Dcera je strašně divoká, má 2,5 roku

A když přidám ještě k tomu oblékání. Děti do roka..,do roka a půl oblékám, pokud jdeme ven, trénování oblékání taky děláme, ale v rámci hry na herně, případně, když jdou děti třeba po spaní do tepláčků.
Od 2 let se trénuje oblékání i na ven, děti ve skupině, kdy odkoukává jeden od druého zvládají.
Jiné je to ale doma.Jak jsem myslím psala, doma je doma a některé děti si myslí, že doma se lecos dá pozdržet nebo okecat.
Dcera, když mi loni udělala pár šprajců, že se nebude oblékat do školy, protože jí to nebaví..,ono jí vlastně nebavilo ani ráno kousat jídlo, čistit zuby apod. a ještě rychle (moje děti mají na vypravení hodinu a čtvrt, čili žádné rychle, rychle…),čím víc jsem říkala honec, tím víc ona zpomalovala. I když dcera dneska ví, že jsem někdy fakt děsná zásadová maminka, stále má dny, kdy mě zkouší vytočit. A prootže já taky chodím do práce a né vždy jsem doma ráno, nepotřebuju, aby v tyto dny to odnášel straší syn, který ví, že v případě velůkého bojkotu by musel s ní zůstat doma, musela jsem na tom pracovat.Tedy jsem vypsala časy, kdy by měla co dělat a dala jí to s hodinami na stůl. s tím, že i když jsem doma a ona nebude v 7.30 oblečená a připravená na odchod, posílám bráchu do školy samotného a jí vedu já s tím, že přijde pozdě. Žádné, že bude doma. Půjde třeba i pozdě a pak si musí ve škole sama vyřídit, proč. Dcera, když nemusí, nerada komunikuje s dospěláky. Ona ví, že pí učitelku znám a že si můžu ověřit, jestli se omluvila, takže lež riskovat nebude.
2× jsem jí nechala jít do školy pozdě s tím, že jsem napsala pí učitelce omluvu, že přijde dcera později, ale ona to nevěděla a neví.
Bylo jí tak nepříjemné říct, že se loudala, že už sebou, i když někdy s nafouklou pusou ráno hýbne.
Tím chci říct, že vzpurné dítě může být i starší.