Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Moc to hrotíš, synovi ji stříhali v mnohem pozdějším věku a kupodivu to přežil. To bys raději chtěla aby ji uspali, nebo ji píchli nějaký svinstvo? V životě ji potkají horší věci, než je šmiknutí uzdičky. Bylo na tobě malou uklidnit aby se nezmítala, pak by střih byl rovný.
Nemyslím si. Kdybych to moc hrotila, předem bych ji nechala uspat nebo něco požadovala. Šla jsem tam „v klidu“ nejsme první ani poslední. Bohužel, jak píšu, nebyla to jen uzdička ale i jazyk. Kdyby to bylo vše ok, jako u tvého syna, neměla bych potřebu zakládat diskuze…Tu poslední větu ani radši nekomentuju. Asi tím bylo myšleno zpacifikovat? Udržet bez hnutí? Tím pádem jistě, držela jsem jí silně, hlavu jsem však nedržela já…
Počkej to se jako nijak neumrtvuje, to jí stříhali do živýho bez umrtvení? To nemyslíš vážně!!! Ježiši chuděra malá, ta teď bude mít absolutní hrůzu z doktorů, na přístup doktorky bych si stěžovala, ještě pokud ji střihla do jazyka, což muselo strašně bolet. Toto se ještě děje v dnešní době? Mně je z toho úplně špatně a naprosto Tě chápu. Pokud to bude chtít ta blbá doktorka opravovat, nenech to dělat bez umrtvení.
Jedná se mi spíš o tu druhou návštěvu. Mám strach z toho, co bude. Bude zase stříhat?(Uzdička je odstřižená), jde o ten jazyk. To tvůj syn předpokládám nezažil, když to kupodivu přežil už napoprvé. Asi nechápeš, o co mi jde…
Ja te chapu a nemyslim si, ze to hrotis. Nastesti nemam vlastni zkusenost s uzdickou, ale podle toho co popisujes bych z toho byla taky hotova. A nerikam primo uspat, ale necim umrtvit by se to melo delat. My chodili na sondaz slzbeho kanalku do 9 mesicu. V nemocnici v malym meste to byla taky hruza. Malej se zmital, rval a ja ho musela drzet. Z oka tekla krev a mel ho jak kralik. Hroznej pocit, ze jsem ho nechala takhle „mucit“. Musis se uklidnit a byt tu pro malou aby na to ani ona nemyslela a uvidis, ze za par dni si ani nevzpomene. ![]()
Děkuju, myslím, že přesně víš, jak se cítím. Já jsem právě byla v pohodě, teda, měla jsem z toho blbej pocit, ale ani jsem nebrečela. A dneska ráno jsem se v pět vzbudila a jakoby dozněl ten šok (o kterým jsem ani nevěděla, že ho mám) a když jsem si to zpětně přehrávala, tak mě to úplně rozebralo…
Naprosto tě chápu, zažila jsem něco podobného. Podruhé už jsem na takovou „operaci“ šla s tím, že to zastavím, pokud se to začne blížit znovu té hrůze. Což jsem udělala. Ale k nám se chovali slušně i při první návštěvě, jen se jim nedařilo tu věc udělat a syn u toho řval víc a víc, až bylo všechno marné.
Šla bych na kontrolu a pokud by jejich chování bylo jako minule, tzn. komentáře, že je to hrůza apod, šla bych jinam. To jinam bych asi začala hledat už teď.
@Martina712 Jo a jinak teda všechen obdiv. Chodit tam s tím, že vím, co bude to je taky hrůza. Já právě seděla a myslela na to, mám to ukončit? Nechte jí bejt, už toho bylo dost, nebo, vydrž to, za chvíli to bude hotový a bude mít už klid. No tak tam sedím, pevně ji tisknu k sobě a čekám. A teď koukám, jak to tam je zmršený a vím, že podruhý to nedám. ![]()
@Luminel Máš pravdu, hledala jsem si kontakty na ORL v okolí a v pondělí to obvolám a zjistím, jaké jsou možnosti ![]()
Úplně Tě chápu. Muselo to být hrozné. Určitě bych ten výsledek, pokud se ti to zda špatně udělané, konzultovala s někým jiným. Mám pocit, jestli si ta dr. neřekla, že to udělá oboje najednou. Pochybuju, že se do jazyka může zaživa stříhat…
Poučení pro příště. Na všechno se předem dopodrobna ptát. Nebát se resp. neoszychat se.
No ocicko necim prave umrtvovali ci co, nicmene po asi trech navstevach kdy bylo k nicemu jsem si nakonec vydupala Brno a svete div se po prvni navsteve ma oko jak novy a rozhodne to tam nebyla takova hruza ani tolik nerval. Takze byt tebou bych tam bud sla, ale takovymhle zpusobem bych mu uz nic delat nenechala a nebo kdyby se ti to nezdalo, sla bych rovnou jinam. Klidne do nejakyho velkyho mesta primo na detsky. Ono ORL jsou hrozny reznici, tak vybirat fakt peclive. Drzim palce at je mala brzo v poradku a ty bud statecna.
Ahoj, tohle je dost hrozny přístup lékařky. Jinak u mimin se to neumrtvuje, protože je to skutečně jen taková blanka, ale u starších se používá místní umrtveni. To bylo uz za krále klacka, když strihali uzdicku mně. Dnes se to dá udělat i laserem, s tím tedy zkušenost nemám. K dr uz bych nešla a objednala se na jiné orl
Ve čtvrtek jsem byla s třináctiměsíční dcerou na ORL stříhat uzdičku pod jazykem. Bylo to strašné. Už když jsme přišli, paní doktorka nadávala, že je pozdě, že si toho nevšimli v porodnici a ani dětská lékařka.
Všichni mě přesvědčovali, že jen přestřihne blanku, jen ji to štípne a je to. Bohužel tak to vůbec nebylo. Já jsem jí měla na klíně držet ruce a nohy. Sestra ji držela za hlavu a doktorka stříhala. Dcera samozřejmě plakala a zmítala se. Chvíli jsem fakt měla pocit, že doktorka stříhá tak prostě všelijak, prý, ona má přirostlej i jazyk. Krve jako na jatkách. Nejvíc mě dostal pohled na dceru když jsme odtamtud odjížděli. Nejde to popsat, ale seděla v kočárku a tvářila se vážně, nevím. Večer usnula až v 11, jindy chodí o půl osmé a v klidu. Tentokrát plakala a doslova řvala. Nevím, zda jí to bolelo, spíš jsem měla pocit, že se s tím potřebuje vyrovnat psychicky a neumí to zpracovat, pochopit…
Já prostě nechápu, proč se to dělá jako ve středověku? Dospělému by to takhle taky dělala? že si nic nebude pamatovat, ale co prožívá v tu chvíli, to je snad jedno?
Každopádně pod jazykem to vypadá všelijak. Na jedné straně ok, ale na druhé je tam prostě vidět střih jakoby křivě, do masa, nevím, jak to popsat. Ve čtvrtek jdeme na kontrolu, co když to bude chtít opravit? Mám z toho hrůzu, jsem rozhodnutá že jí nenechám už za živa nic dělat. Proboha to neexistuje aspoň nějaký umrtvovací sprej?
Už hodinu brečím jako želva, nemůžu se s tím srovnat, že jsem nechala svoji holčičku trpět a jen tomu přihlížela.
Prosím anonym nebo smazat. Stydím se za sebe