Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Tak teď nám tu píšeš, že je to chyba těch holek v první řadě, tak to samý při řešení s holkou
za dítětem, jehož máti mi večer napíše, že strčilo do jejich Pepicka, by moje dítě šlo naposled.
Já bych v prvé řadě odpalkovala tu druhou matku, zvlášť pokud se jedná o běžné rozepře mezi dětmi. Dceru tvého typu nemám, naše se umí uhájit sama, možná právě proto, že za ní nic neřeším. Pokud by mi chodila domu s pláčem a nejednalo se vyloženě o šikanu, tak bych ji prostě jen podpořila. Oni si to holky vyřídí samy a pokud nejsou „stejná krevní skupina“ je možna na zvážení, jestli by si neměla najít na hraní někoho, s kým se vzájemně snesou…
Řešila jsem s pětiletým synem. Já jsem taky taková a on je po mě. Já jsem s tím dost bojovala a dost mi trvalo, než mi došlo, že to není v mém okolí, že to je ve me. No a teď je potřeba to dítěti vysvětlit, ale nějak citlivě. Mě u syna dost pomohlo, když jsem mu řekla, že ty jeho pocity jsou jako bubák, který mu sedí v hlavě a trápí ho. Že to není jeho vina, ale není to ani vina ostatních, že se musí naučit toho bubáka neposlouchat a zahnat ho. A že když se bude pořád naprdávat, tak tím ubližuje hlavně sobě a "krmí bubáka. Já myslím, že to celkem pobral, hodně se to zlepšilo.
@Anonymní píše:
Ale presne to se snazim. Ja vim, ze nemuze sama vymyslet, co konkretne rict jinak a jak to rict. Takze kdyz to rozebirame, tak si popisem co se stalo, co kdo rekl a co udelal. Vetsinou mam info i od te druhe maminky, tak vicemene zvladneme dat dohromady o co vlastne slo a co se delo. A pak si rozebirame, co si mysli, ze tim ta druha chtela dosahnout, co moje dcera chtela dosahnout a jestli se to povedlo, jestli to neslo pochopit jinak a jestli to neslo rict jinak.. a rekneme si jak konkretne se dalo reagovat. A taky si rekneme, ze kdyz to nekdy nefunguje ani jinak, ze muze kdykoliv prijit domu a proste si hrat chvili sama. Ale at neutika s brekem a urazena, at jim proste rekne, ze ji neco vadi a ze ted jde domu..
To myslím, že děláš naprosto správně.
@Anonymní píše:
Diky, zkusim nejdriv dat nejak najevo, ze s ni soucitim. To je ale dalsi kamen urazu. Jak ji nekdo podpori v tom, ze se ji neco spatneho deje, je to jak kdyby se nejak zacyklila, rozbreci se naplno a zacne se litovat.
Jinak byly asi 2 situace, kdy uz o naznak nejake sikany slo a tam jsem zakrocila razne, zase ji ublizovat nenecham.
Musim proste nsjit nejaky balanc mezi pochopenim a radou..
Hele, a co je vlastne na tom tak spatneho, ze si clovek zabreci a polituje se. Prece nebude brecet a litovat se do skonani veku, ne - za par minut, nebo v nejhorsim pripade za hodinu, z toho bude venku, bude to mit zpracovane a muze pristoupit ke konstruktivni casti reseni.
Nevim kde se vzala ta uporna predstava ze brecet, nebo nedej boze se politovat, je konec sveta vedouci k totalni paralyze a dozivotni neschopnosti.