Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
No evidentně vám úplně nefunguje domluva o tom co kdo chce a potřebuje a jak budete fungovat jako rodina.
Divný není nikdo, ale pokud se nezačnete vzájemně učit poslouchat a domlouvat, tak to neskončí pěkně.
Ty se po pár měsících známosti prestehujes s dítětem ke chlapovi?
Odstehuj se zpět
@Anonymní píše:
Mám 4letou dceru s bio otcem nejsme spolu od jejího 1.5, až teď v únoru jsem si našla přítele že to tedy s muži po jednom velkém zklamáním ještě zkusím, první tři měsíce to bylo v pohodě idylický vztah dalo by se říct směl i kladný přístup k dceři, nabídl mi spolčené bydlení a od okamžiku nastěhování se se začalo všechno měnit a obracet k horšímu, začali jsme se hádat a důvodem který k tomu vede je dcera. Nelíbí se mu nějaké naše zajeté způsoby a pravidla, mermomocí se snaží prosadit si svoje, např. aby jela s jeho matkou na celý den na koupaliště a to ještě v situaci kdy má rýmu, jsou to věci postavené na hlavu jelikož nejen že je teda v prvé řadě nachlazená ale zadruhé jeho matka je při ni naprosto cizí člověk viděla se s ní snad 3× za celou dobu, a toho je víc, přijde vám tohle v pohodě? To že se vám najednou cizí chlap montuje do vztahu s dítětem a vyžaduje aby bylo po jeho a jak není tak jsou jen dohady. Už mám kolikrát strach jo něco slíbit nebo dovolit aby nezačal brblat, jsem divná já nebo on?
Mně nepřijde v poho se jako dětná kvartýrovat 3 měsíce po seznámení k chlapovi.
No po 5 měsících jste se sestěhovali bez nějaké domluvy o tom, jak to bude…
Po takové době ho nemůžeš ani pořádně znát ![]()
Pokud se zajistenim hlidani pro dceru snazi ziskat cas pro vas dva o samote, tak ho castecne chapu. Chapu i Tebe, ze mas obavy. Ale to s nim nejde normalne promluvit? Ze nemas do budoucna napriklad nic proti tomu, aby jeho mamka dceru hlidala, ale ze bys ocenila, kdyby se nejdrive lepe poznaly? Zajete ritualy bych nemenila. Nicmene chybu trochu vidim i v sestehovani po 3 mesicich.
![]()
edit. Docitam, ze se znate opravdu dlouho.
No tak asi záleží jak ho bereš. Pokud je to cizi chlap, proc se k nemu stehujes i s ditetem? Ja kdyz sem sla se synem bydlet k příteli, tak uz sme prostě byli zajetí jako rodina a on syna bral jako svého, takze i on ho vychovava a je mu plnohodnotnym rodicem a to k tomu patří. Bud chcete být rodina, tam se vsim vsudy a mit všichni nejaky vztah, tzn i pritel s dcerou. Nebo si ty a dcera samostatna jednotka a chlapa mas pro svoje potreby, pak ale nechápu proc ses k nemu stěhovala
proste ste v nove domácnosti, tak asi nektera pravidla budou chtit upravit no…
@Anonymní píše:
@Russet nezmínila jsem,
Známe se 15let
To je jedno. Jako partneři jste se neznali.
Měla jsem to podobně, pak začal na dceru i křičet, když chtěla něco dobrého, musela jsem se ho jít zeptat, jestli ji to mohu dát ( kupováno za moje peníze), když na ni začal zvyšovat hlas a nadávat, že se nemůže vyspat kvůli tomu, že máme v obýváku rozsvícený vánoční stromeček ( protože to dcera chtěla, přitom jsme spali v ložnici, světýlko bylo trochu vidět jen přes sklo ma dveřích) vadilo mu i to, že v noci jednou zakašlala a on se tím vzbudil a už udajně nemohl usnout atd atd, letěl jak namydlenej blesk. Přes tohle vlak nejede.. moje dcera nebyla a není rozmazlená, je to hodné dítě, on žádné svoje neměl a už vím asi proč. Nesnel by to, všechno mu vadilo, modlila jsem se, aby dcera nenastydla, to by bylo keců. Naštěstí jsem udělala dobře, zabalila jsem mu tašku a ať táhne a žije si zase svůj život, kde žil sám a mohl celé dny a noci chrápat bez rušení.
Evidentně se spolu neumíte domluvit. Možná vám to klape v pelechu, ale ty mu neumíš říct, hele, holka je nastydlá, na koupaliště půjde jindy. Pozvat jeho mámu k vám, aby ji dcera poznala. A pak třeba ochotně bude s ní trávit čas. Na to, že se „znáte“ 15 let, spolu fakt neumíte komunikovat.
@Hobitka mluvíš mi z duše, snažila jsem se a i navrhovala že by bylo dobré aby si zvykala na všechno nové postupně ne on razi názor hodit do vody a naučit se plavat hrozne mě tahle bezohlednost z jeho strany rozčiluje a i když se to snažím řešit a nehazet hned flintu do žita nevypadá to dobře, ne když je neoblomný ve věcech které mu jsou neznámé (nemá dítě)
@Russet píše:
To je jedno. Jako partneři jste se neznali.
Přesně tak, můžeš někoho znát třeba 30 let. Ale je něco jinýho být kamarád a partner. Ještě zvlášť když je v tom malý dítě.
Mám 4letou dceru s bio otcem nejsme spolu od jejího 1.5, až teď v únoru jsem si našla přítele že to tedy s muži po jednom velkém zklamáním ještě zkusím, první tři měsíce to bylo v pohodě idylický vztah dalo by se říct směl i kladný přístup k dceři, nabídl mi spolčené bydlení a od okamžiku nastěhování se se začalo všechno měnit a obracet k horšímu, začali jsme se hádat a důvodem který k tomu vede je dcera. Nelíbí se mu nějaké naše zajeté způsoby a pravidla, mermomocí se snaží prosadit si svoje, např. aby jela s jeho matkou na celý den na koupaliště a to ještě v situaci kdy má rýmu, jsou to věci postavené na hlavu jelikož nejen že je teda v prvé řadě nachlazená ale zadruhé jeho matka je při ni naprosto cizí člověk viděla se s ní snad 3× za celou dobu, a toho je víc, přijde vám tohle v pohodě? To že se vám najednou cizí chlap montuje do vztahu s dítětem a vyžaduje aby bylo po jeho a jak není tak jsou jen dohady. Už mám kolikrát strach jo něco slíbit nebo dovolit aby nezačal brblat, jsem divná já nebo on?