Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
To je zajímavé čtení. U nás se ji u stolku, ale odbíhá od nej. Neustále neco rozsypava a přelívá, Takze neustale zametame a stíráme. Delame to spolu. Proste já zastávám názor, at si to zkusí, uklidit to je to nejmenší. Ale diky tomu se umí např. od roka a pul sama najíst vidličkou. Proste chce zkoušet sama, tak at zkouší. Hračky si může vzít kam chce, pak je vždy nanosime akorat na jednu hromadu do krabic - az je to potřeba.
Vysavam nebo zmetam denne, máme ciste vyprané obleceni, poskládané ve skříních:)
Podle mě se má život spis žít, než ho travit neustálým úklidem. Ale určitá pravidla jsou jistě potřeba.
Moje dcera si vždycky mohla hrát po celém bytě, pak jsme společně uklízely, jedla kde se to zrovna hodilo, u stolu, u televize, svačiny třeba v pokojíčku při hraní, spát chodila když byla unavená a ještě k tomu věčně s námi v posteli. Přes tu anarchii je z ní v 16 letech chytrá, šikovná, zodpovědná a hlavně samostatná slečna se kterou nemám téměř žádný problém ![]()
@petulatko píše:Šikovná holčička
To je zajímavé čtení. U nás se ji u stolku, ale odbíhá od nej. Neustále neco rozsypava a přelívá, Takze neustale zametame a stíráme. Delame to spolu. Proste já zastávám názor, at si to zkusí, uklidit to je to nejmenší. Ale diky tomu se umí např. od roka a pul sama najíst vidličkou. Proste chce zkoušet sama, tak at zkouší. Hračky si může vzít kam chce, pak je vždy nanosime akorat na jednu hromadu do krabic - az je to potřeba.
Vysavam nebo zmetam denne, máme ciste vyprané obleceni, poskládané ve skříních:)
Podle mě se má život spis žít, než ho travit neustálým úklidem. Ale určitá pravidla jsou jistě potřeba.
Je to zajímavé čtení. Jsem zvědavá, jaká traumata způsobím svým dětem já
. Z dětství si pamatuju mámu, jak pořád uklízí a nutí mě taky uklízet. A pořád buzeruje - pomačkala jsem přehoz na sedačce, nacákala jsem v koupelně, nechala jsem hrnek v dřezu apod.
No, minulo se to účinkem - jsem bordelář. Nesnesu teda špínu, ale oblečení přes židli, dočasně odložené věci na stole a hračky všude mně nevadí.
Ono dřív byl taky jiný vztah k věcem, nedaly se jen tak koupit a všechno bylo strašně drahé. Moji prarodiče mají desítky let starý nábytek, ale pořád v dobrém stavu, naše inkriminovaná sedačka s přehozem je dvacet let stará, ale pořád jako nová. Já to beru jinak. Koupili jsme levnější nábytek s tím, že se stejně zničí a až děti odrostou do aspoň trochu rozumného věku, tak koupíme nový.
Syna cepuju jenom v jídle. Nesnáším rozpatlané jídlo, není to hračka. Takže má chudák drezuru, prostě bude aspoň trochu slušně stolovat. Samozřejmě chápu, že mu někde něco upadne, ale ruce do misky nepatří a jogurtem se malovat po stole nebude. A jí se pouze u stolu. Zatím mi z židličky neuteče, tak má smůlu ![]()
@slavuska1 píše:
netuším, ale dělá to furt, její skříň je stále jeden pytlík vedle druhého..max 2 trika v jednom pytlíku, v některých 2, a v ěkterých jedno, netuším, podle čeho to určuje, ale je, nebo tedy u mých triček to bylo pokaždý stejný…pokaždý jsem věděla, že jedno zelený triko bude v pytlíku společně s jedním modrým(jako konkrétní kusy). ona je jinak celkem normální, rozumná, aktivní čerstvá důchodkyně, co ráda cestuje, cvičí, dbá na zdravou stravu, je abstinentka, nekuřačka(kouřila, než se mnou otěhotněla, pak navždy přestala). jen je přehnaně čistotná, a systematická. jo ještě jedna věc, která ostatním byla k smíchu, když mě někdy viděla, že jsem dveře chytila mimo kliku, tak šla, a inkriminovaný místo otřela hadříkem, samozřejmě za zvukového doprovodu, jestli si nejsem schopná zapamatovat, že dveře se chytají za kliku
jo a super věc, sbírala jsme kinder figurky, stejně jako mí vrstevníci, oni to měli v krabicích, já vyskládané na poličce, a 1 za týden jsem musela všech cca 300 pidifigurek sundat, otřít poličku, omýt figurky, a naskládat je tam zpátky. půl hodina zábavy.
Figurky jsme s bráchou měli vyskládané taky, ale nikdy jsme je nemyli (možná 1× za rok).
Asi to s těmi pytlíky je nějaká úchylka, které se neumí zbavit. ![]()
@slavuska1 píše:![]()
![]()
tak máti je měla ve skříni..ale zato v koupelně má 3 poličky, na kterých má vyskládané šampony a sprcháče
některé tak 10 let po expiraci, ne-li víc
jsme to asi 2 krát v životě omylem shodila, to je jako domino, a to bylo panečku hromobití, jak to padalo
a ještě k tomu oblečení, já zase dostávala všechno o 3 čísla větší, ať to unosím, a nemusí se za půl roku kupovat novéto se ovšem přiznám, že dělám u oblečení pro děti taky, radši vezmu o číslo větší, ať to vydrží, a pořádně to unosí
To s oblečením dětí dělám taky a divné to určitě není.
Nejdřív to mají na lepší (mikiny, trička) v sušičce se to stejně trochu srazí a pak jim to vydrží ještě na lítačku po venku. ![]()
Já bohužel pedant asi trošku jsem
Když dnes vidím co z těch dětí roste…
Syn už ve svých 13m ví, že když řeknu „půjdeme papat“ musí jít do kuchyně ke stoličce-to už má naučené a vždy se rozěběhne do kuchyně. Máme to tak ze snídaní, oběděm, večeří i svačinama-výjmky jsou venku. Prostě ho nenechávám běhat s jídlem v ruce po bytě.
Hračky má jenom v pokojíčku a pokud si chce hrát jsme s ním v pokojíčku a hrajeme si tam.
Oblečení apod. na to je samozřejmě času dost ale rozhodně budu trvat na tom aby v pokojíčku udržoval pořádek.
Na hračky má box a když odcházíme třeba ven, řeknu mu, že hračky uklidíme a společně je ukládáme do boxu.
Když přícházíme z venčí, sedne si na stoličku co má u dveří a čeká až mu sundám botičky a pak vejde.
Někomu to možná příjde přehnané ale já tak vyrůstala a přijde mi to naprosto v pořádku
Po zkušenosti co k nám přišla na návštěvu kamarádka se stějně starým synem a on mi rozmatlal celý banán po koberci, křupky po balkonových dveří.. Děkuji nechci-raději budu pedant ![]()
@Alušáček píše:
Moje dcera si vždycky mohla hrát po celém bytě, pak jsme společně uklízely, jedla kde se to zrovna hodilo, u stolu, u televize, svačiny třeba v pokojíčku při hraní, spát chodila když byla unavená a ještě k tomu věčně s námi v posteli. Přes tu anarchii je z ní v 16 letech chytrá, šikovná, zodpovědná a hlavně samostatná slečna se kterou nemám téměř žádný problém
Taky myslím, že je to hlavně o povaze, někdo návyky rodičů převezme, někdo přesně naopak. Také mám kamarádku, která má jedinou dceru, které je dnes 20let a měla ji kamarádka v 18ti. Její přístup k výchově a domácnosti je velice benevolentní, no prostě bordel
, ale ony spolu mají moc hezký vztah a dcera po ní asi nebude.
Když k nim přijdu, začne honem něco uklízet ze stolu (třeba hřeben s vlasy, který tam kamarádka nechala ráno když spěchala do práce) a kamarádku sprdne, že mi ještě nenabídla ani kafe a jsem u nich už 15minut.
Takže asi tak.
@Komediantka 1 píše:
Prý jsem byla hodné a poslušné dítěměli mě pořád na očích a když mamka potřebovala vařit, nebo pověsit prádlo a jiné věci, šoupla mě do ohrádky, aby jsem něco nezaprasila…
jo, to ja mam taky syna skoro furt na ocich a presto furt neco neco vyvadi, dela bordel a neda si říct. V ohrade sveho času vydržel jen pár vteřin. Nevím, co dělám blbě ![]()
@suik píše:
jo, to ja mam taky syna skoro furt na ocich a presto furt neco neco vyvadi, dela bordel a neda si říct. V ohrade sveho času vydržel jen pár vteřin. Nevím, co dělám blbě
To ti neporadím…ale je vidět, že tvůj syn má možnost se projevit, ty to akceptuješ a to je moc dobře ![]()
@berushkacz Tak určitě hodně záleží na povaze dítěte, na každé platí něco jiného. Já jsem měla dceru v 21 letech a moc jsem v té době neřešila nějaká striktní pravidla, vychovávala jsem intuitivně, jak nám všem vyhovovalo a prostě se to povedlo ![]()