Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
A nebojí se, že se ztratí? Evidentně prožívá úzkost. To jí můžeš slibovat hory doly, ale k ničemu to nevede. Pátrala bych po příčině.
A nemuzes tam jit s ni? Parkrat to tak udelat a pak v puli cesty rict at uz jde sama a pak ji nechat uz samotnou
Tak ať čeká na nějakého spolužáka a jde s ním…
ono si to časem sedne… Ale v první třídě, s rouškou na puse a všechno nové… Taky bych vyšilovala…
@Renca8 nemůžu, jinak bych šla. Díky všemožným opatřením do školy rodiče nesmí ![]()
Nebo ji rict ze kdyz ma strach a vi kama jit, at tu cestu proste probehne a nelouda se a bude tam supsup
Domluvila bych se s nějakou maminkou, jestli byste si tam mohly vždy dat sraz aby šly holky spolu no. U nás taky učitelky čekaly jen první týden, už se od nich očekává nějaká samostatnost, že zvládnou z šatny dojít do třídy.
Ale chápu, kamarádky syn měl problém s tím samým, držím palce, to se určitě zlepší, zkusila bych dceru motivovat, že to zvládne, že je šikovná.
@Netopýr1 zkusíme. Je mi to právě jasné, že se očekává samostatnost, proto píší že učitelku chápu. Do třídy ze šatny to mají opravdu kousíček a v šatně na ní celou dobu vidím, snad se to brzy poddá
@Anonymní píše:
@Kazimíra Olejovka bojí, ale v závěru mi řekne že ví kudy má jít
Já si to prožila na kroužku. Rodiče mě nepodpořili, musela jsem tam sama…hrozně jsem se bála. Pak nám kroužek přesunuli úplně jinam a já si nebyla jistá, zda tam dojdu…přestala jsem tam chodit a ulejvala jsem se v parku. Byla jsem asi ve druhé třídě. Byla jsem jak paralyzovaná.
Určitě to časem bude lepší…potřebuje dodat sebevědomí…ať se domluví s kamarádkou a chodí společně, pak půjde jednou…dvakrát sama a zjistí, že to vlastně nic není.
Taky bych se zkusila domluvit s rodiči nějaké spolužačky, jestli by holky nemohly chodit spolu. Ono to pro ty prvňáčky musí být strašně náročné a stresující, ještě s těma corona-opstřeníma ![]()
Strach asi slibováním odměn nepřekonáš. Ona prostě potřebuje čas, aby si v novém prostředí a situaci začala být jistá. Někdo je v pohodě druhý den, někomu to trvá déle.
Je to prostě pro děti obrovská změna, s tím jsou spojeny různé úzkosti. Dcera mi takhle loni plakala asi dva týdny každé ráno, pak to samo přešlo. A její spolužák prý plakal celý měsíc, každý den, taky to přešlo. Myslím, že to nemusí mít konkrétní příčinu, spíš jako celek ta změna, najednou povinnosti, noví kamarádi, samostatnost. Ke všemu se váže spousta emocí a děti to zpracovávají tím pláčem.
Nech ji v klidu vyplakat, obejmi či nastav ramínko, ono se to poddá a bude klid, věř mi.
@Kazimíra Olejovka já si právě sama prožívala něco podobného, navíc jsem ani na kroužek chodit nechtěla. Nerada bych aby se to právě prohlubovalo. Sama vím, jak ke strašné potýkat se se strachem a úzkostmi
Pro děti je škola obrovská změna a stres. Vydržte. Je normalní, že prvňáčci pláčou, jaou unavení, úzkostliví. Ale ono se to srovná a poddá. Dcerka se může bát trochu tmavší časti chodby nebo co je za rohem. Neboj, za chvilku vlítne do šatny a ani ti pomalu nestihne říct čau mami ![]()
Pár prvňáčku mi už „rukama“ prošlo a všechny strachy a obavy jsme dřive či později vyřešili ![]()
Ahoj, jsem už celkem zoufalá. Dcera nastoupila do první třídy. Ve škole se jí líbí. ALE…do minulého pátku na děti u šaten čekala paní učitelka nebo družinářka. Ale od pondělí už měli chodit sami no a v tu dobu to začalo. Dcera jakmile nevidí p. učitelku chytne jakýsi blok, sekne se a do školy jít nechce. Už si před ostatními připadám hrozně a jen poslouchám soucitné řeči typu? „Ono se jí do školy nechce?“ Ono se jí tam chce, ale prostě tam není ta paní učitelka, která by ji do třídy odvedla. Včera jsem tedy poprosila družinářku, zda by tam někdo nemohl počkat. Dnes tam samozřejmě nikdo nebyl a dcera zase vyšilovala. Nemám jim to za zlé, jasně že nemají na starost jen mé dítě. A samozřejmě bych byla úplně nejšťastnější kdyby to má dcera prostě zvládla sama. Dnes tedy naštěstí chytla kamarádku a pak tedy šli, ale už teď mám strach z nadcházejících dnů? Jak to mám řešit? Slibuji vše možné, ale zatím to moc nepomáhá