Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Děti rok a půl od sebe, hledám povzbuzení
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
2.5.17 11:39
Děti rok a půl od sebe, hledám povzbuzení
Ahoj,
máme již ročního syna, který je pěkný neposeda, u ničeho nevydrží, musím s ním být u všeho já - v tomto věku zřejmě normální.
Nicméně dozvěděla jsem se, že čekáme další miminko, které se narodí, až malému bude +-18 měsíců. Miminku jsme se nebránili, nechávali jsme tomu volný průběh, až to příjde, tak to přijde, nicméně jsem nečekala, že to bude takto brzy a jsem z toho vykolejená.
Pocity štěstí sřídají pocity strachu. Občas mám takovou menší depresi, že nezvádám ani domácnost, kvůli synovi. Od naarození špatně spí, vsávám cca 10× za noc, od půlky spí i s námi v posteli, je plně kojený, v noci ho dokáži uspat pouze kojením.
A tak hledám trošku povzbuzení, že se tento věkový rozdíl dá zvládnout a že má své výhody, jako např. že spoutu činností budeme dělat všichni společně, když tam nebude takový věkový rozdíl, apod…
Prostě se to teď ve mě všechno tak mele, asi už do toho začánají i hormony nebo co. Navíc se děsím, že to bude další takovýto raubíř, docela bych si přála holčičku 
Vlastně se potřebuji asi jenom vypsat, chci mít radost, být šťastná, děti jsem od malička milovala a vždy po nich toužila, ale nevím, co se to teď děje, je to náročné…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
2.5.17 11:45
Neboj, zvládneš to..a abych tě uklidnila, mohlo být ještě „hůř“. Mám kamarádku, co teď čeká dvojčata, které se narodí, když prvorozenému bude 20 měsíců 
Základ je začít se připravovat na blížící se situaci včas, máš ještě 8 měsíců syna co nejvíc osamostatnit. Rozhodně bych do narození mimča odstavila, ať se z toho potom nezblášní a nemusíš vstávat k oběma. Výhody přijdou, až děti trochu povyrostou a vyhrajou si spolu, to pak bude malý věkový rozdíl k nezaplacení 
- Citovat
- Upravit
2.5.17 11:48
Bud v klidu, vubec to neni horor, da se to zvladnout. Ja mam podobny vekovy rozestup, mladsi ted bude rok a je vsechno v klidu. Ted uz si spolu holky vyhrajou, teda jeste castejc se perou o hracky 
ja bych nemenila
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.17 11:55
@kaja555 Synovi je 10 měsíců a také čekám druhé. U nás to bylo plánované, vzhledem k mému věku a IVF, prostě nebylo na co čekat. Syn je strašně akční už teď chodí a chvíli neposedí. Je na UM, ale i tak se mi budí třeba 2× za noc. Teď mu rostou zuby, tak spí opravdu špatně.
Radu asi žádnou nemám, prostě se nestresovat a ono to nějak půjde. Občas to na mne také padne, ale pak si řeknu, že mám co jsem chtěla. Neboj zvládly to jiné, tak to zvládneš také. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.17 11:56
@Anonymní píše:
Neboj, zvládneš to..a abych tě uklidnila, mohlo být ještě „hůř“. Mám kamarádku, co teď čeká dvojčata, které se narodí, když prvorozenému bude 20 měsíců
Základ je začít se připravovat na blížící se situaci včas, máš ještě 8 měsíců syna co nejvíc osamostatnit. Rozhodně bych do narození mimča odstavila, ať se z toho potom nezblášní a nemusíš vstávat k oběma. Výhody přijdou, až děti trochu povyrostou a vyhrajou si spolu, to pak bude malý věkový rozdíl k nezaplacení
No jestli má ted syn rok, tak má 6 měsíců, ne?? 
@kaja555 Mám to nastavené stejně jako jste to měli vy. Teď máme tříměsíční holčičku (na kterou jsme čekali 4,5 roku) a přáli bychom si ještě jedno dítko, takže se nechráníme, ale ani nějak cíleně nesnažíme. Občas přemýšlím, kdyby se zadařilo jestli bych to zvládla, ale ano, vždycky dojdu k tomu, že rozhodně. Chci pro malou sourozence a ten čas kdy jsou ty děti malé a člověk se jim musí pořád věnovat je přeci tak krátký oproti zbytku života Takže mysli na budoucnost, že syn bude mít parťáka/parťačku a ty budeš mít dvě úžasný děti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.17 12:00
Rozhodně tvoje děti budou parťáci 
Budou mít k sobě blízko, budou si moct hrát stejně náročné hry. Budou je bavit stejné výlety.
Být tebou, odstavila bych postupně synka, abys měla dost síly a energie. Ideální by bylo postupně naučit syna, aby ležel vedle Vás v postýlce, nejlépe bez bočnice, aby měl neustále pocit, že je s Vámi.
Jinak mě při dětech ohromně pomohlo koupit houpadlo, které hrálo i melodie a miminko, tam bylo jako v bříšku. Takže tam krásně děti usínaly. Pak jsem taky na mladší používala šátek, abych mohla ty starší korigovat a držet to druhé nejmladší za ruku. Přišlo mi to mnohem lepší, než tahat s sebou kočárek. Ale já mám těch dětí krapet víc. Takže ty bys to mohla s kočárkem v klidu zvládnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.17 12:10
@kaja555 píše:
Ahoj,máme již ročního syna, který je pěkný neposeda, u ničeho nevydrží, musím s ním být u všeho já - v tomto věku zřejmě normální.
Nicméně dozvěděla jsem se, že čekáme další miminko, které se narodí, až malému bude +-18 měsíců. Miminku jsme se nebránili, nechávali jsme tomu volný průběh, až to příjde, tak to přijde, nicméně jsem nečekala, že to bude takto brzy a jsem z toho vykolejená.
Pocity štěstí sřídají pocity strachu. Občas mám takovou menší depresi, že nezvádám ani domácnost, kvůli synovi. Od naarození špatně spí, vsávám cca 10× za noc, od půlky spí i s námi v posteli, je plně kojený, v noci ho dokáži uspat pouze kojením.
A tak hledám trošku povzbuzení, že se tento věkový rozdíl dá zvládnout a že má své výhody, jako např. že spoutu činností budeme dělat všichni společně, když tam nebude takový věkový rozdíl, apod…Prostě se to teď ve mě všechno tak mele, asi už do toho začánají i hormony nebo co. Navíc se děsím, že to bude další takovýto raubíř, docela bych si přála holčičku
Vlastně se potřebuji asi jenom vypsat, chci mít radost, být šťastná, děti jsem od malička milovala a vždy po nich toužila, ale nevím, co se to teď děje, je to náročné…
Mám je stejně a bylo to super!!! Výhody:
Stejné hračky, stejné knížky, stejné pohádky, přebalování při jednom, stejná strava, uspávání ve stejnou dobu, buzení ve stejnou dobu, já dala ve stejný den poprvé do školky (dceři byli 3r, synovi necelých 5), stejné léky (např nurofen, kapky na kašel a pod.., brzy podobná váha a tedy stejné dávkování), rychle dědí neutrální věci (hlavně ty na ven-některé mají,,společné„, stejné zabavení -např omalovánky, lego a pod… Bylo by toho hodně. Díky tomu že starší bude ještě malej, tak ti ty první dva roky utečou strašně rychle, ráno se vzbudíš a ani nemrkneš a bude zase večer. Nebudeš se u miminka stresovat,,prkotinama“, protože na to nebudeš mít zkrátka čas, nemyslím to ve špatném smyslu, prostě budeš mít jiné priority. Dcera si se synem hrála od chvíle co začala chodit (cca od roka).
Jen se obrň trpělivostí, když jsou děti v podobném věku, dokážou se pěkně handrkovat, pláč na denním pořádku, ale to tě nerozháže, jsou to mrňata a není to nic životu nebezpečného
Já si to užívala a stále užívám, nelituju a jednou budu na tohle období vzpomínat jako na to, v životě nejvíc naplněné"! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.17 12:14
Mám kluky od sebe 16m a dobry najdi a pročti si diskuzi skoro-dvojčat tam nás - podobě obdařené najdeš + spoustu rad a uklidnění
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.17 12:17
Ahoj, mám děti 15 měsíců od sebe, plánovali jsme 2, ale ne takhle rychle za sebou. Teď je malému 5 měsíců a zvládáme všechno s naprostým přehledem. Na tohle ti nikdo radu nedá, je to o tobě a o dětech, každý jsme jiní, u někoho si to sedne a jiní budou šílet. Mysli pozitivně, příprav si VŠE dopředu a zkus se domluvit s babičkou nebo s partnerem, aby s tebou někdo byl doma alespoň ten první týden, než si to sedne. S tim kojením nevim no.. asi bych se snažila odstavit s blížícím termínem porodu, ať si aspoň na měsíc nebo dva od kojení odpočineš. Věř mi, že si budeš druhé užívat víc než to první a vše ti půjde samo už jen proto, že si neměla čas to zapomenout : . A doporucuju koupit skate za kočárek, to je u nás největší pomocník, pokud teda nechceš dvojkocar. Držím palce!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.17 12:36
@kaja555 neboj, zvládneš to, já sice nemám děti „18 měs.“ od sebe, ale 21 měs., ale pocity jsem měla stejné, také dcera byla podobný „spáč“ jako tvůj syn. Naopak syn (mladší) byl spáč a hodné dítko.
Jako první jsme řešili jak a kde budou děti spát. Nakonec jsme se rozhodly, že starší dítko dáme do velké postele do pokojíčku, ale bylo to asi 2 - 3 měsíce dříve než se mělo mladší dítko narodit. K nám do postele mohla vždy. Postýlka byla pak připravena pro miminko. Také jsem přemýšlela, jak s kočárem. Byla jsem připravena kupovat dvojkočár, nakonec jsme se bez něj obešli, ale bylo to náročnější na logistiku - pro mimčo jsem nejdříve používala šátek, pak po půl roce golfky a starší občas šla do šátku. V podstatě jsem vždy měla oboje - kočár i šátek u sebe a dle situace jsem „rozhazovala dítka“. Pokud na nošení nejsi, kup si určitě sourozenecký kočár. Pro syna jsem také kupovala lehátko, ve kterém byl u činností, které byly jinde než v obýváku. Ale lehátko jsem vybírala to, co mělo nejvyšší nosnost, aby si tam mohla i vegetit dcera - nechtěla jsem ji z tama odhánět abych nezavdávala ještě lehce odstranitelný důvod k žárlivosti.
Trochu horší to bylo u krmení, dceru jsem tedy v té době už nekojila, byla na UM. Primárně jsem k dětem v noci vstávala já (k oběma), ale když se probudili současně, budila jsem manžela, aby šel dceři udělat mlíko. Většinou jsem měla v termosce připravenou teplou vodu, ktrou jsem dořeďovala studenou.
Na dobu porodu jsem měla domluvené své rodiče, ale manžel se chtěl o dceru starat, měl OČR, ale tchýně měla pocit, že to nezvládne tak se k nám nakvartýrovala. Je potřeba mít případně domluveno, kam dáte starší dítě, když pojede manžel s tebou do porodnice. Dcera jela ke švagrové, která bydlí kousek od nás.
Na miminko jsem měla vše připravené dopředu.
A skate jsme měli také, ale dcera na něm jezdit nechtěla.
Po asi 14 dnech jsem nějak najela na režim fungování se dvěmi dětmi. První půlrok byl celkem v pohodě, horšit se to začalo až mladší se začal plazit a brát si hračky (i své). Tato „hračková“ nevraživost trvá do dnes (6 a 4 roky), ale už to ustupuje a umí si i krásně spolu hrát. Nejhorší to bylo kolem 2 let mladšího dítka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.17 12:42
Já mám děti víc od sebe, 21 m. Mladší dcera má 9m a už si spolu docela pohrajou. Syn se s omezením sourozencem srovnal poměrně rychle, a teď mi pořád připomíná, abysme Elišku někde nezapomněli. Dokud jsem měla čas trénovali jsme chození do schodů, samostatné jezení, oblíkání mu teda nejde doteď 
Byl na UM a spával vždycky hezky.
Malá funguje v lehátku, které přenesu i do koupelny, když syna večer umývám.
Určitě to jde zvládnout, ale podstatně líp to jde, když se dost angažuje i tatínek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.17 13:00
Ahoj, taky můžu přidat svou troškou do mlýna. Máme děti od sebe 17 měsíců. Náročné bylo těhotenství (druhý a třetí trimestr přes podzim a zimu a syn, který si neumí hrát sám ani 5 vteřin a vyžaduje pozornost).
- koupili jsme dvojkočár Easywalker duo a nemůžu si ho vynachválit
- koupili jsme cestovní postýlku Hauck s přebalovákem, kterou mám v obýváku a přes den v ní mám malou, aby ji starší nezabil (super věc, když potřebuješ někam odložit mimčo a věnovat se staršímu nebo si odskočit atd.)
- dva měsíce před porodem jsme udělali synovi pokojíček s postýlkou (dětskou s bočnicí) a učili ho tam spát - syn byl na mě dost fixní, spal se mnou v posteli, tak jsem měla strach, jak to dopadne, ale povedlo se skvěle. Manžel s ním spí v dětském pokoji na dospělácké posteli. Syn se naučil, že je to jeho pokojíček a postýlka, moc rád do ní chodí spát a na spaní se mnou si ani nevzpomene. Já spím v ložnici s mimčem, které v noci kojím, tak aspoň nebudím manžela a syna.
- každý mi říkal, jak děti v roce a půl neumí žárlit, tak u nás je to tak, že když kojím přes den, tak syn najednou vyžaduje pozornost, najednou chce najíst, napít, hrát si atd. (nevím, jestli je to žárlivost, ale každopádně mu jakoby „vadí“, že mám malou a něco s ní dělám a on to dělat nemůže), takže si připravuju hračky, jídlo, pití, pohádky k sobě na gauč a kojím a syn sedí vedle mě a hrajeme si, povídáme, koukáme na pohádku
- od začátku se syn vrhá na malou, dělá malá, pusinkuje, necháváme ho, ale samozřejmě s asistencí, protože neodhadne sílu, ale snažíme se ho neodhánět, nekřičet, když víc zabere (pořád vysvětlujeme, že nemůže plácat přes hlavu atd.)
Ty začátky jsou náročné. Syn se prvních 14 dní choval úplně jinak, bylo to docela peklo. Třeba když jsem kojila, tak schválně začal lézt na židli nebo utíkat do pokojíčku a tam lézt na postele a bůhví co dělat. Bylo mi ho líto, že se mu nemůžu věnovat na 100%. Teď je mi líto malé, že se jí nevěnuju jako synovi, když byl miminko.
Na netu jsem hledala diskuse s tímto věkovým rozdílem a většina maminek psala, jak je to super, že si hrajou atd., ale to se bude dít až tak od roka mladšího dítěte. Věřím, že pak to bude super, budou si hrát, budou mít stejné aktivity. Teď jsou malé 2 měsíce. Je spíš taková „odstrčená“, věnuju se malému, hrajeme si, malá na nás kouká z deky nebo lehátka. Syn k ní často chodí a chce jí pusinkovat, tak je furt hlídám (má tendenci si na ní lehat..).
Když jdeme ven jen před barák na hřiště, tak beru monokočár a syn ťape a je na písku, malá spí. Pořád si říkám, že mám štěstí, že malá je spící dítě, které pláče, jen když má hlad nebo jí bolí bříško. Syn se naučil spát právě až těsne před porodem v té postýlce, jinak se u mě v ložnici pořád budil. Taky jsem měla štěstí, že jsem neměla žádné poranění po porodu, protože po prvním porodu jsem si měsíc normálně nesedla a měla bolesti. Prostě kombinace hodného a spavého miminka s dobrým fyzickým stavem mi dost pomáhá, abych přežila ten kolotoč (kojení v noci, starší co po obědě spí jen max hodinu, vyžaduje pozorost atd.).
A teď to povzbuzení Jsem opravdu moc ráda, že je mám blízko od sebe, jsem ráda, že syn „zažije“ sestřičku jako miminko, že je pořád s námi (a není někde ve školce), myslím, že se mu tak utváří dobrý vztah k ní. Někdy asistuje u přebalování, hází špinavou plenku do koše, podává plínku jako velký brácha. Ale samozřejmě si člověk musí uvědomit, že ještě není velký. Je to malý rok a půl starý chlapeček, který má nárok na dudlík, na plenky, na kočárek. Pořád dokola poslouchám příbuzné s řečmi „ty ostudo, co ten dudlík?“ nebo „ty ostudo, ty nechceš sám ťapat?“. Nechci mu zkazit dětství tím, že z něho budu dělat velkýho kluka, co všechno musí umět, abych já měla o práci míň. Na nočník ho postupně učíme, dudlík má jen občas atd.
Doufám, že tento příspěvek vyzní pozitivně. Je to náročné, ale taky krásné sledovat je spolu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.17 13:15
Mám děti 14 měsíců od sebe…když to shrnu, občas to bylo na provaz 
..Ted jsem ale strašně ráda, že jsem se k tomu nechala přemluvit …Hrajou si spolu i když spíš perou a řvou ale je to super. Začátky teda byly dost šílený a to byl syn zlatej!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.17 13:34
já mám děti od sebe necelých 17m
zkus si na fb najít skupinku „skorodvojčata aneb malý věkový rozdíl“ jsou tam fajn holky a vzájemně se tam držíme nad vodou a radíme si a nikdo na nikoho není zlej
Tvoje pocity naprosto chápu, druhé dítě jsme plánovali, ale nečekala jsem, že otěhotním okomžitě (jsme si řekli, že už tomu dme voný průběh a dalš ms už nedorazila). Radost střídají obavy, panika, pak zase zvědavost. Má to pár nevýhod, jako třeba to, že první půlrok je slidní záhul a chce to manažerské schopnosti, finančně (pokud nekojíš a nelátkuješ) tak je to taky záhul dvoje plínky a dvoje UM (já teda staršímu před spaním dávám um pořád i když už měl dva roky). Ale má to i řadu výhod. Třeba tu, že než si starší uvědomil, že by na sestru mohl žárlit, tak už na ni byl tak zvyklý, že s tím už ani nezačínal, už jako miminečku se naučil dávat sestřičce dudlík, takže když jsem zrovna měla pracky ve dřezu nebo od brambor a ona začla plakat, tak brácha zakročil Dneska je dětem 10m a za pár dnů 27m a je to pohoda, mám dojem, že mám mnohem víc času než jenom s jedním, protože oni si spolu zahrají, od půl roku té mladší spí oba zároveň po obědě, takže mám hodinku absolutního klidu je super jak spolu ti dva komunikují, starší je lenoch a nemluví (ale jeho tatínek prý taky začal mluvit až ve 3 letech, takže su v klidu), ale se séhrou se prostě dorozumívají. Kouzelný bylo, když sousedovic chlapeček (o 4m starší než ten náš) sebral dceři hračku, tak brácha valil na souseda, o hračku se popral, vyhrál a sestře ji vrátil 
Další výhoda je, že ti těhotenství uteče strašně rychle (mě teda to tahání pupku a všechno kolem moc nebavilo, tak jsem byla ráda za tohle rychlé ubíhání), takže obavy hoď za hlavu, zvládneš to, protože prostě budeš muset, ale sama rozhodně nejsi. Mě teda hodně štvala otázka skoro všech okolo „a to jste jako plánovali nebo vám to ujelo?“ A málokdo dokázal pochopit, že jsme chtěli děti blízko u sebe ( i když jsme čekali ten rozdíl třeba o 2-3 měsíce větší). Tak co no, kup sourozenecký kočár a těš se držím palce, ať všechno zvládáš v pohodě, není ti blbě a miminko je zdravé a brzo pochopí, že noc je na spinkání
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.17 15:11
@kaja555 Ahojky, naše děti budou od sebe 2 roky, jsem v 18. tt. Taky jsme to tak plánovali, aby byl nejmenší rozdíl ve věku. Aspoň si budou spolu hrát. Když se syn narodil, tak byl hodný a hned od začátku jsem mu udělaný režim a bylo to Syn je sice zlobidlo, všechno by chtěl, na vše šahá…je zrovna v tom kritickém věku, ale dá se to zvládnout. Jsem sama zvědavá, až se malé narodí, tak jak to u nás bude probíhat. Opět vytvořím nějaký režim a uvidíme. Když to zvládli ostatní, tak proč my né?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
