Daly byste se testovat?

Anonymní
27.5.20 21:56

Daly byste se testovat?

Dobrý večer, potřebuji poradit s jedním hodně citlivým problémem:
Nedávno mi umřel táta, bylo mu něco málo přes 60. Pitva zjistila, že zemřel na dědičnou neléčitelnou chorobu mozku, o které jsme doteď netušili. Jeho maminka ji nejspíš měla taky. Je dost vysoká šance, že jsem ji zdědila.
A teď se to ve mně pere: Mám se dát testovat, jestli „to“ mám, nebo ne? Pokud bych zjistila, že ano, stejně s tím nic nenadělám, akorát se budu dalších dvacet let užírat (nemoc prý propuká po šedesátce). Pokud se testovat nedám, užírat se budu taky… Navíc máme děti - co když to zdědily ony? Mám jim to vůbec říkat? A manžel? Měl by to asi vědět, co?
Co byste dělaly(i) vy?
Děkuji, omlouvám se za anonym.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

15368
27.5.20 22:02

Nechala bych se testovat. Nejsem pštros a nestrkám hlavu do písku. S horším stejně musíš počítat, takže maximálně budeš příjemně překvapená.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2276
27.5.20 22:04

Testovat a informovat manzela. Kdyby to bylo možné tak i deti

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6432
27.5.20 22:07

Dala bych se testovat.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
17097
27.5.20 22:08

Nechala bych se testovat. Kdyz clovek vi na cem je, může se na to připravit (teda spíš připravit rodinu).

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
27.5.20 22:08

Testovat. Manžel si prošel něčím podobným, testovali i sestru a její děti. Naštěstí negativní.
Co měl otec za diagnózu??? Alzheimer, Parkinson?… Huntingtonova chorea?

  • Nahlásit
  • Citovat
6218
27.5.20 22:08

Chtěla bych to vědět. Navíc za 20 let může být zdravotnictví jinde.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12388
27.5.20 22:11

Testovat, říct manželovi a probrat zda otestovat děti

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2276
27.5.20 22:14
@Anonymní píše:
Testovat. Manžel si prošel něčím podobným, testovali i sestru a její děti. Naštěstí negativní.
Co měl otec za diagnózu??? Alzheimer, Parkinson?… Huntingtonova chorea?

Tak na Alzheimer a Parkinsona se náhle neumira

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3269
27.5.20 22:21

Kdyz to budes vedet, aspon se s tim budeš moct smířit. Není nic horšího, než nejistota. Pak budeš mít nejaký problém a hned za tím uvidíš tu nemoc, přitom jsi třeba zdravá. Ja bych se rozhodně nechala otestovat. A víš co, nikde není napsáno, na co člověk umře. Muzes mit covid nebo rakovinu a toho onemocnění se ani nedožiješ. Kazdopadne se s tim budes mit cas smířit. Pokud vaháš a trápíš se tím, neváhej oslovit psychologa.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
27.5.20 22:29

Jak ja techapu!!
Ja byla ve stejne situaci. Muj tatinek mel strasne vzacnou genetickou nemoc, diagnozu dostal kratce pred tim, nez zemrel.
Ja testy odmitala, neni to lecitelne, je to hnusna nemoc. Taky jsem uz davno mela deti.
Presto jsem souhlasila s konzultaci na genetice, doporucovali mi psychologa a zaroven i testy. Jedno z mych deti zavodne sportuje a pokud by to zdedil i on, nemohl by sportovat, protoze nemoc napada i srdce. Strasne se to ve me pralo, uvedomovala jsem si, ze by se nam vsem zmenil zivot od zakladu, vcetne bydleni, prace. Presto (kvuli detem) jsem na genetiku sla i se svym sourozencem. Ja to nemam. On bohuzel ano a nemoc je uz v aktivni fazi.
Na psychiku desny, protoze proste ta nemoc se lecit neda, neda se znirnit. Konci smrti. Lehky to neni.

Ja jsem musela sama v sobe prijmout to, ze tu nemoc mozna mam (coz nebylo nakonec tak tezky) mnohem horsi bylo prijmout moznost, ze to maji me deti, a narovinu s tim bych se asi nikdy nesmirila. Porad se s psychologem

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
27.5.20 22:33

Jeste bych rada dodala: kdyz se to tyka vas neni tak lehky. Neni lehky prijmout skutecnost, ze mate nevylecitelnou nemoc. Sice tady rikate jak by jste sly na testy, ale verte, ze kdyby se to tykalo vas, tak taky vahate.

  • Nahlásit
  • Citovat
4848
27.5.20 23:13

Ja bych rozhodně sla. Zjištění diagnózy je úleva svým způsobem, a zjištění, že je všechno v pořádku, to je úplná nádhera. To nemá smysl, to nevědět. Nejistota je na mašli. Vždyť se dají přece podniknout nějaká preventivní opatření, minimálně :palec:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7830
27.5.20 23:16
@Anonymní píše:
Dobrý večer, potřebuji poradit s jedním hodně citlivým problémem:
Nedávno mi umřel táta, bylo mu něco málo přes 60. Pitva zjistila, že zemřel na dědičnou neléčitelnou chorobu mozku, o které jsme doteď netušili. Jeho maminka ji nejspíš měla taky. Je dost vysoká šance, že jsem ji zdědila.
A teď se to ve mně pere: Mám se dát testovat, jestli „to“ mám, nebo ne? Pokud bych zjistila, že ano, stejně s tím nic nenadělám, akorát se budu dalších dvacet let užírat (nemoc prý propuká po šedesátce). Pokud se testovat nedám, užírat se budu taky… Navíc máme děti - co když to zdědily ony? Mám jim to vůbec říkat? A manžel? Měl by to asi vědět, co?
Co byste dělaly(i) vy?
Děkuji, omlouvám se za anonym.

8o samozrejme, ze testovat. O tom bych ani nepremyslela. Nejde jen o tebe, ale i o deti.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5038
28.5.20 10:07
@TopSecret píše:
8o samozrejme, ze testovat. O tom bych ani nepremyslela. Nejde jen o tebe, ale i o deti.

však se nemusí testovat hned, spíš až k tomu dozraje psychicky. Proč jde i o děti? Pokud je to diagnoza, se kterou stejně nic neudělají, prostě přijde a žádné preventivní opatření není, nebo omezení, tak je jedno, jestli to bude vědět teď či za 10 let. Já sama nevím, jestli bych na to měla koule nechat se vyšetřit hned, ale ta nevědomost by mě taky žrala.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama