Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zdá se mi divné to bazírování na hodnosti a „malosti“. Snažila bych se těmto slovům úplně vyhnout a používat jiná slovní spojení.
Zkusila bych se vyvarovat stresovým situacím - pokud by „zlobila“ - co to vlastně je? Nemám v tom jasno ani já, natož dítě. Takže místo „zlobíš“, bych řekla „neposlechla jsi maminku a tatínka, když ti řekli, že nemáš utíkat do silnice, mohlo by se ti něco stát.“
Teď jsem si přečetla kus nějakého vašeho příspěvku a mám z toho pocit, že může mít holčička i pocit viny - že se ptá „jestli už je hodná“. Určitě bych se snažila odbourat slova „hodná/zlobivá“, snažila bych se to víc specifikovat a možná bych ji k tomu i přidala nějakou informaci o tom, jak se může napravit - nebudeš utíkat do silnice a půjdeš s námi za ruku. Přijde mi hodně nejistá, určitě ty hranice zkouší, ale zároveň to je asi zoufalství. Fungují u vás omluvy? Jak má možnost odčinit „svou chybu“?
Souhlasím s @mgdln, moc pěkně to napsala o používání slov „být hodná“.
@mgdln píše:
Sorry pár stránek jsem přeskočila.
Rozhodně bych si s dcerou popovídala (zepatala se jí), co to znamená být hodná. Co dělá malá hodná holčička?´Být hodná´ je totiž zcela de. bilní, destruktivní a imaginární pojem. Všem bych radila tento výraz vůbec nezavádět a nepoužívat.
Třeba se vás ptá, protože vůbec netuší, co má dělat, aby byla ta ´hodná´.
Na dotaz, jestli je malá bych jí řekla jak se to vezme. Že když se narodila, byla úplně maličká a že roste a určitě ještě poroste.Aby vám to mohla splnit.
Myslím, že žádné hranice nezkouší a nemá smysl je zavádět. Kdyby totiž věděla, že nějaké hranice existují, nebude je překračovat a potom se ujišťovat, že je hodná. Zkus ji dát Tvoji fotku do kapsy a říct jí, že když si bude nejistá/chce se ujistit, ať na tu fotku koukne, protože ví, že máma, ať se děje, co se děje je pořád její máma a mámy mají svoje děti rády. Já si pořád myslím, že to vězi v sebevědomí a je potřeba ho posílit.
@Anonymní píše:
@stinga no mně právě takýAle já to vůbec nechapu. Co to je… Proč to je… Má lásku od všech, všechno má, podle mého má zázemí vyborné, všichni ji miluji, prostě to nechápu a strašně mě to ubiji
zakladatelko napiš mi SZ, kamarádce se stalo něco podobného ale nechci to psát veřejně když jde o někoho jiného..
Tahle diskuze mi připomněla můj pocit z dětství. Asi byl přesně takový jako téhle holčičky, jenom já jsem se pořád dokola neujišťovala. Naopak jsem se bála před dospělými jen pípnout. A vyvolaly to dvě věci. Zaprvé, když mi jedna babička vysvětlovala, co jsou to nemluvňátka. „To jsou úplně maličký děti, co ještě neuměj mluvit. Ani zlobit. Taky jsi taková bejvala, malá a hodná.“ A druhá babička zase měla specialitu - v básničce Paci paci pacičky říkala místo „a maminka pásek za myší ocásek“ - „a maminka metličku na zlobivou holčičku“. No a já si to samozřejmě vztáhla na sebe (a možná to bylo i tak myšleno) a při každým poslechu téhle básničky mě pojala hrůza, že dostanu vejprask speciálně zakoupenou metlou. No…okolí se holt někdy na dětech podepíše, ani neví jak ![]()
Držím palce, ať se podaří to zvládnout. Asi bych se v první řadě pokusila dopídit toho, kdy a jak to vzniklo.