Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Ahojky, obnovuju tuhle starou diskuzi. Nadpis vypovídá vše. Můj problém spočívá v tom, že máme doma 27-mi měsíční dvojčátka (holka-kluk) a strašně toužím (už v podstatě 2 roky) po třetím mimi. Manžel o tom bohužel nechce ani slyšet. Chápu, že si s dvojčaty užil svoje, a že chce zase trochu žít, ale já si to v sobě nějak neumím srovnat. S dvojčátky jsem si mimi moc neužila, nějak mi to všechno proteklo mezi prsty. Mám sice dvě děti, ale mám pocit, že v mém životě ještě jedno chybí.
Finance a bydlení nejsou zásadní problém.
Chtěla bych slyšet spíš názor maminek, které taky toužily po třetím a kvůli manželovi to nedopadlo. Nepokazilo to váš vztah? Mám z toho strach, protože se za to na manžela „zlobím“.
Ahoj, mám také 2čata
a teď už i konečně i to třetí (8mi měsíční miminko). Moc jsem si přála třetí, manžel nechtěl ani náhodou
. Holkám (1 vaječná 2čata je 7let) a rozdíl je už větší
, i tak je to super, ony třetí holčičku milují (což jsem myslela, že spíš budou žárlit).
Já čekala 4 roky, chtěla jsem třetí od tří let holek, pak intenzivně poslední dva roky.. Posledních pár měsíců před otěhotněním jsem už byla fakt mimo, jak mi tikaly ty biologické hodiny
, nakonec jsem otěhotněla mimo plodné dny (sama to nechápu). Manžel miminko miluje, fakt si ho užívá. Ale je to náročné hodně, holky chodí do 1. třídy a fakt je to mazec! A to je miminko celkem hodné
. Ani finančně to není úplně růžové, začala jsem opět pracovat pár hodin denně
. Co Ti poradit, to nevím.. Jde taky o důvody manžela, proč nechce? U nás to bylo to, že se bál, aby nebylo postižené, dále to, že nemáme dětský pokoj pro ní, holky jsou v jednom pokoji. Máme sice celý rodinný dům, ale prostě ty pokoje dva nejsou, když se dům stavěl, tak jsem netušila, že budou tři děti. Nějak to nakonec vymyslíme
. Myslím si ale, že máš ještě ty dva malé a dost času manžela přemluvit? Kolik Ti je let? Mě bylo 36 už, když jsem otěhotněla! ![]()
Anonymní: No mně sice bude teprve 30, ale jak píšeš, poslední půl rok jsem mimo a poslední 3 měsíce nemyslím na nic jiného, ani nemůžu spát. Máme taky jen jeden dětský pokoj, ale šlo by z něj udělat pokoje dva. Pořídili jsme si teď větši bydlení, tak jsem si dělala velké naděje, že bych mohla manžela přesvědčit. Když se mi to nepodařilo, tak najednou nemám ani chuť cokoli řešit a zařizovat. Taky bych si chtěla nechat doma děti do 4 let, což samozřejmě bez 3. dítka neprojde. Manžel má pravdu v tom, že je to finanční zátěž, navíc je tu riziko, že bychom měli další dvojčátka, ale já si nějak neumím představit, že už další dítě nebude, že už jsem vlastně „skončila“. Jsem ze 3 dětí, manžel ze 2, takže i tam je zakopaný pes.
Celkově vzato ještě čas mám, ale nevidím důvod, proč čekat. Teď jsem „mladá“, zdravá a toužím po dítěti. Děti by k sobě měly ještě relativně blízko a když už jsme teď „zabrždění“, tak proč to odkládat.
Gratuluju k miminku a doufám, že se taky někdy dočkám. Děkuju za reakci.
@Anonymní píše:
Anonymní: No mně sice bude teprve 30, ale jak píšeš, poslední půl rok jsem mimo a poslední 3 měsíce nemyslím na nic jiného, ani nemůžu spát. Máme taky jen jeden dětský pokoj, ale šlo by z něj udělat pokoje dva. Pořídili jsme si teď větši bydlení, tak jsem si dělala velké naděje, že bych mohla manžela přesvědčit. Když se mi to nepodařilo, tak najednou nemám ani chuť cokoli řešit a zařizovat. Taky bych si chtěla nechat doma děti do 4 let, což samozřejmě bez 3. dítka neprojde. Manžel má pravdu v tom, že je to finanční zátěž, navíc je tu riziko, že bychom měli další dvojčátka, ale já si nějak neumím představit, že už další dítě nebude, že už jsem vlastně „skončila“. Jsem ze 3 dětí, manžel ze 2, takže i tam je zakopaný pes.
Celkově vzato ještě čas mám, ale nevidím důvod, proč čekat. Teď jsem „mladá“, zdravá a toužím po dítěti. Děti by k sobě měly ještě relativně blízko a když už jsme teď „zabrždění“, tak proč to odkládat.
Gratuluju k miminku a doufám, že se taky někdy dočkám. Děkuju za reakci.
Ahoj, jsem zase ta anonymnní
. Hele, nepíšu, že máš čekat, mě se taky čekat nechtělo, ale nic jiného mi nezbývalo pokud jsem se tedy nehodlala rozvést! Chápu Tě, ale nevím, co Ti poradit.. Jen píšu, že se to může časem změnit. My máme 1vaječné 2čata, takže jsem věřila tomu, že bude jen jedno, ale taky jsem se bála 2čat. Máš děti ještě hodně malé a jsi mladá, já měla holky (2čata ve 30ti). Ale chápu, že nemyslíš na nic jiného
, já se takhle trápila 2 roky
, moc dobře to znám.. Zkus doufat, že se to časem nějak „hne“, já nevím.. Je to strašně těžké tohle, jen já to chápu, zažila jsem to samé
!
Anonymní: On prostě nikdo, kdo nemá dvojčata, nemůže pochopit, že mít „dvě děti“ a dvojčata je rozdíl. Mám někdy skoro pocit, jako bych měla dítě jedno. Neumím se správně vyjádřit, ale věřím, že mi rozumíš. Spousta lidí mi říká, že to je super, že za jedno těhotenství a mateřskou-rodičovskou to mám odbyté - dvě děti, holka-kluk k tomu, ale už málo kdo chápe, jak to vlastně cítím já. Že jsem si děti jako prcky moc neužila, protože na to nebyl moc čas, prostor a ani energie. Spoustu věcí jsem dělat v podstatě nemohla. Já si ani nepamatuju, že bych děti chovala. Že bych si jen tak sedla s miminkem a chovala ho. V té době jsem jako prvorodička byla úplně mimo a „blbá“. Dělala jsem spoustu zbytečností. No víc se rozepisovat nebudu.
To ale rozhodně není hlavní důvod, proč toužím po dalším dítěti. Je to tak iracionální a silný pud, že si s ním neumím poradit. Dnes mi manžel řekl, že když uvidí za pár let, že mě to pořád trápí, tak do toho třeba půjde. No ale to mi nepříjde moc normální, nechat někoho se trápit x let, než opravdu uznám, že to dítě fakt chce.
@Anonymní píše:
Anonymní: On prostě nikdo, kdo nemá dvojčata, nemůže pochopit, že mít „dvě děti“ a dvojčata je rozdíl. Mám někdy skoro pocit, jako bych měla dítě jedno. Neumím se správně vyjádřit, ale věřím, že mi rozumíš. Spousta lidí mi říká, že to je super, že za jedno těhotenství a mateřskou-rodičovskou to mám odbyté - dvě děti, holka-kluk k tomu, ale už málo kdo chápe, jak to vlastně cítím já. Že jsem si děti jako prcky moc neužila, protože na to nebyl moc čas, prostor a ani energie. Spoustu věcí jsem dělat v podstatě nemohla. Já si ani nepamatuju, že bych děti chovala. Že bych si jen tak sedla s miminkem a chovala ho. V té době jsem jako prvorodička byla úplně mimo a „blbá“. Dělala jsem spoustu zbytečností. No víc se rozepisovat nebudu.
To ale rozhodně není hlavní důvod, proč toužím po dalším dítěti. Je to tak iracionální a silný pud, že si s ním neumím poradit. Dnes mi manžel řekl, že když uvidí za pár let, že mě to pořád trápí, tak do toho třeba půjde. No ale to mi nepříjde moc normální, nechat někoho se trápit x let, než opravdu uznám, že to dítě fakt chce.
Ahoj, já se odtajňuju
, jestli chceš, tak napiš sz
! Mělo sem to vše dost podobně, tak si můžeme napsat, třeba Ti trochu pomůžu! 2 děti, 1 těhotenství..prostě to tak je, já taky toužila si prožít vše ještě jednou a mít 3 děti, tak klidně napiš. Lucka
Ahojky, obnovuju tuhle starou diskuzi. Nadpis vypovídá vše. Můj problém spočívá v tom, že máme doma 27-mi měsíční dvojčátka (holka-kluk) a strašně toužím (už v podstatě 2 roky) po třetím mimi. Manžel o tom bohužel nechce ani slyšet. Chápu, že si s dvojčaty užil svoje, a že chce zase trochu žít, ale já si to v sobě nějak neumím srovnat. S dvojčátky jsem si mimi moc neužila, nějak mi to všechno proteklo mezi prsty. Mám sice dvě děti, ale mám pocit, že v mém životě ještě jedno chybí.
Finance a bydlení nejsou zásadní problém.
Chtěla bych slyšet spíš názor maminek, které taky toužily po třetím a kvůli manželovi to nedopadlo. Nepokazilo to váš vztah? Mám z toho strach, protože se za to na manžela „zlobím“.