Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ber to s humorem. Já když jsem se před (mnoha lety) vdávala, tak se to u nás tak scházelo, hosti, a tak, jí a soused volal přes plot na tátu: „Tak koukám, že vdáváte dceru.“ A táta se svým typickým humorem na to: „Jo, jo, tak dcery jsem se zbavil, teď ještě kdybych udal někde manželku a měl bych klid.“ Hele, je to normální, takový pocit, že něco končí. Končí, ale zase něco nového začíná. Za chvíli budeš babička, místo jedné dcery budou doma ještě vnoučata a zeťák. Jestli spolu dobře vycházíte, tak není co řešit. A na svatbě si klidně poplač, to není nic zvláštního, řekla bych, že pláče každá druhá máma. Stydět se není za co. ![]()
@Anonymní píše:
Dcera se zasnoubila se svým přítelem a příští rok bude svatba. Jsou spolu pár let, bydlí spolu, známe i jeho rodinu. Mluvili o tom, čekali jsme, že do toho brzy „praští“. Je šťastná, přeji jí to, bydlí a i nadále budou bydlet kousíček od nás.
No a teď ten problém: já jsem úplně sesypaná jen na to pomyslím, slzy v očích jak kdybych ji měla navždy ztratitOna to netuší, nechci jí kazit, že je šťastná. Naopak ještě nastávající zeťák poznamenal něco v tom smyslu, že jsme to přijali až moc v klidu
Maminky vdaných dcer, uklidněte mě prosím, že to do té svatby přejdeJe to nejstarší dítě, další „poprvé“ co se týče dětí. Navíc je ještě dost mladá.
Prosím anonym, stydím se za své pocity
Vubec nechapu tvoji reakci. A zetaka taky ne, co cekal? Ze se rodice budou valet na zemi v hysterickem oblouku, zvlášť kdyz jde odlouholetou znamost?
@vokishka píše:
Vubec nechapu tvoji reakci. A zetaka taky ne, co cekal? Ze se rodice budou valet na zemi v hysterickem oblouku, zvlášť kdyz jde odlouholetou znamost?
No já, svoji reakci právě taky nechápu… Nejsou žádné objektivní důvody, abych takhle reagovala. Akorát teda přechod v plné parádě tak jestli hormony ![]()
@Buba mara píše:
Ber to s humorem. Já když jsem se před (mnoha lety) vdávala, tak se to u nás tak scházelo, hosti, a tak, jí a soused volal přes plot na tátu: „Tak koukám, že vdáváte dceru.“ A táta se svým typickým humorem na to: „Jo, jo, tak dcery jsem se zbavil, teď ještě kdybych udal někde manželku a měl bych klid.“ Hele, je to normální, takový pocit, že něco končí. Končí, ale zase něco nového začíná. Za chvíli budeš babička, místo jedné dcery budou doma ještě vnoučata a zeťák. Jestli spolu dobře vycházíte, tak není co řešit. A na svatbě si klidně poplač, to není nic zvláštního, řekla bych, že pláče každá druhá máma. Stydět se není za co.
Moje mamka to měla podobně se mnou, ale ne u svatby, ale když jsme se odstěhovala, to měla pocit prazdneho hnízda, sama pak říkala, že to pro ni bylo těžké, až když jsem se vdala, se uklidnila, asi měla pocit, že vdana s mužem bude o mě postarano než když jsme žila sama v cizině..takže to ber jako moje mamka, dcera ma k sobě nekoho, kdo se o ni postara, neni sama a časem vam třeba uděla radost vnoučaty
![]()
@vokishka píše:
Vubec nechapu tvoji reakci. A zetaka taky ne, co cekal? Ze se rodice budou valet na zemi v hysterickem oblouku, zvlášť kdyz jde odlouholetou znamost?
Podle mě to zeťák myslel spíš tak, že čekal, že budou mít radost, a oni tu zprávu přijali, jako kdyby jim řekl, že zítra bude pršet. ![]()
Zakladatelko, to bude dobré. Zkus si na tom užívat to hezké – půjdete s dcerou vybírat šaty, výzdobu, budete probírat detaily u kafíčka… Není to tak, že svatbou přestane být tvá rodina. Naopak se vám ta rodinka rozroste.
Nevycitej si to, emoce nejsou ani spatny, ani dobry, nemuzes to kontrolovat. Podle me prirozena reakce, musis se prece vyrovnat s uplne novym obdobim. Vubec bych to nepotlacovala a klidne si v klidu jeden vecer vyhradila a poplakala nad fotkama, kdyz byla malinka. A pak bude snazsi nechat to plynout a prijmout to.
Nepochybuju, ze racionalne vis, ze jde o jeden z nejlepsich scenaru - vysoka pravdepodobnost, ze dcera bude stastna, jeji muz je nejakym zpusobem overeny, zustane ti blizko. A blizko budes mit i budouci vnoucata, ceka na tebe spousta krasneho!
Prázdné hnízdo nemáme, další 2 děti jsou doma a ta nejmladší ještě dlouho bude. Spíš jsem čekala, že se vezmou později. Ona ještě 3 roky bude studovat takže vnouče ani do té doby není v plánu. Já jsem svoji svatbu nijak moc neprožívala, vzali jsme se až když jsem byla těhotná, abychom byli rodina, jmenovali se stejně. Tak asi teď mám pocit, že ještě vlastně nemají důvod se brát. Ale druhá rodina jsou věřící takže to prožívají mnohem víc. Doteď dceru vlastně ani moc asi nepovažovali do rodiny. Byla to prostě holka jejich syna. Se svatbou se všechno změní. Pro nás to prostě až taková změna v podstatě nebude, považujeme partnera dcery za našeho už dávno.
O to víc právě nechápu, že mě to tak rozložilo ![]()
Mne moje mama rekla jen: “Hm.” Alespon jde videt, ze mas city, zajimas se o svou dceru a zalezi ti na ni
.
@Anonymní píše:
Prázdné hnízdo nemáme, další 2 děti jsou doma a ta nejmladší ještě dlouho bude. Spíš jsem čekala, že se vezmou později. Ona ještě 3 roky bude studovat takže vnouče ani do té doby není v plánu. Já jsem svoji svatbu nijak moc neprožívala, vzali jsme se až když jsem byla těhotná, abychom byli rodina, jmenovali se stejně. Tak asi teď mám pocit, že ještě vlastně nemají důvod se brát. Ale druhá rodina jsou věřící takže to prožívají mnohem víc. Doteď dceru vlastně ani moc asi nepovažovali do rodiny. Byla to prostě holka jejich syna. Se svatbou se všechno změní. Pro nás to prostě až taková změna v podstatě nebude, považujeme partnera dcery za našeho už dávno.
O to víc právě nechápu, že mě to tak rozložilo
No jen aby ses nedivila, kdyz vam pristi rok oznami tehotenstvi, pripadne vnouce
![]()
@blumen píše:
No jen aby ses nedivila, kdyz vam pristi rok oznami tehotenstvi, pripadne vnouce![]()
Doufám, že když doteď neotěhotněla, nezradí ji antikoncepce dokud sama nebude chtít
Ale na vnoučata se těším, miluju miminka a konečně přijde to pomazlení a vrátit mamince ![]()
@Anonymní píše:
Dcera se zasnoubila se svým přítelem a příští rok bude svatba. Jsou spolu pár let, bydlí spolu, známe i jeho rodinu. Mluvili o tom, čekali jsme, že do toho brzy „praští“. Je šťastná, přeji jí to, bydlí a i nadále budou bydlet kousíček od nás.
No a teď ten problém: já jsem úplně sesypaná jen na to pomyslím, slzy v očích jak kdybych ji měla navždy ztratitOna to netuší, nechci jí kazit, že je šťastná. Naopak ještě nastávající zeťák poznamenal něco v tom smyslu, že jsme to přijali až moc v klidu
Maminky vdaných dcer, uklidněte mě prosím, že to do té svatby přejdeJe to nejstarší dítě, další „poprvé“ co se týče dětí. Navíc je ještě dost mladá.
Prosím anonym, stydím se za své pocity
To je úlet. Nechápu absolutně tvé myšlenkové pochody.
Dyt o nic nejde, jestli už spolu zijou, tak je to jen kus papíru, zmeni se max tak její příjmení ![]()
@Anonymní píše:
Doufám, že když doteď neotěhotněla, nezradí ji antikoncepce dokud sama nebude chtítAle na vnoučata se těším, miluju miminka a konečně přijde to pomazlení a vrátit mamince
Taky jsem se vdávala ještě na VŠ. A mimco přišlo až po 3 letech, rok po státnicích. My jsme byli věřící oba a fakt to člověk jinak bere, než že se teda vezmeme, když už spolu jsme dlouho a jsem těhotná. Naopak, když nemusí a chtějí, je to přece krásné. Dcera je dospělá, musíš ji pustit. Přechodové hormony v tom asi roli budou hrát taky.
Mně farářka říkala, že za ní matky chodí poměrně často s těmito pocity, říkala tedy že hlavně matky ženichů. Ten rituál svatby, kdy rodič odevzdá dítě nastávajícímu, není jen pro ty snoubence, je důležitý i právě pro ty rodiče. Dítě opouští původní rodinu a zakládá druhou.
Dcera se zasnoubila se svým přítelem a příští rok bude svatba. Jsou spolu pár let, bydlí spolu, známe i jeho rodinu. Mluvili o tom, čekali jsme, že do toho brzy „praští“. Je šťastná, přeji jí to, bydlí a i nadále budou bydlet kousíček od nás.
Ona to netuší, nechci jí kazit, že je šťastná. Naopak ještě nastávající zeťák poznamenal něco v tom smyslu, že jsme to přijali až moc v klidu 
Je to nejstarší dítě, další „poprvé“ co se týče dětí. Navíc je ještě dost mladá.
No a teď ten problém: já jsem úplně sesypaná jen na to pomyslím, slzy v očích jak kdybych ji měla navždy ztratit
Maminky vdaných dcer, uklidněte mě prosím, že to do té svatby přejde
Prosím anonym, stydím se za své pocity