Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Ahep píše: Více
Tak to bych zase nikdy nedopustila aby mě takto bil
takové rady bez rady, umím dávat taky.. co dělám špatně? Hraju si, starám se, zajímám se. Požaduji i nějakou zodpovědnost. Nebiju, občas zařvu. Co mám přidat, ubrat?
@Roszna píše: Více
Abych ti to vysvětlila - přehnaný pocit bezpečí u vás doma nebude příčina synova chování.
@hanka.br. píše: VíceRozumím. Proto o tom mluvím a ptám se kde můžu. K psycholožce se mi kvůli tomu nechce, ale pokud se to nezlepší asi nezbude jiná možnost. Jelikož mi to už hodně vadí.
@Zmatka píše: VíceDiky za odpověď. Nenechávám je růst jako dříví v lese. Holka ta je v pohodě, ale syn prostě je na mě neurvalý. Samozřejmě má i hranice, za které nemůže, jen nevím jak jinak mu to ještě vysvětlit, že se mi jeho chování vůči mně nelíbí.
@Roszna píše: Více
A ty to fakt nevidíš? Potřebuješ psycholožku? Tvůj syn prakticky nezná svého otce v jeho přirozené normální roli: nemá na něj čas, případně ho seřve nebo seřeže, ale nějaké prožitky, výchova, přirozená autorita - to nehrozí. Ty jsi na něj měkká, obě role zastat nemůžeš, to je jasné. Tvůj syn oba rodiče potřebuje, jinak je zmatený a projevuje se, jak se projevuje.
@Roszna píše: Více
No úplně normálně, že se ti to nelíbí a takhle s tebou mluvit nebude. Syn taky kolikrát spustí a je děsně překvapený, že mu některé výplody prostě netoleruji. Umí se ale zastavit a omluvit.
Občas děti potřebují před spaním ještě „vyřádit“ - vypustit poslední zbytek energie. Co kdybys zkusila přijmout jeho „pošťuchování“, přijala výzvu a zkusili jste si spolu trochu zařádit - poskákat, polechtat se, zablbnout? Vzít to prostě jako srandu?
@Roszna píše: Více
Tak třeba v popisované situaci bych se naštvala a oznámila mu, že buď budeme hezky ležet a pokusí se spát, nebo že odcházím. Večer mám trpělivost rozhodně nejmenší. Kromě toho je celkem zodpovědný, takže mu stačí vylíčit, že ráno se mu bude hůř vstávat a ve škole hůř myslet (je prvňák).
Pocit bezpeci si dite nevypestuje tim, ze si k tobe muze vsechno dovolit. Tohle je podle me volani po hranicich, provokovani, aby od mamy videl nejakou energii a silu se branit.
Taky mam divocaka, co mi na ty moje hranice zaklepe kazdy den, ale proste se nedam. Kolem tech peti let jsem si vypestovala odstin hlasu a vyraz tvare, kdy vi, ze je zle a poslechne.
Logicky reakce - mama, kterou bijes, ci jinak provokujes, vedle tebe lezet nebude. A otec se musi premoct a nezasahovat nijak, pokud se nezmuze na nic nez ubohy fyzicky trest.
@hanka.br. Jsem si vědoma toho, že otec tu není na 100%, ale co mám dělat? Mám ho nutit? Když on sám to nevidí, tak mu to těžko vysvětlím..
@Zmatka už jsem zkoušela vše, ale jak už jsem psala výše je to jak mluvit do pařezu.
@Roszna píše: Více
Tak to se fakt nedivím. Chudák kluk. Táta na něj absolutně s*re a když s ním výmečně je, tak ho ještě seřeže
a je to tak dokanalej otec v tvých očích, že si s ním ty deti musíš udělat rovnou 2
U vás je řešení fakt jednoduchý. Ať se otec začne chovat jako otec a starat se o svoje děti, a pak je přestane týrat bitím.
ty si najdi svůj koníček a nenič deti opičí „láskou“
@Roszna píše: Více
No a tahat syna k psycholožce pomůže? Syn není porouchaný. To spíš vy rodiče potřebujete promluvit do duše.
@AnastazieB To je dobrá úvaha! Samozřejmě, že se někdy k němu přidám, ale když je to večer co večer, tak už je to fakt na palici. Po celém dni už taky chci klid ![]()
My tam byli z mnoha důvodů, tak jsme tam řešili komplexní problémy.