Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dcera 3,5 chová se ošklivě a je drzá - co s tím?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
7.4.15 16:44
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.4.15 16:54
@KristyM.. já zase nejsem zastáncem oné vařečky. jako malá si pamatuji, že od sousedů dcera,( kamarádka) dostávala vařečkou.. a tak mi to tenkrát přišlo strašné, a byla jsem ráda, že naši takové metody neužívají
Malá je jinak strašně fajn, mazlivá, ale to ječení pokaždé dkyž něco che je strašné… byla doba, kdy si neuměla říct o nic normálně. jakmile něco chtěla, tak to okamžitě oznámila s jekotem (asi preventivně, co kdyby se jí to nechtělo dát 
) tohle už je teď lepší. ale zase to „pubertální“ chování mě přivádí do blázince..
zakladatelka
- Citovat
- Upravit
7.4.15 17:01
@Anonymní píše:
@KristyM.. já zase nejsem zastáncem oné vařečky. jako malá si pamatuji, že od sousedů dcera,( kamarádka) dostávala vařečkou.. a tak mi to tenkrát přišlo strašné, a byla jsem ráda, že naši takové metody neužívajíMalá je jinak strašně fajn, mazlivá, ale to ječení pokaždé dkyž něco che je strašné… byla doba, kdy si neuměla říct o nic normálně. jakmile něco chtěla, tak to okamžitě oznámila s jekotem (asi preventivně, co kdyby se jí to nechtělo dát
zakladatelka
Jasne, vec nazoru… samozrejme nemyslim davat nejake vareckove sady 
spis takove lehke placnuti..
No toz to by me. odvazeli po jednom dni. Jak mala mi ted 3 dny „knucela“ ptz nebyla v kondici, tak jsem zacinala byt na. pokraji nervu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.15 17:15
@LadyPet píše:
Uf tak to je síla, čekáme kluka, chlapečci taky tohle umí nebo jsou na to specialistky holčičky?
Chlapečci to moc dobře umi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.4.15 17:19
@KristyM no já si pořád říkám, že se teď si to odbude, a puberta pak bude snesitelnější 
měla jsem dost nervozní těhotenství, tak si myslím, že malá je taková i proto 
starší dcera ( je mezi nimi 18 let rozdíl.) právě když jsem byla těhotná odešla ze střední školy- prostě se vykašlala na jakékoli vzdělání, odešla i z domu, předtím nás stihla okrást…doslechla jsem se, že bere drogy ( a tím nemyslím jen trávu)… no a jako malá to bylo strašně hodné dítě.. nikdy neječela, poslušná, hodná, v noci neplakala snad nikdy, no prostě zlatíčko.. a pak puberta a konec.
každé dítě je jiné, a na každé platí něco jiného.
zakladatelka
- Citovat
- Upravit
7.4.15 17:26
@KristyM píše:
Ja mam teda zatim rocni dcerku, ale od kamaradky dcera se take hrozne zhorsila po nastupu do skolky. Predvadi doma co nikdy, co odkoukala od jinych deti. Ne vzdy to ma. odkoukane dite od rodicu. Vetsinou ano, ale kdyz byla ta holcicka paradne vychovana, hodna, slusna a ted? Je drza, takove sceny, jak popisujes nevim, jestli dela, ale udajne zacinait hystericke zachvaty.
Na té školce něco bude, dcera do ní začala chodit až skoro ve 4 letech a začala nám dělat totéž. Říkám si, že na období vzdoru je to docela pozdě, takže to bude spíš odkoukané, ona ze začátku chození do školky vždycky hlásila kdo a jak zlobil a říkala to docela obdivně, takže se asi inspirovala.
Zatím to snad zvládáme, nepovolujeme, odnášíme do pokojíčku. Já teda nesnáším takový ty uječený protivný rozmazlený holčičky a je to na mě dost znát, takže moje zhnusení takovým chováním rozhodně není hrané 
Naopak nadšené chválím za vhodné chování, tak snad to k něčemu bude, ale zatím mám krátkou zkušenost s tímhle.
Občas mě nebo tátu plácne, dokonce i roční sestru včera kousla. Musí se pak omluvit a snažím se ji teda už neplácat, aby to jako nevracela. Ale ona nedostala přes zadek víc jak rok, tak to tím asi nebude…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.15 18:19
Je to normální vývojové stadium. Okolo tří let se dítěti rozvine naplno ego, které ale ještě ani trošku neumí ovládat a na nás je ukázat jim jak si ho mohou,,zkulturnit,,. Proto ty rozkazy a příkazy a vztekání se a mlácení (se)..malí egoisté. Je to normální pro vývoj a pro rodičovské nervy obrovská zkouška, protože zkouší právě oné naše ego.. Jak moc ho máme zase my zkulturněné. Pokud budeme reagovat také egoisticky a arogantně, ničeho nedocílíme. Nějaký mlácení jen dává signál, že dítě může také mlátit, křičení dává signál, že může také křičet, pohrdání dává signál, že může také pohrdat..totéž výsměch, odsekávání atd. A ostatně proč by také nemohlo, jsme si přeci rovní (nebo-li: to, že to je malý človíček neznamená, že je něco méně než velký dospělý). Chce to obrovskou trpělivost a pevnost. Ne odseknout, že teď pro to lepidlo nemohu dojít prostě! Ale zkusit to vysvětlit, proč nemohu, případně se domluvit na tom, kdy budu moct.. Umění komunikace je mooc důležitá vlastnost. Neposílat za dveře (nedivím se, že sama pak kolikrát odchází a tříská s nimi..), ale třeba samotné odejít s tím, že pokud k tomu přistupuješ takhle (dcera), tak se s tebou teď bavit nebudu..případně říct jakým způsobem jsem ochotná komunikovat. Jestliže dítětem budu pohrdat jako méněcenným tvorem, kterému je,,jen,, 3,5 roku a co si to dovoluje, nemohu se divit, že mnou bude pohrdat také, co jsem to za starou rašpli (oproti ni) a jak ji nerozumím (myslím v pozdějším věku).. Takových kódů je plno ve vztahu dítě-rodič, je dobré zkusit je prohlédnout z nezúčastněné perspektivy. Oni opravdu nejsou hloupí, jen jsou prostě v procesu sebe-vytváření se…a zkoušejí to způsobem pokus-omyl a tím jak se zachováme my, tím ukazujeme, že to je normální…tím nastavujeme hranice, že takhle k sobě se chovat můžeme..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.15 20:15
@Hadumi píše:
Tak se k ní nechovejte jako ona k vám. To chování možná někde okoukala…a ty jí přes zadek můžeš dát a ona si plácnout nemůže?
a když si usmyslí řídit auto tak jí pustíme za volant protože maminka taky řídí? Ona je dítě a matka rodič a autorita, ne kámoška ze školky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.15 21:36
@Lanear zajímavý pohled. Máš v tom i praktickou zkušenost? Nemyslím to teď nijak zle, už jsem o téhle metodě slyšela a je právě zase úplně odlišná od těch argumentů- „já jsem tu rodič a ty mě budeš poslouchat“. Taky nedávno vyšel tento článek: http://www.rozhlas.cz/…azi--1464809 a tak nevím mezi čím si vybrat- být nesmlouvavý rodič, povýšen na dítě nebo naopak rodič parťák a „kamarád“…???
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.15 21:52
@Lanear libi se mi tvuj nazor…
Ja se teda totalne neztotoznuji pohledem „nevychova“ to je pro me neprijatelne. Take nechci byt ten povyseny rodic, na druhou stranu si myslim, ze byt kamarad neni take dobre…
Dite bude mit spoustu kamaradu-rodice jen jedny. A i kdyz bude chtit rodic sebevic nikdy nebude takovy kamarad jako nej kamarad ze skoly, porad je rodic.
Cetla jsem v jedne knizce: jedno dite rodic nebude vychovavat a vyroste z nej slusny clovek, ktery vi, co se slusi a patri-je to v nem. Na druhe strane jsou deti, kteri tu pevnou ruku a vychovu potrebuji.
Muj nazor-je. mozno byt s ditetem kamarad, ale musi vedet, ze to neni jen kamarad, ale take autorita.
U nas byl nejmladsi bratr vychovavan metodou-domlouvani a komunikace. Je mu 13 a to jsem nezazila. Nase ma na haku, neposlechne ani slovo, ptz je to pubertak a rodice nejsou autorita, chova se k nim jakoby s nima husy pasl, zadna ucta, slusnost… kolem vseho milion kecu-ptz nikdy nebyl veden k tomu, aby poslechl, ale vzdy se na vsem domlouvalo a o vsem diskutovalo. Takze ja jsem vdecna, ze jsem. mohla videt, k cemu ta vychova vede a urcite v techto stopsch nepujdu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.15 23:05
@Lanear píše:
Je to normální vývojové stadium. Okolo tří let se dítěti rozvine naplno ego, které ale ještě ani trošku neumí ovládat a na nás je ukázat jim jak si ho mohou,,zkulturnit,,. Proto ty rozkazy a příkazy a vztekání se a mlácení (se)..malí egoisté. Je to normální pro vývoj a pro rodičovské nervy obrovská zkouška, protože zkouší právě oné naše ego.. Jak moc ho máme zase my zkulturněné. Pokud budeme reagovat také egoisticky a arogantně, ničeho nedocílíme. Nějaký mlácení jen dává signál, že dítě může také mlátit, křičení dává signál, že může také křičet, pohrdání dává signál, že může také pohrdat..totéž výsměch, odsekávání atd. A ostatně proč by také nemohlo, jsme si přeci rovní (nebo-li: to, že to je malý človíček neznamená, že je něco méně než velký dospělý). Chce to obrovskou trpělivost a pevnost. Ne odseknout, že teď pro to lepidlo nemohu dojít prostě! Ale zkusit to vysvětlit, proč nemohu, případně se domluvit na tom, kdy budu moct.. Umění komunikace je mooc důležitá vlastnost. Neposílat za dveře (nedivím se, že sama pak kolikrát odchází a tříská s nimi..), ale třeba samotné odejít s tím, že pokud k tomu přistupuješ takhle (dcera), tak se s tebou teď bavit nebudu..případně říct jakým způsobem jsem ochotná komunikovat. Jestliže dítětem budu pohrdat jako méněcenným tvorem, kterému je,,jen,, 3,5 roku a co si to dovoluje, nemohu se divit, že mnou bude pohrdat také, co jsem to za starou rašpli (oproti ni) a jak ji nerozumím (myslím v pozdějším věku).. Takových kódů je plno ve vztahu dítě-rodič, je dobré zkusit je prohlédnout z nezúčastněné perspektivy. Oni opravdu nejsou hloupí, jen jsou prostě v procesu sebe-vytváření se…a zkoušejí to způsobem pokus-omyl
Taky by mě zajímala tvoje praktická zkušenost s tímto. Nic ve zlém, ale třeba v sobotu v poledne, kdy jsem dokončovala oběd, za zády už lehce nervní hladové batole si ta starší usmyslela už po Xté to dopoledne, že něco chce a bude to HNED. Tak jsem opět asi 4× vysvětlila, že teď to nejde, proč to nejde, kdy to půjde, ale zase jen řev a vztekání a navíc se dozvím, že jsem „blbá máma“ (což je výraz a způsob mluvy, kterou doma rozhodně nepoužíváme). V té chvíli já přece nepůjdu pryč z kuchyně, kde mám práci a menší dítě a už opravdu spěchám. Popadnu tu starší, odnesu do pokojíku a hotovo. ten den navíc to nebylo tak, že by se starší mohla cítit odstrčená, naopak jsme se jí věnovali s manželem na střídačku hodně, až na úkor mladší. Tak buď se cítila privilegovaná a snažila se z toho vytřískat ještě víc, nebo prostě vstala „zadkem napřed“ a rozhodla se prudit.
V tu sobotu to pomohlo, ponížená asi byla, ale ten den a další dva dny už byla v pohodě, milá, vstřícná, rozumná.
Já teda osobně nemám ráda ten kolotoč neustálého vysvětlování a hledání řešení. vysvětlím, pokusím se nabídnout řešení, ale když vidím, že dítěti o nějakou dohodu stejně nejde a prostě jen zkouší, kam až může v manipulaci s rodiči zajít, tak končím a jednám autoritativně. Ono skoro 5letá holčička už je argumentačně dost zdatná a každé moje vysvětlení hravě odpálkuje svým a já teda nebudu trávit svůj čas vyvracením „argumentů“, které vymýšlí stejně jen proto, aby prudila.
Příspěvek upraven 07.04.15 v 23:55
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.15 23:13
Ahoj taky mamm 4 letou dceru a to co popisujes sedi presne jako u nas. Ovsem vzdycky prijde kdyz neco delam a potrebuje to hned treba to lepidlo a slusne si o nej nerekne tak ho nedostane vubec ja ji jeste 3× upozornim ze pokud neco chce tak se o to slusne zada a ne ze rekne a vse hned bude. Zacne kolotoc ze se semnou nekamaradi a nema me rada tak ji upozornim at jde vedle dostane zachvat vzteku tak ji proste vyvedu z mistnosti jinak to nejde…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.15 23:16
Spratek za dvere nebo do kouta na hambu
Nekde se tomu nerespektu ale spratek musel naucit, prilisne kamaradeni neni dobra metoda…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.4.15 11:06
@Lanear víš můj názor je takový: rozhodně dcerou nepohrdám.. ale prostě poslouchat musí. a opravdu rovné si nejsme. já jsem ta dospělá, která je za ni zodpovědná. samozřejmě chci s ní mít hezký vztah snažím se vysvětlovat, a mluvit s ní, ale prostě někdy to je boj. Ráno jdeme do školky ( většinou stíháme tak tak ) a ona si řekne že půjde v papučkách, a že sněhule nechce. vysvětlovala jsem že je zima… otevřela jsem dveře, aby viděla že je sníh ale je jí to jedno. jednou se rozhodla, tak co na tom že jí umrznou nohy… co s tím? když ji obouváš, kope nohama, že boty nechce..
JE TO BOJ
@terien asi tak… 
mám stejný názor.
@KristyM od rodičů známí mají to stejné. děti byly vychovávány stylem nevýchova. kluk matku ani nepozdraví (a to už je mu dnes 40) a dcera provozuje kurzy, a když se tam přihlásila její mamka( důchodkyně ), tak jí to naúčtovala… asi tolik k její povaze..
takže ta nevýchova taky nemusí být to pravé pro každého… asi na každého platí něco jiného
chtěla jsem si jen přečíst vaše zkušenosti, a vyzkoušet něco co by mohlo zabrat, na tu naši vzteklinu ( i když dneska je teda extrémně hodná - zatím a to je nemocná, takže jsem s ní doma- hotový mazel 
)
zakladatelka
- Citovat
- Upravit
8.4.15 21:46
@verciceek píše:Článek je dost zajímavý a hodně s ním souhlasím. Možná můj příspěvek vypadá dost radikálně přikloněn k,,nevýchově,, ale abych to uvedla na pravou míru, tak tak to není. Je také pravda, že praktických zkušeností moc nemám, máme zatím malinkaté miminko a tohle všechno nás teprv čeká, takže zkušenosti spíš s dětmi okolo.. Myslím si, že děti rozhodně potřebují mít stanovené hranice jinak jim tím,,plácáním se,, spíš ublížíme. Výše v příspěvku jsem myslela spíš jev toho ega jako takového. Když v šesti letech koupím dítěti tablet a ono na mě pak řve a je agresivní, když mu řeknu třeba po hodině, že ho má odložit. Tak jak se zachovám? No rozhodně se s ním nebudu dohadovat a neustále jen argumentovat a nic neudělám. Na druhou stranu nechci ani křičet. Cituji: „Nejdůležitější je nastavit striktně pravidla používání. Když dáte dítěti k Vánocům tablet, musíte počítat s tím, že se bude při odebrání vztekat. V té chvíli mu nabídněte jinou aktivitu. Když na to nepřistoupí, nechte ho být. Ať se klidně vzteká. Přestaňte s ním komunikovat a tablet mu rozhodně nevracejte. Nikdy neustupujte. Vy rozhodněte, kolik času denně bude s tím tabletem vaše dítě trávit. U šestiletého dítěte doporučuji maximálně dvě půlhodiny za den,“ radí klinická psycholožka Blanka Pöslová. Ostatně kupovat dítěti v šesti letech tablet je podle mě nesmysl, nic kloudného v tomto věku s ním dělat nebude a i dospělému člověku je to zařízení kolikrát úplně k ničemu. Tím ani nechci shazovat rodičovskou autoritu, jen podle mě by měla být přirozená ne vynucovaná třeba křikem nebo fyzickým trestem jen na základě toho, že jsem tvůj rodič.. Je to velmi lehká hranice mezi těmi extrémy,,partnerství v nevýchově,, a,,despotickým autoritářstvím,, myslím si, že je dobré si proto vypěstovat cit a do žádného z extrému nezacházet.. Plus ta komunikace, prostě si s dítětem povídat o různých jevech, ne v situaci, kdy tedy něco výše uvedeného řeším, ale ve chvílích, kdy trávíme čas spolu..prostě si jen povídat o čemkoli.. Ptát se ho, co si třeba myslí o tom a o tom, co se mu líbí..to už je třeba pro pětileté..pochopitelně hodně často ho o daném tématu třeba ani nenapadlo přemýšlet a hodně často třeba nic neřekne, ale tím ho podněcujeme právě a kolikrát se pak začnou i sami ptát na roztodivné otázky a člověk se s nimi nasměje..Mě to teda vždycky hrozně baví. Ale popravdě neznám moc lidí z okolí, co by si se svými dětmi nějak víc povídali..
@Lanear zajímavý pohled. Máš v tom i praktickou zkušenost? Nemyslím to teď nijak zle, už jsem o téhle metodě slyšela a je právě zase úplně odlišná od těch argumentů- „já jsem tu rodič a ty mě budeš poslouchat“. Taky nedávno vyšel tento článek: http://www.rozhlas.cz/…azi--1464809 a tak nevím mezi čím si vybrat- být nesmlouvavý rodič, povýšen na dítě nebo naopak rodič parťák a „kamarád“…???
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
jo ale někdy vykázat nejde, nebo není kam..