Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ano klidně to už může vnímat, za mě to není už takové to malé miminko co nemá žádný rozum. Proč si s takovým chlapem vůbec dělala dítě?
Ano, myslím si, že dítě v roce a osmi/devíti měsících sakra dobře pozná, kdo se mu věnuje a kdo ne.
Co s tím? No, ať se jí táta bez výmluv věnuje.
@Anonymní píše:
Ahoj maminky. Naše dcera bude mít v květnu 2 roky. Její první slovíčko bylo táta, bylo vždy vidět že se na tátu těší až přijde z práce, ale posledních pár týdnů ho začala odmítat. Když přijde domů, řekne sice táta/tatínek, ale když jí chce dát pusu a přivítat se s ni, začne okamžitě uhýbat a vztekat se. Nebo když za ní přijde jen tak, že ji chce pomazlit, začne se vztekat a volat mě a hned ke mně zdrhá. Ani nakrmit se od něj nechce nechat, většinou se vzteká a začne plakat, když přijdu játak začne jíst. Mě vždycky objímá a říká, že mě má ráda. U táty to dělat ani říkat nechce. Jinak přítel pracuje na směny, takže ho máme každý den doma. Bohužel ale i když je doma, tak se k péči o dceru moc nehrne, že by třeba ji šel sám, nebo vykoupat, to nehrozí. Vždy mu musím říct a to se ještě často vymlouvá protože se mu nechce… Ani ho moc nebaví si s dcerou hrát. Myslíte, že už takto malé dítě to nějak vnímá, že třeba tatínek se moc nechce starat a nevšímá si jí, tak ho proto odmítá? Co s tím?
A co delas v tech situacich, kdy zdrha za tebou? Posles ji zpatky za nim? Asi kazde dite ma takove obdobi, ze preferuje jednoho rodice… ale pak jim musis dat tu moznost aby byli sami. Ted si hrej s tatinkem, ja jdu na hodku do vany/skocim do obchodu atd. Tatka te krmi, papej, ja mezitim pujdu vedle neco delat. Nenutit nijak nasilne ale nepodporovat v tom aby od nej utikala k tobe.
No tak si prostě musí udělat prostor a trávit s ní čas bez tebe. Prostě začni chodit někam pryč. Oni to zvládnou. Ideálně najděte nějakého jiného otce s podobně starým dítkem, aby spolu pánové chodili ven i s dětmi.
Bez toho, aby se tvůj muž staral o svou vlastní dceru, tak si žádnýý vztah nevybudují. A ano - samozřejmě že to bude jinak, než kdybys to dělala ty a ty ho za to nesmíš peskovat a poučovat a bránit mu a říkat jak to má dělat. Ty v tuhle chvíli chceš velmi důsledně oceňovat každou aktivitu, kterou on s dcerou bude dělat.
Dítě si dělá vztah s těmi, kdo jej má rád, stará se, hraje si, tráví hodně času. K tomu se přivine. Je to prostě o tom, že vztahy se budují, nejsou automatické. Její tatínek s ní čas netráví, ty ano, takže výsledek není nic k udivení. Je mi dcerky líto, protože tátu potřebuje.
Musí se jí věnovat. Vztah nevznikne tím, že ji zplodil. Máme takovou situaci v rodině. Dětem je v té rodině od 4 do 13 a otce prakticky nevnímají. Blbě pro všechny. My máme dceru dva a půl a od jejího narození s ní můj muž tráví čas, pečuje, hraje si a dcera ho zbožňuje. Proste teď musí na tom vztahu zamakat a bude to mít náročnější, když to nedělal hned.
Je to úplně normální. Za čas se to může klidně otočit - nechci mámu, táta vykoupe, ata udělá… Nic to neznamená. Prostě období.
@inkakřivák píše:
Je to úplně normální. Za čas se to může klidně otočit - nechci mámu, táta vykoupe, ata udělá… Nic to neznamená. Prostě období.
přesně, je to období,
dcera jednu dobu chtěla utírat zadeček a dávat mléko do flašky pouze od babičky
a miluje dědečka, který na ni 5 let ani nepromluvil, natož se o ni staral
Jako holky nade mnou to vidím na období. Dcera 18m má taky období, že když jsem poblíž, tak chce od táty ke mně. Když z jeho náruče vleze do té mé, tak si ji „v rámci hry“ takto párkrát předáme.
@Sydney408 píše:
Ano klidně to už může vnímat, za mě to není už takové to malé miminko co nemá žádný rozum. Proč si s takovým chlapem vůbec dělala dítě?
Já teda nechci byt hnidopich, ale myslíš, ze ji v předvečer oplodnění řekl “ale hele lasko, já si toho decka nebudu moc všímat, ju? Tak jdem na to.”
Jinak pro zakladatelku, trochu víc zapojit partnera a to období přejde. Naše dítě se taky nechce mazlit s tátou (a to ho každý večer koupe, když je doma bere ven a krmí, prebaluje automaticky a hraje si), zato me by upusinkovalo. Takže to nutne nemusí byt tím, ze se malo věnuje, ale proste PROTO, jak je u batolat zvykem.
Ahoj maminky. Naše dcera bude mít v květnu 2 roky. Její první slovíčko bylo táta, bylo vždy vidět že se na tátu těší až přijde z práce, ale posledních pár týdnů ho začala odmítat. Když přijde domů, řekne sice táta/tatínek, ale když jí chce dát pusu a přivítat se s ni, začne okamžitě uhýbat a vztekat se. Nebo když za ní přijde jen tak, že ji chce pomazlit, začne se vztekat a volat mě a hned ke mně zdrhá. Ani nakrmit se od něj nechce nechat, většinou se vzteká a začne plakat, když přijdu já tak začne jíst. Mě vždycky objímá a říká, že mě má ráda. U táty to dělat ani říkat nechce. Jinak přítel pracuje na směny, takže ho máme každý den doma. Bohužel ale i když je doma, tak se k péči o dceru moc nehrne, že by třeba ji šel sám nakrmit, nebo vykoupat, to nehrozí. Vždy mu musím říct a to se ještě často vymlouvá protože se mu nechce… Ani ho moc nebaví si s dcerou hrát. Myslíte, že už takto malé dítě to nějak vnímá, že třeba tatínek se moc nechce starat a nevšímá si jí, tak ho proto odmítá? Co s tím?