Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Rozhodčího nedělám (taky by mě to nebavilo
) dokud není extrémně velkej řev, většinou se „nějak“ dohodnou… ![]()
Co mě nebaví jsou právě ty nemoci a vůbec „problémy“ s dětma…
Každej z kluků má svoje a občas mám pocit, že mě to pomalu mele a šíleně ubíjí…
Když už nevím, jak jim pomoct, co udělat líp a jinak…
Ja teda co nesnasim je zimni oblekani, suseni, prani, to mam osypky uz ted
Pak prebalovani( mam 4,5 leteho celodenne na plinach, inkotin.),to uz fakt nedavam
no a samozrejme t jejich rozbroje
Noční vstávání, roční je pořád vzhůru co hodinu, uspávání, někdy i hodinu a půl. Nemoce, nepřetržitý řev a binec doma a přebalování ladšího, který se nechce nechat.
Tak nemoci jsou samozřejmé, nedávno měla dcera šestou nemoc, běžná dětská nemoc ale měla 5 dní čtyřicítky, takže to bylo fakt šílený. No a poslední dobou mě fakt nebaví krmení, protože malá od té nemoci moc nechce jíst, dělá u jídla blbosti, odvrací hlavu, když jídlo odložím, zase ukazuje, že ho chce, tak jí dávám, opět nechce a takhle furt dokola. Je jí 19 měsíců, tak by už mohla jíst sama ale bohužel, akorát kolem sebe vše rozhazuje a do pusy nedá nic…no a taky mi vadí neustálé opakování, že něco nesmí, už si připadám jak kolovrátek
Ale jsou to jen drobnosti, tak to nehrotím…
Nesnáším - vstávání v noci a brzy ráno (do 7h mám noc) + nemoce a to jakékoli + dělání se s nějakou mňamkou a dítě mi to vezme jednou do pusy, zahejká jak husa a já jdu pro skleničku hnusného blafu, který ona miluje + zdrhání při přebalování, zvláště při utírání pokakaný prdky + změny v režimu, zvláště ve spaní přes den a vstávání ráno…
Si tak říkám, co vlastně miluju? Dítě miluju, ale to okolo nesnáším ![]()
Tak u nás je teď období: A PRÓČ?
To mi teda tečou nervy. Stokrát odpovím hezky, snad i srozumitelně a po stoprvní si jen přiložím prsty na spánky a vypadá to, že se snažím rozmáčknout hlavu
. No a potom se ozve: Mluv mámo!!! ![]()
Spolehlivě mě vytočí, když se vzteká. Jinak mě obecně moc starání se o dítě nebaví. Takže když jsem s ním chvíli, tak si poblbneme a tak, ale jakmile manžel třeba nestíhá a nemůže pomoct, tak mě pak nebaví nic.
Měla jsem být chlap
Blbé - jsou samozřejmě nemoci
Nebaví - mně pořád uklízet a za chvíli bych mohla začít znova, oblékání dětí v zimě to je opruz
Vadí - mi noční vstávání, nepotřebuji spát dlouho ale aspoň 5-6 hodin v kuse, pak funguji bez problémů, ale jak se nevyspím tak jsem odporná i sobě ![]()
Chybí - mi samota a ticho:-), své děti a rodinu miluji nade vše a i když mi manžel pomáhá ve všem, toto mi fakt chybí.
Jídlo, mám obě děti nežravce, u starší se to mírně spravilo s nástupem do školky, ale i tak je to někdy o nervy… a nejhorší ty začátky, člověk se patlá s příkrmem, mrně sní 2 lžičky, zbytek rozmetá po kuchyni a stejně jdu nakonec kojit ![]()
jo a taky ten věčný bordel, nejsem žádný pedant na pořádek, ale ty hračky všude jsou děs ![]()
Mě nebaví nemoci - nevadí mi to starat se, ale špatně to snáším a mám z toho nervy. Taky mi vadí, že nemá ještě cit - takže když si chce pohladit kočku, tak jí škrtí, když si chce sáhnout na broučka, tak ho zamáčkne ![]()
@tterka a kolik je dítěti, já mám pocit že moje už je taky v předpubertě, má 7 ![]()
@syselinka tos mi připoměla, že musím prolézt byt a najít ten zatracený svítící dudel ![]()
Nesnáším kňourání a courání! ![]()
nemoci a bolest me naopak vyburcuje k cinu a to zvladam celkem dobre, teda jako strach mam, hlavne na zacatku, kdyz nevim co to je…spis me unavuje, kdyz se to behem zimy opakuje furt dokola
@Myrha píše:
Spolehlivě mě vytočí, když se vzteká. Jinak mě obecně moc starání se o dítě nebaví. Takže když jsem s ním chvíli, tak si poblbneme a tak, ale jakmile manžel třeba nestíhá a nemůže pomoct, tak mě pak nebaví nic.
Měla jsem být chlap
jo ja taky ![]()