Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Stonožka23 píše:
@Limi123 nevím kde se stala chyba, do práce musím vše je na mě. Bývalí má už novou partnerku s dětmi a já také nového partnera který má také děti. Všechno bylo v pořádku. Ale jak jsem psala poslední dobou se to stupňuje a zhoršuje. Bojím se aby jí to nějak nepoznamenalo.
Taky myslim, ze je to proste obdobi… U starsiho to tak bylo. Ale je to fakt tezke. Dnes jsem chtela rano maleho prikryt, odkopal se a kricel, ze chce, aby ho prikryl tata ![]()
Ale doufam, ze to brzy prejde…
V tomto věku je normální, že mají děti jednoho z rodičů více oblíbeného. Jen, prosím tě, neobviňuj tatínka, že holčičku nějak ovlivňuje. Stejně tak by on mohl obviňovat tebe, že jí něco špatného děláš. Zkuste si spolu (ty a tvůj expartner) sednout a mluvte o tom. Co byste vy oba spolu mohli udělat víc pro to, aby se k tobě dcerka vracela ráda. Je to přece v zájmu obou rodičů, aby dítě bylo v pohodě. Nepomohl by třeba cestovní plyšák? Nebo slib, že jak dojedete domů, tak zavoláte tatínkovi a dcerka si s ním bude moct popovídat? Nebo by třeba tatínek dával dcerce s sebou nějakou zabalenou věc, že si ji rozbalí až u tebe doma a pak mu zavolá a řekne, co tam bylo? A bylo by fajn, kdyby tu věc dal jako vám oběma, abyste si mohly v autě povídat o tom, že nevíte, co tam je, co by tam tak mohlo být, jak jste na to zvědavé…a pak do toho telefonu nad tou věcí můžete jásat obě. Je to komedie. Ale myslím, že je třeba, aby z vás obou holčička cítila, že nestojíte proti sobě. Že si mezi vámi nemusí vybírat… A pak samozřejmě je potřeba doma víc pozorovat, co může dcerce vadit. Nemusíš to být ty, sleduj vztahy mezi dcerkou a nevlastními sourozenci a novým partnerem. A všimni si atmosféry, kterou máte doma. Třeba může být u expartnera doma větší legrace a u vás můžete být na nějakou srandu utahaní. Kamaráda syn jeden čas vždycky na dovolené plakal, že chce, aby jeho strejda byl jeho tatínek. Chápala jsem to naprosto. Tatínek byl nesmírně hodný, zlatý, vstřícný, ale strejda měl plno nápadů a byla s ním legrace.
@Masina děkuji ti za odpověď a případne rady. Určitě začnu vše studovat a sledovat. Bývalého manžela nijak neobviňuji. Ptala jsem se ho když u toho mála nebyla zda se třeba nebavili o mě před malou nebo podobně. Když jsme doma tak je na mě nalepená obyjma mě a říká mi že jsem hodná maminka a má mě moc ráda. Peklo je vždy předání.
@Stonožka23 Tak to bude opravdu nejspíš tím stresem ze změny. To může klidně fungovat takto jednostranně, že směrem k tobě nechce a s cestou k tatínkovi problém nemá. Tak prostě vymýšlejte techniky, jak jí pomoci zvládnout tu situaci, kdy má jít k tobě. I kdyby to měla být nějaká bláznivina nebo nevýchovná věc (bonbóny, tablet), udělala bych to, aby se odboural ten její stres. Případný zlozvyk, který by z toho pramenil (např. ty bonbóny v autě), ten mi přijde, že se pak odbourá mnohem jednodušeji nebo se to převede na něco jiného. Hodně štěstí ![]()
Mně se stávala podobná situace druhý měsíc, co byla dcera ve školce (tehdy čerstvě 3 roky). Prvních 14 dní v MŠ bylo paradoxně úplně v pohodě, ale pak jakoby zjistila, že MŠ není jen hraní si s dětmi na chvilku, že tam prostě jít musí (a to byla první půlrok jen na dopoledne)… nastal úplný obrat, ráno se jí nechtělo odcházet (což je u dětí celkem normální) a odpoledne při vyzvedávání šílené hysteráky v šatně, že zas nechce domů. Přitom důvod nebyl ten, že by chtěla ve školce opravdu zůstat - já jsem to po několika rozhovorech s ní vyhodnotila tak, jak píše Lucy75. Prostě byla v té situaci nešťastná a východisko hledala v tom, jak tnout co nejvíc do živého u mně (o mých rozpacích před ostatními maminkami v šatně asi mluvit nemusím)… přešlo to tak za 3 týdny… možná je to u Tebe stejný model reakce