Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dlouho jsem váhala, zda se tu ptát, ale jelikož tady se ví všechno, tak třeba někdo poradí. Nejsem nijak extra spirituálně zaměřená a podobnými věci se nezaobírám, přesto mi něco vrtá hlavou. Když jsem byla malá, mívala jsem noční můru, která se několikrát opakovala (někdy po týdnu, někdy druhý den, pak třeba po měsíci). Scénář byl vždycky trošku jiný, ale v zásadě se jednalo o to, že mi do pokojíčku vjelo černé auto o velikosti jako větší auto na dálkové ovládání, z něho vystoupili dva chlapi v černých oblecích (malí tak do toho auta) a ti mi chtěli ublížit. Nikdy mi neublížili, ale ty sny byly děsně živé, jako by to bylo doopravdy. Jeden ze starších synů taky trpěl na noční můry a párkrát opakoval, že se bojí auta. Jeho slovní zásoba tenkrát nebyla na takové úrovni, aby to rozebral víc. A teď nejmladší. Jsou mu čerstvě dva roky a poslední dobou pořád večer omílá, že se bojí auta a pánů. Myslíte, že je možné, že by byla noční můra dědičná? Nebo že by to byla taková náhoda? Jak se to může stát? Jde to nějak eliminovat? ![]()
Příspěvek upraven 07.11.16 v 15:21
Možné je všechno. Klukovi bych klidně řekla, co se mi zdálo a zeptala se ho, co by mu pomohlo ty panáčky zahnat… podle toho co řekne ( pokud nic neřekne tak bych ho navedla) tak to spolu můžete nakreslit a dát pod polštář.
@Anonymní píše:
Možné je všechno. Klukovi bych klidně řekla, co se mi zdálo a zeptala se ho, co by mu pomohlo ty panáčky zahnat… podle toho co řekne ( pokud nic neřekne tak bych ho navedla) tak to spolu můžete nakreslit a dát pod polštář.
No moc toho neřekne. Dva mu byly minulý týden, takže jeho věty jsou: „Bojím veliký auto“ a „bojím pánů“. No ale zkusit něco namalovat a dát pod polštář můžeme. Třeba to aspoň trošku pomůže ![]()
@Meeshab píše:
Dlouho jsem váhala, zda se tu ptát, ale jelikož tady se ví všechno, tak třeba někdo poradí. Nejsem nijak extra spirituálně zaměřená a podobnými věci se nezaobírám, přesto mi něco vrtá hlavou. Když jsem byla malá, mívala jsem noční můru, která se několikrát opakovala (někdy po týdnu, někdy druhý den, pak třeba po měsíci). Scénář byl vždycky trošku jiný, ale v zásadě se jednalo o to, že mi do pokojíčku vjelo černé auto o velikosti jako větší auto na dálkové ovládání, z něho vystoupili dva chlapi v černých oblecích (malí tak do toho auta) a ti mi chtěli ublížit. Nikdy mi neublížili, ale ty sny byly děsně živé, jako by to bylo doopravdy. Jeden ze starších synů taky trpěl na noční můry a párkrát opakoval, že se bojí auta. Jeho slovní zásoba tenkrát nebyla na takové úrovni, aby to rozebral víc. A teď nejmladší. Jsou mu čerstvě dva roky a poslední dobou pořád večer omílá, že se bojí auta a pánů. Myslíte, že je možné, že by byla noční můra dědičná? Nebo že by to byla taková náhoda? Jak se to může stát? Jde to nějak eliminovat?
No a nezmínila jsem si před klukama třeba někdy o tom, že se ti to jako dítěti stávalo? Mohli si to zapamatovat… ![]()
@ivunak Kdepak, nemluvila. Navíc se jim to zdávalo v době, kdy byli/jsou malí (cca kolem 2. roku věku) a stejně by z toho neměli rozum. A taky proč bych o tom mluvila, když už se mi o tom nezdá, že jo
Právě proto mi to přijde tak divné a nepochopitelné.
Slyšela, jsem, že některé děti trpí na noční můry, ale aby se dědily (to bych ještě pochopila) i ty auta a postavy, to se mně moc nezdá. Ale jak už někdo psal, zkus kontaktovat Elatu. Třeba ti o tom napíše víc.
@ivunak Mohu se zeptat jakou Elatu? Možná je to v jiné diskuzi, tady nic takového nevidím ![]()
Edit: už jsem ji našla a poslala jí SZ, tak uvidíme, jestli pomůže. Každopádně moc díky za tip ![]()
Příspěvek upraven 07.11.16 v 15:24
@Meeshab píše:
@ivunak Mohu se zeptat jakou Elatu? Možná je to v jiné diskuzi, tady nic takového nevidím
Do vyhledávání zadej Elata, najdou se diskuze s jejími příspěvky a pak jí můžeš napsat soukromou zprávu.
@Anonymní píše:
Možná to jsou blízká setkání 4. druhu, nedobrovolné únosy. Cosi v genech, co je pro NĚ zajímavé. Z osobních důvodů píšu anonymně, ale měli jsme něco podobného v rodině taky. Je to teprve rok, co TO přestalo, nicméně možná jen změnili taktiku, protože po některých nocích jsme doslova vyšťaveni, jako bychom nespali vůbec a naši hafani s námi přestali spát v ložnici, jakmile je tam vezmeme, klepou se a zoufale se rozhlíží, jakoby něco ošklivého viděli, když tam kdysi s námi spávali.
Šmankote! A jak jste zjistili, že je to zrovna tímto? Osobně jsem tedy v těchto věcech spíš nevěřící Tomáš, ale jak se říká: „Není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu“…Ale tak snad to nebude tak žhavý. Nemyslím si, že bychom byli pro někoho tak hodnotný materiál ![]()
EDIT: Anonymní, klidně mi napiš SZ, jestli to nechceš ventilovat tady