Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dcerka 18 měsíců kouše
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
2.7.11 23:19
To bych s radostí,ale nejvíce je mi líto malé. Ráda by si hrála ale ta jejich ji k tomu vysloveně provokuje a když ne přímo,tak si na ni vymýšlí a žaluje doma. Kolikrát bych ji taky nejradši vyčinila,ale nesmím jelikož ONA je dokonalá holka (aby nebyla už je z ní školačka) Každé dítě je jiné,ale to nepochopí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.7.11 23:25
ahá, tak to právě proto, ona se snaží navázat komunikaci a prostě to někdy jinak neumí než tím kousnutím 
, ,,dokonalá školačka" to musí pochopit a její rodiče také, prostě každé dítě je jiné, možná kdyby jí kousla ona, tak by to od nívzala a už by to nezkoušela
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.11 07:32
Gladys píše:
Syn to průběžně zkusil několikrát, nicméně se zahryznul fakt fest a mě ta ruka zkrátka vyletěla a dostal po papulePak už to neudělal.
Neříkám, že jsem na to pyšná, ale v poslední době mám pocit, že je spousta lidí vůči dětem trochu moc útlocitná a pak to končí takovými mrňavými sígry, kterým rodiče říkají „ale Jiříčku, to nesmíš“ a Jiříček si dál páchá nepravosti a otravuje tím život celému okolí.
Přesně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
teresa20
3.7.11 07:57
Náš malý kouše taky. Poprvé to bylo období kolem roku, pak byl chvíli klid a teď zas. Žádné bití na něj nezabírá, kolikrát mi taky vyletí ruka, ne že ne, opravdu se zahryzne silou. V tu chvíli si to uvědomuje, že to neměl dělat, nicméně to udělá za 10 minut znova. Nic moc s tím neuděláš, zkrátka čekat, než to přejde a naučí se vyjádřit se jinak 
My máme zavedený takový rituál, při každém kousnutí mu ukazuju otisky zubů na ruce, říkám, že mě to bolí, že to dělat neměl, naoko pláču. Pak si řekneme, že to už příště neudělá, protože bych se na něj zlobila mnohem víc, no zkrátka pokoušíme se vysvětlovat, aby to v té jeho hlavičce pochopil 
- Citovat
- Upravit
3.7.11 08:05
madi píše:
Náš malý kouše taky. Poprvé to bylo období kolem roku, pak byl chvíli klid a teď zas. Žádné bití na něj nezabírá, kolikrát mi taky vyletí ruka, ne že ne, opravdu se zahryzne silou. V tu chvíli si to uvědomuje, že to neměl dělat, nicméně to udělá za 10 minut znova. Nic moc s tím neuděláš, zkrátka čekat, než to přejde a naučí se vyjádřit se jinak
My máme zavedený takový rituál, při každém kousnutí mu ukazuju otisky zubů na ruce, říkám, že mě to bolí, že to dělat neměl, naoko pláču. Pak si řekneme, že to už příště neudělá, protože bych se na něj zlobila mnohem víc, no zkrátka pokoušíme se vysvětlovat, aby to v té jeho hlavičce pochopil
U nás někdy zabere, když ho zastavím v průběhu, nebo před, tak z toho udělám legraci a chytím ho za zoubky a směju se, že mu je vytrhám 
, na mně to naštestí nezkouší, určitě nepomáhá plácání ani křik, vysvětlovat, nevšímat nebo najít příčinu chování, u každého dítěze je zpouštěčem něco jiného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
teresa20
3.7.11 08:16
Jo to taky děláme, při každém náznaku kousnutí se snažím odvést pozornost, zabránit tomu. 
- Citovat
- Upravit
3.7.11 09:23
Někde jsem četla a slyšela mluvit dětskou psycholožku, že když dítě kousne, bouchne nebo něco podobného, tak se mu má oplatit stejnou mincí, protože ono neví co dělá, neuvědomuje si to. Moje dcera to zkoušela kolem 14m. a kousala do ramene a ruky, tak jsem to zlehka oplatila, aby věděla, jaké to je, že je to nepříjemné a hele ono to funguje, když jsem jí to oplatila, tak se škaredě podívala a za chvilku jí to přestalo bavit. Nevím jestli je to správné, ale když o tom mluvila psycholožka, tak jsem to zkusila a ono to zafungovalo parádně!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
teresa20
3.7.11 09:31
IvkaH píše:
Někde jsem četla a slyšela mluvit dětskou psycholožku, že když dítě kousne, bouchne nebo něco podobného, tak se mu má oplatit stejnou mincí, protože ono neví co dělá, neuvědomuje si to. Moje dcera to zkoušela kolem 14m. a kousala do ramene a ruky, tak jsem to zlehka oplatila, aby věděla, jaké to je, že je to nepříjemné a hele ono to funguje, když jsem jí to oplatila, tak se škaredě podívala a za chvilku jí to přestalo bavit. Nevím jestli je to správné, ale když o tom mluvila psycholožka, tak jsem to zkusila a ono to zafungovalo parádně!
To jsem taky zkoušela, ale u nás nezabírá. Spíš naopak, vidí, že to dělám i já a tím víc mu to přijde normální. Ale pokud to zabere, tak
- Citovat
- Upravit
3.7.11 13:00
Souhlasím, na některé děti pomůže kousnutí, na některé malé plácnutí , no a pak je malá skupina dětí /mezi , které patříme i my) na které nezabere nic a musí z toho vyrůst, aled jak už jsem púsala, je třeba hledat příčinu / ve 14 .měs, předpokládám , že zkouší a vymezuje si hranice, pak nezvladatelné emoce, nebo neví jak navazovat vztah/ př.starší sousedka/ nebo u nás sourozenecká rivalita
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.11 13:01
Souhlasím, na některé děti pomůže kousnutí, na některé malé plácnutí , no a pak je malá skupina dětí /mezi , které patříme i my) na které nezabere nic a musí z toho vyrůst, aled jak už jsem púsala, je třeba hledat příčinu / ve 14 .měs, předpokládám , že zkouší a vymezuje si hranice, pak nezvladatelné emoce, nebo neví jak navazovat vztah/ př.starší sousedka/ nebo u nás sourozenecká rivalita
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.11 19:25
Tak budeme bojovat,musíme. Někomu to bude trvat dýl,ale nakonec s tím snad skoncují sami. Tak držím pěsti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.11 19:41
madi píše:IvkaH píše:To jsem taky zkoušela, ale u nás nezabírá. Spíš naopak, vidí, že to dělám i já a tím víc mu to přijde normální. Ale pokud to zabere, tak
Někde jsem četla a slyšela mluvit dětskou psycholožku, že když dítě kousne, bouchne nebo něco podobného, tak se mu má oplatit stejnou mincí, protože ono neví co dělá, neuvědomuje si to. Moje dcera to zkoušela kolem 14m. a kousala do ramene a ruky, tak jsem to zlehka oplatila, aby věděla, jaké to je, že je to nepříjemné a hele ono to funguje, když jsem jí to oplatila, tak se škaredě podívala a za chvilku jí to přestalo bavit. Nevím jestli je to správné, ale když o tom mluvila psycholožka, tak jsem to zkusila a ono to zafungovalo parádně!
Zabírá to jen u dětí, které jsou tvárné a ohebné. Takové mám první - stačilo naznačit nebo zvýšit hlas a prostě věděl, že to udělat nesmí, a taky to nedělal. Taky jsem nechápala „agresory“ na hřištích a jejich rádoby „laxní rodiče“. Pak jsem byla obdařena dítkem druhým, abych došla k poznání, že ne všechny děti takhle fungují. Kousal, bil ostatní, bručel na dětí, atd. Zkoušela jsem vysvětlovat, oplácet, bít. Nikam to nevedlo.
Když jsem došla k tomu, že ho můžu umlátit a stejně se nikam nepohneme, kontaktovala jsem dětskou psycholožku. Ta mi řekla, že děti do tří let jsou individualisti, že nepotřebují ke hře a kontaktu druhé děti, že jim stačí bezpečí a zázemí maminky. A že k přítomnosti dalších dětí zaujímají postoje podle své povahy. Bázlivé dítě si hraje samo v koutku a ostatní jen pozoruje, děti ohebné a tvárné si hrají každé samo a jednotlivě, zatímco děti silně emočně laděné do těch ostatních prostě „preventivně“ jdou. Tak si každé hájí svůj prostor. Taky mi říkala, že to není věc neměnná a že hodně se osobnost dítěte mění s třetím rokem.
Po každé další scéně se mi fakt nedařilo jí věřit, ale tak se stalo i u nás. Pominul třetí rok a mám dítě jak vyměněné. Bručet na děti nebo se k nim chovat nepřátelsky pořád ještě dokáže, ale už jen když je unavený nebo se cítí ohrožený. Je to prostě už jiné. Přešel individualistické období a v kolektivu se socializuje dobře.
Proto doporučuji se přestat stydět, vysvětlovat a obrnět se trpělivostí - směrem k dítěti i k přechytralým rodičům, kteří vlastní pouze dítka ohebná. Hlavu vzhůru, bude líp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.11 19:48
Taj jsem vlastně moc ráda, že moje děti nejsou ohebné a jsou individualisti, jinak by to byla nuda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.11 21:03
faj, řekla bych, že každé má své. Jak mám srovnání, vidím, že s Kubíkem (starší a ohebný) se líp stanovují a dodržují pravidla. Je na něj spolehnutí, že mi nevběhne do silnice nebo nevyleze z postýlky, dokud pro něj nepřijdu. Miky si zase dělá rád věci po svém, mnohdy zajímavým a nevšedním způsobem, ale pro mě (autoritáře a systematika) je mnohdy těžké to zkousnout, pochopit, tolerovat, atd. Samozřejmě vím, že v životě to pak bude mít jednodušší, když bude mít od malička pocit, že si o některých věcech může rozhodnout sám, proto se snažím ho příliš neomezovat (v rámci svého rozhledu a jeho bezpečnosti). Nuda není ani s jedním, každý potřebuje jiný přístup, takže jsem už v mnoha ohledech mistr ve vynalézavosti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.11 21:27
Marjanka píše:madi píše:IvkaH píše:To jsem taky zkoušela, ale u nás nezabírá. Spíš naopak, vidí, že to dělám i já a tím víc mu to přijde normální. Ale pokud to zabere, tak
Někde jsem četla a slyšela mluvit dětskou psycholožku, že když dítě kousne, bouchne nebo něco podobného, tak se mu má oplatit stejnou mincí, protože ono neví co dělá, neuvědomuje si to. Moje dcera to zkoušela kolem 14m. a kousala do ramene a ruky, tak jsem to zlehka oplatila, aby věděla, jaké to je, že je to nepříjemné a hele ono to funguje, když jsem jí to oplatila, tak se škaredě podívala a za chvilku jí to přestalo bavit. Nevím jestli je to správné, ale když o tom mluvila psycholožka, tak jsem to zkusila a ono to zafungovalo parádně!Zabírá to jen u dětí, které jsou tvárné a ohebné. Takové mám první - stačilo naznačit nebo zvýšit hlas a prostě věděl, že to udělat nesmí, a taky to nedělal. Taky jsem nechápala „agresory“ na hřištích a jejich rádoby „laxní rodiče“. Pak jsem byla obdařena dítkem druhým, abych došla k poznání, že ne všechny děti takhle fungují. Kousal, bil ostatní, bručel na dětí, atd. Zkoušela jsem vysvětlovat, oplácet, bít. Nikam to nevedlo.
Když jsem došla k tomu, že ho můžu umlátit a stejně se nikam nepohneme, kontaktovala jsem dětskou psycholožku. Ta mi řekla, že děti do tří let jsou individualisti, že nepotřebují ke hře a kontaktu druhé děti, že jim stačí bezpečí a zázemí maminky. A že k přítomnosti dalších dětí zaujímají postoje podle své povahy. Bázlivé dítě si hraje samo v koutku a ostatní jen pozoruje, děti ohebné a tvárné si hrají každé samo a jednotlivě, zatímco děti silně emočně laděné do těch ostatních prostě „preventivně“ jdou. Tak si každé hájí svůj prostor. Taky mi říkala, že to není věc neměnná a že hodně se osobnost dítěte mění s třetím rokem.
Po každé další scéně se mi fakt nedařilo jí věřit, ale tak se stalo i u nás. Pominul třetí rok a mám dítě jak vyměněné. Bručet na děti nebo se k nim chovat nepřátelsky pořád ještě dokáže, ale už jen když je unavený nebo se cítí ohrožený. Je to prostě už jiné. Přešel individualistické období a v kolektivu se socializuje dobře.
Proto doporučuji se přestat stydět, vysvětlovat a obrnět se trpělivostí - směrem k dítěti i k přechytralým rodičům, kteří vlastní pouze dítka ohebná. Hlavu vzhůru, bude líp.
Naštěstí holky jsou klidnější a Meliska taky ví, že když zvýším hlas a křičím Meliso co to má znamenat, tak je zle, počítám do 3, pokud neposlechne tak dostane na zadek, pokud jí to nestačí a udělá opět to samé znovu počítám do 3, tak to opakujeme třikrát, pokud jí to nestačí, tak prostě dostane, co s ní teď řešíme, že vyplazuje jazyk a začíná si podupávat, když něco chce, 2 měsíce trvalo než se to odnaučila, ale když jedeme k dědovi a babi, tak zapomene na pravidla a chová se jak rozmazlený fracek a pak ji týden dáváme do pořádku, aby byla slušná a chovala se slušně, někdy je to boj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
