím asi jsem se fakt úplně zbláznila, ale jsem teď naštvaná na tu svoji matku. Vím že mi bude všechno vyčítat, ale třeba mě i podpoří, když uvidí že jsem na tom fakt blbé… Jinak co se týče mě, tak jakmile manžel s klukem odjel, úplně se mi ulevilo, že mám konečně klid a že jsem se jich takhle zbavila… Zároveň mám ale o syna trochu i strach, jak to bude zvládat. Jako ne že bych momentálně chtěla aby se vrátil, ale ten strach tam prostě je…
@mokkk píše:
Mě na tom nejvíc zaujalo, že jsi sbalila kufry příteli/manželovi a MIMINU! Budou Vánoce, venku je zima a tohle, až se to dítě v budoucnu dozví, to ti nikdy neodpustí. Kdybys odešla, že už to nedáváš, nebo šla do té léčebny.. o. k., ale tohle je moc.
Navíc ona tohle nesmí. Neexistuje, aby řekla - tohle je můj byt, táhněte. Sbalit se může tak maximálně sama. Podle občanského zákoníku se jedná o rodinnou domácnost a z té nelze nikoho vykázat, dokonce nesmí byt bez souhlasu manžela ani prodat.
@Janli píše:
Navíc ona tohle nesmí. Neexistuje, aby řekla - tohle je můj byt, táhněte. Sbalit se může tak maximálně sama. Podle občanského zákoníku se jedná o rodinnou domácnost a z té nelze nikoho vykázat, dokonce nesmí byt bez souhlasu manžela ani prodat.
To je asi pravda, ale chtěla by si být v bytě s někým, kdo tě nesnáší, vyhazuje tebe i dítě a má chuť tě zbít? Já bych asi radši i s dítětem odešla, než dotyčné rupne v ko.uli.
@utopia píše:
Vidíš, tohle jsem úplně vytěsnilaDá se pochopit, že je někdo nešťastný, chce změnit svůj život, že se špatně rozhodl a teď toho lituje. Ale to neznamená, že se musí chovat nutně jako ho.vado. A je úplně jedno, jestli je to chlap, nebo žena. Rodič, který řekne druhému rodiči s malým dítětem, ať se sbalí a vypadnou a už se nikdy nevrací je prostě mrzák. Vždyť se to dá řešit ohleduplně a lidsky. Stačí někam zajít, poradit se a chtít to řešit ke spokojenosti všech a ne jen spokojenosti své.
Nechci se jí zastávat, ale jaky mrazák je otec ( v tomto případě), ktery věděl jak to mans dětmi a místo maximální pomoci chodí do práce od rana do večera a s dítětem jí nepomůže. Podle mě to nemohlo dopadnout jinak.
@Anonymní píše:
Ahoj, tak včera jsem manželovi úplně vše řekla, bavili jsme se o tom strašně dlouho, musela jsem mu přiznat i něco co jsem původně nechtěla. No dopadlo to tak že dnes brzy ráno se synem odjel k tchýni, bude to teď řešit v práci aby mohl byt se synem doma, nebo aby měl aspoň zkrácený úvazek. Já v pondělí odvolám úřady a zjistím co a jak. Taky jsme se shodli že si musím najít psychiatra, ale nevím jestli ho seženu rychle. Manžel se synem ještě nedojel, bojím se toho až se tchýně dozví pravdu, jakmile se to dozví, tak jsem si jista že bude volat moji mame. A nevím asi jsem se fakt úplně zbláznila, ale jsem teď naštvaná na tu svoji matku. Vím že mi bude všechno vyčítat, ale třeba mě i podpoří, když uvidí že jsem na tom fakt blbé… Jinak co se týče mě, tak jakmile manžel s klukem odjel, úplně se mi ulevilo, že mám konečně klid a že jsem se jich takhle zbavila… Zároveň mám ale o syna trochu i strach, jak to bude zvládat. Jako ne že bych momentálně chtěla aby se vrátil, ale ten strach tam prostě je…
Res to u psychiatra. Kdyby jste se s chlapem vymenili, tak by to mohlo být lepší. Na druhou stranu nejsi první ani poslední rodič, co odešel od rodiny ![]()
@Kipa22 píše:
To je asi pravda, ale chtěla by si být v bytě s někým, kdo tě nesnáší, vyhazuje tebe i dítě a má chuť tě zbít? Já bych asi radši i s dítětem odešla, než dotyčné rupne v ko.uli.
Kdyby mi matka mýho dítěte řekla tohle, tak se na psychiatrii ani nemrkne.
@Anonymní píše:
Ahoj, tak včera jsem manželovi úplně vše řekla, bavili jsme se o tom strašně dlouho, musela jsem mu přiznat i něco co jsem původně nechtěla. No dopadlo to tak že dnes brzy ráno se synem odjel k tchýni, bude to teď řešit v práci aby mohl byt se synem doma, nebo aby měl aspoň zkrácený úvazek. Já v pondělí odvolám úřady a zjistím co a jak. Taky jsme se shodli že si musím najít psychiatra, ale nevím jestli ho seženu rychle. Manžel se synem ještě nedojel, bojím se toho až se tchýně dozví pravdu, jakmile se to dozví, tak jsem si jista že bude volat moji mame. A nevím asi jsem se fakt úplně zbláznila, ale jsem teď naštvaná na tu svoji matku. Vím že mi bude všechno vyčítat, ale třeba mě i podpoří, když uvidí že jsem na tom fakt blbé… Jinak co se týče mě, tak jakmile manžel s klukem odjel, úplně se mi ulevilo, že mám konečně klid a že jsem se jich takhle zbavila… Zároveň mám ale o syna trochu i strach, jak to bude zvládat. Jako ne že bych momentálně chtěla aby se vrátil, ale ten strach tam prostě je…
myslím, že jsi úplně normální máma, která potřebuje léčbu a odpočinek. vzhledem k tvým úvahám o tom, že by možná bylo lepší nebýt, doporučuju volat nějakou krizovou linku, i když teď se ti ulevilo, ten problém tam pořád je, nečekala bych na řádný termín za tři neděle nebo tak něco
@Anonymní píše:
Ahoj, tak včera jsem manželovi úplně vše řekla, bavili jsme se o tom strašně dlouho, musela jsem mu přiznat i něco co jsem původně nechtěla. No dopadlo to tak že dnes brzy ráno se synem odjel k tchýni, bude to teď řešit v práci aby mohl byt se synem doma, nebo aby měl aspoň zkrácený úvazek. Já v pondělí odvolám úřady a zjistím co a jak. Taky jsme se shodli že si musím najít psychiatra, ale nevím jestli ho seženu rychle. Manžel se synem ještě nedojel, bojím se toho až se tchýně dozví pravdu, jakmile se to dozví, tak jsem si jista že bude volat moji mame. A nevím asi jsem se fakt úplně zbláznila, ale jsem teď naštvaná na tu svoji matku. Vím že mi bude všechno vyčítat, ale třeba mě i podpoří, když uvidí že jsem na tom fakt blbé… Jinak co se týče mě, tak jakmile manžel s klukem odjel, úplně se mi ulevilo, že mám konečně klid a že jsem se jich takhle zbavila… Zároveň mám ale o syna trochu i strach, jak to bude zvládat. Jako ne že bych momentálně chtěla aby se vrátil, ale ten strach tam prostě je…
prosím tě až see budeš objednávat na psychiatrii, tak řekni, že je to akutní i když se Ti teď na chvíli ulevilo. jinak třeba u nás na prvokontakt psychiatr objednává za 2-3 měsíce, jak je narvanej až po strop. Suicidiální klienty vezme hned. Nebo je pohotovost na psychiatrickém oddělení nemocnice, nevím, co máš nejblíž.