Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Mám doma stejný. Pořad skáče i u oblékání, nají se leda u pohádky. Občas mám pocit, že je snad hluchá, absolutne nevnímá co ji říkám, takže většinu dne jecim. Teď týden je to horší snad ještě vic, dneska behala nahá po bytě, my už obleceny, tak jsem ji za dveře vystrcila nahou že jdem a najednou, že se teda oblikne, že je tam zima ![]()
Teď už zvyšuje hlas i manžel a to je ultra flegmatik. Odpoledne jsme jeli do herny, litala tam úplně nadšená a večer odpadla a je klid ![]()
@nico2 Mám takových několik ve třídě…Dvou a půl leťákovi fakt nevysvětlíš…šetři nervy a slova…„Jdem se oblíkat!“…Dítě popadnu a obleču…kdybych nad ním měla stát a úkolovat, tak nikam neodejdem. Nebo čekat až se SAMO oblékne…
![]()
Postupem času zjistí, že nebude žádné lítání po šatně, válení po zemi…ale chvíli to trvá. To samé u jídla…sednu k němu a nedovolím vstát. Pokud jich mám víc, dám je k jednomu stolu…Teď se jí a tak sedíme. Nemůžu nechat běhat několik dětí po třídě během oběda. Co ostatní??? Nechceš jíst? Ok…ale sedíš a čekáš. Bohužel to jinak nejde.Ve chvíli, kdy první děti dojí a odnášejí talíře, může jít i „aktivec aktivní“
Tyto děti se musí pomalu zklidňovat…nejde je jen „respektovat“ ve stylu: dělej si co chceš! Co ve škole? Co si tam učitelka počne?
Na diagnozy typu ADHD je šíleně brzo…toto se ztěží určuje v předškolním věku, s větší jistotou až ve škole…(školním věku)
Takže bych zatím operovala s tím, že je „zdravá“…jen živá. A pomalu jí zklidňovala. Mně to trvalo 3-5 měsíců…teď už většina „aktivců“ sedí u oběda a obléká se bez válení a pobíhání…
Taky máme doma podobně divoké dítě, teda vlastně dvě, jedno horší než druhů… To co popisuješ mi ještě nepřijde ani nijak hrozné, měla bych radost že je tak veselá, že si zpívá, to je pěkné..
Užívej si to dokud si jen prospěvuje a buĎ v klidu, nedělá ti to naschvál, jen ji prostě nebaví poslouchat něco co omíláš pořád dokola, má prostě lepší věci na práci..
Žádný spratek to není a školky se taky neboj, ten dětský kolektiv udělá svoje, mluvím z vlastní zkušenosti.
@nico2 píše:Řekni jim to…nezamlčuj. Nejhorší je, když mi rodiče „lžou“…on to nedělá…tohle neznáme…to je reakce na školku…ona mluví…apod. A pak zjistím od jiných rodičů (znají se a navštěvují), že to dítě dělá, že kouše, bouchá, je nezvladatelné, nemluví (citoslovce)…atd. Rodiče se často bojí/stydí…mají pocit, že nezvládli výchovu. Nebo mají strach, že proto bude dítě vyloučené ze školky… Řekni jim to…pomůžeš jim hned od začátku. Budou připravené, nezaskočí je to…nebudou hledat chybu u sebe (reakce na školku).
Je hodne spolecenska. Za 14 dni ji chci zkusit dat do soukrome skolky. Ale uz ted se desim co tam s ni budou delatAby to tam fakt nezborila. A aby se tam jeste vic nezdivocila. I kdyz to uz snad ani vic nejde!
@nico2 píše:
Nekdy mam ale pocit, ze ani to pocitani nevnima. Nekdy vyslovene ceka a zkousi a jak reknu tri tak vylitne a jde to udelat. Treba se oblikat. Nekdy ji u oblikani honim po celem byte, protoze se madam rozhodne, ze budem hrat na schovku
Tak kdyz te zkousi, tak to pocitani je k cemu? Nehon ji. Delej jakoby nic a jen trpelivd opakuj, ze " oblekat se budeme pouze v loznici, az se obleces, muzeme si zahrat na schovku venku…" ![]()
@weyky počítání do tří u nás fungovalo taky, ale v poslední době když dojdu k 2 myslím že se mě i jí v hlavně honí stejná myšlenka… co budu dělat na 3
![]()
mám stejného divočáka a doufám že z toho vyroste
Nenechám jí dělat co chce, ale zase se snažím zbytečně nezasahovat. Podle mě je rada jediná : VYDRŽET! ![]()
J8 mám teda doma také divocha. Má 2 roky a v některých věcech se spíše zklidnila… Jak ale řeknu, že se oblékáme a jdeme ven, tak chce dělat dalších 10 věcí. Řekne, že chce dělat něco a než se k tomu dostaneme, řekne už zase dalších 5…
U jídla nevydržela doteď a hlavně nechtěla ani nic jíst. TeĎ klepu, krásně jí.
Co musím teda ale říct, že se mi absolutně neosvědčila rada @SIMONA1234 . Když byla menší, často jsem ji vzala a třeba šla ji obléct nebo něco. Dcera se začala vztekat a já si až za nějakou dobu uvědomila, že jsem ji od něčeho odtrhla… samotné by se mi nelíbilo, kdybych něco dělala a někdo mě beze slova vzal a nezájem. Takže jsem se na to soustředila a vztekání odstraněno..
Jinak si myslím, že s tím člověk asi nic moc neudělá. Já na dceru začala zvyšovat hlas až poslední měsíc a teda vůbec to nezabírá.. tak nevím..
@SIMONA1234 píše:
@nico2 Mám takových několik ve třídě…Dvou a půl leťákovi fakt nevysvětlíš…šetři nervy a slova…„Jdem se oblíkat!“…Dítě popadnu a obleču…kdybych nad ním měla stát a úkolovat, tak nikam neodejdem. Nebo čekat až se SAMO oblékne…![]()
Postupem času zjistí, že nebude žádné lítání po šatně, válení po zemi…ale chvíli to trvá. To samé u jídla…sednu k němu a nedovolím vstát. Pokud jich mám víc, dám je k jednomu stolu…Teď se jí a tak sedíme. Nemůžu nechat běhat několik dětí po třídě během oběda. Co ostatní??? Nechceš jíst? Ok…ale sedíš a čekáš. Bohužel to jinak nejde.Ve chvíli, kdy první děti dojí a odnášejí talíře, může jít i „aktivec aktivní“
Tyto děti se musí pomalu zklidňovat…nejde je jen „respektovat“ ve stylu: dělej si co chceš! Co ve škole? Co si tam učitelka počne?
Na diagnozy typu ADHD je šíleně brzo…toto se ztěží určuje v předškolním věku, s větší jistotou až ve škole…(školním věku)
Takže bych zatím operovala s tím, že je „zdravá“…jen živá. A pomalu jí zklidňovala. Mně to trvalo 3-5 měsíců…teď už většina „aktivců“ sedí u oběda a obléká se bez válení a pobíhání…
Taky hlásím obdobnou „kopii“ u nás doma. občas si říkám, že mě z ní trefí, ale popravdě si taky neumím představit mít doma dítě, co bych ho našla na stejným místě i po pár hodinách.
jo a počítání u nás teda moc nefunguje. jakmile ohlásím počítání, tak dcera začne nadšeně volat „tři, tři“ ![]()
@maffi píše:
Taky hlásím obdobnou „kopii“ u nás doma. občas si říkám, že mě z ní trefí, ale popravdě si taky neumím představit mít doma dítě, co bych ho našla na stejným místě i po pár hodinách.
jo a počítání u nás teda moc nefunguje. jakmile ohlásím počítání, tak dcera začne nadšeně volat „tři, tři“
@pralinka2727 píše:Poslední věta mě rozsekala
Jo tak to je pekny
@maffi U nás teda funguje, ale ne jako pohrůžka. Já jsem původně odpočítávála třeba na procházce běh přes přechod nebo skok přes louži, pak jsem to začala používat jako donucovací prostředek, při jedna se začne culit a tak ze 70 procent to bere jako povel ke startu na tři dělá co má. Taky je to poděs
, ale ve školičce si nestěžujou ![]()
@KristyM píše:
J8 mám teda doma také divocha. Má 2 roky a v některých věcech se spíše zklidnila… Jak ale řeknu, že se oblékáme a jdeme ven, tak chce dělat dalších 10 věcí. Řekne, že chce dělat něco a než se k tomu dostaneme, řekne už zase dalších 5…
U jídla nevydržela doteď a hlavně nechtěla ani nic jíst. TeĎ klepu, krásně jí.
Co musím teda ale říct, že se mi absolutně neosvědčila rada @SIMONA1234 . Když byla menší, často jsem ji vzala a třeba šla ji obléct nebo něco. Dcera se začala vztekat a já si až za nějakou dobu uvědomila, že jsem ji od něčeho odtrhla… samotné by se mi nelíbilo, kdybych něco dělala a někdo mě beze slova vzal a nezájem. Takže jsem se na to soustředila a vztekání odstraněno..
Jinak si myslím, že s tím člověk asi nic moc neudělá. Já na dceru začala zvyšovat hlas až poslední měsíc a teda vůbec to nezabírá.. tak nevím..
Kristy…a tys jí neřekla, že jdete ven? Nepřipravilas jí na to? Pak to chápu…ale pokud udělám to, že dítěti řeknu, aby si dohrálo, že jdeme ven…namotivuju ho vycházkou, hřištěm…tak prostě jdeme. Nechce se oblékat a místo toho dělá blbinky? Tak ho nechám dělat další hodinu blbinky a budu čekat?
A ve školce co? Učitelka si sedne v šatně a počká, až se dítě poválí po zemi…vyběhá po chodbě…zatancuje…???
Nechce se oblékat a já potřebuju jít ven…obléknu dítě a jdu. Tečka…
@nico2 No podle toho co si teď popsala, jo chceš toho po ní moc…
Je jí dva a půl, prostě ti ještě vylije spoustu talířů, soustředění se musí naučit, neber to jako urážku nemyslím to zle, ale zníš jako policajt.. ![]()