Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
A co to vzít za jiný konec? Vzít se, udělat ze sebe manžela a manželku… mě přijde, že dneska má každý druhý pár děti, ale svatba to ne, to je pro ně ten největší závazek a pak berou děti jako něco, co se stalo a co chtěli/nechtěli a když se toho zbavíme nebo si to necháme, tak co… Chybí mi ta zodpovědnost, to vědomí, jsme rodina a čekáme další dítě, je to dítě, je to lidská bytost a nemůžu k ní přistupovat tak, že jako tohodle se zbavíme, další si třeba necháme…Jestli se bude tvůj rozčilovat, tak se musí naučit používat ochranu a přerušovanou soulož. Pokud to neumí, tak ať raději nesexuje
@ynax jo bohužel občas mi taky přijde, že to tak ve společnosti je…ale neřekla bych, že je to tím, že se nevzali..spíš je to lidma jako takovýma, tou dobou
…ono asi jako ve všem to nejde paušalizovat…znám rodiny, kde tuhle zodpovědnost mají i bez svatby a žijou spolu spoustu let a naopak znám i jiné, kde sice vzatí jsou, ale to je asi tak všechno a tahle zodpovědnost tam není…
Já si to nemůžu odpustit, ale ty máš dítě s člověkem, o kterém si myslíš, že by tě poslal na potrat nebo dal vaše dítě k adopci jenom proto, že si nepořešil ochranu, když teda další dítě nechce? A chceš s ním v budoucnu druhé? Už jsem tu četla takových diskusí víc a prostě to nechápu.
Co je to proboha za chlapy?
Já vím, že jsem ti zrovna nepomohla, ale dneska nějak víc ventiluju pocity.
Mimochodem já jsem neplánovaně otěhotněla 5m po císařském řezu, prostě jsme to jednou nevychytali. Se mnou to málem švihlo, ale přítel byl rád. Takže mám teď doma 9m prcka a již slušné břicho. Zatím to zvládám, ale bude podstatně hůř.
@Sakuram píše:
@Trojlístek mě je 26 a přítelovi 28. Mám i příznaky, chodím často čurat atp..a na testu byla slaboulinká čárka, tak komu by se takové myšlenky nehonily hlavou…S přítelem to není vůbec jednoduché a jeho reakci si umím asi trošku představit
.Když jsme se o tom druhém miminku bavili asi před měsícem, tak jsem ho ještě řekněme tomu ukecala na druhé miminko za 7 let
…
a nebylo to s tvé strny plánované?
nebo jen náhoda?
na dítě jsou dva na rozhodnutí taky. řešení zde nenajdeš, to si musíš promluvit s mužem
@ynax neřekla bych, že to má co společného, jestli jsou nebo nejsou manžely.
Pro mě je např. rozhodnutí mít dítě a rozhodnutí vdát se, dvě různé záležitosti.
Svého chlapa miluju, on mě, chceme spolu být, vychováváme syna, ale že bysme byli méně zodpovědní jen proto, že nemáme potřebu to sepsat na matrice, to bych neřekla…
@TýnkaK píše:
To nejcennější, co svému dítěti můžeš dát, je sourozenec. NIC NA SVĚTĚ mu to nenahradí. Ani větší pokojíček, ani víc hraček, ani lepší kolo, ani 25 kroužků. Ke zbytku se nevyjadřuju. S kým zakládáš rodinu je tvoje věc.
Když mamka čekala brášku - třetího - tatka s ní 2měsíce nemluvil - bez komentáře. Mamka si vytrpěla svoje. Teď je bráška jeho největší oblíbenec. Tolik si spolu rozumí a tatka ho miluje nade vše. Stejně jako nás všechny. A to chtěl mít tatka původně jedno dítě.
@vopičkaa píše:
proč je 14 měsíční odstup šílenost? znám rodinu kde to tak mají a není žádný problém - zase si to miminčí náročné období odkroutí dřív a dřív je pak rodina mobilnější - nemusí se s odrostlým a samostatným dítětem vracet zpátky k „bodu nula“![]()
u větších věkových rozdílů člověk zase bojuje s jinými věcmi - žárlivost atd… všechno má svoje…takhle se i dřív může vrátit do prácePříspěvek upraven 17.09.13 v 11:17
jako každý na to má jinej názor, ale já znám taký spoustu rodin kde je takový malý věk. odstup a i třeba díky tomu že mám sourozence blízko sebe a i když nám to klape teď tak v dětství bylo jasně vidět že už to nebylo takové jaké by to bylo kdyby jsme byli dál věk. od sebe že mamka na každou z nás neměla tolik času a to chtěla větší rozestup, ale boužel…takže i díky tomu to já beru možna jinak a do takového odstupu bych nešla fakt bych jsem se radši chranila aby jsem si mohla prcka pořadně užít dát mu vše co potřebuje a teprve tehdy jak by byl více samostatný tak mít druhého což pro mě je až po těch 7letech, ale klidně i větší věkový odstup popř. jedináčka, prootže když jsou dva blízko sebe tak bych musela dát čas jak tomu staršímu třeba dvouletému tak i tomu malému a ten starší 2letý nedokaže až tak pochopit že teď ne že až za chvilku což starší už dokaže pochopit, ale 100lidí 100ruzných názoru
Napíšu Ti svůj příběh, s přítelem jsme se domluvili na jednom dítěti, o dvou nechtěl ani slyšet. Prosila jsem, škemrala, ve slabé chvilce si vynutila, že to za nějaký rok zváží a to podle toho, jak to budeme zvládat a to i finančně. Je to praktik prostě, hormony a bio hodiny u něj nemakaj. První těhu - špatný konec, ted se povedlo po druhé a co se nestalo - dvojčata
první reakce vůbec nebyla hezká, prostě šok, otázky, jak to uděláme aby bylo jedno? Jaké máme možnosti? 2 jsou moc? nějakou dobu to trvalo, než to vstřebal. Chlap je v tom prostě jiný, nevím jestli všichni, ale pro toho mého to bylo opravdu těžko stravitelné. Teď už se ale těší
obavy má pořád, ale už hledá řešení aby jsme to zvládli. Dost u nás pomohla podpora našich příbuzných, dvojčat s e prostě zastali a slíbili pomoc.
Brumdinko - no já to právě nepaušalizuju, to spíš vy - takové ty kecy že 14 měsíců od sebe je hrůza - jako kdyby jste věděli jak to má být správně a co je ideální věkový rozdíl!!! to je přeci individuální - vůbec žádná hrůza to být nemusí, záleží na povaze dětí a na tom jak si to rodiče zorganizují - a druhé dítě už nebývá díky zkušenostem pro rodiče takový záhul jako první - většinou (ano najdou se výjimky jako u všeho)
znám rodinu kde mají rozdíl 16 měsíců, a skutečně jsou absolutně v pohodě, dělají spoustu výletů, je to hezká pohodová rodina
my máme děti dva roky od sebe a úžasně jsem si všechno užili, sourozenectví je nádherně obohatilo, úplně samozřejmě si na sebe zvykli - teď když je strašímu 5 a mladší 3, tak už s nimi můžeme klidně celá rodina bez stresu na celý den na kola nebo na lyže - to s miminem nejde, buď se musí tahat vozíček, nebo bychom se museli s manželem střídat - prostě už je to klídek, žádný kočárek, pleny a příkrmy…
- víc jak 5 let jsou už co se týká konstalace rodiny dva jedináčci - ve stejném období nemají stejné zájmy - každý už jsou jinde, není mezi nimi taková konkurence nemusí se učit dělat kompromisy, nemusí tolik brát ohledy - to není z mé hlavy, to je fakt - klidně si přečtěte něco o psychologii rodiny a vlivu pořadí dítěte v rodině na jeho osobnost ![]()
prostě každý věkový rozdíl má své a vše má výhody a nevýhody ![]()
@vopičkaa já jsem ale tyhlety kecy nepsala
i když osobně bych mít děti blízko sebe nechtěla ze spousty důvodů…ale posledním příspěvkem zas paušalizuješ ty…
jinak já si nemusim nic číst o psychologii rodiny
dávám přednost praxi resp. kluky mám 7 let od sebe a nic z toho cos napsala 5 a víc let věkový rozdíl není pravda… a tuhle zkušenost nemám jen já…navíc učit se dělat kompromisy a brát ohledy na druhé by totiž měl každý bez ohledu na věk nebo to jestli je jedináček či má sourozence a jak daleko od sebe či dokonce nějaký pořadí v rodině
a o tý mobilitě se to také nedá takhle brát..třeba takovej kočár už nepoužívám od tý doby co se malej naučil chodit a že chodil brzo a pleny taky dávno nemá atd…a mobilní je víc než dost ![]()
@vopičkaa, mám několikero přátel s dětmi 14, 15, 16 měsíců od sebe a všude to byl hukot - nikdo by neměnil, na potrat nešel, ale všude dostala minimálně ženská zabrat, některá to snášela s větším nadhledem, jiná hůř, ale všichni se shodují, že takhle malý rozdíl je náročný. Manžel se sestrou jsou taky 14 měsíců o sebe, celé dětství se strašně rvali, strašlivě žárlili na nesmysly.. Není to paušalizace, je to prostě velmi častý jev, logicky daný věkem těch dětí v určitá období, stupněm jejich osobnostního vývoje vůči sobě, byť má 1000 a jednu podobu danou povahami dětí i rodičů. A je obrovský rozdíl 14 měsíců a 2 roky odstup. Za 10 měsíců je takhle malé dítě úplně někde jinde, to sama přeci víš.
Já zas nesnáším názor, jak nad 5 let jsou to 2 jedináčci.. Ne všichni těhotní na prvních pár vrznutí.. Jsme se sestrou téměř 9 let a ani jedna nejsme jedináček! Vždy jsme se obě v rámci svých možností musely sobě navzájem přizpůsobovat, podělit se, srovnat se. Dnes dospělé máme jedna druhou a mě její narození strašně moc dalo, strašně moc ovlivnilo a určitě i změnilo.
Brumdinko - uznej - batole nemůže mít stejné zájmy jako školák…školák zase těžko bude stejný jako puberťák…v určitých období budou každý někde jinde a každý bude mít svůj svět - to je fakt
s těmi kompromisy a ohledy - samozřejmě že se to musí naučit každý - ale podívej se kolem sebe, každý to rozhodně neumí - a ne každý to umí dobře -buď lidé pořád ustupují nebpo naopak tvrdošíjně a bezohledně prsazují svoje - dost často tam právě tyhle rodinné kořeny najdeš (ale samozřejmě to není jen tohle hledisko) - dvě děti co jsou blízko u sebe totiž kompromis řeší každých 10 minut, když se tahají o stejnou hračku
proto to většinou umí líp ![]()
Ježíš lékárnicčko - to já přeci vím že dva roky a 14 měsíců je velký rozdíl…na hlavu padlá nejsem
rozdíl tam je, trochu víc práce na víc - ale rozhodně nic dco by mě na minutu vedlo k tomu abych stejně jako zakladatelka tady uvažovala o adopci a potratu
![]()
@vopičkaa píše:
Brumdinko - uznej - batole nemůže mít stejné zájmy jako školák…školák zase těžko bude stejný jako puberťák…v určitých období budou každý někde jinde a každý bude mít svůj svět - to je fakt
s těmi kompromisy a ohledy - samozřejmě že se to musí naučit každý - ale podívej se kolem sebe, každý to rozhodně neumí - a ne každý to umí dobře -buď lidé pořád ustupují nebpo naopak tvrdošíjně a bezohledně prsazují svoje - dost často tam právě tyhle rodinné kořeny najdeš (ale samozřejmě to není jen tohle hledisko) - dvě děti co jsou blízko u sebe totiž kompromis řeší každých 10 minut, když se tahají o stejnou hračku![]()
proto to většinou umí líp
já sama třeba malé věk. rozdíly zažila a sama bych do toho nešla a znám lidí co mají větší věkový rozdíl sice ano zájmy nemají společně, ale dokažou se dohodnout udělat kompromis a to i menší dokaže přistoupit na to co chce větší ne jen naopak jakože si větší máš mít rozum tak ustoupi…
@vopičkaa sorry ale nesouhlasím, jelikož zase paušalizuješ…jasně starší chodí do školy, mladší bude chodit za rok do školky, ale to je asi tak jedinej rozdíl
to co si napsala totiž stejně tak platí i u dětí blízko sebe…jelikož všechno to je pouze o lidech, o jejich charakteru, výchově, povaze atd…a o tom, že uplně každej z nás má ten svůj svět…mohla bych to tu vypisovat do nekonečna, že znám lidi co jsou takhle blízko u sebe a nesnášej se od malička, kolikrát spolu celkej život nepromluví a pak znám spoustu lidí co maj třeba od sebe větší věkovej rozdíl třeba i deset a více let a naprosto skvěle si spolu rozumí atd…navíc to, že se někdo tahá s někym častěji o hračku opravdu neznamená, že se líp naučí kompromisu ![]()
jo a představ si, že moji kluci si spolu normálně hrajou a i se perou jako kdyby byli stejně starý a kolikrát má ten menší navrh
a nedaj bez sebe ránu, myslí jeden na druhýho, stýská se jim po sobě (když byl starší na táboře, mladší se na něj neustále ptal a když přijel vysloveně na něj skočil a objímali se) atd…prostě jsou to bráchové se vším všudy (žádný dva jedináčci
) prostě pokud to neznáš, tak nechápu jak si něco takovýho vůbec dovoluješ tvrdit ![]()
@lilie12 souhlas ![]()
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.