Reklama

Citlivý syn 6,5roku?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 14.02.17 08:41
Citlivý syn 6,5roku?

Nevím, jak přistoupit k problému mého syna. Je mu 6,5 a v září má jít do školy. Je to chytrý a šikovný kluk, ale taky je neprůbojný a uzavřený a hodně citlivý. Bojí se nových věcí, cokoliv nového zkusit. V školce je vpohodě, nikdy nebyly problémy, snad jen kromě toho, že učitelka ve školce upozornila, že když se ho v předškolní přípravě na něco zeptá tak málo komunikuje. Na podzim se nám ztratil na výletě, byli to 2minuty, co zaběhl za roh a teď už půl roku ho nmůžeme nechat samotného. Byli jsme u psychologa, te mi řekl, že syn má nízké sebevědomí, že ho musíme hodně podporovat. Nechtěl se učit bruslit, odmítal jít na kluziště, tak ho tatínek vzal na rybník, kde je více místa a najedou super, zjistil že je to v pohodě. Odmítá se naučit plavat, vodu nesnáší, tak v životě nebyl v bazénu, nenutili jsme ho, i když zrovna toto mi do budoucna přijde docela důležité. Když se ho zeptám proč to nechce, odpoví: „ já se bojím“ nebo“ já se stydím“. snažím se vysvětlovat, že když to ani nezkusí, nezjistí jak je to prima atd. Na jedné straně se mu nadstadartně věnujeme, každý týden výlet, tatínek si s ním hraje, kutí, udělal by pro něj všechno. Kdyby to bylo na synovi, tak je pořád doma a bud si hraje nebo kouká na televizi. Pak ale když někde jsme, tak je spokojený a řekne jak to byl super výlet. Nekoupíme mu tedy vždycky co chce, větší dárky vždy jen na vánoce nebo narozeniny, já jsme proti tomu, aby kdykoliv něco chce aby se mu to koupilo, ale bohužel tatínek samozřejmě občas vyměkne a něco mu koupí. Stejně tak třeba večer při koupání vyžaduje aby ho koupal jenom táta, když chci já tak to odmítá. Většinou tatínek zase vyměkne a jde ho vykoupat. Já se s mužem nechci hádat, tak to většinou nechám tak, ale přijde mi, že si syn prostě diktuje svoje podmínky a prochází mu to. Na druhou stranu vždycky byl hodnej, nikdy mi neudělal scénu třeba v obchodě, když mu něco nechceme koupit, jen protáhne obličej a nic víc. Prostě, že by se choval klasicky jako nějaký rozmazlenec, to mi prostě nepřijde. Píšu tohle hlavně kvůli tomu, že ted v neděli se stala věc, která mě přivedla k tomu více o tom přemýšlet. Muž s ním byl na karnevalu na rybníku. Syn tam nejdřív nechtěl jít, pak tedy se nechal přemluvit, že tedy půjde, má kostým hasiče, tak že to bude dobrý. Tam mu chtěl muž nazout brusle, tak začal natahovat, pak byl an ledě a začal brečet, tak muž se ho ptal, prý nechce brusle. Tak mu je sundal, že může být na botech. A prý ať si jde zasoutěžit, bylo to úplně jednoduché úkoly. A syn se začal třást a brečet a odmítal cokoliv dělat, muž tam s ním stál 10minut, aby hodil míček do plechovek. Syn to odmítl udělat. Když jsem se ho pak ptala, řekl mi „já jsem to nechtěl dělat“. Tak tatínek mu řekl, jdeme domů, on v té vesnici má svoje rodiče. Tak hned přestal brečet, že půjde za babičkou, že mu dělá sekanou a brambory /babička by pro něj udělal první poslední, co si vymyslí, to mu uvaří, co si chce hrát to s ním hraje atd./ Tak muž se naštval /už teda byl naštavný z toho ledu, a le ted to v asi bouchlo uplně/ že žádná babička a sekaná, naložil ho do auta a jeli domů. Syn samo řval celu cestu, doma muž soptil, že mu děláme pomyšlení, pomalu co si bobánek vymyslí, to má a on toho jen zneužívá. Syn chudák koukal a pak si šel hrát do pokojíku, jako by se nic nestalo. Navečer volala babička, když tak překotně odjeli, zda je vše vpoho, tak syn řekl, že s ní nechce mluvit, protože se mu nechce. Tak se ve mně něco hnulo a promuvila jsem mu do duše /ted tak přemítám, že jsem měla raději mlčet/, že se mu snažíme pomáhat, vycházíme mu ve všem vstříc a on toho trochu zneužívá a že nám pořád říká, jak nás má rád, ale asi to není pravda, že každý mu udělá co mu na očcích uvidí atd. To co jsem mu řekla, že moje obrovský selhání, prostě mi ruply nervy a ted se za to nenávidím. Omlouvám se za anonym, hrozně se stydím o tom vůbec psát.

Stránka:  1 2 3 4 Další »

Reklama

Reakce:
 
AnastazieB
Echt Kelišová 8299 příspěvků 14.02.17 09:05

Podle mého názoru byste ho neměli nutit. Tak se nechce účastnit úkolů na karnevalu - no a co. Myslím, že čím víc ho budete do podobných akcí nutit („dělají to i ostatní, tak proč ty ne“) a ještě mu to vyčítat, tak tím se bude víc sprajcovat. A tvoje citové vydírání taky bohužel nebylo to pravé. Tak nechce házet míčky ale chce jet za babičkou na sekanou, co je na tom špatného? Jsou to akorát vaše představy co by všechno měl dělat, ne jeho. On má zase svoje, odlisne.

 
Lucie142
Stálice 85 příspěvků 14.02.17 09:08

Ahoj, syn má sice teprve 4,5 ale je úplně stejný. Ke všemu ho musíme přemlouvat, a když už to zkusí, je hrozně rád. To stejné výlety, než vyjdeme z domu, tak se mu nechce a vymýšlí sto dalších nesmyslů, až jsme z toho všichni na nervy. A pak večer je nadšený, jaký jsme měli krásný den. Hodně mu čteme a ve spoustě knížek jsou příběhy, jak se postava bojí a má trému a nakonec to dobře dopadne. To nám docela pomohlo, říkám mu:„vidíš mašinka taky říkala, že to nezvládne, že je to moc velký náklad, a zvládla to!“ Už při čtení těch knížek ty různé příklady přirovnávám, třeba:„Jéé, podívej, letadýlko je nejmenší, nikdo si ho nevšímal a hele zachránil celé městečko…“ apod. I hodně kreslených filmů pro děti je podobných - Příšerky, Zoolendr(nevím přesný název) je to tam hezky zpracované. A vidím na něm, že o tom přemýšlí a hlavně to pak připomenu, když jsme v nějaké takové situaci a někdy to zabere.

 
Ou
Závislačka 4995 příspěvků 14.02.17 09:17

Ále, jedno rupnutí nervů nezničí tvrdou práci předchozích let. Dlouhodobě by takové citové vydírání s jeho úzkosti fakt nepomáhalo, jen by přidalo pocit viny (ve výčitce my tě máme rádi a ty nic, je automaticky vnímána hrozba - no taky bychom tě mohli mít přestat rádi, kdybyž budeš pokračovat)

Jak vás tak čtu, tak by pro vás mohl být docela zajímavý koncept nevýchovy- to neznamená, že dítko necháte dělat co chce, ba naopak. Ale je to cesta, kde je pro obě strany důležité být si vědom svých potřeb, respektovat je a hledat cesty, které umožní je naplnit všem zapojeným.

Pokud se váš syn narodil citlivější vůči obavám a úzkosti, tak je potřeba aby se postupně a citlivě naučil to, že nad strachem může mít kontrolu. jinak během puberty skončí na práškách. Jen tedy to vůbec není jednoduché, no.

https://www.nevychova.cz/

Syn je už ve věku, kdy kdy by ho mohly oslovovat všechny ty příběhy postavené na archetypu zrorzení hrdiny - tedy že obyčejný kluk je postaven před výzvu, které se bojí, ale postupně se překonává a stane se hrdinou. Je to všude - od Harry Pottera, přes půlku pohádek po suprehrdinské komixy. Konec konců právě kvůli tomuhle základnímu příběhu, se kterým se kluci ztotožní jsou ty příběhy tak oblíbené a archetypální.

Hlavní poselství není „nesmíš se bát“, „neboj se, nic to není“, „velký kluci se přece nebojej“. Ale „já se taky bojím, někdy jsem vyděšená k smrti. Ale když se strachu postavíš, když se na něj pořádně podíváš a když mu nebudeš dávat takovou důležitost, kterou si chce urvat, tak on se zmenší, přestane bolet a často klidně úplně zmizí,“

Jinak to že teď se syn víc obrací k otci je naprosto přirozené a žádoucí a je dobré to jen posilovat. V pubertě se pak bude muset proti němu vymezit, ale čím bezpečněnjší pouto si spolu teď navážou, tím snesitelnější ta puberta bude.

http://obchod.portal.cz/vychova-kluku/?…

jinak konrétní cvičení a návody na překonávání úzkosti najdete třeba tady http://www.kosmas.cz/…avy-a-stres/

 
Kralikcek
Ukecaná baba ;) 1049 příspěvků 14.02.17 09:19

Nejak nerozumim vete..delame mu vse co mu na ocich vidime… :nevim:

 
Tarinka
Echt Kelišová 8195 příspěvků 1 inzerát 14.02.17 09:28

A co kdyby sel na ten led treba s kamaradem a jeho maminkou? Jak se chova, kdyz vas nema za zadkem?

 
MissBIG
Kecalka 367 příspěvků 14.02.17 09:30

Můj syn je teda taky mladší, bude mít pět. Ale jako bych ho viděla v tom co píšeš. Je to typický introvert. Je šikovný, úžasný, hodný. Ale donutit ho udělat něco co nechce je nemožné. Je také strašně ostýchavý. Uvedu taky příklad svého selhání, ať v tom nejsi sama. Ve školce besídka pro maminky. Pár tanečků a zpěvu. Prvně nechtěl jít dopředu, pak se nechal přemluvit a zůstal tam stát a nehýbal se, vytryskly mu slzy. Meli dávat dárečky maminkám. Byla jsem tak zklamaná, ze nemůže být jako ostatní děti a prostě se normálně bavit…naštvala jsem se a šlo se domů. To je jen jeden příklad z tisíce. Mě k rozumu přivedl až můj manžel, když mi řekl, co po něm pořád chci. Že jeho taky stresuje, když prezentuje v práci před lidmi. Co bych chtěla po pětiletém dítěti. Teď ho beru takového jaký je. Snažím se ho vystavovat rozumné míře stresu, aby se trochu otrkal. A aktivity mu nabízím. Když chce, tak chce, když ne, nevadí. Jsou to jen naše predstavy co by mělo dítě dělat…on má třeba tu představu úplně jinou. Tak ji respektuj.

 
Tamtama
Extra třída :D 11700 příspěvků 14.02.17 09:32

Mně je ho teda docela líto, očividně tyhle hromadné aktivity nechce dělat a vy ho do nich pořád nutíte :nevim:

 
MissBIG
Kecalka 367 příspěvků 14.02.17 09:33

Tak jak píše @Tarinka, má kamarády? Motivují ho k něčemu? Nebo sourozence?

 
WaIl
Kelišová 5724 příspěvků 14.02.17 09:40

Psycholog Vám poradí posilovat dítěti sebevědomí, a vy synovi dáte sodu za to, že nechtěl dělat nějaké úkoly, a za trest nejede k babičce na sekanou. :roll: Jak to má chápat? Tak, že zase selhal ve vaších očích?

My taky jezdíme na různé akce pro děti, a když se děti účastnit nechtějí, tak nechtějí. :nevim: Už jsem si zvykla, že syn je jediný z 50ti dětí, kdo nechce běhat v řadě za sebou na Jede jede mašinka, apod. :nevim: Nenutím ho…

 
Lucie142
Stálice 85 příspěvků 14.02.17 09:43

@Tamtama ale třeba i chce, někdy na něm i vidím, že by chtěl, ale má strach. Myslím, že to máme i my dospělí. Taky jsou situace, že si řeknu, že bych tam raději nešla, ale překonám to a může to být fajn. Nebo změna zaměstnání, kolik dospělých chce, ale nemají impuls a podporu. Za mě to není nucení, ale povzbuzování, asi záleží jak to je podáno. A pokud bych ho „nenutila“ nezkusí to a neobjeví něco nového. U spousty věcí napodruhé je to pak lepší.

 
kacaek
Kecalka 230 příspěvků 1 inzerát 14.02.17 09:47
@MissBIG píše:
Můj syn je teda taky mladší, bude mít pět. Ale jako bych ho viděla v tom co píšeš. Je to typický introvert. Je šikovný, úžasný, hodný. Ale donutit ho udělat něco co nechce je nemožné. Je také strašně ostýchavý. Uvedu taky příklad svého selhání, ať v tom nejsi sama. Ve školce besídka pro maminky. Pár tanečků a zpěvu. Prvně nechtěl jít dopředu, pak se nechal přemluvit a zůstal tam stát a nehýbal se, vytryskly mu slzy. Meli dávat dárečky maminkám. Byla jsem tak zklamaná, ze nemůže být jako ostatní děti a prostě se normálně bavit…naštvala jsem se a šlo se domů. To je jen jeden příklad z tisíce. Mě k rozumu přivedl až můj manžel, když mi řekl, co po něm pořád chci. Že jeho taky stresuje, když prezentuje v práci před lidmi. Co bych chtěla po pětiletém dítěti. Teď ho beru takového jaký je. Snažím se ho vystavovat rozumné míře stresu, aby se trochu otrkal. A aktivity mu nabízím. Když chce, tak chce, když ne, nevadí. Jsou to jen naše predstavy co by mělo dítě dělat…on má třeba tu představu úplně jinou. Tak ji respektuj.

Přesně tohle všechno znám. Nejstarsimu synovi je 17 a půl. Od maličká je introvert. Nejvíc mě nás..li ve školce. Prý něco s ním udělejte. Pořád si hraje sám. A co asi má člověk dělat.
V současné době má holku víc než rok. 2 dobře kamarády a několik známých. Nejhorší je, že to prostě v životě těžké. Je po mě. Nemá rád velký kolektiv atd. Ale někdy se chová tak, že na sebe upozorňuje. Vetsinou když jsem s ním někde v obchodě, tak říká takové blbosti…a já jdu raději pryč, protože brečím smíchy. :mrgreen: :mrgreen:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 14.02.17 09:57

Sourozence nemá. Kamarády má ve školce, v na tom karnevalu měl také děti, se kterými se zná. Je pravda, že nemá tolik kamarádů, co bych si představovala, třeba ve městě kde bydlíme, nemáme nikoho a většinu času tráví s námi. Jsme tu bohužel přistěhovaní a nemáme tu žádné vazby. Pokud můj příspěvek vyzněl, že ho nutíme, opravdu to tak není. Snažíme se nabízet, pokud se nechá přesvědčit, pokud ne a zaujme odmítavý postoj, tak ho nenutíme. Já jeho introvertní povahu zcela chápu, jsem taky introvert, hodně spolu mluvíme a říkám má, že já jsem velká a taky se bojím, ale musím se tomu strachu postavit a když to zvládnu, tak se cítím strašně silná. Hodně čteme taky knížky atd. @WaIl - proto píšu o svém selhání, jsme si vědoma své chyby. :,( Přítel je z toho taky špatný. Když se nad tím, tak zamyslím, tak třeba rodina řeší proč nedělá to a on, tak automaticky odpovídám, prostě to dělat nechce. Takže si nemyslím, že bych individuální stránku jeho osobnosti nebrala vážně.

 
Kelsey
Hvězda diskuse 44238 příspěvků 14.02.17 10:03

Nenutte ho az nabere odvahu, tak zkusi sam zjisti, ze neni treba se stydet a schovavat se. Jakoze sis s nim neco vydiskutovala si myslim neni spatne, zas uz neni, tak maly, aby se musel chlacholit, jak dite v perince, ale i ty mu dej prostos se vyjadrit rict k tomu sve, pac on uz neni maly a je schopny rict svuj nazor a ty se snaz ten nazor akceptovat a dat cas.
Jedine co tak to plavani, ve druhe, treti tride budou pravdepodobne, taky v telocviku jezdit plavat, ale to je dva roky s klukama ve skole, cili dost casu, aby nabral odvahu a byl ochotny to s nina zkusit.
Jinak ja bych ho nebrala do velkeho bazenu, ale nejakou dobu jen do brouzdaliste a az pak dalsi level vetsi bazen. Jen to neuspechat.

 
Danulinka16
Ukecaná baba ;) 2320 příspěvků 14.02.17 10:19

Ahojky, já si myslím, ze byste ho neměli nutit, nejde o nic tak závratného, když nechce soutěžit, tak nechce…Manžel má dva syny s ex a ty taky nic nechtějí, když někam jdeme, soutěžit, kolotoče apod…Proč je nutit, není to důležité, akorát budou mít zbytečně nervy, někdy se stane, že soutěžit chtějí a to pak čumime jak blázni :)..Samozřejmě, že nějaké povinností mít musí, úklid, úkoly apod.ale do tohodle bych já nenutila, ale je pravda, že tajně doufám, že náš syn nebude takový zaprdly a bude si chtít užívat kolotoče, soutěže a tak…

Stránka:  1 2 3 4 Další »

Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

Poslední články

Očkování a autismus - mýtus, který ohrožuje dětské zdraví

Očkovat, či neočkovat? Téma očkování dětí se stalo v dnešní době mezi rodiči... číst dále >

Jak jsme přežili krmení z láhve

Jmenuji se Laura a jsem máma. Jako by to bylo včera, když jsem se nestačila... číst dále >

Články z Expres.cz

Postrach škol Táta parťák chce, aby si děti dělaly, co chtěly. Budeme negramoti?

Bloger, který je známý pod přezdívkou Táta parťák a který svou pravou... číst dále >

Náhrada za manželku, kterou zbil? Zelenka se schází s mladičkou fotbalistkou!

Působí jako pohodový sympaťák, ve skutečnosti je však bývalý fotbalista... číst dále >

Články z Ona Dnes

Dvojčata z Atlanty se narodila jako holčičky, dnes jsou z nich bratři

Angel a Fabian Griffinovi už od deseti let vědí, že jim příroda nadělila... číst dále >

Když dlouho necestuji, hýbu aspoň nábytkem, říká žena velvyslance Kmoníčka

Produkovala show na Broadwayi, v Česku řídila partu chlapů v dopravní firmě,... číst dále >


Reklama