Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
@boball - Ono je to právě až teď poslední dobou. Není to celou dobu, že by právě byla zvyklá, že všechno může, naopak. Od mala říkáme, co se dělá a nedělá, komplet základ slušného chování. Proti děckám od sousedů pozdraví a tak, to kolikrát tady nepozdraví ani dospělí kolem. Nevím, co je právě špatně. Přijde mi, že ji asi chybí třeba děti. Mezi dětma je hodná. Ale doma prostě dělá bugr
Třeba je to jen taková první dětská puberta. Pokud máš pocit, že by pomohly děti, že to dělá z nudy, řekni jí to. Pozveme kamarádky, můžete si hrát u nás, nicméně pokud přestaneš dělat tyhle kraviny. Máte v okolí nějaké děti s kterými by se mohla vyřádit?
@boball Blbne i s bráchou, ale spíš na sebe dělají baf, nebo se honí po baráku, pač je malej, tak si jinak moc nevyhraje ![]()
@boball Teorie dobrá, ale obávám se, že na paličaté, energické a chytré děti tvrdé tresty (zákazy oblíbených věcí) moc neplatí. Mám doma jeden model a tam se s těmi tresty musí zacházet opravdu obezřetně, protože když je jich moc, tak mu to pak buď je vlastně jedno (případně Ti ještě do očí řekne, že mu to je úúúúplně jedno a o nějakou pohádku/bonbon a podobně vůbec nestojí (tp aby ti ukázal jak to má na háku a ty si můžeš trhnout nohou), nebo se ještě víc nafučí a přitvrdí a akceleruje to v ne moc pěkný boj o moc. Takovéhle dítě nezlomí ani nářez vařečkou, naopak se tím akorát víc zatvrdí a bude ještě urputnější. ![]()
@Svistice Právě, vidím to podobně. Trest se nelíbí, ale stejně si pak jede svoje, nebo to udělá další den znovu. Když dostane na zadek, řve jak tur, že to musí slyšet celá ulice, vzteká se, zavřít ji někam za dveře, to samé - ječí, kope do dveří,…
Takže asi nezbyde, než volit tresty zákazem toho, co má ráda a věřit, že o brzy přejde.
@Svistice Právě proto, že pokud máš tvrdohlavé dítě, musíš prostě přitvrdit i ty a najít si metodu, jak na ně a ne se uklidnovat tím, že mám vlastně doma chytrou osobnost a zpovykanec si může dělat co chce. Tohle si prostě šestileté dítě nemůže dovolit, něco je špatně. A věř, že já mám z tvrdohlavými dětmi dost zkušeností, nejstarší dcera je býk a syn beran.
Co řekne rodič, to prostě bude, přes to nejede vlak, jinak si člověk zadělává na dost pěknej problém. Moje dvě děti jsou už dospělé a vidím kam u některých jejich vrstevníků vedla přílišná tolerance rodičů. Samozřejmě neuplatnuji, řezat jako žito, a nic jiného. ![]()
@Svistice píše:
@boball Teorie dobrá, ale obávám se, že na paličaté, energické a chytré děti tvrdé tresty (zákazy oblíbených věcí) moc neplatí. Mám doma jeden model a tam se s těmi tresty musí zacházet opravdu obezřetně, protože když je jich moc, tak mu to pak buď je vlastně jedno (případně Ti ještě do očí řekne, že mu to je úúúúplně jedno a o nějakou pohádku/bonbon a podobně vůbec nestojí (tp aby ti ukázal jak to má na háku a ty si můžeš trhnout nohou), nebo se ještě víc nafučí a přitvrdí a akceleruje to v ne moc pěkný boj o moc. Takovéhle dítě nezlomí ani nářez vařečkou, naopak se tím akorát víc zatvrdí a bude ještě urputnější.
přesně tak, takové dítě pak jde proti zdi. Moje dcera se snaží blafovat. Tváří se a chová tak, že nějaký zákaz pohádky nebo sladkého jí nerozhází, ale po chvíli se prozradí a brečí..Příště si dává pozor, ale stejně to čas od času zkusí. Jsem v tomhle důsledná, takže když řeknu že má trest, tak přes to nejde vlak. Mladší syn to vidí a už ví, že to myslím vážně i s ním, tak u něj stačí říct jednou.. Dcera to furt zkouší ![]()
@boball jo, jak už jsem psala..jsem důsledná a přesto se dcera (býk) potřebuje čas od času přesvědčit, jestli to jako fakt myslím vážně. Říká, že nesnáší tresty, ale je to asi silnější ![]()
Ona to pak aplikuje na bráchovi. Např, když něco opakuji několikrát a vypadá to, že neslyší, zvýším hlas..Pak ona řve na bráchu a já vím přesně odkud vítr vane
@amazon O býčicích vím svoje, na ty aby měl člověk ještě nějakou školu navíc. ![]()
@boball píše:
@Svistice Právě proto, že pokud máš tvrdohlavé dítě, musíš prostě přitvrdit i ty a najít si metodu, jak na ně a ne se uklidnovat tím, že mám vlastně doma chytrou osobnost a zpovykanec si může dělat co chce. Tohle si prostě šestileté dítě nemůže dovolit, něco je špatně. A věř, že já mám z tvrdohlavými dětmi dost zkušeností, nejstarší dcera je býk a syn beran.Co řekne rodič, to prostě bude, přes to nejede vlak, jinak si člověk zadělává na dost pěknej problém. Moje dvě děti jsou už dospělé a vidím kam u některých jejich vrstevníků vedla přílišná tolerance rodičů. Samozřejmě neuplatnuji, řezat jako žito, a nic jiného.
Tak samozřejmě, že to neznamená, že nechám dítě, ať si dělá, co si zamane. Pravidla a důslednost musí být.
Jen upozorňuji na to, že jít na to pouze z pozice síly a moci (ať už v podobě nějakého bití, facek, autoritativních trestů) může rodiče dostat do regulerní války z vlastním dítětem. Zažila jsem si to s vlastním otcem (po kom to moje dítě asi bude
) a teda nic moc. Tvrdohlavé dítě nestáhne ocas mezi nohy a nebude šlapat jak švýcarské hodinky, protože mu plácneš jednu na zadek nebo mu zakážeš televizi.
@Svistice a nemáš nějaký tip jak na tvrdohlavce jinak? Doma mám 1 čtyřletý kus a zatím zvládám důsledností a vyhrožováním vařečkou, ale docela se to stupňuje, tak abych byla připravená. Taky se snaží dělat, jak je mu to fuk, ale je zatím prcek a hodně rychle se prozradí, tak to ještě jde. Zkoušela jsem odvádět pozornost, zaměstnávat, vysvětlovat, působit na city, ale teda nefungovalo ani trošku.
@Calathea Nevím, bojuju s tím několikrát týdně. Jen mám vyzkoušeno, že pokud jdu na něj přes sílu (fyzické potrestání, zakázání něčeho, když já jsem v afektu a vytočená, výhružky), tak se ještě víc šprajcne a akorát se cyklíme (protože já jsem taky slušně nasírací, umanutá a principová, když na to příjde).
A odmítám používat manipulaci a citové vydírání (to by asi možná nějakou chvíli platilo, podle toho jak reaguje na některé ne zrovna košer hlášky babičky). Ale nepřijde mi to ta správná cesta.
Nejvíc asi funguje zůstat stoicky klidný, nasadit metodu gramofonové desky, dítě třeba vracet nebo ho nenechat odejít, dokud nesplní to, oč je žádáno (a nenechat se u toho vytočit)… děsně náročné a málokdy se to samozřejmě takhle podaří, protože to je prostě časově, emočně a energeticky vysilující.
Manžel je flegmatik a nenechá se hned vytočit a přijde mi, že na něj kluk reaguje líp (i když to taky není 100% a taky mu scénuje).
Fakt nemám návod. Jen vím, co nefunguje a malinko začínám být alergická na řeči typu „Já bych mu jednu flákla, až by druhou chytil o zeď“ či „Tohle by mi dítě udělalo/řeklo jednou a ukázala bych mu, zač je toho loket.“ Mám pocit, že tohle vypouští z úst ještě nematky, matky velmi klidných až oplachých dětí (které v praxi nikdy nemuseli řešit extrovertní motorovou myš s velmi dobrou vyřídilkou) případně matky, jejichž synkové „srovnaní v dětství do latě“ zrovna extra výkvět společnosti nejsou. ![]()
Když vzpomenu na svoje dětství, tak jakékoliv „Musíš, protože jsem to řekl“, neposlouchání mého názoru, nedovol mít na něco svoje emoce, a jejich zesměšňování, výhružky vařečkou nebo později snaha o manipulaci („Tohle ale hodné holčičky nedělají“), tak na mě působilo a stále působí jak rudý hadr na býka.
@boball - Ono je to právě až teď poslední dobou. Není to celou dobu, že by právě byla zvyklá, že všechno může, naopak. Od mala říkáme, co se dělá a nedělá, komplet základ slušného chování. Proti děckám od sousedů pozdraví a tak, to kolikrát tady nepozdraví ani dospělí kolem. Nevím, co je právě špatně. Přijde mi, že ji asi chybí třeba děti. Mezi dětma je hodná. Ale doma prostě dělá bugr