Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dcera se chová divně, poraďte mi, co mám dělat
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
11.3.23 09:03
@Svetluska55 píše:
To je tak strašné smutné číst.
Myslela jsem si, že mámy většinou své děti milují bezpodmínečně (aspoň já to tak mám)..
Ohledně možné diagnózy neporadím, jen mi to připomnělo Netflix seriál Láska na spektru o randicich autistech. Jejich rodiny je podporují a miluji a mají tam třeba nácvik situaci během rande, prostě se sociální interakce učí a rozhodně jim to pomáhá.
Tak i pro dceru nějaký takový nácvik? Nemůže za to, jaká je, peskovanim ji nepomůžes, potřebuje ty věci nacvičit..
No já třeba nevidím nic špatného na tom, že matka chce, aby se dcera co nejvíce začlenila do společnosti. To je přece také projev lásky, že člověku není jedno, co s jeho dítětem jednou bude. Pravda, peskování není nejšťastnější volba. A myslím, že zakladatelka si to uvědomuje, proto zde žádá o radu. Není snad nutné jí podsouvat, že je špatná matka, což mezi vašimi prvními řádky jasně čtu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.3.23 09:16
Já jsem ADHD diagnostikovaná v dospělosti. A roky 17-22 byly absolutně nejhorší v mém životě. Co mi chybí v příspěvku, jak jste s dcerou pracovali na její sebehodnotě? Byly jste jako rodina v terapii? Měla ona možnost individuální práce, kterou pak rodiče se snaží přetavit do denní praxe? Z toho co píšeš musí mít dcera z Tebe sebevědomí na nule a dost se divím, že není v depresi. já se chtěla kvůli nepřijetí matkou, věčnýmu peskování zabít. Co pomohlo mě? V dospělosti funkční medikace, sport, nalézt si svoji pracovní parketu a v ní jsem excelovala a v neposlední řadě se vykašlat na svoji mámu, co si řeší svoje komplexy tím, že mě peskováním neustále jen srážía chce mě nějak opravovat jak rozbitý zboží - tam pomohla intenzivní individuální terapie a skvělá psychiatrička, která se snažila matce nejdříve domluvit a pak mi léčebně doporučila úplně přerušit kontakt. tak jsem jí poslechla a několik let jsem s mámou nebyla v kontaktu. Tvoji dceři držím palce.
- Citovat
- Upravit
11.3.23 09:45
Můžete samozřejmě podstoupit nějaké další vyšetření, je ale otázka k čemu to v tomhle věku bude? Z nějaké diagnozy celkem nic vyplývat nebude. A podle úvodního příspěvku jsi k ní teda hodně kritická. Ani slovo chvály, že něco dělá dobře, ale jinak je jak mentálně zaostalá, trapná, zkazila sestře známost, je strašně neschopná, afektovaná… Ta hoka musí být nervní už jen z toho, že cítí, jaký názor na ní máš ( i když jí to třeba - aspoň doufám, přímo neříkáš), z tebe hrozně čiší, že se za ní prostě stydíš. Navíc je ve věku, kdy by potřebovala, aby jí rodiče akceptovali a měli rádi takovou jaká je. Tvůj muž to evidentně zvládá líp než ty. Chápu, že chceš aby se chovala jinak, ale že se chová takto snad ještě neznamená, že je nějak vyřazená ze společnosti, lidi jsou přece různí. Jak je na tom? Má nějaké kamarády? Má nějaké zájmy?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.3.23 10:01
Tebe bych za matku nechtěla ani omylem 
z každýho tvýho písmenka na dálku čiší, jak se za ni stydíš a jak bys ji z fleku vyměnila za jakoukoliv, co ti nebude dělat ostudu Už jsi někdy slyšela o bezpodmínečné rodičovské lásce? Ta holka bude kvůli tobě nešťastná celý život, můžeš si blahopřát. Nikdy žádný pochopení od maminky, jen kritika, napominání a zcela jistě neskryvaný stud za její chování na veřejnosti. Jak by mohla být v pohodě, když ví, že ti dělá ostudu?!?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.3.23 10:23
Podle projevů může mít dcera Aspergerův syndrom. Já ho mám taky diagnostikovaný. Jak se chovat ve společnosti, jsem se v průběhu života naučila. Samozřejmě rodiče se mě snažili to naučit a já jsem pak už sama věděla, co se hodí a co ne. Mám vystudovaného bakaláře na vysoké škole. Mám ale ještě další diagnózy, nejen Aspergerův syndrom. Pokud dcera podstoupí vyšetření a poruchu autistického spektra jí diagnostikují, vyplývají z toho určité nevýhody. Pokud by si chtěla udělat řidičák, může mít problém ho získat kvůli autismu. Já to řešit nemusím, řídit nemůžu kvůli oční vadě. Dále by mohl být problém s výkonem určitých zaměstnání - práce s léky, chemikáliemi atd. Záleží, čemu se bude chtít dále věnovat. Čekací doby na diagnostiku autismu jsou poměrně dlouhé - i přes rok. Diagnostiku provádí např. pražský Nautis. A v Ostravě se můžete obrátit na spolek Mikasa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.3.23 10:24
@ZuzaM píše:
Můžete samozřejmě podstoupit nějaké další vyšetření, je ale otázka k čemu to v tomhle věku bude? Z nějaké diagnozy celkem nic vyplývat nebude. A podle úvodního příspěvku jsi k ní teda hodně kritická. Ani slovo chvály, že něco dělá dobře, ale jinak je jak mentálně zaostalá, trapná, zkazila sestře známost, je strašně neschopná, afektovaná… Ta hoka musí být nervní už jen z toho, že cítí, jaký názor na ní máš ( i když jí to třeba - aspoň doufám, přímo neříkáš), z tebe hrozně čiší, že se za ní prostě stydíš. Navíc je ve věku, kdy by potřebovala, aby jí rodiče akceptovali a měli rádi takovou jaká je. Tvůj muž to evidentně zvládá líp než ty. Chápu, že chceš aby se chovala jinak, ale že se chová takto snad ještě neznamená, že je nějak vyřazená ze společnosti, lidi jsou přece různí. Jak je na tom? Má nějaké kamarády? Má nějaké zájmy?
Je dobrá k tomu, že si člověk tak nějak uvědomí že za ti nemůže, že jeho problémy mají racionální vysvětlení, není na světě jediný takový…aspoň u mě.
Jinak s tím přijetím mámou to má druhou stránku, kterou si taky uvědom. Mě se máma snaží opravovat dodnes, to co v životě mám ji nepřijde dost, chtěla by pro mě víc, i když já jsem tak spokojená. Manzel neni dost dobry, prace neni dost dobra, s ditetem to delam blbe, bydleni hrozné. Výsledkem jejího věcného měla bys, nesmíš, to je hrůza jak to máš zařízené je, že se s ní vůbec nestýkám ráda.
- Citovat
- Upravit
11.3.23 10:55
Zakladatelko, už si té kritiky od nás dostala naloženo dost.
Přitom já v úvodu četla tvoji lásku - péči - starost o dceru. To tě popohání.
Kritika se vždy těžko přijímá, nám všem. A obzvlášť, když už je pak necitlivá, jak teď tady.
Nemysli si, my všechny selháváme jako matky. Jestli už tím, že svým dětem nedáváme dostatečně hranice, jestli je až příliš " vychováváme", kritizujeme, nebo jestli se ve vztahu k nim až příliš snažíme chovat se laskavě - a neumožňujeme jim tak znát nás autenticky i naučit se zvladnout ve vztazích drobné křivdy.
Tak moc přeju, ať neulpíváš na té kritice. Spíš ať se Ti daří sebepřijetí - a s tím je spojené i přijetí dcery.
Diagnostika Vám umožní mnoho věcí pochopit. Ne změnit. Tvá dcera je mladá, v hodně oblastech ještě dopiluje sociální zapojení, ale nejspíš navždy bude jiná.
A taky mě napadá, že tři roky neslyšení mohou mít svou daň - potřeba většího soustředění se na mluvu, větší ostych před lidmi, lehce horší porozumění řeči… Z dětství naučená potřeba dorozumívat se výraznými gesty. Více stresu. Nepohoda v oblasti komunikace s cizími. Menší sebedůvěra. Menší sociální porozumění. Ani za tím nemusí být další diagnóza (ale může). Co pro dceru, i pro sebe můžeš udělat, je vážně to, že Vám dodáš sílu vyčnívat. Sebepřijetím. Zvládnete to, být jiné. Milované.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.3.23 10:56
@Anonymní píše:
Je dobrá k tomu, že si člověk tak nějak uvědomí že za ti nemůže, že jeho problémy mají racionální vysvětlení, není na světě jediný takový…aspoň u mě.Jinak s tím přijetím mámou to má druhou stránku, kterou si taky uvědom. Mě se máma snaží opravovat dodnes, to co v životě mám ji nepřijde dost, chtěla by pro mě víc, i když já jsem tak spokojená. Manzel neni dost dobry, prace neni dost dobra, s ditetem to delam blbe, bydleni hrozné. Výsledkem jejího věcného měla bys, nesmíš, to je hrůza jak to máš zařízené je, že se s ní vůbec nestýkám ráda.
Je otázka, jestli i dcera vnímá, že se chová jinak, jestli s tím má sama problém. Nebo jestli s tím má problém jen matka.
A nevím, co jsi chtěla říct tím druhým odstavcem. Byla to vůbec reakce na to, co jsem napsala já? Já totiž takové chování matek odsuzuju a nedivím se ti, že ses ní stýkáš nerada.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.3.23 11:19
@Anonymní píše:
Je dobrá k tomu, že si člověk tak nějak uvědomí že za ti nemůže, že jeho problémy mají racionální vysvětlení, není na světě jediný takový…aspoň u mě.Jinak s tím přijetím mámou to má druhou stránku, kterou si taky uvědom. Mě se máma snaží opravovat dodnes, to co v životě mám ji nepřijde dost, chtěla by pro mě víc, i když já jsem tak spokojená. Manzel neni dost dobry, prace neni dost dobra, s ditetem to delam blbe, bydleni hrozné. Výsledkem jejího věcného měla bys, nesmíš, to je hrůza jak to máš zařízené je, že se s ní vůbec nestýkám ráda.
U nás je naopak manžel lepší než já. On si určitě najde někoho lepšího, protože se mnou nevydrží a ona se mu rozhodně nebude divit. Spíš naopak, ona by mu přála někoho lepšího, než jsem já.
Práci mi naštěstí nevyčítá, protože dělám totéž, co dělala ona. Natlačila mě do toho. Ale pořád má tendence mě opravovat a opakovaně se diví, že nemám v práci problémy.
Už kolikrát jsem se dozvěděla, že vlastně nic neumím.
Zakladatelko, ona to dcera nedělá schválně a když budu posuzovat podle sebe, tak sama ze sebe bude nešťastná.
Dodnes se často chovám jak „debl“. Třeba máma do mě cpala, že se tvářím nepřístupně a mám se víc usmívat. Super rada, vymakala jsem to do dokonalosti. Teď mi kolegyně vykládala, jak jí táta umírá na rakovinu a já se usmívala jak deil 
Zkus si s dcerou promluvit a navrhnout jí i to řešení u odborníka. Já ho chtěla navštívit několikrat. Máma mi řekla, že kdybych nebyla líná, budu se chovat normálně, jen se musím snažit. 
Tak se snažím a ono to nejde. Ale zároveň už mám v sobě blok vyhledat odbornou pomoc.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.3.23 13:00
@Jana Martinková píše:
Podle projevů může mít dcera Aspergerův syndrom. Já ho mám taky diagnostikovaný. Jak se chovat ve společnosti, jsem se v průběhu života naučila. Samozřejmě rodiče se mě snažili to naučit a já jsem pak už sama věděla, co se hodí a co ne. Mám vystudovaného bakaláře na vysoké škole. Mám ale ještě další diagnózy, nejen Aspergerův syndrom. Pokud dcera podstoupí vyšetření a poruchu autistického spektra jí diagnostikují, vyplývají z toho určité nevýhody. Pokud by si chtěla udělat řidičák, může mít problém ho získat kvůli autismu. Já to řešit nemusím, řídit nemůžu kvůli oční vadě. Dále by mohl být problém s výkonem určitých zaměstnání - práce s léky, chemikáliemi atd. Záleží, čemu se bude chtít dále věnovat. Čekací doby na diagnostiku autismu jsou poměrně dlouhé - i přes rok. Diagnostiku provádí např. pražský Nautis. A v Ostravě se můžete obrátit na spolek Mikasa.
A nevíte, jestli u ADHD jsou také nějaká omezení ohledně řidičáku či typu zaměstnání??
- Citovat
- Upravit
11.3.23 14:28
U ADHD omezení nejsou - pouze u poruch autistického spektra - autismu a Aspergerova syndromu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Anonymní
11.3.23 14:50
@Anonymní píše:
A nevíte, jestli u ADHD jsou také nějaká omezení ohledně řidičáku či typu zaměstnání??
ohledně řidičáku jsem bez omezení, včetně toho že užívám medikaci. Zaměstnání je bez omezení, ale nedoporučuje se stereotypní, monotónní práce na normy třeba. je takový pořekadlo, že člověk s ADHD je výborný hasič ale bude podprůměrný až rizikový účetní. Jako účetní bych se třeba já dostala rovnou do basy. A silně se nedoporučuje práce na směny kvůli spánkovému režimu a produkci dopaminu i tak mají lidé s ADHD poruchy spánku, trpí častěji nespavostí než běžná populace.
- Citovat
- Upravit
Svetluska55
11.3.23 17:18
@lucad77 píše:
No já třeba nevidím nic špatného na tom, že matka chce, aby se dcera co nejvíce začlenila do společnosti. To je přece také projev lásky, že člověku není jedno, co s jeho dítětem jednou bude. Pravda, peskování není nejšťastnější volba. A myslím, že zakladatelka si to uvědomuje, proto zde žádá o radu. Není snad nutné jí podsouvat, že je špatná matka, což mezi vašimi prvními řádky jasně čtu.
Ale ano, taky to tam vložené je. Chybí bezpodmínečně přijetí dítěte takového, jaké je. Zakladatelka chce dceru opravit, stydí se za ni.. mrzí mě to kvůli té dceři, musí to pro ni být dost těžké.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.3.23 17:26
Moc děkuji všem za odpovědi.
Z některých mi bylo smutno, ale uznávám, že jsem to psala ve chvíli zoufalství - poté co se mnou mluvila kamarádka a o dceři, co zase provádí, komu opět (neúmyslně) ublížila,… a celý tenhle týden s ní byl zničující…* Svoji dceru miluji a nikdy bych ji nevyměnila, ale nejsem slepá. Jaký bude mít život, když se takhle chová? Vy nevíte, jaké to je, když vám jí 4× do roka vozí policajti, protože se zase ztratila a tentokrát si nevzala/nezapnula/ztratila mobil a dodnes nám jí vozí domů, když ji potkají. Ano je to vážně lepší, než to bylo, opravdu se vyvíjí,… Není to tak, že bych ji často kritizovala/peskovala (natož neustále) spíš se snažím chválit, ale ten nos… když jsem viděla, jak se od ní ostatní děti odtahují, jak si s ní nechtějí podat ruce…, prostě jsem se v tom divadle neudržela a také jsem chtěla, aby si uvědomila kolikrát to dělá. Kolikrát jsem jí učila (často hrajeme hru Co bys dělal kdyby, a jiné) jak se představit, ale ona chce být vtipná př. Já se jmenuji XY a jsem skákací kobylka z Kobylis.
Prostě bychom potřebovali, aby s ní začal pracovat někdo jiný a jinak než jsme zkoušeli doteď. Ona sama na sobě pracovat chce, ví, že je nevhodné se v nose dloubat, tom šermování rukama jsem jí ani neříkala, ale učíme jí, že má mít sepnuté ruce.
Je fakt milá, hodná holka, laskavá, vždy připravená pomoct, chytrá, jenže okolí ji tak nevidí, protože se divně chová. Třeba se rozhodne, že je dneska pirát, oblékne se podle toho… a šišlá i na učitele ve škole a řidiče v busu. Já se za ní nestydím, jen jí chci pomoct a už nevím jak, prostě potřebuje jinak než jsme to dělali dosud. Pořád si říkáme, že z toho vyroste a ono se to fakt mění a lepší.
Chodili jsme za klinickou psycholožkou i na psychiatrii, taky návštěvy neurologie, interny, endokrinologie,.. opravdu nejde o nic jiného, než jsem psala. Ona sama se za sebe nestydí, prostě to nevidí (tedy vyjímečně ano - spíš toho, že není oblíbená, že se s ní nechtějí lidi bavit, že jí nesvěřují úkoly,… já jí říkám, že zase umí krásně na klavír, umí vyrábět nádherné intarzie,… že každý má něco a že musíme společně pracovat a zlepšovat se v tom co nám nejde) a někdy je to fakt v normě, akorát pak…
Ptali jste se jak to má ve třídě, kamarády - pár jich má, jejími slovy: „Maminko, tys mi porodila nejlepší kamarádku.“ 
Pak jednu empatickou a zraněnou holčinu, ale kdybych jí to nepřipomněla, tak jí nezavolá, nedá najevo zájem, vždy je to ze strany té druhé. Potom kamaráda - spolužák, který prošel rakovinou mozku, není na tom dobře, tak za ním chodí, cvičí a hraje si s ním. A pak kamarádku, které je 72 a opravdu si rozumí.:) Ve škole nic - tedy, když se blíží nějaký termín tak jí dva spolužáci píšou/starají se, když je něco jinak, než má být. Dcera sama zná jména jen asi sedmi spolužáků. Na vejšku půjde, je téměř jisté, že ji vezmou, v daném oboru je opravdu výborná. Ale budu ji s tím muset hodně pomoct - nebude schopná přemoct SIS, hlídat si termíny, musím najít jí nějakou spolužačku, která se o ni bude starat… (třeba když se změní učebna),…
Ohledně našeho vztahu, tak je většinou fajn. Manžel občas říká, že jsem mu s ní nevěrná. Tím myslí samá srdíčka, smajlíky ap. Ale pak jsem z ní strašně vyčerpaná/naštvaná. Jako teď.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
