Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Citlivá osobnost
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.10.15 14:45
Já bych se jí mile zeptala, jestli má z prodeje provize 
A poděkovala bych a odešla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.15 14:48
Super:-)ce] @Run píše:
Já bych se jí mile zeptala, jestli má z prodeje provize A poděkovala bych a odešla.
Já bych se jí mile zeptala, jestli má z prodeje provize
A poděkovala bych a odešla.
Super:-) tak tak:-)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.15 14:51
:-)
Me dojme ledascos ale protoze narazim na horsi prekazky kazdej den nejaka protivna kravka uz me nerozlozi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.15 14:59
Dej si do hlavy sbírku nějakých bonmotů, hlášek, poznámek, které by se hodiny pro takovou či onakou příležitost. něvo jako tady psaly ty holky o té provizi. Sama si víš, v kterých situacích si nejsi jistá v kramflecích. Nauč se je a pak to prostě řekni a jdi. Asi tě to nevyléčí z přecitlivělosti, asi z té situace budeš hotová i později, ale v tu chvíli prostě budeš reagovat jako někdo, kdo přecitlivělý není. Myslím si, že tohle je cesta, že časem se naučíš získávat určitou převahu, naučíš se tomu pocitu, že jen málokdo bude reagovat zpět, a když už, tak jako podrážděný neurvalý hovado. A takoví, ti ti přeci za ty slzy v očích nestojí. No a ža tam půjdeš příště, nebo toho člověka potkáš, budě tě buď respektovat jako sebevědomou osobnost, a nebo ne, ale prostě srážku s blbcem nevyhraješ. Stáhne tě akorát na svou úroveň a převálcuje zkušenostmi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.10.15 15:00
@Trojlístek píše:
A taková jsi byla i před dětmi?
Svým způsobem asi jo, citlivější jsem byla vždy, jen jsem se nedostávala do takovýchto situací každodenně jako s dětmi. Třeba nedávno mě seřvali v potravinách za to, že jsem malému dala půlku rohlíku. Ani do jednoho obchodu už nejdu… 
Taky mi vadí, jak se na mě všichni koukají nebo radí, když třeba malý pláče venku chvilku než usne, jako by v životě neměli děti…
- Citovat
- Upravit
6.10.15 15:06
No to s tím rohlíkem je pakárna…dávám dětem běžně, protože jsou pak při nakupování zabraní rohlíkem a netropí nepřístojnosti a to jsou oba vzrorňáci…asi to byly nějaké vesnické potraviny…mě popravdě vesnice stačila do 18…už jako dítě jsem věděla, že tam žít nechci…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.15 15:08
@Anonymní píše:
Svým způsobem asi jo, citlivější jsem byla vždy, jen jsem se nedostávala do takovýchto situací každodenně jako s dětmi. Třeba nedávno mě seřvali v potravinách za to, že jsem malému dala půlku rohlíku. Ani do jednoho obchodu už nejdu…
Koukat budou, a někteří se dokonce i ozvou, protože jim to skutečně vadit může, mohou to vnímat jako obtěžování. A to primárně těm, kteří právěže děti neměli a plánovaně je ani nechtějí - těm to totiž ani nevysvětlíš, to je marná práce a nervy zbytečně navíc. To je pak lepší se prostě soustředit na prcka a to okolí prostě vytěsnit - nejsou tam, neexistujou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.10.15 15:09
Teda holky, vy jste zlaté, ani jsem takové podpůrné reakce nečekala 
. Myslela jsem, že mi napíšete, ať s dětmi nelezu do obchodu a nedávám rohlík než se zaplatí . Moc jste mi pomohly
- Citovat
- Upravit
6.10.15 15:14
:-)
No to si devcata predstavte jake je to jit nakoupit a tezkym autistou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
carsa
6.10.15 15:20
Zkus pohledat (třeba na youtube) nějaké kurzy asertivity. Pokud tě rozhodí takováhle maličkost, tak bys na tom fakt měla zapracovat. Počkej, až budou děti ve fázi vztekání…to bys s tímhle citlivým přístupem pomalu ani nemohla vylézt na ulici 
A přeji hodně štěstí.
- Citovat
- Upravit
6.10.15 15:23
@Anonymní píše:
Teda holky, vy jste zlaté, ani jsem takové podpůrné reakce nečekala
No, kdybych měla MOC času, tak dám dítěti jinde koupený rohlík a v případě potíží budu trvat na přivolání policie a prokázání, že jsem rohlík nekoupila u nich - si můžou zavřít a udělat inventuru (a přitom přemýšlet, jak prokážou, že ty chybějící jsem ukradla zrovna já) 
Ovšem to není rada pro citlivou osobu.
Hele, nejsi prostě dlouhodobě unavená? Nepomohlo by trošku třeba víc spánku, případně odkládání dětí někam pryč (babičky, hlídačky apod.)?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.15 15:24
@Anonymní píše:
Svým způsobem asi jo, citlivější jsem byla vždy, jen jsem se nedostávala do takovýchto situací každodenně jako s dětmi. Třeba nedávno mě seřvali v potravinách za to, že jsem malému dala půlku rohlíku. Ani do jednoho obchodu už nejdu…
No, ona ta nejistota z tebe asi vyzařuje. Pokus se takových komentářů nevšímat. A moc se mi líbí takový menší návod @Emilie
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.15 15:25
@Tarjei To jde? 
Na druhou stranu - tam prodavačky asi tak nějak pochopí, že nemá smysl moc pyskovat, přinejmenším jim nebude věnována dostatečná pozornost, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Milé maminky, potřebuji poradit, poslední dobou to na mě všechno nějak víc dolehá. Mám dvě malé děti 1 a 3 roky, ale i přesto si myslím, ze mám právo s nimi normálně fungovat, teda snažím se. Studovala jsem při dítěti, teď něco pracovně rozjíždím. O to víc jsem citlivější na všechny překážky. Nicméně, dám příklad, jdeme do obchodu s oblečením a na dveřích není zákaz kočárku - nálepka, uf oddychnu si a když se zadívám na bundy, paní mě prijde seřvat, že do oddělení textilu s kočárkem nesmím, že je to napsané u vchodu.
Tak je mi smutno z toho, že když jsou děti zrovna hodné, nemůžu si nic vybrat a jdu pryč z obchodu, protože bez kočárku s mladším bych to nezvládla a u pokladny ho fakt nenechám, to by plakal. Jedu domů s nepořízenou a tečou mi slzy, proč si nemůžu nic normálně koupit…, do ničeho jsem v prodejně nenarážela, uličky jsou tam široké. Na dveřích to opravdu napsané bylo, myslela jsem, že to je nabídka práce, že hledají prodavačku…Takhle smutná jsem z toho seřvání třeba i celý den, je to nefér, pořád nějaké překážky s dětmi a já nevím, co mám dělat s tím, aby mě to tak neštvalo a nebyla z toho smutná, rozbrečela jsem se až v autě tak, aby to děti neviděly… Máte to některá taky tak? Jak mám na sobě zapracovat, aby ze mě nebyla taková citlivka? Poraďte prosím. Jsem smutná i z toho, jak lidi na vesnici sbírají drby, jak pomlouvají i když třeba ne mě, ale prostě ten pocit, že někteří lidé jsou takoví… 