Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Prosím poraďte jak řešit,,opičí lásku" k rok a půl staré dceři? Už dlouho se tím trápím. Vím že to pro ní není dobré, ale já to prostě psychicky nedávám. Strašně jí miluju a když (po tom co ji přešla separační úzkost), běží ke každému známému a vede ho do jiné místnosti za ruku a na mámu si ani najednou nevzpomene, sevře se mi žaludek, udělá se mi fyzicky špatně, a chce se mi brečet a prostě to nedávám.. Okolí to na mě už začalo pozorovat a manžel mě nedokáže pochopit. I když se snažím, prostě to nezvládám.. Prosím neodsuzujte mě, jak to můžu řešit? Jak se takových pocitů zbavit?
Když začínáš mít ten svíravý pocit, začni zhluboka, pomalu dýchat… věnuj volnou chvíli tomu, že si dáš kafe, načešeš se, namaluješ… a budeš se těšit, že zase přiběhne za tebou.
@Anonymní píše:
Prosím poraďte jak řešit,,opičí lásku" k rok a půl staré dceři? Už dlouho se tím trápím. Vím že to pro ní není dobré, ale já to prostě psychicky nedávám. Strašně jí miluju a když (po tom co ji přešla separační úzkost), běží ke každému známému a vede ho do jiné místnosti za ruku a na mámu si ani najednou nevzpomene, sevře se mi žaludek, udělá se mi fyzicky špatně, a chce se mi brečet a prostě to nedávám.. Okolí to na mě už začalo pozorovat a manžel mě nedokáže pochopit. I když se snažím, prostě to nezvládám.. Prosím neodsuzujte mě, jak to můžu řešit? Jak se takových pocitů zbavit?
Vyřešilo by to druhé dítě… ![]()
Opičím způsobem milovat dvě děti jde mnohem hůř, než dusit jedno.
A když tak třetí ![]()
@Tiger-lily Děkuju za radu, ale tohle nezabírá. Prostě nedokážu cokoli dělat, pohnout se, poslouchat něco/někoho, jen čekám jestli třeba náhodou mě nezavolá. Vím že je to asi nepochopitelné, snažím se, ale prostě nic jiného dělat nejde a strašně mě to trápí. Nechci jí tím nějak ubližovat.
Naučte se mít ráda sama sebe, vyřešte si svoje ostatní vztahy s dospělými, aby byly alespoň uspokojivé.
Pak vám to nebohé dítě nebude dělat náhražku plnohodnotných vztahů a nebudete ji tím především dost závažně deformovat.
Nejefektivnější je na to psychoterapie - v bezpečném cvičném vztahu, kde vás nikdo nebude soudit budete moci prozkoumat co se ve vás vlastně děje a pokusit se ty patologcké vzorce přebudovat na něco konstruktivního.
@Bábrdl To mě taky napadlo. Dřív jsem chtěla kupu dětí, ale teď poslední dobou uvažuju jestli vůbec další chci.. Nechci už to zažívat znovu..
@Anonymní píše:
Prosím poraďte jak řešit,,opičí lásku" k rok a půl staré dceři? Už dlouho se tím trápím. Vím že to pro ní není dobré, ale já to prostě psychicky nedávám. Strašně jí miluju a když (po tom co ji přešla separační úzkost), běží ke každému známému a vede ho do jiné místnosti za ruku a na mámu si ani najednou nevzpomene, sevře se mi žaludek, udělá se mi fyzicky špatně, a chce se mi brečet a prostě to nedávám.. Okolí to na mě už začalo pozorovat a manžel mě nedokáže pochopit. I když se snažím, prostě to nezvládám.. Prosím neodsuzujte mě, jak to můžu řešit? Jak se takových pocitů zbavit?
Až se ti narodí nové, možná získáš i solidní alergii, jako tady: https://www.emimino.cz/…etma-315263/
@Anonymní píše:
@Nina Filipi
A opravdu to zabírá? Kde se dají sehnat? A je jich víc druhů? Jaké přímo na tento problém?
jejich konkretne 38 os a na vase potize je to esencee
esence č. 25 prehnane obavy o sve nejblizsi
Esence č 15 na tu zarlivost
Idealne namichat do lahvicky na miru. Je to ekonomictejsi nez si kupovat dva koncentraty
Tak já mám naprosto stejný problém, přesně to co popisujete. Nemůže prostě přežít, že jí malou nedám, protože mě děsí představa, že na ni vůbec ta upocená osoba sahá a cpe do ní něco co já bych neschválila. Navíc na manželovi vidím, jak ho nevychovala. Vlastně o opičí lásce je řeč v jejím případě. Neustále mu vnucuje peníze, které nepotřebujem a za to očekává že bude „mít vnučku!“Přitom já jsem celé těhotenství čelila jejímu hnusnému chování, pořád jsem brečela. Já jsem pro ni jen nějaká pi…,která odnosila manželovo dítě. Je to hnus. Takové lidi ve svém životě nechci.
Holky potřebuji radu, zdali jsem normální nebo ne a případně co dělat.
Příspěvek upraven 28.12.21 v 07:34
Přítel si z dcery vychovává pěkného spratka. Sedět vzadu v autě by pro mě bylo přes čáru. I kvůli tomu dítěti. Přednímu sedadlu se říká sedadlo smrti.
@divine woman Taky si myslím, jinak holčička to je moc hodná, má přísnou matku, tak se to kompenzuje. Ale nejvíce mě asi štve pak to, že mi řekne přece nebudeš žárlit na dítě!
@Anonymní píše:
@divine woman Taky si myslím, jinak holčička to je moc hodná, má přísnou matku, tak se to kompenzuje. Ale nejvíce mě asi štve pak to, že mi řekne přece nebudeš žárlit na dítě!
Přestaň tu tapetovat do x diskusí. A jestli ti mohu poradit, pokud jsi bezdětná, najdi si jiného přítele. Tohle tě totiž štvát nepřestane a děti jsou závazek nadosmrti.
@Anonymní píše:
Holky potřebuji radu, zdali jsem normální nebo ne a případně co dělat. Našla jsem si přítele, který má holčičku a syna z předchozího manželství a mám pocit, že tu holčičku hodně upřednostňuje, nic nemusí dělat, je to princezna ale na kluka je docela přísný. Nenapadne ho koupit kytičku mě, ale jí. Když ji jednou za ten rok a půl co ho znám vynadal, ona se rozplakala a on ji hned nosil a omlouval se ji. Je jí 10 let. Někdy mi to příjde takové přehnané a vůči tomu klukovi nespravedlivé. I on to vnímá a kolikrát vyštěkne a proč ona nemusí?! Ona nemusí nic, jen já a já. Přijde mi, že k ní má opičí lásku. A já někdy žárlím (třeba s tou kytkou mi to je pak líto).Příspěvek upraven 08.11.21 v 10:42
Najdi si bezdětného muže a nebudeš muset toto řešit.
@Nina Filipi
A opravdu to zabírá? Kde se dají sehnat? A je jich víc druhů? Jaké přímo na tento problém?