Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dcera je strašně divoká, má 2,5 roku
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
31.1.16 22:04
@nico2 píše:
Moc dekuji za nazor. Ted jsme zrovna meli ostrejsi rozhovor s manzelem a vycetl mi, ze jsem na ni moc prisna a ze po ni chci moc veci. Nevim…napr. dcera se uz dokaze uplne sama oblect. S mensi pomoci slozitejsich ukonu. Zapnout zip, dovytahnout puncochace a podobne. Proto v podstate trvam na tom, aby si sedla a sama se oblekla. Ona misto toho treba prave zacne behat a zpivat. Nebo vim, ze uz umi vse sama jist. Kdyz se uklidni a dava pozor, sni sama i polevku bez uspineni. A tak chci aby sedela a sama v klidu jedla. Pro ni je prave tohle uklidneni velky problem. Ma pred sebou talir, zacne jist. Pak mi zacne zpivat pisnicku a tancovat a talir treba prevrhne. Me to rozcili a zacnu na ni pokrikovat, ze ma sedet a ne delat blbosti. Nevim jak to vse nejak popsat. Ale da se rict, jestli po ni opravdu chci svym zpusobem hodne?
Chápu, že chceš samostatné dítě…zvlášť pokud víš, že to umí…když chce 
Zpívej si s ní při vaření…u jídla se jí, maximálně se povídá…ale nezpívá. A sedí se…
Oblíkej se sama nebo tě obléknu já…a úkoluju…podej mi mikinu…kalhoty…boty…Pokud se dítě neobléká samo, prostě ho obléknu. Je jí 2 a půl…chceš diskutovat s dvou a půlleťákem? Nebo ho přemlouvat?
Si představ, že musíš na úřad…na přesnou hodinu. Nebo k doktorovi…
V některých věceh holt dítě musí fungovat podle rodiče a ne obráceně. A neboj…ona se to naučí. Je fakt malá!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tunrida
31.1.16 22:07
Tady se furt počítá A schválně, do kolika počítáte, abyste ty děti nepřetrhly
Jako já bych taky nechtěla, abych kluka našla, jak tady bylo řečeno, po pár hodinách na stejným místě. Ale tak minutu by na tom místě vydržet mohl 
- Citovat
- Upravit
31.1.16 22:24
Já přihodim zkušenost..
holka 4 roky, od září ve školce, rok předtím chodila jen do dopolední..
Všude nám říkali že je to na ppp, že je určitě hyperaktivní, i učitelky ve školce, ani na tancování jí „nechtěli“..
Byla jsem frustrovaná, je to náročný.. s věkem se srovnala, hlavně pomohla školka a co nejvíc osvcícená paní učitelka, která vidí na dětech to hezký a pozitivní, neodsuzuje, snaží se pomoct, a to i u dětí, které zlobí a třeba z nějakého důvodu ubližují a dělají problémy v kolektivu. Tato pí uč hlavně pomohla mě, uvědomit si, že je to v pohodě, žádný problém. Tím, že jsem to já začala tak brát, pomohlo to dceři.
Ten rozdíl od ostatních dětí byl vidět vždycky hned, třeba na hřišti a pod..
Prostě to bereme jak to je, dítě je na 70% ovladatelný.
Ono je to pak jiný jak překročí 3 roky je to skok, u nás teda jo. Stále celý den zpívá a tancuje, umí všechny písničky co se učí:)
Podle učitelek ve školce funguje perfektně, samostatně, kolikrát se mi ani nechce věřit:)
No doma si teda dohání to že ve školce je hodná, ale už se s ní dá domluvit.
Zakladatelko, snažte si to co nejvíc ulehčit, berte to jako +, že není zakřiknutá pecka a užívejte, než vám vyroste 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.16 23:47
@SIMONA1234 rekla jsem, ze se jde ven. Podotykam, ze to byla dcerka jeste mensi, mela, rekla bych tak tech 8mesicu, pak jsem se oblekla, prisla a chnapla ji, ze ji jdu oblect. Nenechala jsem ji dohrat. Proste se slo ven. No neuvedomila jsem si to. Stalo se to parkrat 
no jo,.zadny uceny z nebe nespadl.
S ostatnim souhlasim 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
brko
31.1.16 23:49
@Tunrida píše:
Tady se furt počítá
Jako já bych taky nechtěla, abych kluka našla, jak tady bylo řečeno, po pár hodinách na stejným místě. Ale tak minutu by na tom místě vydržet mohl
Ja nepocitam a ani to moc nechapu 
.
- Citovat
- Upravit
1.2.16 13:36
Ja počítám do tří. Prostě pokud něco neposlechne, tak řeknu: jde se počítat. Už přesně ví o co jde. A začnu důrazně raz, dva, tři. Na tři pokud neposlechne, tak přijde,,trest,, Jako funguje to, ale ne vždy 100% Ale to bohužel nefunguje u nás nic 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.16 13:59
@KristyM píše:
@SIMONA1234 rekla jsem, ze se jde ven. Podotykam, ze to byla dcerka jeste mensi, mela, rekla bych tak tech 8mesicu, pak jsem se oblekla, prisla a chnapla ji, ze ji jdu oblect. Nenechala jsem ji dohrat. Proste se slo ven. No neuvedomila jsem si to. Stalo se to parkrat
No tak to jooo…jako 8 měsíčnímu dítěti těžko vysvětlíš, že teď jdeš ven. Logicky…to nemůžeš srovnávat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.16 16:14
@SIMONA1234 nozna jsem to spatne pochopila, ja jsem reagovala na to vzit oblect a hotovo. Ano, kdyz ho pripravis a nechas. to jsem mozna prehledla nebo z toho nepochopila. Znam prave spoustu mamin, ktere by to udelaly bez pripraveni. proto jsem tak reagovala…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.16 16:53
@KristyM píše:
@SIMONA1234 nozna jsem to spatne pochopila, ja jsem reagovala na to vzit oblect a hotovo. Ano, kdyz ho pripravis a nechas. to jsem mozna prehledla nebo z toho nepochopila. Znam prave spoustu mamin, ktere by to udelaly bez pripraveni. proto jsem tak reagovala…
Takto řeším (jako matka i učitelka) situaci v předsíni/šatně…tam předpokládám, že už je dítě „odstřihnuto“ od činnosti, kterou dělalo…ve školce ukončíš dětem hry (třeba zvonkem, hudbou…) děti uklízejí…pak je komunikační kruh…dost času na „odstřihnutí“. Děti jdou čůrat, napít a do šatny. 20 dětí se obléká…dvě se válí po zemi, běhají, blbnou atd…Co teď? Jednou řeknu, dvakrát…NIC. Fakt nemůžu sednout a čekat, až si Anička doběhá a Pepíček doválí sudy…Mám tam 20 oblečených dětí v oteplovákách, potí se a pak jdem ven do mrazu. Takže dítě (byť mi maminka tvrdí, že se obléká samo-a ono se i obléká, ale TEĎ nechce) vezmu a obleču…třeba i „násilím“, když není zbytí. Lítat, blbnout může na zahradě…TEĎ je nutné se RYCHLE oblékat.
A doma to samé s dcerou, když to bylo aktuální (teď už jí je skoro 13). Vždy věděla den předem lékaře, úřady atd…pokud to byla akce „rychlovka“, tak jsem jí to oznámila než jsem se začala oblékat já…měla cca 15-20 minut na dohrání hry. S 2 a půl-leťákem jsem nediskutovala, ne o nutných odchodech ven. Ano, můžu mu dát vybrat zmrzlinu…modré nebo zelené tričko…hřiště nebo dětské centrum. Ale ne jestli se bude oblékat teď nebo za hodinu, když musím být za 40 minut tam a tam. V tuto chvíli jsem já, kdo rozhoduje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.2.16 09:18
@Anonymní píše:
To samé. Dnes na sebe shodil skříňku i s TV
Anonym. Aby na mě nezavolali socialku
můj malej na sebe stabilne zase shazuje botník.. tak dlouho na něm dělá blbosti až spadne i s ním…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.2.16 09:27
@SIMONA1234 píše: Řekni jim to…nezamlčuj. Nejhorší je, když mi rodiče „lžou“…on to nedělá…tohle neznáme…to je reakce na školku…ona mluví…apod. A pak zjistím od jiných rodičů (znají se a navštěvují), že to dítě dělá, že kouše, bouchá, je nezvladatelné, nemluví (citoslovce)…atd. Rodiče se často bojí/stydí…mají pocit, že nezvládli výchovu. Nebo mají strach, že proto bude dítě vyloučené ze školky… Řekni jim to…pomůžeš jim hned od začátku. Budou připravené, nezaskočí je to…nebudou hledat chybu u sebe (reakce na školku).
já když malej nastupoval do školky taky na rovinu se zeptala paní ředitelky, jestli bude problém že nemluví a bylo mi řečeno, že ne.
Takže ho bez problémů přijali mezi „normální“ mluvící děti.
A řekla jsem to i paní učitelce. Když pak po mém nástupu do práce a nejspíš to k tomu přispělo, že už tam byl celý den a maminka fuč, začal tlouct děti opět jsem to s p. učitelkou řešila.
A objednala jsem ho tehdy k psycholožce, s tím že pokud se to zlepší nepujdeme tam.
Nakonec po té co jsem mu začala dávat eye q rybí tuk se jakž takž zklidnil. Nemyslím že už neskáče a nedivočí, ale přestal ubližovat dětem. Což mě hodně uklidnilo. A opět jsem se paní učitelky ptala, jestli to ještě dělá apod.
Ostatně sama mi říkala, že jsem v tomto fakt příkladná, že většina maminek řekne co píšete „to není možné, můj syn/dcera by to nikdy neudělali apod“
JInak taky bojujeme s divokostí, bydlíme na bytě s celkem nepříjemnými sousedy, už byly i spory stížnosti apod.
Bohužel v období zimy se nedá nic dělat, venku bláto, sníh není. Aby se venku vysáňkoval.
A nemluví do ted, opožděný vývoj řeči říkala paní doktorka.
Sotva pár slov a to už je mu 3 a čtvrt roku
Do toho je na mě očividně naštvaný, že mamka mu nerozumí co chce a já už na něj, že se nesnaží mluvit a je to těžké oboustranně.
Snad se rozmluví a bude to lepší.
- Citovat
- Upravit
2.2.16 09:46
Pracuji s dětmi od 1-7 let, někdy máme i miminka, ale těch se tahle reakce ted netýká.
Ve 2,5 letech dělat nějaké extra mluvení do duše podle zkušeností se po pár větách začne míjet účinkem. Tedy zvolit slova taková, aby prcek pochopil co říkám apřitom to moje povídání-vysvětlování se neuchýlilo do toho, že já si budu plácart pusou v dobré víře, že vychovávám a dítě už bude myšlenkově jinde, třeba i na tom, že mě bude pozorovat a zjistí, že mám na kalhotech kytku.
Co se týče jídla..jíme všichni u stolečku. Právě kvůli tomu, aby děti mohly okoukávat, sedím i já na malé židličce a jím s dětmi své jídlo. Když se jí, tak se jí a nelítá se, neposkakuje ani nic jiného. Nikdy jsem v práci nepoletovala za dítětem, ani za svými dětmi se lžící, aby se dítě/děti najedlo…Doufám, že zas budu kamenovaná, že děti v mé péči trpí hladem. Předem říkám, že netrpí. Nechceš sedět…,nejíš. zažila jsem hodně dětí, které se zkoušely válet po zemi vzteky, hulákat, až praskali uši, starší to ještě prokládaly slovy o tom, jak jsem zlá, jak mě nemají rádi, jak nebudou poslouchat, když nemůžou pobíhat apod.. díky své práci a jednomu dítěti, které mě dalo zabrat o trochu víc než pracovní děti v pěstounské péči, jsem imunní vůči řevům ze vzeku.Pro vysvětlení…,když dítě pláče, že se mu něco stalo nebo že je mu smutno nebo cokoliv, co není vynucovací řev, pochovám, uchlácholim, pomazlim až do úplného zklidnění se závěrem něčeho, co dítě rozesměje. Vzteklouny nikam nezavírám, jsem s nimi po celou dobu, ale taky nechlácholim, případně dohlížim na sebepoškozování, které bohužel některé děti taky umí.
Když se vrátim ke stolu…ano, jezdi si na motorce po pokoji/herně, ale jíš budeš, až s námi zasedneš. Děti jsou zvědavé a na např. pomlaskávání se slovy „mňam, mňam, to je dneska dobrůtka“,dítě většinou přijde, sedne a jí. Když ne, jídlo schovám a má ho k svačině když jde o oběd. Nikdy se mi nestalo, že by dítě bylo celý den hladové, aby mi ukázalo, že vydrží dýl než já. To které nejedlo při obědě, už si ale nechalo obvěd ohřád ke svačině a ještě na to pak zbouchlo po chvíli i svačinu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.16 17:41
@SIMONA1234 píše:
@klafina123 Naprosto souhlasím…a ráda tě vidím
Taky Tě ráda vidím..ahoj
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.16 17:42
@Anonymní píše:
já když malej nastupoval do školky taky na rovinu se zeptala paní ředitelky, jestli bude problém že nemluví a bylo mi řečeno, že ne.
Takže ho bez problémů přijali mezi „normální“ mluvící děti.
A řekla jsem to i paní učitelce. Když pak po mém nástupu do práce a nejspíš to k tomu přispělo, že už tam byl celý den a maminka fuč, začal tlouct děti opět jsem to s p. učitelkou řešila.
A objednala jsem ho tehdy k psycholožce, s tím že pokud se to zlepší nepujdeme tam.
Nakonec po té co jsem mu začala dávat eye q rybí tuk se jakž takž zklidnil. Nemyslím že už neskáče a nedivočí, ale přestal ubližovat dětem. Což mě hodně uklidnilo. A opět jsem se paní učitelky ptala, jestli to ještě dělá apod.
Ostatně sama mi říkala, že jsem v tomto fakt příkladná, že většina maminek řekne co píšete „to není možné, můj syn/dcera by to nikdy neudělali apod“
JInak taky bojujeme s divokostí, bydlíme na bytě s celkem nepříjemnými sousedy, už byly i spory stížnosti apod.
Bohužel v období zimy se nedá nic dělat, venku bláto, sníh není. Aby se venku vysáňkoval.
A nemluví do ted, opožděný vývoj řeči říkala paní doktorka.
Sotva pár slov a to už je mu 3 a čtvrt roku
Do toho je na mě očividně naštvaný, že mamka mu nerozumí co chce a já už na něj, že se nesnaží mluvit a je to těžké oboustranně.
Snad se rozmluví a bude to lepší.
Hodně malých bouchá a ubližuje právě v důsledku absence „jiné“ domluvy…pokud má zpomalený vývoj řeči, nedomluví se, neznamená to, že se TO SAMÉ odehrává v mozku…naopak…myšlenky mu jedou, v hlavě by to dítě chtělo vše vykřičet do světa, ale PUSA NEFUNGUJE. Slova nejdou zformulovat…dítě ví co chce, nechce…ale z pusy mu vyjdou max 3 slova…citoslovce…frustrace jako hrom. Co takové dítě udělá? Buď se stáhne, uzavře se, nebo bouchá…kouše. Neříkám, že to dělají všechny děti s opožděným vývojem řeči, ale je jich dost. Časem se to upraví, s možností vyjádření…ať už slovní nebo mimickou.
Když jsme v únoru 2015 otvírali novou obecní školku (25 dvou a půl- tříletých dětí)tak z tohoto počtu denně!!! 3-4 děti kousaly do krve ty ostatní…trvalo to několik měsíců. A byly to děti s velmi omezenou slovní zásobou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
