Dcera má pocit, že se jí nezastanu

Anonymní
9.2.21 12:24

Dcera ma pocit, ze se ji nezastanu

Ahoj,
jdu si pro radu s necim, co me moc mrzi, ale nejak nevim, jak to zmenit.

Mam osmiletou dcerku, je to mila, chytra holka, ale taky je dost precitlivela a vsechno si bere proti sobe. Kamaradek ma malo, ale nestezuje si na to. Jde mi o to, ze i s temi, co ma, se dost casto nepohodnou. To je snad normalni, jenze dcera pak chodi domu ubrecena, ze jsou ostatni proti ni, ze ji ublizuji. A kdyz pak zjistuji, jak to bylo, neni situace tak jednoznacna. Casto ma pocit, ze se neco deje proto, aby se ji ublizilo. Ja se ji snazim vysvetlovat, ze ma na ty situace koukat jinak, ze si nemyslim, ze ji chteji ostatni jen prvoplanove ublizovat. Kdyz se spolu nepohodnou, tak se pak nastve, rozbreci, neco jim provede a utece domu.. Jenze kdyz se snazim vysvetlovat, ze temi svymi reakcemi to jen provokuje a vygraduje, tak se mi rozbreci, ze jsem na strane tech kamaradek.

Snazim se ji ukazat, ze kdyz si nebude vsechno hned brat, ze treba zjisti, ze v tom nebyl zamer ji ublizit a ze se muzou s holkama samy dohodnout, jak se situaci nalozi.. ale asi na to jdu nejak spatne.

Navic kamaradky maminka ma pocit, ze vsechny situace mame resit i my rodice a vzdy mi pise, o co se kdy holky nepohodly. Nekdy si ale myslim, ze bychom to mely nechat jen na nich, at se nejak porovnaji (zalezi samozrejme na konkretni situaci, nekdy je zasah dospeleho nutny).

Neresil jste nekdo neco podobneho? Jak se mam v takovych situacich zachovat? Chci aby vedela, ze ma ve me zastani, ale zase ji nechci jen litovat a utvrzovat v tom, ze je cely svet proti ni..

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
9.2.21 12:49

Já jsem asi jako tvá dcera :D
Vzniklo to tak, že mě matka permanentně ponižovala a vše co jsem udělala bylo špatně.
Kamaradky jsem sice měla, ale nikdy ne takovou „tu nejlepší“. Necítila jsem se jista ve svých „kramflecích“. Cítila jsem se, že jsem vzduch a nikomu na mě nezáleží. Někdy jsem doma některé situace zbytečně gradovala. Ze začátku schválně, zda si matka vůbec všimne posléze došlo na chvíle, kdy jsem vážně potřebovala pomoct, ale matka mě vždy poučila, že jsem jen přecitlivěla a řeším kraviny..

Závěrem: Děti jsou různě citlivé a potřebují mít doma zázemí a matku, na kterou je možnost se obrátit kdykoliv si nejsou jisty. Ta jim dodá vysvětlení situace, podporu. Tím si děti tvoří štít a neřeší tolik to, co se ve škole děje. Pokud dítě nemá něco takového, vyroste z něj nesebevědomá persona, které se bude lepit smůla na paty a v podstatě si to tak děla ta osoba vlastně sama…

Ale jedná se jen o můj názor a nikomu jej nevnucuji…

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
9.2.21 12:50

Když chce od tebe zastání, tak ji ho dej. Tím se naučí, jak se různé situace daji zvládat. Někdo si s tím umí poradit sám a někdo ne.

A ano, vom ze to tak od tebe není vůbec myšleno, ale ona má taky pravdu, chapu, ze vnímá, ze jsi proti ni, i když ji chceš vlastně pomoci.

Já měla mamku s podobným přístupem, jsem vlastně asi i podobný typ jako tvoje dcerka, taky i teď v dospělosti kdejakou kravinu obrečím, jenže když mi mamka říkala, ze jsem nějaká, je vlastně špatně, a ze bych měla byt jiná, ze si to vlastně dělám sama ty problémy, tak výsledkem bylo leda to, ze jsem ji pak už raději nerikala nic, ale tím to bylo vše ještě horsi. Plus nízké sebevědomí k tomu a k mamce nedůvěra. Když jsem za ni s něčím prisla, akorat jsem to schytala já, rady typu “proč si to necháš líbit” a tak. Místo aby mi třeba poradila, co bych měla v takové situaci dělat.

Každý jsme nějaký, někdo je tvrdší a jiný brečí, ale ani jedno není špatně. Tak ji zkus pochopit, takhle dosahnes jen toho, ze se vůči tobe uzavře.

  • Citovat
  • Nahlásit
2688
9.2.21 12:55

Chce to dát dceři najevo, že s ní soucítíš, a pak třeba přidat radu, jak se příště zachovat, aby to dopadlo lépe. Ne jí začít říkat, že je to její chyba, že to vlastně zavinila sama, nebo, že to nebylo jednoznačné. Chápu, že to cítí tak, že jsi proti ní, i když to tak asi nemyslíš. Prostě je citlivější a má pocit, že nemá u nikoho zastání. časem by se ti přestala svěřovat a to přece nechceš.
A kamarádky mamince bych řekla, že si to holky vyříkají samy, že to nebudeš řešit každou žabomyší válku. Ale chce to zjistit o co jde, někdy holky dokáží být dost drsné i v tomhle věku a zkouší různé vyřazování z kolektivu i šikanu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
9.2.21 12:55
@Anonymní píše:
Když chce od tebe zastání, tak ji ho dej. Tím se naučí, jak se různé situace daji zvládat. Někdo si s tím umí poradit sám a někdo ne.

A ano, vom ze to tak od tebe není vůbec myšleno, ale ona má taky pravdu, chapu, ze vnímá, ze jsi proti ni, i když ji chceš vlastně pomoci.

Já měla mamku s podobným přístupem, jsem vlastně asi i podobný typ jako tvoje dcerka, taky i teď v dospělosti kdejakou kravinu obrečím, jenže když mi mamka říkala, ze jsem nějaká, je vlastně špatně, a ze bych měla byt jiná, ze si to vlastně dělám sama ty problémy, tak výsledkem bylo leda to, ze jsem ji pak už raději nerikala nic, ale tím to bylo vše ještě horsi. Plus nízké sebevědomí k tomu a k mamce nedůvěra. Když jsem za ni s něčím prisla, akorat jsem to schytala já, rady typu “proč si to necháš líbit” a tak. Místo aby mi třeba poradila, co bych měla v takové situaci dělat.

Každý jsme nějaký, někdo je tvrdší a jiný brečí, ale ani jedno není špatně. Tak ji zkus pochopit, takhle dosahnes jen toho, ze se vůči tobe uzavře.

Ja ji ale chapu v tom, ze je ji to lito, ze se citi od kamaradek nechtena a ublizena. Mne je to prece taky lito. Ale prave proto, ze ji s tim chci pomoct, tak se snazim ji ukazat, ze kdyz zareaguje jinak, ze i druha strana pravdepodobne zmeni svoje chovani vuci ni.
Umela bys mi napsat, jak si myslis, ze bych tedy mela reagovat? Co bys treba tehdy ty rada slysela od sve mamy.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
9.2.21 13:00
@ZuzaM píše:
Chce to dát dceři najevo, že s ní soucítíš, a pak třeba přidat radu, jak se příště zachovat, aby to dopadlo lépe. Ne jí začít říkat, že je to její chyba, že to vlastně zavinila sama, nebo, že to nebylo jednoznačné. Chápu, že to cítí tak, že jsi proti ní, i když to tak asi nemyslíš. Prostě je citlivější a má pocit, že nemá u nikoho zastání. časem by se ti přestala svěřovat a to přece nechceš.
A kamarádky mamince bych řekla, že si to holky vyříkají samy, že to nebudeš řešit každou žabomyší válku. Ale chce to zjistit o co jde, někdy holky dokáží být dost drsné i v tomhle věku a zkouší různé vyřazování z kolektivu i šikanu.

Diky, zkusim nejdriv dat nejak najevo, ze s ni soucitim. To je ale dalsi kamen urazu. Jak ji nekdo podpori v tom, ze se ji neco spatneho deje, je to jak kdyby se nejak zacyklila, rozbreci se naplno a zacne se litovat.
Jinak byly asi 2 situace, kdy uz o naznak nejake sikany slo a tam jsem zakrocila razne, zase ji ublizovat nenecham.
Musim proste nsjit nejaky balanc mezi pochopenim a radou..

  • Citovat
  • Nahlásit
1642
9.2.21 13:01

Reknu teď blby přirovnání, ale je to asi jako kdyby ji kupříkladu týral chlap a tys ji řekla, ze si to dela svým chováním a reakcemi sama, a ze by si to neměla tak brat :nevim: k čemu by ji taková “rada” byla dobra? Akorat ji to ještě víc potopi. Evidentně ty situace neumí zvládat sama a jde za tebou pro pomoc, tak ji pomoz, jak ona potřebuje. Hladovymu dítěti taky das jídlo a ne kabat. “Mas hlad? Tak se poradne oblec!” úplně fungovat nebude.

Je ještě malá, tak to s ni zkus rozebrat a dat ji nějaké rady, které ji budou k něčemu platné - když ti ony řeknou příště tohle, můžeš zkusit reagovat takhle, apod.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15846
9.2.21 13:06
@Anonymní píše:
Ja ji ale chapu v tom, ze je ji to lito, ze se citi od kamaradek nechtena a ublizena. Mne je to prece taky lito. Ale prave proto, ze ji s tim chci pomoct, tak se snazim ji ukazat, ze kdyz zareaguje jinak, ze i druha strana pravdepodobne zmeni svoje chovani vuci ni.
Umela bys mi napsat, jak si myslis, ze bych tedy mela reagovat? Co bys treba tehdy ty rada slysela od sve mamy.

Začni tím, že ji vyslechneš. Neskákej ji do řeči (čímž neříkám, že to děláš) a vyjádři ji podporu. Zkus se do ní vcítit. Protože ona si ty pocity nevymýšlí, ona to tak prožívá. Nedramatizuje to, vidí to tak. Až budete na stejné vlně, tak můžete vymýšlet možné řešení. „To muselo být hodně nepříjemné. I mně by to hodně mrzelo, že si ze mě udělala kamarádka srandu. Jenže co dál? Někdy pomůže říct, co ti třeba na tom vadilo. Napadá tě teď, co jsi ji mohla říct?“…

Neříkej jí, co má dělat. Ona na to musí přijít sama. Buď ji oporou a neshazuj její pocity.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
15516
9.2.21 13:09

Vrtulníková matka, která řeší každé postěžování své dcery není dobrý model.

A ne - nepomáhá to dceři k vybudování zdravého sebepřijetí, natož k tomu, aby se naučila fugnovat v kolektivu a konstruktivně řešit problémy, pokud se je naučila řešit tak, že jde žalovat a maminka žhaví telefony kvůli běžný dětským hádkám.

To že některé matky svoje dcery shazují je něco jiného, než když matky řeší věci, které se dítě potřebuje naučit za ně a tudíž jaksi dítě na řešení situace nepřijde a posléze mu to samozřejmě bude chybět v dalších, složitějších situacích.

Dospělí zasahující do sociálních interakcí, které nehrozí úrazem a nebo to není šikana jsou často spíš kontraproduktivní.

imho to co by se asi hodilo je důsledně akceptovat pocity tvé dcery, nechat ji vypovídat a pak ji podporovat k tomu, aby našla vlastní řešení.

Mrkni na koncept výchovy bez poražených - nějakou dobu to dá, než si dcera navykne, ale dost by to mohlo řešit vaší situaci. Plus to naučí dceru řešit konflikty i ostatními.

https://www.kosmas.cz/…-porazenych/

https://www.vychovabezporazenych.cz/

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
9.2.21 13:09
@Semtex píše:
Reknu teď blby přirovnání, ale je to asi jako kdyby ji kupříkladu týral chlap a tys ji řekla, ze si to dela svým chováním a reakcemi sama, a ze by si to neměla tak brat :nevim: k čemu by ji taková “rada” byla dobra? Akorat ji to ještě víc potopi. Evidentně ty situace neumí zvládat sama a jde za tebou pro pomoc, tak ji pomoz, jak ona potřebuje. Hladovymu dítěti taky das jídlo a ne kabat. “Mas hlad? Tak se poradne oblec!” úplně fungovat nebude.
Je ještě malá, tak to s ni zkus rozebrat a dat ji nějaké rady, které ji budou k něčemu platné - když ti ony řeknou příště tohle, můžeš zkusit reagovat takhle, apod.

Ale presne to se snazim. Ja vim, ze nemuze sama vymyslet, co konkretne rict jinak a jak to rict. Takze kdyz to rozebirame, tak si popisem co se stalo, co kdo rekl a co udelal. Vetsinou mam info i od te druhe maminky, tak vicemene zvladneme dat dohromady o co vlastne slo a co se delo. A pak si rozebirame, co si mysli, ze tim ta druha chtela dosahnout, co moje dcera chtela dosahnout a jestli se to povedlo, jestli to neslo pochopit jinak a jestli to neslo rict jinak.. a rekneme si jak konkretne se dalo reagovat. A taky si rekneme, ze kdyz to nekdy nefunguje ani jinak, ze muze kdykoliv prijit domu a proste si hrat chvili sama. Ale at neutika s brekem a urazena, at jim proste rekne, ze ji neco vadi a ze ted jde domu..

  • Citovat
  • Nahlásit
17981
9.2.21 13:14
@Anonymní píše:
Ahoj,
jdu si pro radu s necim, co me moc mrzi, ale nejak nevim, jak to zmenit.

Mam osmiletou dcerku, je to mila, chytra holka, ale taky je dost precitlivela a vsechno si bere proti sobe. Kamaradek ma malo, ale nestezuje si na to. Jde mi o to, ze i s temi, co ma, se dost casto nepohodnou. To je snad normalni, jenze dcera pak chodi domu ubrecena, ze jsou ostatni proti ni, ze ji ublizuji. A kdyz pak zjistuji, jak to bylo, neni situace tak jednoznacna. Casto ma pocit, ze se neco deje proto, aby se ji ublizilo. Ja se ji snazim vysvetlovat, ze ma na ty situace koukat jinak, ze si nemyslim, ze ji chteji ostatni jen prvoplanove ublizovat. Kdyz se spolu nepohodnou, tak se pak nastve, rozbreci, neco jim provede a utece domu.. Jenze kdyz se snazim vysvetlovat, ze temi svymi reakcemi to jen provokuje a vygraduje, tak se mi rozbreci, ze jsem na strane tech kamaradek.

Snazim se ji ukazat, ze kdyz si nebude vsechno hned brat, ze treba zjisti, ze v tom nebyl zamer ji ublizit a ze se muzou s holkama samy dohodnout, jak se situaci nalozi.. ale asi na to jdu nejak spatne.

Navic kamaradky maminka ma pocit, ze vsechny situace mame resit i my rodice a vzdy mi pise, o co se kdy holky nepohodly. Nekdy si ale myslim, ze bychom to mely nechat jen na nich, at se nejak porovnaji (zalezi samozrejme na konkretni situaci, nekdy je zasah dospeleho nutny).

Neresil jste nekdo neco podobneho? Jak se mam v takovych situacich zachovat? Chci aby vedela, ze ma ve me zastani, ale zase ji nechci jen litovat a utvrzovat v tom, ze je cely svet proti ni..

Hele, tohle se říká často jako klišé na ženách a tvoje holčička bude taková hezká ukázka. Já ji chápu. Ženská potřebuje slyšet „jsou to krávy, pojď pi tady dát čokoládu“ a ne „no to víš Marusko, musíš se víc usmívat a nahlas děkovat“ ;) a nemusí to být jen oblast kamarádek, takových situací je milion, dej si pozor, ať nestojís na straně cizích lidí příliš často. Dám ti třeba příklad. Dítě strčí někomu do vozíku v obchodě a ty spustis
„Jee, pardon, moc se omlouvám, kam koukáš Marusko, Ježíš, musíš být opatrná, omluv se paní“ a když někdo strčí omylem do Marušky, tak to spláchnes tichým „to je dobrý…“.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
9.2.21 13:17
@Ou píše:
Vrtulníková matka, která řeší každé postěžování své dcery není dobrý model.

A ne - nepomáhá to dceři k vybudování zdravého sebepřijetí, natož k tomu, aby se naučila fugnovat v kolektivu a konstruktivně řešit problémy, pokud se je naučila řešit tak, že jde žalovat a maminka žhaví telefony kvůli běžný dětským hádkám.

To že některé matky svoje dcery shazují je něco jiného, než když matky řeší věci, které se dítě potřebuje naučit za ně a tudíž jaksi dítě na řešení situace nepřijde a posléze mu to samozřejmě bude chybět v dalších, složitějších situacích.

Dospělí zasahující do sociálních interakcí, které nehrozí úrazem a nebo to není šikana jsou často spíš kontraproduktivní.

imho to co by se asi hodilo je důsledně akceptovat pocity tvé dcery, nechat ji vypovídat a pak ji podporovat k tomu, aby našla vlastní řešení.

Mrkni na koncept výchovy bez poražených - nějakou dobu to dá, než si dcera navykne, ale dost by to mohlo řešit vaší situaci. Plus to naučí dceru řešit konflikty i ostatními.

https://www.kosmas.cz/…-porazenych/

https://www.vychovabezporazenych.cz/

Moc dekuju za reakci. Doufala jsem, ze se ozvete, vase prispevky i z jinych diskuzi mi uz kolikrat pomohly.
Jen bych chtela napsat, zejs to apriori nepotrebuju resit. Ale kdyz prijde ubrecena, tak se proste zeptam, co se stalo.. a te druhe maminky se neptam, vetsinou mi ale pipne sms jeste driv, nez dcera otevre dvere (druha holcicka si jde postezovat). Kdyz je v sms, ze moje dcera tu druhou bouchla, tak to preci resit musim, i kdybych nechtela. Navic druha maminka to ceka.. vetsinou to je o tom, ze moji dceri neco provedli, nedovolili apod a ona se brani bouchnutim apod. A urazi se a jde s placem domu.
A ano, je to moje chyba v pristupu, ve vychove, svym zpusobem mozna i ja reaguju v takovych vzorcich (neboucham tedy nikoho). A hrozne bych to chtela zmenit. Snad neni jeste pozde.

  • Citovat
  • Nahlásit
2688
9.2.21 13:25
@Anonymní píše:
Diky, zkusim nejdriv dat nejak najevo, ze s ni soucitim. To je ale dalsi kamen urazu. Jak ji nekdo podpori v tom, ze se ji neco spatneho deje, je to jak kdyby se nejak zacyklila, rozbreci se naplno a zacne se litovat.
Jinak byly asi 2 situace, kdy uz o naznak nejake sikany slo a tam jsem zakrocila razne, zase ji ublizovat nenecham.
Musim proste nsjit nejaky balanc mezi pochopenim a radou..

A proč by se nemohla rozbrečet, když je jí to líto. Tak jí nech vybrečet, chláchol jí a když je pak v klidu, tak jí řekni: a co vymyslíme, aby se ti to příště nedělo? Co třeba kdybys udělala tohle…?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2688
9.2.21 13:28
@Bubla Bůčková píše:
Hele, tohle se říká často jako klišé na ženách a tvoje holčička bude taková hezká ukázka. Já ji chápu. Ženská potřebuje slyšet „jsou to krávy, pojď pi tady dát čokoládu“ a ne „no to víš Marusko, musíš se víc usmívat a nahlas děkovat“ ;) a nemusí to být jen oblast kamarádek, takových situací je milion, dej si pozor, ať nestojís na straně cizích lidí příliš často. Dám ti třeba příklad. Dítě strčí někomu do vozíku v obchodě a ty spustis
„Jee, pardon, moc se omlouvám, kam koukáš Marusko, Ježíš, musíš být opatrná, omluv se paní“ a když někdo strčí omylem do Marušky, tak to spláchnes tichým „to je dobrý…“.

Super napsáno! :potlesk:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2688
9.2.21 13:35
@Anonymní píše:
Ale presne to se snazim. Ja vim, ze nemuze sama vymyslet, co konkretne rict jinak a jak to rict. Takze kdyz to rozebirame, tak si popisem co se stalo, co kdo rekl a co udelal. Vetsinou mam info i od te druhe maminky, tak vicemene zvladneme dat dohromady o co vlastne slo a co se delo. A pak si rozebirame, co si mysli, ze tim ta druha chtela dosahnout, co moje dcera chtela dosahnout a jestli se to povedlo, jestli to neslo pochopit jinak a jestli to neslo rict jinak.. a rekneme si jak konkretne se dalo reagovat. A taky si rekneme, ze kdyz to nekdy nefunguje ani jinak, ze muze kdykoliv prijit domu a proste si hrat chvili sama. Ale at neutika s brekem a urazena, at jim proste rekne, ze ji neco vadi a ze ted jde domu..

Jenže ty jí tím vlastně říkáš, že ona to má pochopit, ona se zachovala špatně, ona to má napravit. Proč by pořád měla chtít chápat, co tím druhý chtěl říct, aniž by si mohla připustit, že ten druhý udělal chybu a ona je naprosto v právu, že jí to je líto nebo na to zareagovala tak jak zareagovala. Když ti někdo ublíží, taky si to v sobě tak analyzuješ a vlastně druhého omlouváš, že to asi tak nemyslel?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat