Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Chtění vs. strach a pochybnosti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
28.6.11 17:28
Chtění vs. strach a pochybnosti
Ahoj všem snažilkám,
vím, že tato diskuze tu už je, ovšem mám trošičku jiné pochybnosti.
Vím, že rozhodnutí je na mě, ale chtěla bych slyšet jiný názor. Názor od lidí, kteří mě neznají a já je neoslovuji „kamarádko“ či „maminko“.
S přítelem (spíš já, on je přizpůsobivý, ale šikovně si to vše začíná přivlastňovat:)) jsme přemýšleli co první. Svatba, dítě? Po několika změnách jsme se rozhodli pro svatbu a pak dítě. Ovšem netušila jsem, že mateřské pudy přijdou tak rychle a v tak velkém.
Svatbu plánujeme na příští rok, touto dobou. Ovšem… nejsem si jistá, že to vydržím. Srdíčko by moc chtělo, ovšem rozum furt převládá a už mě to docela otravuje.
Bydlíme u mých rodičů, pracujeme oba u mého taťky, finanční situace je vcelku dobrá (ale 3 lidi jsou 3 lidi), ovšem svatbu si určitě samy zaplatit nebudeme moc a jelikož jsem stejná jako maminka, občas si pěkně lezeme na nervy. Kdybychom počkali rok, tak si třeba našetříme (hahaha), třeba ještě trošku víc dospějeme (hm…), budeme svoji a dítě přijde do manželství (pěkná představa, ale kolik žen má dítě s přítelem a ne manželem? a my přece svatbu plánujeme).
Vím, co dítě obnáší. Vím, že to občas není procházka růžovým sadem, ale myslím si, že to dítě ty neprospané noci, vytahaná prsa a třeba i menší obezitu přebije.
Rozum vs. srdce? Ráda bych rozum poslala na pár dnů na dovolenou, ovšem … asi jsem ten typ, co potřebuje určitou podporu. Chci, ale potřebuji k tomu dokopat.
Tak, ženy do mě! Připadá vám to jako neuzrálá myšlenka neuzrálé ženy nebo jako logické pochybnosti ženy, která touží, ale potřebuje popostrčit?!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.6.11 17:50
Ahoj,
tak pokud si myslíš že finance budou a budete mít kde s prckem a přítelem (později manželem) bydlet tak klidně jdi do toho.. My měli nejdříve mimčo, pak jsme se vzali..ale u nás to bylo trošičku jiné v tom,že my na svatbu šetřit nemuseli, páč o ní nikdo nevěděl - brali jsme se tajně - svědci,my a naše malá 
Třeba pro Vás pak bude krásnější že na vaší svatbě bude Váš prcek 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Billi
28.6.11 17:53
Ani nevíš, jak tě chápu. Sice jsme měli po svatbě, ale na druhou stranu před rekonstrukcí baráku… (Tu budeme dělat teď.) Tak jsme přestali naustále všechno řešit, protože to by nám za chvíli bylo moc a vždycky by se něco našlo.
Teď už mimi čekáme a oba se moc tešíme.
- Citovat
- Upravit
28.6.11 17:56
Ahoj, tak já taky souhlasím s Ivy 
, stejně máte v plánu se brát… My se taky začínáme snažit o mimi 
, když se zadaří tak se taky vemem, ať těhu nebo už s drobkem, je to přece jedno 
Klidně bych do toho šla, co víš, třeba se vám povede na poprvé, ale taky nemusí, tak držím palečky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.11 18:10
Můj názor - Já se vdávala mladá a chtěli jsme miminko. Nebyla vhodná situace a když byla tak to nešlo… vzhledem k tomu, že my jsme se s manželem snažili rok a půl o mimi a pak se zjistilo že přirozenou cestou to nepůjde, tak já bych dál plánovala svatbu a pomalu už vysazovala antikoncepci (jestli bereš) a nechala to na přírodě. Ono si možná také počkáte… Ale jen za předpokladu, že máte tedy zázemí pro mimčo a taky výbavička něco stojí, svatba taky tak. S tou mamkou, nevím jaké máte neshody (zda jen občas a mírného charakteru) ale chce to zvážit, jak budete vycházet pod jednou střechou ještě s prckem. Může to být OK, ale můžou ti třeba zasahovat do výchovy atd. i tak to bude náročné (samozřejmě i krásné). Každý rodinný vztah je jiný ale já jsem byla ráda, že jsem se od mámy odstěhovala a teď když zakládáme rodinu, tak jsem ještě rači 
tak držim palečky ať to vyjde nejlíp jak může, i když můžeš stokrát plánovat a ono to nakonec třeba dopadne úplně jinak
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.11 18:11
No pokud jste zajištění - finance, bydlení, tak do toho klidně jděte.
Příspěvek upraven 25.04.16 v 18:29
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.11 18:15
Ahoj holky,
právě tam je i to, co kdyby to nešlo. Babička díky debilním (omlouvám se) lékařům porodila mrtvé dítě, teta nemůže otěhotnět, taťkova maminka a tatínek přišli o dvojčátka. Máme riziko jak problémům s otěhotněním, tak s dvojčátky. Mamka mi za to nadává. Teď se bojím a pak to nepůjde kvůli psychice. Chápu to, vím to, ale znáte to přece.
Finance teoreticky jsou, prakticky je to horší. Nechtěla jsem to rozepisovat do podrobna, ale je to docela složité. Během roku jsme se 4× stěhovali, přítelům šéf mu dluží kolem 38 tisíc, které mi dlužíme mému tátovi za placení nájmu, dál nám dluží jeden kluk 10 tisíc, které už asi neuvidíme, my dlužíme našim, kvůli častému stěhování a výbavě do bytu, ale říkám si, že to je v rodině a naši jsou bohudík tak blbý (myslím to v dobrém), že stejně peníze postupně seškrtají.
Nejvíc se bojím toho, jak některé ženy píšou, že dítě měli až po 30. Vím, že měli stálou práci, našetřeno, ale zaručí mi to někdo? Kord v dnešní době?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.11 18:21
Yanka:
Máma je máma. Ona je tvrdohlavá a já taky. Hádáme se kvůli blbostem, víme to obě dvě, ale jsme jako dva kouhouti na jednom dvoře. Zasahovat do výchovy mi bude i kdybych bydlela jinde. Takže asi tak.
Jinak svatbu by nám platili moji rodiče. Asi. Rodiče přítele jsou tu sice taky, ale maminka je duševně mimo a nenávidí mě a tatínek je zase ušlápnutý, takže do toho moc nekecá. Ale tak možná nějaká finanční podpora by tam byla. SNAD! A výbavyčka vím, že stojí peníze, ale jelikož naši měli na tzn. stará kolena ještě moji sestru Terezu, tak výbavička je. Co jsem to počítala, tak jen na výbavičce by jsme ušetřili kolem a možná i přes 15. tisíc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.11 19:30
Tak mě je 21, příteli je 27. Říkám si, že i u můžu hraje věk určitou roly. Já jsem mladá, podle reakce okolí jsem si toho vědoma, ale prostě v tomto a nejen v tom jsem ze staré školy. Moji rodiče mě prostě vychovali trošku jinak.
Jen teda nevím, bavila jsem se o tom s přítelem a dávala mu pro a proti a nakonec z něho vylezlo, že až po svatbě. Asi se děsí toho příjmení. Já nechci jeho příjmení. Je to sobecké, ale jeho strana nám vůbec nepomohla, nevidím ani radost z toho, co plánujeme do budoucnosti. Jeho mamka vzkázala po tátovi, ať tam už nechodíme. Už jsem se s ním o tom bavila a furt tak nějak dumá, ale na druhou stranu, jeho bratr už jejich příjmení má, moje strana by teoreticky zanikla a to nechci. Asi jsem pacená. Nechci dopadnout jak jeho matka. Jako Formánková jsem sice praštěná, psychicky občas na zabití, ale jsem to já. To druhé příjmení ke mě nesedí… připadala bych si jako jeho matka. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.11 20:01
Ahoj, já se vdávala čerstvě ve 20-ti, teď je mi 25 takže taky žádná stařena Mimi už jsme chtěli klidně po svatbě, ale řešili jsme právě bydlení, pracovní věci atd. ale kdyby sem otěhotněla tak bychom byli rádi. No a když bylo vše vyřešeno tak zas nešlo mimi, byla jsem úplně zoufalá a nakonec se vše vyřešilo úplně jinak. Díky tomu že jsem neotěhotněla, jsem začala podnikat, soustředit se jen na práci (na mimi jsem myslela taky ale už jsem byla víc v klidu) no a díky tomu vím, že to mimčo finančně zajistíme. Popravdě předchozí zaměstnání by mi ani neumožnilo dojíždět do centra asistované repr. A navíc teď pracujeme s manželem spolu a můžeme si pracovní dobu uspůsobit, takže výchovou miminka a práci zvládnem a při tom budeme spolu 
doufám že ti to dopadne taky dobře
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.11 20:06
Asi by hodně záleželo na tom,jak vše plánujete do budoucna.Pokud budete žít tak jak žijete-u rodičů,žádné půjčky,hypotéky,stěhování.....prostě beze změny,tak bych svatbu zorganizovala na letošní léto,nečekala bych na příští rok.Proč čekat?A potom se začala snažit o miminko.Nechtěla bych se vdávat těhotná-pro případ komplikací v těhotenství a svatbu si potom neužijete.A také s malým dítětem jsme hodně omezený,pořád ho musí někdo hlídat,rpo něj to není přirozené,je často rozhozené a brečí.
Ano,po rozumové stránce si myslím,že byste měli začít tvrdě šetřit,zorganizovat si vlastní život,splatit dluhy-je to slušnost,ne aby rodiče něco odmazali-pořídit bydlení a hlavně rozumnou finanční rezervu.Která by měla být nezbytností,přeci rodiče nejsou záložna pro případnou finanční krizi.Ale myslím,že máte stejně svojí hlavu,šetřit moc neumíte,stejně svůj styl chování a hospodaření nijak měnit nebudete,tak potom je jedno,jestli dítě bude nyní nebo za rok.Stejně to budou nejspíš rodiče,kteří potáhnou tu tíhu vašeho rodičovství.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.11 20:25
Ono je těžké šetřit, když ti lidi v okolí podkopávají nohy. První stěhování a potom bydlení bylo fajn, bohužel majitel byl vůl. Splesnivěl nám veškerý nábytek kvůli tomu, že on lenivě rekonstruoval. Nepodřezal místo, kde jsme bydleli my. Vše co jsme koupili šlo do hajzlu. Další stěhování bylo k rodičům, jelikož to už měli přizpůsobené k tomu, že budou bez nás, museli jsme hledat dál. Našli jsme a znovu se stěhovali. Vše ok, super. Žádný stres, až na to, že z minulého bydlení jsme ten nábytek prodali klučinovi, co si to chtěl opravit. Mojí blbostí nám furt dluží. Byly jsme kamarádi a mě nenapadlo, že se z něho vyklube to co se z něj vyklubalo. Z toho třetího" jsme se stěhovali kvůli šéfovi. Můj dělal u jednoho chlapa, ještě teď mu dluží! Faktury, upomínky, nic nepomáhá. Nyní bydlíme u našich, muselo se vše překopat, protože já jsem se zařekla, že jestli stěhování, tak už jedině do našeho. To ještě u prvního bydlení nám dělal problémy, že nám nevrátí kauci a pod. Takže o šetření tento rok nebylo možné ani uvažovat. A jelikož moji rodiče jsou mý rodiče a viděli jak na tom jsme, tak se nám snažili pomoct, což je od nich podle mě pěkné. Já je rozhodně jako pokladnu neberu a ani jsem je tak nikdy nebrala. Vše jim chci vrátit, ovšem to, že to odmažou jsem myslela spíš jako takový +, který by byl ve prospěch budoucí rodiny. Šetřit se dá, vím, ovšem není to zase tak jednoduché, když se vždy něco po… .
Svatbu jsme chtěli tento rok, ovšem mamka chce na svatbě být, chce tam být i babička a já chci taky, aby jsem tam měla své nejbližší. Přece jenom, je to určitý životní krok, takže proto jsme řekli, že až příští rok.
Kromě toho, jestli mám první řešit bydlení, svatbu a finanční situaci, tak to se můžu na to vykašlat hned, protože vždy jsou výdaje nečekané nebo potřebnější než třeba ta svatba. Takže moje propočty jsou asi takové, že pokud bych měla šetřit a pak až přemýšlet, tak si to můžu jít rovnou hodit.
Ale je to jen můj názor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.11 20:30
lasička1:
Žít tak jak žijeme nechceme. Chceme vlastní byt či dům, hypotéku, navštěvování babičky a dědy trošku dál než po schodech dolů, ovšem zatím jsme ve stádiu, kdy tohle nejde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
