Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Asi mám štěstí, že u nás na sídlišti není zas tolik nepřizpůsobivých rodin, a pokud jsou, na pískoviště nechodí. Když si děti rozpůjčují naše bábovky (Maty si taky půjčuje jejich, prostě cizí jsou vždycky lepší, to je jasné
), tak při odchodu normálně jdu a řeknu: „Ahoj holčičko/chlapečku, my už jdeme domů a tyhle bábovičky jsou naše, tak si je vezmeme, ano?“ A dítko většinou jen kouká a bábovku vrátí.
Když se mi zatím jen jednou stalo, že nějaký starší chlapeček (tak 3 roky) házel písek na mého syna, tak jsem šla rovnou k němu a řekla mu, ať to nedělá. Samozřejmě nepřestal, tak jsem ho okřikla… Jeho máma stála kousek vedle a buď dělala, že to neviděla, nebo to viděla a nezasáhla, tak v tom případě je její problém, že jí nějaká cizí ženská (to jako já) okřikuje syna. A nebo to prostě jen nechtěla řešit a vyhovovalo jí, že jsem to řešila za ní. Každopádně chlapeček písek házet přestal… Oni pak z pískoviště odešli.
Ale chápu, že toto jsou jen lehké varianty toho, co se na pískovišti může dít, uvidíme, jestli někdy budu muset řešit závažnější problémy. Nicméně jsem spíš taková nátura, že vypěním hned a buď tomu cizímu dítěti nasekám na zadek (a pak asi dostanu přes pusu já), nebo ho minimálně okřiknu - s tím problém nemám…
sunny, je super vychovávat dítko v klidu a bezpečí. ale otázka pak je, jestli se bude umět dostatečně bránit, až přijde do kolektivu
já si myslím, že běžné dětské šarvátky v rozumné míře pomáhají dětem budovat sociální vazby a vypořádávat se s kolektivem. samozřejmě tím nemyslím nechat dítě šikanovat a ubližovat mu. taky si hlídám, aby klárku nikdo nebil a neházel po ní písek a naopak aby ona to nedělala jným dětem. já mám teda doma docela raubíře a bylo odbobí, kdy kousala jiné děti. to jsem jí byla na hřišti permanentně v patách a oči na stopkách, aby nikomu neublížila. takže já sice doma trošku sígra mám, ale hlídám si ji. drobné rozmíšky nechávám na dětech, aby si vyřídily samy a zasahuju když jde do tuhého a nebo vidím, že druhá maminka není v klidu a nelíbí se jí to. bohužel to je vždycky i o tom přístupu rodičů. ale třeba Klárka je naučená, že na menší děti musí být opatrná a neubližovat ani nebrat hračky. taky se nejdřív zeptá než si něco půjčí a nebo nabídne vlastní hračku na výměnu ![]()
Docela mě zarazily vaše reakce na " kopání hrobečku a stavění kříže" - vždyt děti jsou tak upřímné a bezprostřední. Občas něco vidí v pohádce nebo slyší jak se baví rodiče a aniž by to pořádně pobraly udělají si z toho vlastní myšlenku..
Chlapec zrovna mohl mít nějkou zkušenost, že našly s rodinou třeba chcíplou myš a rodiče jí vykopaly díru atd..No prostě, chci říct, že když děti říkají různé věci ( a dost na tvrdo) ještě to neznamená, že jsou zhýralý a vyrostou z nich masoví vrazi.. ![]()
Počkejte co všechno za perly vypadne z vašich dětí - a to se budete divit, kde to slyšely (a nemyslím jen vulgarismy, ale prostě různé názory na život kolem sebe)..
Myslím, že vzorných a „čistých a neposkvrněných“ dětí, jak tu někdo psal, je dost málo, ale nevypovídá to o vychování, ale spíš o povaze - mouchy sežerte mě..Ostatní jsou spíš trochu živější a proto mohou působit nevychovaně..
Nemám ráda, když děti jsou sprosté a neumí se chovat k dospělým ( to vypovídá o rodičích), ale pokud kradou věci z písku, lítají, blbnou a zkouší kam až můžou, je to ještě v normálu - tedy alespon pro mě..
Lizbeth píše:
Docela mě zarazily vaše reakce na " kopání hrobečku a stavění kříže" - vždyt děti jsou tak upřímné a bezprostřední.
Jéé, to jsem ráda, že to konečně někdo formuloval - já si od rána přemýšlím, že jsem asi divná, protože mi to nepřijde jako drama… nebo možná mám divné dítě… Zrovna tuhle naše slečna při spatření sousedovic slepic na zahrádce prohlásila „a až snese to vajíčko, dědo, tak se z něj vylíhne kuřátko… a my ho pak napíchneme a upečeme, víš, mňam, mňam…“ holt dva dny předtím pomáhala péct kuře na otočném rožni k obědu…
Soudit děti či jejich výchovu podle takovýchto hlášek, to není nejlepší nápad. ![]()
mě už se taková story stala taky, ale já co na srdci to na jazyku a jdu rovnou za rodičema…jinak to někdy bohužel nejde.
Mno, tak já tě můžu utěšit, že si myslím že ses zachovala správně Jani a že být tam včera s váma tak bys utěšovala malýho a tahla pryč mě, protože bych těm děckám teda něco řekla. Když už si je neumí rodiče okřiknout sami, tak to za ně ráda vezmu. Jestli něco nesnáším tak je to když mi někdo šahá na Macíčka!! ![]()
Nečetla jsem ostatní příspěvky, dočtu později.
Hračky taky samo půjčujeme, ptž si i malej půjčuje cizí. Vždy ale jasně dětem řeknu, že hračky vrátí na místo. Kdyby se chovaly rozjíveně a ubližovaly malýmu, rozhodně bych si to vyříkala s dětma, pokud by to nezafungovalo, šla bych za rodičema, ať si děti srovnají. Naštěstí zatím takovou zkušenost nemám, tady jsou fajn lidi a děti si hlídají.
jo, Hamo - trochu jsi mě to vzala z úst. Já nevím jestli to moc řeším, nebo je malá ještě malý a já se zatím neotrkala.
Když přijdeme na písek a třeba nemáme hračky, nebo si Macek chce hrát s jinýma vždycky se zeptám a poprosím o zapůjčení
vím, že je to formalita, bábovek má každý mraky. Pokud je piskovišť víc děcku nedovolím nosit cizí hračky na jiný písek.
Ta děcka přece všechno vnímají a vidí jak se k sobě lidi chovají, jestli poděkují, poprosí, pozdraví.
Hroby mě taky neva
Jo, Rono měla jsi tam být, nas*anost v těhotenství je nejlíp vybít na cizích děckách
![]()
Navíc tam byla supa přehlídka motorek.. ![]()
BohunkaP píše:Lizbeth píše:Jéé, to jsem ráda, že to konečně někdo formuloval - já si od rána přemýšlím, že jsem asi divná, protože mi to nepřijde jako drama… nebo možná mám divné dítě… Zrovna tuhle naše slečna při spatření sousedovic slepic na zahrádce prohlásila „a až snese to vajíčko, dědo, tak se z něj vylíhne kuřátko… a my ho pak napíchneme a upečeme, víš, mňam, mňam…“ holt dva dny předtím pomáhala péct kuře na otočném rožni k obědu…
Docela mě zarazily vaše reakce na " kopání hrobečku a stavění kříže" - vždyt děti jsou tak upřímné a bezprostřední.![]()
Soudit děti či jejich výchovu podle takovýchto hlášek, to není nejlepší nápad.
Mě nezarazilo to kopání hrobečku a kříž,ale to že zabijou toho ptáčka-a pak ho tam dají.
Myslím že s reakcí napíchnout kuřátko a sníst se to nedá srovnat.
zdenkak píše:
Asi mám štěstí, že u nás na sídlišti není zas tolik nepřizpůsobivých rodin, a pokud jsou, na pískoviště nechodí. Když si děti rozpůjčují naše bábovky (Maty si taky půjčuje jejich, prostě cizí jsou vždycky lepší, to je jasné), tak při odchodu normálně jdu a řeknu: „Ahoj holčičko/chlapečku, my už jdeme domů a tyhle bábovičky jsou naše, tak si je vezmeme, ano?“ A dítko většinou jen kouká a bábovku vrátí.
Když se mi zatím jen jednou stalo, že nějaký starší chlapeček (tak 3 roky) házel písek na mého syna, tak jsem šla rovnou k němu a řekla mu, ať to nedělá. Samozřejmě nepřestal, tak jsem ho okřikla… Jeho máma stála kousek vedle a buď dělala, že to neviděla, nebo to viděla a nezasáhla, tak v tom případě je její problém, že jí nějaká cizí ženská (to jako já) okřikuje syna. A nebo to prostě jen nechtěla řešit a vyhovovalo jí, že jsem to řešila za ní. Každopádně chlapeček písek házet přestal… Oni pak z pískoviště odešli.
Ale chápu, že toto jsou jen lehké varianty toho, co se na pískovišti může dít, uvidíme, jestli někdy budu muset řešit závažnější problémy. Nicméně jsem spíš taková nátura, že vypěním hned a buď tomu cizímu dítěti nasekám na zadek (a pak asi dostanu přes pusu já), nebo ho minimálně okřiknu - s tím problém nemám…
No tady je vidět kolik je na jednu věc různých pohledů-kdybych to brala jako janac),tak Ti napíšu,že se teda asi seberu a z klidné šumavy přestěhuju do Brna či Ostravy,aby se teda dítko umělo v kolektivu bránit.
Máš pravdu moje dítko je asi trochu bábovka,protože nemá zatím sourozence a doma mu nikdo nic nebere.Když se tahají o něco se stejně starým dítětem,je to jiné než když mu na pískovišti berou hračky čtyřleté děti-to zatím nemá šanci.Jinak s Tebou souhlasím,že drobné šarvátky si děti musí mezi sebou urovnat sami.