Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Daly byste se testovat?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Janli
27.5.20 22:02
Nechala bych se testovat. Nejsem pštros a nestrkám hlavu do písku. S horším stejně musíš počítat, takže maximálně budeš příjemně překvapená.
- Citovat
- Upravit
27.5.20 22:04
Testovat a informovat manzela. Kdyby to bylo možné tak i deti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.20 22:08
Nechala bych se testovat. Kdyz clovek vi na cem je, může se na to připravit (teda spíš připravit rodinu).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.5.20 22:08
Testovat. Manžel si prošel něčím podobným, testovali i sestru a její děti. Naštěstí negativní.
Co měl otec za diagnózu??? Alzheimer, Parkinson?… Huntingtonova chorea?
- Citovat
- Upravit
27.5.20 22:08
Chtěla bych to vědět. Navíc za 20 let může být zdravotnictví jinde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.20 22:14
@Anonymní píše:
Testovat. Manžel si prošel něčím podobným, testovali i sestru a její děti. Naštěstí negativní.
Co měl otec za diagnózu??? Alzheimer, Parkinson?… Huntingtonova chorea?
Tak na Alzheimer a Parkinsona se náhle neumira
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.20 22:21
Kdyz to budes vedet, aspon se s tim budeš moct smířit. Není nic horšího, než nejistota. Pak budeš mít nejaký problém a hned za tím uvidíš tu nemoc, přitom jsi třeba zdravá. Ja bych se rozhodně nechala otestovat. A víš co, nikde není napsáno, na co člověk umře. Muzes mit covid nebo rakovinu a toho onemocnění se ani nedožiješ. Kazdopadne se s tim budes mit cas smířit. Pokud vaháš a trápíš se tím, neváhej oslovit psychologa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.5.20 22:29
Jak ja techapu!!
Ja byla ve stejne situaci. Muj tatinek mel strasne vzacnou genetickou nemoc, diagnozu dostal kratce pred tim, nez zemrel.
Ja testy odmitala, neni to lecitelne, je to hnusna nemoc. Taky jsem uz davno mela deti.
Presto jsem souhlasila s konzultaci na genetice, doporucovali mi psychologa a zaroven i testy. Jedno z mych deti zavodne sportuje a pokud by to zdedil i on, nemohl by sportovat, protoze nemoc napada i srdce. Strasne se to ve me pralo, uvedomovala jsem si, ze by se nam vsem zmenil zivot od zakladu, vcetne bydleni, prace. Presto (kvuli detem) jsem na genetiku sla i se svym sourozencem. Ja to nemam. On bohuzel ano a nemoc je uz v aktivni fazi.
Na psychiku desny, protoze proste ta nemoc se lecit neda, neda se znirnit. Konci smrti. Lehky to neni.
Ja jsem musela sama v sobe prijmout to, ze tu nemoc mozna mam (coz nebylo nakonec tak tezky) mnohem horsi bylo prijmout moznost, ze to maji me deti, a narovinu s tim bych se asi nikdy nesmirila. Porad se s psychologem
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.5.20 22:33
Jeste bych rada dodala: kdyz se to tyka vas neni tak lehky. Neni lehky prijmout skutecnost, ze mate nevylecitelnou nemoc. Sice tady rikate jak by jste sly na testy, ale verte, ze kdyby se to tykalo vas, tak taky vahate.
- Citovat
- Upravit
27.5.20 23:13
Ja bych rozhodně sla. Zjištění diagnózy je úleva svým způsobem, a zjištění, že je všechno v pořádku, to je úplná nádhera. To nemá smysl, to nevědět. Nejistota je na mašli. Vždyť se dají přece podniknout nějaká preventivní opatření, minimálně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.5.20 23:16
@Anonymní píše:
Dobrý večer, potřebuji poradit s jedním hodně citlivým problémem:
Nedávno mi umřel táta, bylo mu něco málo přes 60. Pitva zjistila, že zemřel na dědičnou neléčitelnou chorobu mozku, o které jsme doteď netušili. Jeho maminka ji nejspíš měla taky. Je dost vysoká šance, že jsem ji zdědila.
A teď se to ve mně pere: Mám se dát testovat, jestli „to“ mám, nebo ne? Pokud bych zjistila, že ano, stejně s tím nic nenadělám, akorát se budu dalších dvacet let užírat (nemoc prý propuká po šedesátce). Pokud se testovat nedám, užírat se budu taky… Navíc máme děti - co když to zdědily ony? Mám jim to vůbec říkat? A manžel? Měl by to asi vědět, co?
Co byste dělaly(i) vy?
Děkuji, omlouvám se za anonym.
samozrejme, ze testovat. O tom bych ani nepremyslela. Nejde jen o tebe, ale i o deti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.20 10:07
@TopSecret píše:
však se nemusí testovat hned, spíš až k tomu dozraje psychicky. Proč jde i o děti? Pokud je to diagnoza, se kterou stejně nic neudělají, prostě přijde a žádné preventivní opatření není, nebo omezení, tak je jedno, jestli to bude vědět teď či za 10 let. Já sama nevím, jestli bych na to měla koule nechat se vyšetřit hned, ale ta nevědomost by mě taky žrala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý večer, potřebuji poradit s jedním hodně citlivým problémem:
Nedávno mi umřel táta, bylo mu něco málo přes 60. Pitva zjistila, že zemřel na dědičnou neléčitelnou chorobu mozku, o které jsme doteď netušili. Jeho maminka ji nejspíš měla taky. Je dost vysoká šance, že jsem ji zdědila.
A teď se to ve mně pere: Mám se dát testovat, jestli „to“ mám, nebo ne? Pokud bych zjistila, že ano, stejně s tím nic nenadělám, akorát se budu dalších dvacet let užírat (nemoc prý propuká po šedesátce). Pokud se testovat nedám, užírat se budu taky… Navíc máme děti - co když to zdědily ony? Mám jim to vůbec říkat? A manžel? Měl by to asi vědět, co?
Co byste dělaly(i) vy?
Děkuji, omlouvám se za anonym.