Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Kolicek95 píše:
Mně farářka říkala, že za ní matky chodí poměrně často s těmito pocity, říkala tedy že hlavně matky ženichů. Ten rituál svatby, kdy rodič odevzdá dítě nastávajícímu, není jen pro ty snoubence, je důležitý i právě pro ty rodiče. Dítě opouští původní rodinu a zakládá druhou.
Tak snad nejsem jediný exot s takovými pocity ![]()
Díky všem za pochopení a podporu.
@Anonymní píše:
Dcera se zasnoubila se svým přítelem a příští rok bude svatba. Jsou spolu pár let, bydlí spolu, známe i jeho rodinu. Mluvili o tom, čekali jsme, že do toho brzy „praští“. Je šťastná, přeji jí to, bydlí a i nadále budou bydlet kousíček od nás.
No a teď ten problém: já jsem úplně sesypaná jen na to pomyslím, slzy v očích jak kdybych ji měla navždy ztratitOna to netuší, nechci jí kazit, že je šťastná. Naopak ještě nastávající zeťák poznamenal něco v tom smyslu, že jsme to přijali až moc v klidu
Maminky vdaných dcer, uklidněte mě prosím, že to do té svatby přejdeJe to nejstarší dítě, další „poprvé“ co se týče dětí. Navíc je ještě dost mladá.
Prosím anonym, stydím se za své pocity
Buď v klidu, ona za pár let v manželství zjistí, že toho svého potřebuje s někým prodrbat a máma je na to ideální
určitě o ní nepřicházíš, neboj ![]()
Můj syn se nedávno oženil asi po dvou leté známosti. Ze snachy jsme nebyli nejdřív vubec nadšeni. A jejich zasnoubení me hodně rozhodilo. Tak se snažím si říct, ze to je jeho život, jeho volba. A Ja jestli ho mám rada, to proste musím respektovat. No a za par měsíců od svatby se hrany již stacily obrousit. Pokud dela chybu, je to jeho chyba. Už to není “můj job” ho vychovávat. Muzu ho mít jen rada.
Vlastně svatbou se tak moc nezměnilo…A přijde mi hezké, ze ještě dnes někdo o svatbu stojí. Přijde mi to takové prohlášení všem, ze jsou par a mysli to vazne.
@Anonymní píše:
Prázdné hnízdo nemáme, další 2 děti jsou doma a ta nejmladší ještě dlouho bude. Spíš jsem čekala, že se vezmou později. Ona ještě 3 roky bude studovat takže vnouče ani do té doby není v plánu. Já jsem svoji svatbu nijak moc neprožívala, vzali jsme se až když jsem byla těhotná, abychom byli rodina, jmenovali se stejně. Tak asi teď mám pocit, že ještě vlastně nemají důvod se brát. Ale druhá rodina jsou věřící takže to prožívají mnohem víc. Doteď dceru vlastně ani moc asi nepovažovali do rodiny. Byla to prostě holka jejich syna. Se svatbou se všechno změní. Pro nás to prostě až taková změna v podstatě nebude, považujeme partnera dcery za našeho už dávno.
O to víc právě nechápu, že mě to tak rozložilo
Naopak bys mela byt rada, ze se berou, protoze chti. Me prijde smutny brat se proto, ze musi. Nechapu te ![]()
Já pocity zakladatelky naopak chápu, byť mám doma zatím jen malou batolecí slečnu
je to prostě tak trochu konec jedné éry a začátek jiné. Ty emoce jsou naprosto normální a nemyslím, že by znamenaly nějakou nepřejícnost a tak. Zakladatelko, pokud máte s dcerou kvalitní vztah, neboj se, že v jejím životě už nebudeš mít své důležité místo. Z vlastní zkušenosti vím, jak pro mě máma byla extrémně důležitá, když se mi narodilo dítě a to už jsem dávno byla z hnízda a v letitém vztahu. A nemyslím, že se to časem změní, vždy se za ní ráda a často vracím
@Katcha klid, až se rozvedou, tak se ti zase dcera vrátí domů
Mně ty pocity přijdou zcela pochopitelné, je to prostě takové oficiální vyleteni z hnízda. Napadla mě k tomu nádherná píseň od Charlese Aznavoura na přesně stejné téma, A ma fille se jmenuje, dej si to do překladače, jestli neumíš francouzsky. Opravdu nejsi divná ani nenormální