Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Soucitim s tebou. Vyrazela jsem s dětmi 4 a 6 let v 8 ráno k doktorovi, oběhat různá vyšetření, přes různé peripetie ještě nejsme doma. Chovají se tak, že se mi chce brečet. Perou se v čekárně, běhají po eskalatorech, honí se v metru. Řvou. Se mnou mluví jak s poslední služkou, hlavně to starší. Mají nějaké potíže, ale ne takové, které by ospravedlňovaly takovéhle chování.Chytím za ruku, lehne si na zem, řve. Vysvetluju, zacpe si uši. Mám zplna hrdla řvát? Mám je bít? Nemůžu, dneska už nemůžu, v tom metru jsem se rozbrecela. Nějaká paní dala té starší bonbon, ona se k ní otočila zády, neřekla nic. Neměla jsem mít děti.
A víš, co je na tomhle fajn? Že dneska si myslíš, že jsi děti mít neměla, ale zítra to budou nejlepší parťáci. A když ne zítra, tak za týden, za měsíc, ale jednou ten den přijde. ![]()
@Anonymní píše:
Soucitim s tebou. Vyrazela jsem s dětmi 4 a 6 let v 8 ráno k doktorovi, oběhat různá vyšetření, přes různé peripetie ještě nejsme doma. Chovají se tak, že se mi chce brečet. Perou se v čekárně, běhají po eskalatorech, honí se v metru. Řvou. Se mnou mluví jak s poslední služkou, hlavně to starší. Mají nějaké potíže, ale ne takové, které by ospravedlňovaly takovéhle chování.Chytím za ruku, lehne si na zem, řve. Vysvetluju, zacpe si uši. Mám zplna hrdla řvát? Mám je bít? Nemůžu, dneska už nemůžu, v tom metru jsem se rozbrecela. Nějaká paní dala té starší bonbon, ona se k ní otočila zády, neřekla nic. Neměla jsem mít děti.
Obíhat doktory s dětmi je opravdu velký opruz. V téhle situaci zdivočí kdekdo. Mám vyzkoušeno (a to si myslím, že mám docela hodné děti), že návštěva jednoho doktora + půlhodinové čekání v čekárně + jízda MHD tam a zpátky, je na ně až až.
@Anonymní píše:
Soucitim s tebou. Vyrazela jsem s dětmi 4 a 6 let v 8 ráno k doktorovi, oběhat různá vyšetření, přes různé peripetie ještě nejsme doma. Chovají se tak, že se mi chce brečet. Perou se v čekárně, běhají po eskalatorech, honí se v metru. Řvou. Se mnou mluví jak s poslední služkou, hlavně to starší. Mají nějaké potíže, ale ne takové, které by ospravedlňovaly takovéhle chování.Chytím za ruku, lehne si na zem, řve. Vysvetluju, zacpe si uši. Mám zplna hrdla řvát? Mám je bít? Nemůžu, dneska už nemůžu, v tom metru jsem se rozbrecela. Nějaká paní dala té starší bonbon, ona se k ní otočila zády, neřekla nic. Neměla jsem mít děti.
To snad ne. To je blé, ale asi každá máma si někdy něčím takovým projde.
Někdy vidím v obchodě tu scénu jak dítě leží na zemi, řve a rodič ho táhne za ruku (asi že mu odmítl něco koupit). Jo, podívám se, ale nějak si víc pamatuji ten pohled rodiče, na dítě nekouká, je rudý a kouká po lidech, stydí se.
Jako mě to nějak nevadí, nevím, co mají doma za problém, ale aspoň to ví a asi chtějí i řešit, jen neví jak.
Horší jsou rodiče co mají rozmazlená děcka a vůbec jim to nevadí, protože jsou to jejich věrné kopie.
@Anonymní píše:
Soucitim s tebou. Vyrazela jsem s dětmi 4 a 6 let v 8 ráno k doktorovi, oběhat různá vyšetření, přes různé peripetie ještě nejsme doma. Chovají se tak, že se mi chce brečet. Perou se v čekárně, běhají po eskalatorech, honí se v metru. Řvou. Se mnou mluví jak s poslední služkou, hlavně to starší. Mají nějaké potíže, ale ne takové, které by ospravedlňovaly takovéhle chování.Chytím za ruku, lehne si na zem, řve. Vysvetluju, zacpe si uši. Mám zplna hrdla řvát? Mám je bít? Nemůžu, dneska už nemůžu, v tom metru jsem se rozbrecela. Nějaká paní dala té starší bonbon, ona se k ní otočila zády, neřekla nic. Neměla jsem mít děti.
Male dite udrzi pozornost tak 20 minut. A ty tvoje se mely chovat zpusobne 6 hodin v kuse.
To je proste nerealne, naprosto.
@Tamtama píše:
A víš, co je na tomhle fajn? Že dneska si myslíš, že jsi děti mít neměla, ale zítra to budou nejlepší parťáci. A když ne zítra, tak za týden, za měsíc, ale jednou ten den přijde.
A nebo taky ne a rodiče se budou muset třeba odstěhovat, aby je dospělé děti nenašly. To se fakt stalo. ![]()
@Masina píše:
Obíhat doktory s dětmi je opravdu velký opruz. V téhle situaci zdivočí kdekdo. Mám vyzkoušeno (a to si myslím, že mám docela hodné děti), že návštěva jednoho doktora + půlhodinové čekání v čekárně + jízda MHD tam a zpátky, je na ně až až.
Toto moje ještě zvládají(obíháme alergologii, oční a neurologii a jednou za čas EEG ), ale když jsem syna vzala na chirurgii s tím, že ho bolí noha a půl hodiny čekal v kočáru před chirurgií, pak nás poslali na rtg, pak další pulhodinové čekání na ošetření, to měl dost i když mu je 5.O ročním ani nemluvím, toho už jsem uplácela křupkama apod..
@Anonymní píše:
Soucitim s tebou. Vyrazela jsem s dětmi 4 a 6 let v 8 ráno k doktorovi, oběhat různá vyšetření, přes různé peripetie ještě nejsme doma. Chovají se tak, že se mi chce brečet. Perou se v čekárně, běhají po eskalatorech, honí se v metru. Řvou. Se mnou mluví jak s poslední služkou, hlavně to starší. Mají nějaké potíže, ale ne takové, které by ospravedlňovaly takovéhle chování.Chytím za ruku, lehne si na zem, řve. Vysvetluju, zacpe si uši. Mám zplna hrdla řvát? Mám je bít? Nemůžu, dneska už nemůžu, v tom metru jsem se rozbrecela. Nějaká paní dala té starší bonbon, ona se k ní otočila zády, neřekla nic. Neměla jsem mít děti.
Muj zazitek od doktorky, nevim, kolik dceri bylo, tipuju tak 3,5. Mame vystoupit z autobusu, vyzuje se ji gumak, spadne, bus zastavi v tu ranu, chytnu dceru a gumak a vystupujeme. Hysterak, strasny, tehdy valeni po zemi a jeceni tak na hodinu, kolebezku jsem s sebou mela. Jeceni valeni a trhani vlasu (tehdy tohle obdobi), neutesitelna. Chytnout a odnest nesla, nedalo se, navic s kolobezkou. Auta zastavovala okolo, mysleli si, ze ji srazilo auto jo. Jedna pani soucitne, ze ji hodi do auta a tech 10 minut pesky nas tam doveze
no podekovala jsem a nakonec jsem dceru i kolobrndu nejak chytla a uplne splavena a dokopana jsem dolezla k te dr. Cestou se dcera zklidnila, ja z ni na prasky uplne. Doktorka mi pro ni dala homeo kulicky na zklidneni, ze pomuzou, jo, vtipny
nepomohly, akorat casem se ty zachvaty snizovaly. Ted v 7 uz jen sem tam podle toho, jak se vyspi
a na uz mladsiho brachu, diky bohu ten je naprosto za odmenu, ani se vztekat neumi, jen usmivat. Hele, bude lip, tehdy jsem odmitala kamkoliv chodit a stydela se pres sousedy i na ulici. Ted se tomu smeju, zlepsilo se to. Jen ranni odchody do skoly mi nekdy davaji zabrat
malej se oblece a naji a za 10 minut muze odchazet, s dcerou je to holt na dyl no.
@Giovanna1 píše:
Nevím, proč se tady tak začalo útočit na zakladatelku.. jasně, napsala toho o dětech a o nich dost málo. Ale aby se hned začalo podezírat a obviňovat, že si diagnózu vymyslela? Tady je to samé podezírání. Asi ty z vás máte s lidmi hodně špatné zkušenosti, že jste tak podezíravé. Jejda, vždyť je to tady anonymní diskuse. I kdybychom se stavěli všichni na hlavu, tak pravdu o zakladatelce a její rodině nezjistíme, všechno jsou to jen dohady. Tak o co jde? Napíšeme rady k tématu. Zakladatelka něco dopise, rady přidáme nebo pozměníme. Tady aby se člověk bál založit diskusi, že bude zlynčován a ještě ve větší depresi než předtím. Něco je s naší společností hodně špatně a lidí musí být k sobě obecně hnusní, když ani diskuse nemůže proběhnout bez osočování a podezírání.
Mám zkušenost s člověkem, který dokáže překrucovat realitu. Nenápadně, dlouhodobe. Omlouvám se, pokud je moje podezíravost citlivější. ![]()
@Cuddy píše:
@Tamtama tak ale ono to rozdelovani muze byt ve stylu, ze dnes jede jedno dite se mnou delat aktivity, ktere ma rado ono a druhe je s tatinkem a delaji, co ma zase rado druhe dite. My si deti delime casto, ne, ze by se rvaly, ale s detmi predskolniho veku jdou delat jine aktivity nez s batoletem. Vsem detem se te ncas planuje aktivne, aby byly spokojene. Tak netreba se uzirat, ze jeden chudacek doma trpi.
Je i doporučované, aby dítě mělo občas rodiče jen pro sebe. Při 4 dětech je to například 1krat za měsíc, třeba v sobotu, a v neděli muze travit čas rodina pohromadě.
@Takco píše:
Je i doporučované, aby dítě mělo občas rodiče jen pro sebe. Při 4 dětech je to například 1krat za měsíc, třeba v sobotu, a v neděli muze travit čas rodina pohromadě.
Někdy to ale zařídit nejde..
Ty chytré maminky, co píšou, že je to jen vaše vina holt měly jen štěstí na jednoduše vychovatelné dítě, které prostě nedá práci…Mám dvě dcery, přístup stejný…starší absolutně bezproblémová, hodná až moc…mladší je v 8 letech horší jak 15 letá puberťačka…chvíli už jsem měla pocit, že je nezvladatelná…Ano vliv má jistě důslednost, která u mě šla chvíli stranou vzhledem k velmi vážným rodinným problémům - vážné nemoci v rodině, rozvodu…Ale 90% je genetika…Pokud jste s manželem za jedno a jste si oporou a máte dobrý vztah určitě bych řešila psychologa a rodinnou poradnu…Chce to důslednost, pevný režim a čas…abyste měli striktně rozděleno, kdy se dětem věnujete, aby věděly kdy co bude a jak a mělo vše co největší řád…Jak píšu, pokud jste dva určitě to půjde zvládnout, ale chce to váš čas a usílí a prostě chtít…Kluci se samozřejmě budou bránit a budou chtít to svoje „pohodlí“ dřívější, takže to třeba chvíli bude vypadat jako neřešitelné, ale když vydržíte pomůže, ale určitě to chce odborníka, aby řešili i případné možné poruchy jako mírné ADHD atd…nemusí to děti vědět a není třeba je omlouvat, protože to není třeba, ale je to důležité pro vás, abyste věděli jak na ně…Je také důležité neřešit „hlouposti“ prostě trvat na nějakých pravidlech v tom zásadním a jinde jim dát vyybrat, dát jim volnost…přistopak k nim dle jejich povahy…A ono taky pro někoho je určité chování ostuda a jiný ho má za normální…každý máme jiné měřítko hodnot a nároků:-)…Nečetla jsem celou disluzi omlouvám se, že třeba píšu něco, co už zaznělo…